Jak nezvyklé je pro mě zase sedět u notebooku a psát další článek na blog, zároveň je to pro mě osvěžující pocit jako když přijedete po roce nebo i delší době k moři a vrhnete se do vln a cítíte ten pocit štěstí, kdy stačí existovat k tomu, abyste byli šťastní. A tak vás všechny vítám u dalšího dílu Z deníku medičky, tentokrát ne po roce, ale po 3 měsících. 

Květen, páni, to už je minulost. Jak se tak probírám galerií v mobilu a deníkovými zápisky v mém papírovém deníku, vybavují se mi všechny zážitky, vidím je živě před sebou a dojímám se u nich. Celé ty tři měsíce - závěr letňáku a letní zkouškové byly extrémně náročné, ale zároveň i svým způsobem krásné a hodně intenzivní. Tak jdeme na to! :D

Začátek května byl ve znamení učení se na letní popitevku (takové větší zkoušení po letním pitevním týdnu, v podstatě je to taková menší zkouška z anatomie). Bylo to hrozné, hodně jsem se z toho stresovala, a tak moc už jsem to chtěla mít za sebou. Jelikož jsem se přes pauzu mezi semestry absolutně vykašlala na jakékoliv učení, GIT jsem viděla poprvé až před popitevkou.🙂 Nedoporučuju pro budoucí prváky, aspoň si to git přečtěte v pauze mezi semestry, když už nic jiného, potom si za to budete hodně vděční. Každopádně popitevka nakonec dopadla, doslova jsem tam utekla hrobníkovi z lopaty! Doslova! Asi až napotřetí jsem poznala n. hypoglossus a to jen díky velké trpělivosti mého zkoušejícího a od neprojití mě zachránilo to, že jsem v semestru až napotřetí udělala zkoušení z hlavových nervů, které jsem díky tomu uměla i pozpátku přeříkat i o půlnoci. A v ten moment jsem pochopila, proč jsem se s těmi hlavovými nervy tolik trápila, proč jsem to musela dvakrát opakovat. Některé věci pochopíte až po čase, a proto až se budete hroutit z toho, že se vám v semestru něco nedaří, dost možná to má ten důvod, že si máte protrpět ta menší zkoušení, abyste pak prošli nějakou větší zkouškou. Když jsme tedy měli popitevku✅, šlo se slavit!😎

Takto slaví medici.😂

Další týden nás čekalo další zkoušení - tentokrát praktická zkouška z biofyziky, kde jsem přípravě věnovala přesně 1 den😂. A stačilo to (pokud se teda už přes rok aspoň trochu připravujete na cvika, tak se to za 1 nebo 2 dny dá zopakovat, pokud jste na to přes rok kašlali, doporučila bych více dnů😅). Jak jsem měla takové rozporuplné pocity z popitevky, tak biofyzika vše vynahradila, některá témata mě moc bavila a u zkoušky jsme si vytáhly klidové EKG😍, takže to jsme hezky naměřily, popsaly a bylo to, 1. část zkoušky z biofyziky byla doma.😃Za mě to bylo jedno z nejpříjemnějších zkoušení, úplně mi to zlepšilo den. Opět už asi tušíte, co následovalo...partyyyy!😂Jak se tak na to koukám, ve dvou týdnech jsme stihli dvě oslavy, ale že bylo co oslavovat! Nicméně toto byla poslední party letního semestru, to jsme ještě netušili, že bude přituhovat...

Protože party není nikdy dost.😎

Další týden přišla další zkoušení a ukončování dalších předmětů. Pro mě opravný test z biologie (😂ano, opět, já a biologie jsme prostě nebyly kamarádky za celý prvák), dále závěrečný test z histologie a praktická zkouška z biochemie, to vše ve dvou dnech.🙃 A tak nám nezbývalo než zatnout zuby a do všeho se vrhnout po hlavě, večer před histolou a biochemií jsem si říkala, že to jsem teda pořádně v hajzlu, že nestíhám a že fakt netuším, jak to zvládnu. Zvládla.💪 A tímto momentem jsem měla všechny předměty za ls započtené a teď už zbývalo "jen"🙃 přežít zkouškové.

Jak poznáte, že už jste unavení? Třeba když najdete v pytlíku s loupákem také zvýrazňovač. Netuším, jak se tam objevil.😅

Zkouškové jsem si rozvrhla následovně: latina 1.6., anatomie 16.6., biofyzika 21.6. a biologie 28.6. To byl původní plán😅, jak už víte z ig, nakonec to dopadlo trochu jinak. Víkend po zápočtech z histologie a biochemie jsem se vrhla na anatomii a zbývaly mi 3 celé týdny. Nejdříve jsem chtěla jet 4 čtyřkombinace/1 den. (U nás v Olomouci se u zkoušky tahají tzv. čtyřkombinace otázek, kde je vždy něco z nervovky, pohybovky, orgánovky a k tomu něco z oběhové soustavy.) Ovšem tento plán jsem rychle přehodnotila, když jsem zjistila, že to cns fakt nejde, a tak jsem se nejdřív vrhla na dohánění cns, což bylo hooodně depresivní a šlo mi to hodně pomalu. Po projitém cns jsem najela na tempo 5 čtyřkombinací/1 den a to už jsem si říkala jakože velké wooow, 20 otázek za den, dobré tempo💪, ale víc už fakt ne (hahahaha, to jsem ještě vůbec netušila, co přijde). To jsem tedy jela tak 10 hodin denně čistého času učení a do toho jsem po 10 dnů věnovala každý den půl hodiny latině, abych si mohla ze začátku června aspoň jednu zkoušku odškrtnout. A povedlo se😀na začátku června jsem si tedy odškrtla první zkoušku a se vší vervou jsem pokračovala v anatomii.

Studijní nepořádek v mém podáním. Uklízet to už fakt nemělo cenu.

Aneb když se musíte učit při třicítkách, motivace musí být!

Tak moc jsem si už přála konec!

Asi týden před mou zkouškou z anatomie jsem chytla hodně depresivní nálady a záchvaty pláče, že to nedám, dva dny jsem skoro v kuse brečela, že mám strach, že to nedám, že je ještě tolik otázek, které neumím, že pro to dělám maximum a stejně si toho tolik nepamatuju. V ty dva dny to vypadalo následovně: Udělala jsem 1 otázku se zadržovanými slzami v očích, že už nemůžu, pak jsem šla brečet, pak jsem se slzami v očích zasedla k další otázce. Hrozné to bylo. To se dostane člověk do stavu, kdy chce brečet, ale nemůže, protože na to nemá čas, to prostě člověk nemá čas ani na to mít deprese. A tak jsem sebrala poslední zbytky sil a ten poslední týden už jsem jen přežívala, po nocích jsem moc nespala, protože se mi zdálo jen o anatomii, přes den jsem od rána do večera seděla zabořená v Čihákovi, pauzy jsem si dělala jen na základní potřeby - tzn. spánek, jídlo, hygiena a vzájemné stěžování si s mediky, jak jsme všichni totálně v 🍑. Mým přáním posledních dní před zkouškou z anatomie bylo přežít, tak moc jsem to chtěla mít za sebou.

A pak to přišlo, den D. Nejdříve jsme šli psát test, u kterého jsem si říkala, že dobrý, že by to mohlo dopadnout. A potom ta kouzelná věta...„Tak si Adélko přijdete příště.“ To nemůže být pravda, se mi honilo hlavou, to není možné, proč??? Připadala jsem si jako totální tragéd, že jsem se jak blbec tři týdny učila od rána do noci a pak nenapíšu ani ten blbý test?! Tak jsem se začala litovat, že jsem blbá, že na tu školu asi nemám, že když jsem to nezvládla teď, tak kdy?! Dovolím si sem vsuvku - můj reálný zápis v deníku z večera 16.6.: „Tak to nevyšlo. Nenapsala jsem už ten test, takže jsem se k ústnímu ani nedostala. Ale je to za mnou. Děkuju. Brečím. Je tak těžké zvládat i ty jednoduché věci v životě. Umýt se, vyčistit si zuby, je to pro mě najednou tak těžké. Šla jsem se večer projít. Koukala jsem na stromy, jak jim vítr čechrá listy, na řeku, co teče - pořád, nezastaví se. Je to těžké se s tím smířit, dala jsem do toho vše, víc už jsem nemohla a stejně to nevyšlo, Nedala jsem zkoušku z anatomie. Nechci si připadat jako troska a budižkničemu, ale připadám si tak. Nemám motivaci se zítra začít učit, nemám motivaci k tomu jít si za svým snem. Jsem tak moc psychicky unavená. Vím, že se svět nebortí, ale mně se teď na malý moment zbortil. Prosím Tě Bože, buď se mnou i teď v časech, kdy se mi nedaří, kdy potřebují tvé něžné obětí. Prosím, přijď mi na pomoc.“

„Koukala jsem na řeku, co teče - pořád, nezastaví se.“

Ty 2 večery po anatomii bych zařadila k nejtěžším chvílím z celého letního zkouškového. Ale co mi zbývalo, za 4 dny mě čekala zkouška z biofyziky, kterou jsem si už nemohla přehodit, protože nebyly termíny. A tak jsem hned druhý den po anatomii zasedla k biofyzice. Myslela jsem, že už se nedokážu sebrat, v prvních chvílích bylo těžké jen existovat. Ale sebrala jsem se a za 3 dny jsem se zvládla naučit biofyziku a následně zvládnout i samotnou zkouškou, která pro mě byla velkým povzbuzením, že se mám dál rvát a bojovat.

Jedna s hotovou anatomií, druhá s hotovu biofyzikou. 💪My se nedáme!

Za další týden mě čekala biologie, na kterou jsem si vyhradila trochu delší čas, protože víme, jak jsem na tom s biologií přes rok byla.😅 6 dnů jsem se pilně učila biologii a místy mě to i bavilo. V tomto období nastalo další uvědomění, proč jsem se přes rok tolik trápila s biologií. Příprava na samotnou zkoušku už pak šla skoro sama, jelikož jsem tomu už přes rok byla nucená věnovat hodně času. Vyplatilo se to a po úspěšně napsané zkoušce z biologie jsem děkovala za všechny ty neúspěchy, které mě donutily se to pořádně naučit a neodbýt to.

A už se ty zkoušky začaly sypat. Tady jsem měla po biologii. :D

A tak jsem to celé zkouškové vzala trochu jinou cestou, než bylo původně plánováno. Nejdřív jsem si udělala ty menší zkoušky a nakonec až anatomii. Ovšem teď jsme v příběhu na konci června a to jsem ještě zdaleka netušila, jak to celé dopadne.

Za celé zkouškové, které se mi táhlo od 22.5. do 11.7. jsem měla pouze 2 dny komplet bez učení. Jeden z těch dnů byl, když jsem se stěhovala z kolejí domů a druhý den byl na konci června, kdy jsem vyrazila na třídní sraz se spolužáky z gymplu. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat, nabilo mě to novou energií a byla jsem připravená znovu zasednout k té anatomii.

Nechtělo se mi k té anatomii, nechtělo, tak jsem zkusila změnit studijní prostředí a zase to šlo o chlup lépe. :D

A tady se v mém příběhu posouváme do 1.7., kdy mi zbývalo 10 dnů do mého druhého pokusu z anatomie. Pamatujete si, jak jsem při prvním učení psala, že 5 čtyřkombinací už fakt max, víc nedám? Tak teď jsem byla nucená časovým pressem najet na tempo 7 čtyřkombinací/1 den. Prvotní pocity? „Holka, to jsi asi trochu přestřelila, budeš umírat, ale seber se, vždyť tě jedna blbá zkouška přece nepoloží, tak se do toho opři, dej do toho všechno, je to tvá poslední zkouška a pak už bude klid.“ Velkou podporou mi v těchto dnech byly moje kamarádky. (🦒🦒vy víte, patří vám tisíceré díky🧡) A tak jsem se do toho zakousla a jela jsem, každý den po 10 dnů 10 - 12 hodin čistého času učení denně. Bolelo to, strašně. Byla jsem už tak moc unavená, ale věděla jsem, že ze sebe musím vyždímat všechnu energii, co ještě mám. A tak jsem ždímala a ždímala a každý den jsem prosila o sílu na další den a o to, aby to všechno dobře dopadlo.

A i když se mi to na začátku zdálo nereálné, za těch 10 dnů jsem zvládla projet znovu všech 270 otázek, uteklo to nakonec jako voda a den D číslo 2 byl tady. Intenzivní to bylo od samotného rána až do večera. V 7:30 jsme všichni zasedli k testu a když jsem ten test poprvé uviděla, tak jsem si říkala, že to snad ne, co to je za hnusné otázky, že to asi zase nedám. Pro vyslechnutí verdiktu, zda jsem postoupila k ústní části nebo ne, jsem šla celá rozklepaná, ale vyšlo toooooo!!!!! Měla jsem z toho obří radost, že jednu část zkoušky mám!!!😁😁 A potom následovalo nekonečné čekání, než přijdu na řadu. V těchto chvílích panovala mezi námi všemi, co jsme ten den šli na zkoušku, taková hustá atmosféra, kdy jsme se všichni navzájem podporovali a každého, kdo vyšel z anatomického podzemí (olomoučtí vědí😅), jsme zahrnuli objetími a hromadou otázek, jaké to tam dole bylo. V těchto chvílích mi byla obrovskou podporou Z., která nám přijela fandit, i když už sama měla všechny zkoušky za sebou. Děkuju, máš to u mě, fandila jsi výborně!😁😁💗 Asi v 11 jsem šla konečně na řadu já a už jsem nebyla tak nervózní jako před samotným testem. Věřila jsem, to bylo totiž to jediné, co jsem v tu chvíli mohla. Vytáhla jsem si čtyřkombinaci, kde byla periferní ns 😍. (Pokud vás zajímá, co jsem si vytáhla, tak to byl: n. medianus; spoje kostí - dělení, synarthrotické spoje; svaly pharyngu; cévy a nervy srdce.) V momentě, kdy jsem tu čtyřkombinaci uviděla, tak první pocit byl, že něco tam řeknu, že to asi nebude úplně dokonalé, ale mlčet nebudu, ke každé otázce něco vím. A tak jsem si šla psát potítko😀 a pak už to šlo ráz na ráz, docela brzy jsem šla mluvit, dostala jsem se ke skvělým zkoušejícím, kteří mi hodně pomáhali. Překvapivě jsme se nejvíc zasekli zrovna u první otázky, kde jsme zabrousili do svalů předloktí, kde jsem teda hodně vařila z vody😂, ale nějak jsem se tím probojovala, posunuli jsme se k dalším otázkám, které už byly o hodně lepší, zkoušející jsem pobavila svojí říkankou na svaly pharyngu a pak už mi podávali index a já měla HOTOVO. Já to zvládla. Ono je to za mnou, zítra nemusím vstávat zase v 7 a trávit celý den s rozbolavělými zády nad Čihákem, já mám volno!!! V tu chvíli to byl můj největší pocit euforie za celý život. Je to tam, já zvládla anatomii a celý prvák. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit. To je tak hezký pocit, ještě když to máte fakt zasloužené a vydřené. 

Před rokem jsme se fotily jako čerstvé prvačky, letos už jako čerstvé druhačky. Děkuju ti za všechno!

Tak to byl můj příběh. Povídala jsem vám ho velice otevřeně, jak bych řekla, šla jsem s kůží na trh. Ale já věřím, že tento příběh bude pro mnoho z vás povzbuzením, že i když se někdy patláte v totálních 💩💩, tak to nevzdávejte, to světlo na vás někde čeká. A ta záře, která přijde, tak vám div nevypálí oči, jak bude intenzivní, bude tisíckrát silnější než všechno to trápení, které tomu předcházelo. Jste silnější, než si myslíte.

A když už jdu s kůží na trh, tak pořádně. Ve chvílích absolutního zoufalství jsem volala po Boží pomoci a ona přišla. Někdy Bůh mlčel, ale nikdy mě neopustil. Celé letní zkouškové mi toho tolik přineslo (a taky teda vzalo), kromě studijního a osobního růstu jsem udělala i velký skok ve víře. Teď s mírným odstupem času můžu říct, že to za to stálo, že jsem ráda, že se mi napoprvé zkouška z anatomie nepovedla. Jsem ráda, že se to stalo tak, jak se to stalo. Ale to samozřejmě člověk hned nevidí, že všechno se vším souvisí a nejdřív nechápe, proč se to tak děje, nezbývalo mi nic jiného, než věřit, že to bude mít dobrý konec.

Na závěr tu mám pár veršů z Bible, které mi hodně pomáhaly:

• „Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“ Římanům 8:18
• „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, neshoříš, plamen tě nespálí.“ Izajáš 43:2
• „Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“ Petr 5:7
• „Neboj se - já jsem s tebou, nestrachuj se - já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.“ Izajáš 41:10
• „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.“ Filipským 4:6
• „Vzal dívku za ruku a řekl jí: Talitha kum, což se překládá: Děvčátko, vstávej.“ Marek 5:41
• „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme.“ Efeským 3:20
• „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ Matouš 28:20