Je předvečer Štědrého dne, pomalu už se chýlíme ke konci prosince a já se teprve teď dostala k sepsání deníku za listopad. No nevadí, poslední měsíc byl ve škole pořádné rodeo, a tak mi toto zpoždění určitě omluvíte. :D

Listopad byl podle mě zatím tím nejúžasnějším měsícem v celém druháku (tentokrát bez ironie😅). Byl doslova narvaný všemožnými zážitky všeho druhu. Na začátku měsíce bylo ve škole ještě takové pomalejší tempo, a tak byl čas objevovat všechny výhody vysokoškolského života, kterých jsme si za uplynulý rok moc neužili. A tak jsme vyrazily s holkami do kavárny a zjistily jsme, kolik tam je studentů, že na to asi běžný vysokoškolský student má přes rok čas. Dále jsme se rozhodly dělat i něco prospěšného pro naše tělo a zavítaly jsme na hodinu step aerobiku určenou pro studenty upolu. No, připadala jsem si tam jako poskakující koza😂, ale ten pocit po tom, když z vás tečou vodopády potu, ale vám je to jedno, protože se vám právě vyplavily endorfiny a vy jste teď a tady šťastní. 😁

Na kavárenské povalečství bych si dokázala zvyknout velmi rychle.😅

Ve škole byla pro nás pro všechny postrachem esej z biochemie, kterou už jsme sice měli napsanou a opravenou, ale zbývalo ji ještě odprezentovat. Zkrátka a dobře máte před svými spolužáky a vyučujícím mluvit o něčem, čemu absolutně nerozumíte. Měla jsem z toho trošku nervy, ale nakonec to dobře dopadlo a vlastně to ani nebylo tak strašné. 😀

Na zvz jsme už museli umět obvázat jakoukoliv část na našem těle, na jakou si vzpomenete, a tak jsem poctivě trénovala na celé rodině a kamarádech, takže kdybyste chtěli něco zavázat, stačí říct.😂

Palec byl pro mě asi největší oříšek, ale nakonec to vypadá docela elegantně, co myslíte?😆

Také mě v listopadu čekala první hodina volitelňáku „Chirurgická první pomoc“, na kterou jsem se hodně těšila a byla jsem zvědavá, co tam asi tak budeme dělat, když jsme chíru ještě neviděli ani z rychlíku. No začalo to parádním blouděním po nemocnici a hodinovým čekáním, ale nakonec se pan doktor dostavil a vrhli jsme se na to.  Nejzajímavější částí tohoto předmětu ovšem bylo, když nás pan doktor vzal na chirurgickou jipku a provedl nás tam, to bylo fakt husté vidět všechny ty přístroje a personál v běžném provozu. Je to zvláštní říct, že to bylo husté, že se mi tam líbilo, ale na druhou stranu mi bylo těch lidí, co tam leželi v umělým spánku, líto. Oni tam leží, neví o sobě, dýchá za ně přístroj a my tam mezi nimi chodíme a prohlížíme si je jako v zoo. Vím, že to takhle nemůžu brát, že to je naše výuka a že člověk nemůže tolik přemýšlet nad osobními příběhy všech pacientů, ale zároveň je nemůže brát jako „žlučník“ nebo „slepák“ a zapomínat, že to jsou taky lidé. Toť mé první pocity z takového prvního většího kontaktu s nemocnicí a s pacienty. Bylo to hodně zajímavé a už se moc těším, až se tam budeme objevovat častěji a začnou nám klinické předměty.

Dalším velkým zážitkem pro mě byla moje první „Nemocnice pro medvídky“ (a pak teda i ta druhá a třetí😅). A co to vlastně je ta Nemocnice pro medvídky? Jedná se o akci pořádanou IFMSA, což je organizace sdružující mediky po celém světě. V rámci této organizace můžete jako medik dobrovolničit třeba na dnech zdraví, edukovat ve školách o sexuálním zdraví nebo jít právě na Nemocnici pro medvídky. Za svou účast na těchto akcích sbíráte body, za které pak můžete s IFMSA vyjet na nějakou zahraniční stáž. 😀 A konkrétně ta Nemocnice pro medvídky spočívá v tom, že jdete do školky hrát si s dětmi na doktory a povídat si s nimi o lidském těle a o prevenci. Tato akce si klade za cíl zbavit děti strachu z nemocnice, což mi přijde jako úžasný projekt! A proto jsem si řekla, že bych se toho také chtěla zúčastnit. Před první nemocnicí jsem si říkala, jaké to asi bude, jestli to s těmi dětmi budu umět, jestli budu vědět, co jim říkat a jestli mě budou nějak vnímat. V momentě, kdy jsme vešli do třídy a já viděla ty děti vyřádkované na lavičce se svými plyšáčky na klíně, tak první, co jsem si v hlavě řekla, bylo: „Jo, to bude dobré.😁“ A taky že bylo! Strašně mě bavilo si s dětmi povídat, vidět, jak je každé dítě jiné a na každého funguje něco jiného. Taky mě hodně bavilo to dětské vidění světa, ty dětské „starosti“ a dětský naprosto upřímný smích a někdy zase naprosto upřímný nezájem.😅 Sice jsem po hodině a půl mluvení a neustálého snažení se zaujmout ty děti, byla trochu vymluvená a unavená, ale na druhou stranu jsem byla nabitá energií a motivací. Bylo to fakt super!💗

Dále jsem si také vyzkoušela akci Světový den diabetu, kde jsme měli v obchodním centru několik stanovišť - např. s měřením glykémie, tlaku, bmi, ale také první pomoc a medvídky, kde jsem to zakotvila.😄 To byla taky moc super akce!

Malou paní doktorku jsem samozřejmě naučila u obvazu začínat zámkem. 😎 Škola paní 🍏se pozná!

 

Tak se mi tu všichni hezky opatrujte, užijte si Vánoce a zvládněte zkouškové!💪Držím vám všem moc pěsti!

 Podzim se vším všudy

Tak už je to měsíc, co chodíme do školy, šílené, jak to zase uteklo. Při listování fotkami a deníkovými zápisky za říjen zjišťuju, že bylo víceméně celý měsíc nádherné počasí a oproti prváku byl i čas na to si to počasí užít.😃 Ne fakt, když porovnám první měsíc v prváku vs. ve druháku, tak je to opravdu o něčem jiném. Budiž tedy tahle věta nadějí pro všechny prváky, kteří doslova padají na hubu, protože ten prvák je fakt masakr a kdo si tím neprošel, tak neví, to se nedá popsat, to se musí zažít. Ale nevěšte hlavu, opravdu bude lépe! (alespoň teda první měsíc ve druháku😂, kdo ví, jestli to zase rychle nesjede do starých kolejí)

Alma mater v podzimních barvách😍

Měsíc říjen a začátek druháku mi ale navzdory hezkému počasí přinesl notnou dávku demotivace a otázek, jestli to má smysl ta medicína, jestli jsem si vybrala dobře a jestli mi to za to opravdu stojí. Ne že by se mi nějak extra nedařilo nebo by se ke mně někdo choval hnusně ve škole, to ne, spíš mě jen napadaly takové existenciální otázky, které klasicky přicházejí, když má člověk čas přemýšlet nad kravinami. Což v prváku nebylo, tam jsem měla dost co dělat, abych krom učení zvládla základní lidské potřeby.😅

Oproti prváku bylo teď víc času si ten podzim užít

Nicméně teď už možná začínám přicházet na to, co způsobilo tu vlnu demotivace. Nazvala bych to přehlcením z medicíny a projevovalo se to asi takhle: když jsem si šla ve svém volném čase číst knížku, byl to většinou životopis o nějakém lékaři, když jsem poslouchala podcast - opět rozhovor s někým ze zdravotnictví, jdu na kafe s kamarády - o čem si povídáme - no o škole, jdu se dívat na seriál - jak jinak než z lékařského prostředí... A najednou přetekl pohár a má hlava si řekla stop, už toho bylo moc. Já sama dobrovolně jsem se tou medicínou zahltila tak, až se to přechýlilo do úplně opačného stavu. V jeden moment jsem se sama sebe zeptala, jaké jsou mé koníčky mimo medicínu, kterým se teď aktivně věnuju. Smutné bylo, že jsem vlastně na nic nedokázala přijít. A tak jsem si dala předsevzetí, že se vrátím k tomu, co mě třeba na gymplu strašně bavilo, ale pak už na to na medicíně nebyl čas. Musí na to být čas, musím si ho najít, jinak to bude rychlá cesta do pekel.

Jinak abych tady jen nepsala, že mám toooolik času, že nevím, co s ním, tak poslední týden už to zase byly „prvák vibes“.😂 V jeden týden test z histologie, fyziologie a z biochemie, plus protokol na sacharidy, který měl asi milion stránek a doplňujících otázek. No ale nějak jsem to zvládla!💪😅 Trochu jsem se u toho sice zapotila, moc nespala, vypila litry kafe, ale je to za mnou. 

všude samá biochemie a protokoly, které mě taaaak nebaví

kafeee🙌

No. 1 našich rozhovorů je, jak si uspořádat zkoušky v zimním zkouškovém. Dát si dřív histolu nebo biochem? Zkusit to naspeedovat na předtermín a mít hezké Vánoce, ale v předvánoční čas se z toho div nepo💩? Stále nevím, jak se rozhodnout, slyšela jsem už milion názorů, ale každý to má jinak, takže to stejně za mě nikdo nerozhodne a budu to muset udělat sama.

Tak doufám, že v listopadu to už konečně rozseknu, jak si to zimní zkouškové rozplánuju.

 Zpátky ve hře

Když zrovna neprší, tak je v Olomouci nádherně! :D

Ovšem můj první školní den bych dle mého mohla nominovat na jeden z nejhorších prvních školních dnů v celé mé školní kariéře. Ráno pršelo, do toho se mi rozjela prvním dnem rýma - perfektní start nového semestru. Do školy jsem šla ověšená jak vánoční stromeček, protože plášť, přezůvky, deštník a ještě k tomu materiály k prodeji pro prváky, které jsem si chytře vzala do papírové tašky. Samozřejmě pršelo čím dál tím víc a ucha mé papírové tašky udělala rup.😅To nám ten nový semestr hezky začal. Hned druhý den se mi povedlo pro změnu ráno zaspat.👍 

První týden semestru byl plný failů, ale od toho druhého týdne už se to začalo postupně lepšit. Rýma ustala, nezaspala jsem, a dokonce i na welcome semestr party 2 jsem se dostala.😅 Začátek semestru tedy oslaven a teď abych konečně zasedla zase k učení, protože zápočťák z histoly se nám neúprosně blíží. (již příští týden).

50 odstínů růžové je tu zas a znovu.😅

Letošní předměty bych ale oproti těm loňským zhodnotila jako rozhodně zajímavější (alespoň pro mě😅). Když se ohlédnu za minulým rokem, co mě fakt bavilo, tak to byla cvika z biofyziky, první pomoc♥ a přednášky o srdci z anatomie, protože doktor J.😂 (ale ty bavily snad každou holku😂) No moc toho nebylo, prvácké předměty mi přišly hlavně o učení se telefonních seznamů nazpaměť, ale letos už to jsou předměty víc o přemýšlení, propojování informací, na něčem už taky člověk může stavět. A taky už se nám tam letos zase o kousek víc objevuje klinika a to je taky super.😊 Nebo už taky začínáme dělat něco praktického - například na zvz (=ošetřovatelství) jsme chystali sterilní stolky, oblékali se do plášťů. A i když hned po pěti minutách naše vyučující zjistila, že naše skupinka je absolutně nepolíbená zdravotnictvím😂, tak věřím, že se to všechno naučíme a natrénujeme. A z těch slonů v porcelánu budou třeba jednou nápomocní zdravotníci.

Co ale na té své škole miluju, tak to jsou kamarádi na život a na smrt. (Díky za vás!♥) Letní zkouškové nás všechny ještě více stmelilo a letos mezi sebou už od začátku fungujeme jako pěkně sehraný tým, který je pro každou srandu.😂 Už taky tu školu tolik nežereme jako v prváku a dokážeme si najít čas i na jiné věci. 

Slavit, to by nám šlo.😁

Doufám, že jste měli lepší start nového semestru než já 😅 a pokud jste prváci, tak vám přeju hoodně sil, nervů a trpělivosti! Hlavně se nenechte odradit, časem si zvyknete.💪😅

Krátce na to jsem odjela na adapťák (který moc doporučuju :D) a zjistila jsem, že o kamarády opravdu nebude nouze a první z obav byla zažehnána.

Brzy na to začal semestr a já byla jako Alenka Adélka v říši divů. Z počátku mi bydlení na kolejích připomínalo spíš tábor nebo sporťák, na který jsme jezdili s gymplem. A jelikož jsem měla spolubydlící kamarádky z gymplu, nepřišla fáze „stýskání po doma“, naopak jsme si to společné bydlení užívaly a vždycky jsme si měly tolik, co říct. I když jsem byla 150 km od domova, na našem pokoji jsem stále měla kus domova. První týden semestru jsem chodila do školy nadšená s ještě nezbořenými ideály. Cítila jsem takovou vděčnost, že zrovna já můžu studovat to, co studuju. S dalšími týdny toto nadšení ale začalo opadat, připadala jsem si jako největší hlupák na škole, že ten prvák nikdy nemůžu udělat, a dokonce jsem začala přemýšlet nad tím, jestli jsem si nevybrala špatně školu a že jsem si měla vybrat něco jednoduššího. V tomto duchu se pak nesl u mě celý zbytek zimního semestru, kdy to pořád všechno nějak dřelo.

Pak ale nastal zlom v letním semestru, kdy si to všechno konečně nějak sedlo a já pochopila, že jsem na správné škole, že bych si absolutně nedokázala představit studovat něco jiného. Taky mi mí kamarádi ze školy za ten půl rok přirostli tak moc k srdci, že jsem je za žádnou cenu nechtěla opustit. Cítila jsem, že tady jsem mezi svými. Letní zkouškové mi ovšem dalo čočku s nepovedenou anatomií. Teď s odstupem času vidím, že to byla hlavně zkouška psychiky a přesvědčení, jestli tu medicínu chci opravdu dělat. Nakonec vše mělo dobrý konec a přes všechny kopce, hory, údolí a propasti se mi povedlo prvák zvládnout a teď tu sedím a vzpomínám na celý ten rok vlastně hezky. Bylo to intenzivní, jak ta nahoru, tak ta dolů, ale bylo to krásné a jsem ráda, že jsem tam, kde jsem.♥

Ráda bych teď vzkázala pár slov budoucím prvákům na medicíně. 

Čeká vás velmi náročný rok, kdy si dřív nebo později sáhnete na své dno, bude to tak intenzivní, že to nedokážete popsat slovy těm, kteří si tím neprošli. Jediný, kdo vás dokáže pochopit, je medik/doktor, ten jediný vám na vaše strasti odpoví „Chápu“ a vy víte, že fakt chápe. A tak se prosím nikdy nezavírejte do svých ulit a nebojte se před spolužáky projevit „slabost“ (i když podle mě v tom projevení slabosti je zároveň obrovská síla a odvaha), říct si o pomoc a někdy zase na oplátku druhé vyslechnout a pomoct. Medicína je týmový sport, a tak si najděte partu kamarádů, kde se bude navzájem z těch 💩💩 tahat!

Je normální, když si budete přidat, že jste na té škole nejhloupější student, co tam kdy byl. Až na pár geniálních jedinců si tak připadají všichni studenti - i ti, do kterých byste to nikdy neřekli. Je taky normální, že vám bude chvíli trvat, než si to tzv. sedne. Ono to nebude lehčí nikdy, jenom vy si na ten mazec postupně zvyknete a naučíte se v tom plavat. Mně to trvalo jeden semestr, než si to nějakým způsobem sedlo.

Škola a medicína není jediný smysl života. Důležitá to věta, kterou si někam nechte vytetovat! Ono je totiž strašně lehké v tom zápalu učení sklouznout do stavu, kdy se jen učíte, odmítáte kamarády, nevěnujete se svým zálibám, až se to přehoupne do stádia, kdy vlastně ani ten spánek a jídlo nejsou vašimi prioritami. A najednou chytíte kdejaký moribundus, ve škole vám to nejde, jste naštvaní, otrávení, jak je to jen možné, když nad tím učením sedíte 24/7 a stejně to nejde. Fakt je, že jako prváci na medicíně budete muset trávit nad školou o hodně víc času, než studenti jiných fakult, to tak je. Ale máte právo a přímo povinnost dělat i něco jiného než učení. Jděte se jednou za čas projít, najděte si čas na vaše kamarády z gymplu a o spánku, jídle a dalších základních potřebách netřeba diskutovat. Když budete učení prokládat jinými aktivitami, budete o mnoho výkonnější a taky spokojenější.

Co když cítím, že tato škola fakt není pro mě, nebaví mě to, mám k tomu odpor, ale všichni mě přemlouvají, ať to ještě nevzdávám? Lehké to nebude, to je jasné, ale pořád by vám ta škola měla víc dávat než brát. Buďte sami k sobě naprosto upřímní. Pokud vám ta škola víc bere, máte zničené psychické zdraví a jenom z toho brečíte, pak je možná čas zamyslet se nad změnou oboru. Vykašlete se na své okolí, kde vás ONI chtějí mít. Tohle jen a jen o vás. Rozhodně není ostuda z medicíny odejít, není to slabost, naopak je v tom obrovská síla. Neříkám, abyste odcházeli hned po prvním měsíci, po prvních slzách, které přijdou, protože to by odešli všichni. Zkuste nějak doklepat aspoň ten první semestr a potom se rozhodnout. Někdo přejde na bakalářský obor ve zdravotnictví, protože zjistí, že zdravotnictví ho baví, ale chtěl by mít třeba víc kontaktu s pacientem, že chce dřív skončit studium a dřív založit rodinu. Někdo zjistí, že se se zdravotnictvím úplně minul a jde do úplně jiného oboru. Všechno je v pořádku, hlavně ať jste šťastní a netrápíte se, to je moje poselství na závěr.

 Přeju všem krásné prázdniny, dnes přicházím s článkem, který ocení zejména budoucí prváci, podíváme se totiž na letní semestr a vše co k němu potřebujete vědět. Tak jdeme na to. :D (Článek, kde se věnuju zimnímu semestru v prváku, najdete zde)

Anatomie

Cvičení z anatomie se vám v ls o trochu zkrátí, už to bude jen 2 a čtvrt hodiny, což těžko říct, jestli je výhoda nebo nevýhoda, protože my s naším vyučujícím jsme nikdy nestihli probrat vše, co bylo v plánu, a tak to bylo hodně o samostudiu. Náplň hodin se odvíjí opět od toho, kdo vás učí. Vím o vyučujících, kteří se začátkem cns přestali zkoušet, u nás se ale zkoušelo i cns. Někteří vyučující při cns už nechodí na pitevny, my jsme chodili, ale stejně to asi k ničemu moc není, protože v tom cns toho tolik neuvidíte.

V ls vás stejně jako v zs bude čekat také pitevní týden. Se spolužáky jsme se shodli, že v ls je to o hodně zajímavější než v zs, protože už to není o končetinách, ale pitváte vlastně celý zbytek těla, takže pokud jste ve správný čas na správném místě, můžete vidět například otevírání lebky nebo otevírání hrudníku (někdo si i sám šmiknul žebro😎). Jaké regio bych (ne)doporučila? Zlaté pravidlo zní: Nikdo nechce pitvat krk.😅 Takže pokud pitváte krk, budete mít náročnější předpitevku, ale potom se vám to zase vrátí na popitevce - něco za něco.😉 Já jsem v ls pitvala hrudník a taky bych toto regio hodně doporučila.😀 Co si taky myslím, že je hodně fajn, je regio abdominis, protože na popitevku i na samotnou zkoušku vám to pokryje hodně otázek. Ale ať už budete pitvat cokoliv, bude to rozhodně zajímavější než v zs, to vám garantuju.😅

Popitevka v ls, ufff, přezdívá se jí „menší zkouška z anatomie“, protože musíte ovládat všechny orgánovky, svaly, cévy, nervy na obličeji, krku, hrudníku, břichu, zádech a v pánvi. Málo toho rozhodně není. Ale není to nemožné! Co bych vám poradila, v pauze mezi semestry se podívejte na to git, aspoň si to přečtěte, potom si za to zulíbáte ruce. Já jsem se na to nepodívala, a tak jsem git viděla poprvé až při učení na popitevku a bylo toho hooodně a hlavně se mi to tolik nepamatovalo, jak jsem už neměla čas to víckrát zopakovat. Ale popitevkou jsem ten skluz nějak dorovnala a při učení na zkoušku to už šlo lépe.😀 Další rada pro letní pitevnu, jako v zs, choďte na tu pitevnu i ve volném čase, ukazujte si to se spolužáky, zkoušejte se navzájem. Ideál je naučit se doma teorii a potom ji jít převést do praxe na pitevnu. A poslední možná trochu nevyžádaná rada😅: Opravdu to učení na popitevku nepodceňte, na zkoušku to stejně budete muset umět a ve zkouškovém už nebudete mít čas něco jet něco do hloubky, takže čím lépe se to naučíte na popitevku, tím rychleji vám to půjde ve zkouškovém.😉

CNS, to si zaslouží vlastní odstavec. Začnete zlehka, míchou, potom kmenem - tam přijdou řezy - juchúúú. Připravte se na to, že hodně věcí nebudete chápat a že je to naprosto normální, že interoreflexní dráhy, bazální ganglia nebo limbický systém nepochopím asi nikdy, s tím jsem se taky musela smířit. Ale třeba se mezi vámi najdou jedinci, které cns uchvátí a i ta bazální ganglia vám odříkají i o půlnoci, i to je možné.😅 Pokud ale budete patřit do skupiny normálních smrtelníků, cns pro vás bude velice abstraktní, ale není nemožné se naučit alespoň nějaké základy a něco trochu víc do hloubky, abyste u zkoušky obstáli, jen vás to učení bude někdy sakra bolet, ale i toto je normální a rozhodně v tom nejste sami, jen to prosím nevzdávejte! Z čeho se tedy učit cns: Ze začátků se hodně doporučuje Druga, Grim (můj názor? Já to z toho absolutně nechápala🙈😅, ale někdo si to nemohl vynachválit), dále Neuroanatomie HK (Moc doporučuju, hodně to odpovídá otázkám u nás na upol, obsáhlost si myslím, že je také dostačující u většiny témat, ovšem něco budete muset stejně dohledat v Čihákovi), Čihák (z toho se podle mě učili fakt machři, já bych to z toho nepřelouskala, ale u některých otázek nebylo zbytí a i toho Čiháka jsem musela otevřít - viz capsula interna, rhinencephalon, fasciculus longitudinalis medialis...), neuroanatomie upol (sem určitě mrkněte, jsou tu zejména obrázkové materiály, řezy jsem se učila jen odtud, jelikož jsou to materiály přímo našeho anatomického ústavu, je zřejmé, že po vás budou tyto znalosti vyžadovat, takže tento zdroj při učení určitě neopomeňte), Memorix (na cns bych memorix zrovna moc nedoporučovala, protože spousta věcí je tam jinak zpracovaná, než jak chce náš anatomický ústav, ale když už jsem fakt nevěděla kudy kam, tak jsem z něho občas taky čerpala, ale spíš jsem ho měla jako doplňkový zdroj), Minimum CNS (zdroj alias „když už je nejhůř“, toto skriptum pěkně popisuje základy, jde to z toho hezky pochopit, ale jako jediný zdroj určitě ne - je tam opravdu minimum, takže fajn strategie je nejdřív si to přečíst z Minima a potom z dalších zdrojů na ty informace nabalovat). Já jsem ve finále při učení na zkoušku kombinovala všechny výše zmíněné zdroje kromě Drugy a Grima. Každému vyhovuje jiný zdroj, a proto je fajn se učit cns už v semestru a zorientovat se aspoň trochu v těch materiálech, abyste ve zkouškovém při opakování sáhli rovnou po zdroji, který už máte tzv. osahaný.😅

A teď samotná zkouška, zlatý hřeb celého prváku, co bych vám poradila, jaké jsou moje zkušenosti a z čeho se učit? Nejdříve, jak zkouška z anatomie vypadá: V 7:30 se dostavíte do anatomického podzemí a bude vás nejdříve čekat test (dost hnusný test😖), který musíte napsat minimálně na 12 bodů z celkových 20. Pokud ho napíšete, sláva, pokračujete k ústní, kde si taháte jednu čtyřkombinaci. Pokud test nenapíšete, pošlou vás domů a musíte se ve stagu zapsat na nový termín zkoušky, plus je, že nepřicházíte o žádný termín, máte stále 3 pokusy. (Pokud se stane, že napoprvé test napíšete, ale nedáte ústní, už o 1 pokus přicházíte, ale příště už nemusíte aspoň psát test a jdete rovnou k ústní.) Pokud jdete psát test už podruhé, jste stále na 1. řádném termínu, když napíšete, sláva, pokračujete k ústní, když ale test nenapíšete ani podruhé, už se vám maže jeden pokus a zbývají vám jen 2 a jdete zase domů. Musíte si ve stagu zapsat další termín a potřetí už test naštěstí nepíšete, ale jdete rovnou k ústní. Uff, to bylo vysvětlování, ale doufám, že v tom máte teď trochu víc jasno. 😅Opakovat na zkoušku z anatomie jsem začala po tom, co nám skončilo učení na všemožné zápočty z biochemie, histologie... Vyhradila jsem si něco málo přes 3 týdny, což bych doporučovala jako minimum. Dále tu visí otázka, zda se učit podle otázek (a třeba jet dohromady po komplexech - pohybovka, orgánovky atd.) a nebo podle čtyřkombinací (a tím pádem přeskakovat napříč tématy jak nejvíc to jde). Každému vyhovuje něco jiného, já jela podle čtyřkombinací a moc mi to vyhovovalo, protože už jsem si tím zvykala na zkoušku, kde si taháte právě jednu čtyřkombinaci, a navíc se mi líbil systém, že skáču z jednoho tématu k naprosto odlišným věcem, protože mě to učilo lépe si uspořádávat informace v hlavě a mluvit tak, aby to mělo hlavu a patu. Na rozjezdové tempo se nám s kamarádkami osvědčilo jet 4-5 čtyřkombinací denně. Když dejme tomu uděláte každý den 4 čtyřkombinace, tak za 17 dnů stihnete projet všechny otázky.💪 Samozřejmě tento plán počítá s tím, že už jste všechny otázky předtím alespoň jednou viděli, takže pokud jste na konci semestru a třeba jste ještě půlku cns neviděli, tak bych doporučovala nejdřív se doučit to cns a až potom najet na čtyřkombinace. (Když jsem se pak učila na druhý pokus na anatomii, zbývalo mi 10 dnů, bylo potřeba najet na tempo 7 čtyřkombinací za den. Jde to, když už to vidíte vlastně potřetí - něco i počtvrté, popáté..., jde to o hodně rychleji. ;), takže pokud byste byli ve stejné situaci jako já, tak neklesejte na mysli, vše se dá zvládnout.) Další otázka: z čeho se vlastně učit? Největší ideál je samozřejmě Čihák 1 - 3, protože z něj vycházejí už ty zkouškové testy. Ale pokud se vám učí blbě z Čiháka a víc vám vyhovuje Memorix, taky to s ním zvládnete (oni vás učitelé rádi budou strašit, že Memorix je vysoce nedostačující, ať se z něj neučíte, ale co si budeme, kdo má čas číst ten petit v Čihákovi?!🙈). CNS je na vlastní kapitolu a to už jsem probrala výše.⬆ Možná vás napadne ještě otázka, zda si ve zkouškovém dát dříve anatomii a až potom ty „lehčí“ zkoušky a nebo si nejdříve odbýt ty menší zkoušky a až nakonec anatomii. Na toto podle mě není správná odpověď, já si myslím, že obě varianty mají svá pro a proti. Jak jsem to udělala já, se dočtete v deníčku za květen, červen a červenec. O anatomii bych mohla psát rozsáhlé eposy, ale už je načase se přesunout i k ostatním předmětům, které budete jako prváci v ls řešit.

Biologie

V ls vás na biologii čeká 1 přednáška na 1,5 hodiny a k tomu ještě seminář na třičtvrtě hodiny. Když jsme v rozvrhu viděli seminář a ještě ke všemu s úplně jinou barvičkou než ostatní předměty, tak jsme si všichni říkali, co to jako má být? Oni vám všechno samozřejmě na prvním semináři vysvětlí. Ale pokud jste nedočkaví, tak tady je předběžné info ode mě: Seminář je v podstatě taková přednáška číslo 2, je to také ve velké posluchárně a vždy se tam probírá teoretická příprava na cviko, které budete mít daný týden. A proč to není označené jako přednáška? No protože na přednáškách je účast dobrovolná, na semináři ovšem povinná. Oni vám řeknou, že se může stát, že si váš cvičící přijde na seminář zkontrolovat docházku (u nás tam za celý půl rok nikdo nikdy nekontroloval docházku, i když nás tam ke konci sedělo už třeba jen 20 a bylo jasné, že tam celý ročník úplně není😂). Tento fakt a takovou poznámku pod čarou ale neříkám pro to, abyste to flákali, já tam chodila každý týden a ty informace se vám opravdu hodí na cviko, nebudete tam koukat jak sůva z nudlí a budete aspoň trochu vědět, co se dělá. (Ovšem když je vám třeba špatně, bolí vás hlava nebo se stane nějaká mimořádná událost, tak vám nikdo neutrhne hlavu, když tam jednou dvakrát nepůjdete, ale když se na to každý týden vyprdnete, že se vám nechce, tak to potom v té posluchárně vypadá trochu blbě, když je tam 20 lidí.🙃)

Cvika jsou v ls opět kratší oproti zs a řekla bych, že jsou rozhodně i zajímavější, budete se totiž věnovat hlavně genetice. Co si na cvika nosit? Oproti zs jsme nepotřebovali pláště, postačí vám přezůvky, skripta na ls - v papírové či elektronické formě (myslím, že s ipady při výuce většina vyučujících nemá problémy), psací potřeby, kalkulačku, něco na poznámky (nebo si můžete vše psát do ipadu, to je na vás). Opět záleží, kdo vás bude učit a jaké budeme mít nároky. Já jsem na oba dva semestry vyfasovala vyučující, u kterých neexistovalo se dopředu na probíranou látku nepodívat (což se mi aspoň vyplatilo potom u zkoušky), ale ne všichni vyučující přes rok tu biologii takhle hrotili.😅 Oproti zs vás čeká ještě jedno milé překvapení v ls: Nebudete muset dělat protokoly.😁

Zkouška z biologie je formou testu na počítači, kde budete mít (pokud se zase příští rok nebude vše měnit🙃) otázky, kde je 1 správná odpověď, dále otázky, kde je správně 1 nebo 2 odpovědi a nakonec 5 otázek vypisovacích. Z čeho se učit a kolik času je potřeba? Já jsem si dala 6 dní a podle mě je to takový ideál. Učila jsem se ze svých výpisků z prezentací ze cvik ze zs, ze skript na cvika (zs i ls), dále ze svých výpisků ze seminářů z ls a potom ze 100 stránkových skript, která jsou na matroši. Jsou to přepsané přednášky z celého roku do textu. To mi moc vyhovovalo a doporučuju!👍 Je dobré se extra zaměřit na nádory, transplantace, tumor-supresorové geny a opravdu to pochopit a umět to. Samozřejmě musíte umět vše, ale toto jsou taková složitější témata, která by člověk přešel s tím, že něco k tomu ví, ale fakt to neodflákněte! Dále si propočítejte příklady ze skript, ale pokud jste je poctivě počítali přes rok, tak s tím u zkoušky nebudete mít problém.😉

100 stránková skripta z biologie

Biofyzika

Výuka biofyziky je v ls podobná té v zs. Přednášky opět v pondělí od 7:30🙈kdo toto vymyslel?! Přiznávám se, že jsem byla v ls pouze na první přednášce a ta byla super, bavila mě, ale ten nekřesťanský čas 7:30 a pondělí.😣

Cvika jsou stejná jako v zs, opět budete pracovat s reálnými lékařskými přístroji😎 a opět budete dělat protokoly. V průběhu ls vás také budou čekat 4 cvika na počítačích, kde na tom 4. budete psát test ze statistiky (jedna z podmínek udělení zápočtu). Ty hodiny na počítačích mi popravdě nic nedaly a neshledala jsem doteď žádný důvod, proč jsme to dělali a proč ten test ze statistiky.🙈 Ale projít se tím musí, takže z čeho se na to učit? Určitě se podívejte na seznam otázek na moodlu (co se po vás vůbec bude chtít) a potom doporučuju 80 stránková skripta, co najdete na matroši. (Já jsem si z těch skript udělala výpisky, mám je v pdf a řekla bych, že je to takový největší základ na 6 stránkách, kdyby měl někdo zájem, pište mi o ně na mail jdusizasvymsnem@gmail.com) Plus je dobré umět počítat příklady, i ty hnusné na chí-kvadrát test.🙈

Zkouška z biofyziky má 2 části, první je praktická, kde si vylosujete jedno ze cvik a provedete dané měření ve dvojici. Zkoušející se vás potom doptá na nějaké věci a máte hotovou půlku zkoušky.😀 Praktické se není třeba obávat (pokud si teda nevytáhnete mr), pro mě to byla jedna z nejpříjemnějších zkoušek. Další část zkoušky je teoretická - ústní, zde si taháte dvojkombinace. Opět v pohodě zkouška, týden na ni bohatě stačí (klidně i méně). (Pro představu uvádím, jak dlouho jsem se učila já: statistika - víkend; praktická - 1 den; ústní - 2,5 dne😂chtěla jsem tomu dát víc času, ale nebylo zbytí, každopádně vše vyšlo v pohodě.💪) Z čeho se učit na praktickou a na ústní? Na praktickou najdete vypracované otázky na matroši + návody ze cvik, na teoretickou podle mě úplně stačí krátká 56 stránková skripta na matroši (plus informace, které mi nebyly jasné, jsem si dohledávala v učebnici Medicínská biofyzika nebo na wikiskriptech).

56 stránková skripta

Histologie a embryologie 1

50 odstínů růžové začíná! Bude vás čekat 1 přednáška na 1,5 hodiny - já tam byla párkrát, ale řekla bych, že mi to nic moc nedalo. Jděte se tam aspoň jednou podívat a pak se rozhodněte, jestli vám to za to stojí. Cvika jsou na 2 a čtvrt hodiny a budete tam prohlížet histologické preparáty v Olyvii a u toho si vytvářet vlastní prezentace (nebudete kreslit, takže pastelky nepotřebujete😅). Jsou to hodiny v pohodě, není třeba se z nich stresovat.

Pro zápočet na konci semestru musíte splnit 3 průběžné testy alespoň na 70 %. Určitě se při učení na testy zaměřte hlavně na preparáty. A z čeho se učit? Doporučuju Přehled histologie člověka v obrazech I. a II. . Vyučující vám budou doporučovat Junquierovy základy histologie - taky jsem to z nich zkoušela, ale ty informace jsou tam hodně obsáhlé (na zkoušku to předpokládám více využiju), ale na testy v prváku bohatě stačí ty přehledy.😀

Biochemie 1

Už jste si po zs spokojeně mysleli, že vám ústav lékařské chemie a biochemie dá konečně pokoj? Bohužel nedá.😂 Bude vás čekat 1 přednáška po 1,5 hodině a k tomu cviko taktéž po 1,5 hodině. Na přednášky jsem opět moc nechodila.😅 Já se to radši učila sama doma.

Na cvika si budete každý týden dopředu připravovat protokol doma + na moodlu naleznete instrukce na každý týden. Na hodiny si určitě noste plášť, rukavice, psací potřeby a pravítko. Je dobré si pořídit skripta Praktikum lékařské chemie a biochemie, ale pokud je nebudete mít, tak si můžete každý týden tisknout probíranou kapitolu, protože vám to budou postupně nahrávat na moodle. Doporučuju se na ta cvika připravovat, protože na každé hodině budete psát test (teorie + sem tam nějaký příklad) a abyste se na konci semestru vyhnuli zápočtovému testu, tak musíte z průběžných testů nasbírat 70 % bodů. (U nás většina ty body zvládla nasbírat, takže se to dá zvládnout😀.) A z čeho se učit na biochemii? Často budete otevírat skripta z chemie ze zs a potom samotné protokoly, které si vypracujete. Já jsem ještě sem tam mrkla v knihovně do Harperovy ilustrované biochemie, Barevného atlasu biochemie a do Ledviny (Biochemie pro studující medicíny I. a II. díl). Ledvina za mě docela stručný, ale ten zbytek je dobrý.👍 Každopádně myslím, že tyto knížky využiju spíš teď ve druháku při přípravě na zkoušku. Určitě hned tyto knížky neskupujte, bohatě stačí to Praktikum.

Latina a lékařská terminologie

Latinu má půlka ročníku v zs a druhá půlka v ls - já ji měla v létě, což je ta „horší“ varianta (v zimě toho je méně😅a v létě je toho hodně už bez latiny, natož s latinou), ale nevěště hlavu, pokud taky vyfasujete latinu v létě, taky se to dá zvládnout a oproti těm, co ji měli v zs, budete mít tu výhodu, že už budete za půl roku s anatomií výslovnost ovládat na jedničku a už taky budete umět spoustu slovíček.

I přesto, že na hodinách se žádné průběžné testy na známky nepíšou, je fajn věnovat aspoň těch 5 minut před hodinou úkolu z předešlé hodiny. 😅 Popravdě, kdo se učil slovíčka z hodiny na hodinu? Byl by to samozřejmě ideál, ale v ls se to moc nedá. Zkouška je potom také formou testu a musíte mít 26/40 bodů, abyste uspěli. Kdybyste chtěli, tak můžete dále pokračovat i na ústní (ale to je dobrovolné, takže reálně kdo by tam chodil?!😂). Z čeho se učit? Doporučuju slovíčka z učebnice Latinská lékařská terminologie (do které se vyplatí investovat a pak zase prodat😂), se kterou se pracuje přes rok. Malá rada - učte se jen slovíčka, se kterými se někdy pracovalo v hodině, rozhodně se neučte slovíčka typu vypadnutí bulbu z očnice!😂 Fakt jen ta základní, ta složitější v testu nejsou. Dále si určitě zkuste 2 cvičné testy na moodlu, protože přesně takhle zkouškový test vypadá. Jak dlouho se učit? Sebekriticky zhodnoťte, jak jste se přes rok na latinu učili a jestli vám to šlo, tak nějak samo s citem pro jazyk nebo jestli to spíš dřelo. Max týden si na to dejte, ale dá se to zvládnout i za kratší čas.😉

První pomoc

Za mě nejlepší předmět z celého roku!♥ Předmět, kde jsem si řekla: Jo, stojí to za to! Z první pomoci vás budou čekat přednášky v pondělí večer (zrovna v takovém blbém čase). Konají se jednou za 2 týdny a jsou opravdu zajímavé, přednášející tam vypráví i příběhy ze své praxe. Cvičení jsou potom 3 za semestr, na prvních dvou budete dělat modelové situace, zkoušet si vázat tlakový obvaz, KPR na figurínách (dospělý, dítě, novorozenec) a na tom třetím bude probíhat tzv. kolokvium = zkoušení, abyste dostali zápočet. Není se ale vůbec čeho bát, vyučující jsou v pohodě a buď si budete o všech možných situacích povídat v kroužku, nebo si po dvojicích půjdete tahat modelové situace. 

Etické základy komunikace pro odbornou praxi 1

Radiologický obraz normálních struktur 2

Tento předmět je volitelný, ale jelikož jsem ho v ls sama absolvovala, tak ho sem taktéž zařadím. Je prý totožný s Radiologickým obrazem norm. str. 1, která se vyučuje v zs, takže klidně můžete jít až na 2, na nic to nenavazuje. Výuka probíhá na radiologické klinice v areálu FNOL (budova A - půjdete v podstatě na urgent, akorát do podzemí) - a tady započne vaše nekonečné bloudění po areálu nemocnice, ale budete si připadat hustě, že jste v nemocnici a ne jako pacient, ale jdete se sem už reálně něco učit.😄😎 Tento předmět je třikrát za semestr na 3 hodiny. Na prvních dvou hodinách budete probírat rtg, ct a mr snímky a popisovat tam všemožné struktury. Na poslední hodině proběhne takové menší zkoušení ze struktur, které jste probírali na předešlých hodinách. Není se čeho bát, je to předmět v pohodě.

Tak to byl velice podrobný přehled předmětů, které vás budou čekat v letním semestru v prváku. Uznávám, že jsem se trochu víc rozepsala😅, ale když já měla tolik věcí, se kterými jsem se s vámi chtěla podělit. Tak snad vám tyto informace pomůžou.😀 Přeju vám hodně sil, nervů a pevné vůle do letního semestru, ať vás neúspěchy nezlomí a ať to hlavně nevzdáte! (A že jsem nad tím sama kolikrát přemýšlela, když ale budete bojovat, jednou se to povést musí!)

Jak nezvyklé je pro mě zase sedět u notebooku a psát další článek na blog, zároveň je to pro mě osvěžující pocit jako když přijedete po roce nebo i delší době k moři a vrhnete se do vln a cítíte ten pocit štěstí, kdy stačí existovat k tomu, abyste byli šťastní. A tak vás všechny vítám u dalšího dílu Z deníku medičky, tentokrát ne po roce, ale po 3 měsících. 

Květen, páni, to už je minulost. Jak se tak probírám galerií v mobilu a deníkovými zápisky v mém papírovém deníku, vybavují se mi všechny zážitky, vidím je živě před sebou a dojímám se u nich. Celé ty tři měsíce - závěr letňáku a letní zkouškové byly extrémně náročné, ale zároveň i svým způsobem krásné a hodně intenzivní. Tak jdeme na to! :D

Začátek května byl ve znamení učení se na letní popitevku (takové větší zkoušení po letním pitevním týdnu, v podstatě je to taková menší zkouška z anatomie). Bylo to hrozné, hodně jsem se z toho stresovala, a tak moc už jsem to chtěla mít za sebou. Jelikož jsem se přes pauzu mezi semestry absolutně vykašlala na jakékoliv učení, GIT jsem viděla poprvé až před popitevkou.🙂 Nedoporučuju pro budoucí prváky, aspoň si to git přečtěte v pauze mezi semestry, když už nic jiného, potom si za to budete hodně vděční. Každopádně popitevka nakonec dopadla, doslova jsem tam utekla hrobníkovi z lopaty! Doslova! Asi až napotřetí jsem poznala n. hypoglossus a to jen díky velké trpělivosti mého zkoušejícího a od neprojití mě zachránilo to, že jsem v semestru až napotřetí udělala zkoušení z hlavových nervů, které jsem díky tomu uměla i pozpátku přeříkat i o půlnoci. A v ten moment jsem pochopila, proč jsem se s těmi hlavovými nervy tolik trápila, proč jsem to musela dvakrát opakovat. Některé věci pochopíte až po čase, a proto až se budete hroutit z toho, že se vám v semestru něco nedaří, dost možná to má ten důvod, že si máte protrpět ta menší zkoušení, abyste pak prošli nějakou větší zkouškou. Když jsme tedy měli popitevku✅, šlo se slavit!😎

Takto slaví medici.😂

Další týden nás čekalo další zkoušení - tentokrát praktická zkouška z biofyziky, kde jsem přípravě věnovala přesně 1 den😂. A stačilo to (pokud se teda už přes rok aspoň trochu připravujete na cvika, tak se to za 1 nebo 2 dny dá zopakovat, pokud jste na to přes rok kašlali, doporučila bych více dnů😅). Jak jsem měla takové rozporuplné pocity z popitevky, tak biofyzika vše vynahradila, některá témata mě moc bavila a u zkoušky jsme si vytáhly klidové EKG😍, takže to jsme hezky naměřily, popsaly a bylo to, 1. část zkoušky z biofyziky byla doma.😃Za mě to bylo jedno z nejpříjemnějších zkoušení, úplně mi to zlepšilo den. Opět už asi tušíte, co následovalo...partyyyy!😂Jak se tak na to koukám, ve dvou týdnech jsme stihli dvě oslavy, ale že bylo co oslavovat! Nicméně toto byla poslední party letního semestru, to jsme ještě netušili, že bude přituhovat...

Protože party není nikdy dost.😎

Další týden přišla další zkoušení a ukončování dalších předmětů. Pro mě opravný test z biologie (😂ano, opět, já a biologie jsme prostě nebyly kamarádky za celý prvák), dále závěrečný test z histologie a praktická zkouška z biochemie, to vše ve dvou dnech.🙃 A tak nám nezbývalo než zatnout zuby a do všeho se vrhnout po hlavě, večer před histolou a biochemií jsem si říkala, že to jsem teda pořádně v hajzlu, že nestíhám a že fakt netuším, jak to zvládnu. Zvládla.💪 A tímto momentem jsem měla všechny předměty za ls započtené a teď už zbývalo "jen"🙃 přežít zkouškové.

Jak poznáte, že už jste unavení? Třeba když najdete v pytlíku s loupákem také zvýrazňovač. Netuším, jak se tam objevil.😅

Zkouškové jsem si rozvrhla následovně: latina 1.6., anatomie 16.6., biofyzika 21.6. a biologie 28.6. To byl původní plán😅, jak už víte z ig, nakonec to dopadlo trochu jinak. Víkend po zápočtech z histologie a biochemie jsem se vrhla na anatomii a zbývaly mi 3 celé týdny. Nejdříve jsem chtěla jet 4 čtyřkombinace/1 den. (U nás v Olomouci se u zkoušky tahají tzv. čtyřkombinace otázek, kde je vždy něco z nervovky, pohybovky, orgánovky a k tomu něco z oběhové soustavy.) Ovšem tento plán jsem rychle přehodnotila, když jsem zjistila, že to cns fakt nejde, a tak jsem se nejdřív vrhla na dohánění cns, což bylo hooodně depresivní a šlo mi to hodně pomalu. Po projitém cns jsem najela na tempo 5 čtyřkombinací/1 den a to už jsem si říkala jakože velké wooow, 20 otázek za den, dobré tempo💪, ale víc už fakt ne (hahahaha, to jsem ještě vůbec netušila, co přijde). To jsem tedy jela tak 10 hodin denně čistého času učení a do toho jsem po 10 dnů věnovala každý den půl hodiny latině, abych si mohla ze začátku června aspoň jednu zkoušku odškrtnout. A povedlo se😀na začátku června jsem si tedy odškrtla první zkoušku a se vší vervou jsem pokračovala v anatomii.

Studijní nepořádek v mém podáním. Uklízet to už fakt nemělo cenu.

Aneb když se musíte učit při třicítkách, motivace musí být!

Tak moc jsem si už přála konec!

Asi týden před mou zkouškou z anatomie jsem chytla hodně depresivní nálady a záchvaty pláče, že to nedám, dva dny jsem skoro v kuse brečela, že mám strach, že to nedám, že je ještě tolik otázek, které neumím, že pro to dělám maximum a stejně si toho tolik nepamatuju. V ty dva dny to vypadalo následovně: Udělala jsem 1 otázku se zadržovanými slzami v očích, že už nemůžu, pak jsem šla brečet, pak jsem se slzami v očích zasedla k další otázce. Hrozné to bylo. To se dostane člověk do stavu, kdy chce brečet, ale nemůže, protože na to nemá čas, to prostě člověk nemá čas ani na to mít deprese. A tak jsem sebrala poslední zbytky sil a ten poslední týden už jsem jen přežívala, po nocích jsem moc nespala, protože se mi zdálo jen o anatomii, přes den jsem od rána do večera seděla zabořená v Čihákovi, pauzy jsem si dělala jen na základní potřeby - tzn. spánek, jídlo, hygiena a vzájemné stěžování si s mediky, jak jsme všichni totálně v 🍑. Mým přáním posledních dní před zkouškou z anatomie bylo přežít, tak moc jsem to chtěla mít za sebou.

A pak to přišlo, den D. Nejdříve jsme šli psát test, u kterého jsem si říkala, že dobrý, že by to mohlo dopadnout. A potom ta kouzelná věta...„Tak si Adélko přijdete příště.“ To nemůže být pravda, se mi honilo hlavou, to není možné, proč??? Připadala jsem si jako totální tragéd, že jsem se jak blbec tři týdny učila od rána do noci a pak nenapíšu ani ten blbý test?! Tak jsem se začala litovat, že jsem blbá, že na tu školu asi nemám, že když jsem to nezvládla teď, tak kdy?! Dovolím si sem vsuvku - můj reálný zápis v deníku z večera 16.6.: „Tak to nevyšlo. Nenapsala jsem už ten test, takže jsem se k ústnímu ani nedostala. Ale je to za mnou. Děkuju. Brečím. Je tak těžké zvládat i ty jednoduché věci v životě. Umýt se, vyčistit si zuby, je to pro mě najednou tak těžké. Šla jsem se večer projít. Koukala jsem na stromy, jak jim vítr čechrá listy, na řeku, co teče - pořád, nezastaví se. Je to těžké se s tím smířit, dala jsem do toho vše, víc už jsem nemohla a stejně to nevyšlo, Nedala jsem zkoušku z anatomie. Nechci si připadat jako troska a budižkničemu, ale připadám si tak. Nemám motivaci se zítra začít učit, nemám motivaci k tomu jít si za svým snem. Jsem tak moc psychicky unavená. Vím, že se svět nebortí, ale mně se teď na malý moment zbortil. Prosím Tě Bože, buď se mnou i teď v časech, kdy se mi nedaří, kdy potřebují tvé něžné obětí. Prosím, přijď mi na pomoc.“

„Koukala jsem na řeku, co teče - pořád, nezastaví se.“

Ty 2 večery po anatomii bych zařadila k nejtěžším chvílím z celého letního zkouškového. Ale co mi zbývalo, za 4 dny mě čekala zkouška z biofyziky, kterou jsem si už nemohla přehodit, protože nebyly termíny. A tak jsem hned druhý den po anatomii zasedla k biofyzice. Myslela jsem, že už se nedokážu sebrat, v prvních chvílích bylo těžké jen existovat. Ale sebrala jsem se a za 3 dny jsem se zvládla naučit biofyziku a následně zvládnout i samotnou zkouškou, která pro mě byla velkým povzbuzením, že se mám dál rvát a bojovat.

Jedna s hotovou anatomií, druhá s hotovu biofyzikou. 💪My se nedáme!

Za další týden mě čekala biologie, na kterou jsem si vyhradila trochu delší čas, protože víme, jak jsem na tom s biologií přes rok byla.😅 6 dnů jsem se pilně učila biologii a místy mě to i bavilo. V tomto období nastalo další uvědomění, proč jsem se přes rok tolik trápila s biologií. Příprava na samotnou zkoušku už pak šla skoro sama, jelikož jsem tomu už přes rok byla nucená věnovat hodně času. Vyplatilo se to a po úspěšně napsané zkoušce z biologie jsem děkovala za všechny ty neúspěchy, které mě donutily se to pořádně naučit a neodbýt to.

A už se ty zkoušky začaly sypat. Tady jsem měla po biologii. :D

A tak jsem to celé zkouškové vzala trochu jinou cestou, než bylo původně plánováno. Nejdřív jsem si udělala ty menší zkoušky a nakonec až anatomii. Ovšem teď jsme v příběhu na konci června a to jsem ještě zdaleka netušila, jak to celé dopadne.

Za celé zkouškové, které se mi táhlo od 22.5. do 11.7. jsem měla pouze 2 dny komplet bez učení. Jeden z těch dnů byl, když jsem se stěhovala z kolejí domů a druhý den byl na konci června, kdy jsem vyrazila na třídní sraz se spolužáky z gymplu. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat, nabilo mě to novou energií a byla jsem připravená znovu zasednout k té anatomii.

Nechtělo se mi k té anatomii, nechtělo, tak jsem zkusila změnit studijní prostředí a zase to šlo o chlup lépe. :D

A tady se v mém příběhu posouváme do 1.7., kdy mi zbývalo 10 dnů do mého druhého pokusu z anatomie. Pamatujete si, jak jsem při prvním učení psala, že 5 čtyřkombinací už fakt max, víc nedám? Tak teď jsem byla nucená časovým pressem najet na tempo 7 čtyřkombinací/1 den. Prvotní pocity? „Holka, to jsi asi trochu přestřelila, budeš umírat, ale seber se, vždyť tě jedna blbá zkouška přece nepoloží, tak se do toho opři, dej do toho všechno, je to tvá poslední zkouška a pak už bude klid.“ Velkou podporou mi v těchto dnech byly moje kamarádky. (🦒🦒vy víte, patří vám tisíceré díky🧡) A tak jsem se do toho zakousla a jela jsem, každý den po 10 dnů 10 - 12 hodin čistého času učení denně. Bolelo to, strašně. Byla jsem už tak moc unavená, ale věděla jsem, že ze sebe musím vyždímat všechnu energii, co ještě mám. A tak jsem ždímala a ždímala a každý den jsem prosila o sílu na další den a o to, aby to všechno dobře dopadlo.

A i když se mi to na začátku zdálo nereálné, za těch 10 dnů jsem zvládla projet znovu všech 270 otázek, uteklo to nakonec jako voda a den D číslo 2 byl tady. Intenzivní to bylo od samotného rána až do večera. V 7:30 jsme všichni zasedli k testu a když jsem ten test poprvé uviděla, tak jsem si říkala, že to snad ne, co to je za hnusné otázky, že to asi zase nedám. Pro vyslechnutí verdiktu, zda jsem postoupila k ústní části nebo ne, jsem šla celá rozklepaná, ale vyšlo toooooo!!!!! Měla jsem z toho obří radost, že jednu část zkoušky mám!!!😁😁 A potom následovalo nekonečné čekání, než přijdu na řadu. V těchto chvílích panovala mezi námi všemi, co jsme ten den šli na zkoušku, taková hustá atmosféra, kdy jsme se všichni navzájem podporovali a každého, kdo vyšel z anatomického podzemí (olomoučtí vědí😅), jsme zahrnuli objetími a hromadou otázek, jaké to tam dole bylo. V těchto chvílích mi byla obrovskou podporou Z., která nám přijela fandit, i když už sama měla všechny zkoušky za sebou. Děkuju, máš to u mě, fandila jsi výborně!😁😁💗 Asi v 11 jsem šla konečně na řadu já a už jsem nebyla tak nervózní jako před samotným testem. Věřila jsem, to bylo totiž to jediné, co jsem v tu chvíli mohla. Vytáhla jsem si čtyřkombinaci, kde byla periferní ns 😍. (Pokud vás zajímá, co jsem si vytáhla, tak to byl: n. medianus; spoje kostí - dělení, synarthrotické spoje; svaly pharyngu; cévy a nervy srdce.) V momentě, kdy jsem tu čtyřkombinaci uviděla, tak první pocit byl, že něco tam řeknu, že to asi nebude úplně dokonalé, ale mlčet nebudu, ke každé otázce něco vím. A tak jsem si šla psát potítko😀 a pak už to šlo ráz na ráz, docela brzy jsem šla mluvit, dostala jsem se ke skvělým zkoušejícím, kteří mi hodně pomáhali. Překvapivě jsme se nejvíc zasekli zrovna u první otázky, kde jsme zabrousili do svalů předloktí, kde jsem teda hodně vařila z vody😂, ale nějak jsem se tím probojovala, posunuli jsme se k dalším otázkám, které už byly o hodně lepší, zkoušející jsem pobavila svojí říkankou na svaly pharyngu a pak už mi podávali index a já měla HOTOVO. Já to zvládla. Ono je to za mnou, zítra nemusím vstávat zase v 7 a trávit celý den s rozbolavělými zády nad Čihákem, já mám volno!!! V tu chvíli to byl můj největší pocit euforie za celý život. Je to tam, já zvládla anatomii a celý prvák. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit. To je tak hezký pocit, ještě když to máte fakt zasloužené a vydřené. 

Před rokem jsme se fotily jako čerstvé prvačky, letos už jako čerstvé druhačky. Děkuju ti za všechno!

Tak to byl můj příběh. Povídala jsem vám ho velice otevřeně, jak bych řekla, šla jsem s kůží na trh. Ale já věřím, že tento příběh bude pro mnoho z vás povzbuzením, že i když se někdy patláte v totálních 💩💩, tak to nevzdávejte, to světlo na vás někde čeká. A ta záře, která přijde, tak vám div nevypálí oči, jak bude intenzivní, bude tisíckrát silnější než všechno to trápení, které tomu předcházelo. Jste silnější, než si myslíte.

A když už jdu s kůží na trh, tak pořádně. Ve chvílích absolutního zoufalství jsem volala po Boží pomoci a ona přišla. Někdy Bůh mlčel, ale nikdy mě neopustil. Celé letní zkouškové mi toho tolik přineslo (a taky teda vzalo), kromě studijního a osobního růstu jsem udělala i velký skok ve víře. Teď s mírným odstupem času můžu říct, že to za to stálo, že jsem ráda, že se mi napoprvé zkouška z anatomie nepovedla. Jsem ráda, že se to stalo tak, jak se to stalo. Ale to samozřejmě člověk hned nevidí, že všechno se vším souvisí a nejdřív nechápe, proč se to tak děje, nezbývalo mi nic jiného, než věřit, že to bude mít dobrý konec.

Na závěr tu mám pár veršů z Bible, které mi hodně pomáhaly:

• „Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“ Římanům 8:18
• „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, neshoříš, plamen tě nespálí.“ Izajáš 43:2
• „Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“ Petr 5:7
• „Neboj se - já jsem s tebou, nestrachuj se - já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.“ Izajáš 41:10
• „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.“ Filipským 4:6
• „Vzal dívku za ruku a řekl jí: Talitha kum, což se překládá: Děvčátko, vstávej.“ Marek 5:41
• „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme.“ Efeským 3:20
• „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ Matouš 28:20

 Po delší době se tu znovu ozývám, juchú! Jak si můžete všimnout podle frekvence napsaných článků, letní semestr se nám pořádně rozjel, v anatomii začalo cns, skoro ve všech předmětech se začaly psát zápočtové testy, k tomu nějaké ty zádrhely z osobního života, no zkrátka online svět šel pro mě trochu do pozadí. A teď to teda není o moc lepší😅popitevka stále přede mnou, ale říkala jsem si, že něco málo bych mohla sepsat, ať mám jednou na co vzpomínat.

Kafe - můj věrný kamarád! ♥

Když porovnám březen s dubnem, tak březen byl ještě takový rozjížděcí oproti dubnu, a tak byl čas i na nějaké to rozptýlení od školy - ehm, půlení zubařů.😂 Aspoň jednou za semestr jít někam upustit páru, bylo to skvělý! 

Velkým březnovým milníkem byl začátek cns v anatomii - největšího strašáka tohoto předmětu a vlastně celého prváku. Všichni nám říkali: „Až začnete brát cns, to teprve začne ta pravá medicína.“ No a měli pravdu, s cns kamarádka asi nebudu, je to pro mě všechno takové abstraktní. Na kost se člověk podívá a vidí tam nějaké hrbolky, to když se podívám na řez míchou, tak tam sotva vidím centrální kanál a zbytek si mám představit. No je to sranda. Taky jsem tak nějak uvízla v rozhodovací paralýze, z čeho se to cns vlastně učit: Čihák/Memorix/Neuroanatomie HK/Minimum CNS...

V březnu a v dubnu nás taky čekaly testíky z histologie, a tak započalo studium 50 odstínů růžové. 

Dovolím si použít meme od mé kamarádky alias „královny memes“ - aneb takto vypadá naše učení na testy z histolky.

V dubnu už začalo trochu přituhovat, protože přišla předpitevka (zkoušení před pitevním týdnem) a následně pitevní týden. Když jsem se učila na předpitevku, tak mě zase chytla taková menší krize a spousta pochyb o sobě samé. Mám na to? Netuším, jak se to všechno zvládnu naučit. Jsem tady správně? 

A některé hodiny jako biofyzika jsou super. :D (Pokud teda zrovna neděláte magnetickou rezonanci)

Nakonec ale předpitevka dopadla :D a jelo se dál, člověk si znovu dokázal, že něco zvládnul, že to za to stojí a že ještě nepřišel čas to vzdávat. A tak jsme vkročili do pitevního týdne, který byl o hodně zajímavější než v zimě, kde jsme pitvali jen končetiny. V létě jsme viděli otevírání hrudníku, lebky, drželi jsme v rukou srdce, bylo to hodně husté a fascinující. Další plus letní pitevny bylo to, že jsem nechodila na 7 jako v zimě, ale na půl desátou, to bylo jiné bájo, konečně jsem nevypadala jako zombie.😂

Hurá na pitevnu!

V prvních jarních měsících se začalo probouzet jaro i v Olomouci, a tak když je člověku ouvej, tak si zajde vyčistit hlavu do přírody a hned je mu lépe. ♥ Což mě přivádí k běhacímu updatu: Stále běhám a stále mě to baví :D, už se konečně začalo oteplovat a to se hned běhá ještě lépe. Co se mi taky na běhání líbí je to, že díky tomu objevuju nová zákoutí Olomouce a stále zjišťuju, jak je ta Olomouc strašně krásná. ♥

No není to nádhera? ♥

můj oblíbený „běhací“ most :D

 Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám vůbec chuť psát článek o škole vzhledem k tomu, co se teď děje na Ukrajině. Jako každého člověka mě to nenechává chladnou. Cítím ale, že se potřebuju věnovat i jiným aktivitám, abych na to pořád nemyslela, i když si kvůli tomu občas připadám možná trochu provinile. Ale myslím si, že v této době je obzvlášť důležité se navzájem nesoudit za to, jak moc si k sobě každý z nás připouští zprávy o aktuálním dění, každý ať se s tím vyrovná po svém. A proto si myslím, že je naprosto v pořádku sdílet příspěvky týkající se Ukrajiny, ale stejně tak i příspěvky týkající se našeho běžného života. A tak jsem se pustila do psaní.

Letní semestr nám začal na Valentýna, náhoda? Nemyslím si.😂 Anatomie je totiž životní láska všech prváků, že ano.😏 Ne, teď vážně.😅 S letním semestrem přišlo pár nových předmětů: první pomoc, biochemie, histologie a embryologie, etika a pro pár šťastlivců (včetně mě) i latina a pro pár už těch nejvíc vyvolených, kteří si při výběru rozvrhu v září říkali, že v letňáku budou mít málo předmětů, přibyla i radiola.😃 Opět včetně mě.👏

A první pocity z nových předmětů? Histola mě docela mile překvapila, zatím mě to i celkem baví, ale uvidíme, jak budu mluvit po prvním testu. Biochemie - spousta z nás se po zkoušce z chemie radovala, že už se na tomto ústavu nikdy neukáže a hned první týden nás ústav chemie přivítal zpět.😃😃😃To snad ani nemuselo být. Ale hodněkrát už jsme zvládli téměř nemožné, zvládneme i biochem. 💪 Latina - z první hodiny jsme odcházeli nadšení, že konečně nějaký vyučující na půdě fakulty uznal, že toho máme hodně.😅 Ale jinak to zatím vypadá na předmět v kategorii „v pohodě“, tak doufám, že v tom nebude nějaký háček. Etiku a radiolu ještě nemám za sebou, o těch až v příštím deníčku. Pozastavím se ale ještě u první pomoci, protože to bylo supeeeer.😁 Konečně přišel nějaký předmět, kde si člověk říká: „Jo, to je ono, proč jsem sem šel/šla, má to smysl.♥“ Zároveň jsem si na první pomoci říkala: „Proč se tohle neučí už na střední/na základce, vždyť to je tak důležité pro každého z nás, proč se k tomu člověk dostane až na vejšce a to ještě musí studovat nějaký zdravotnický obor.“

Ledvina²

Co se týče školy, tak bych začátek letního semestru zhodnotila jako velice přívětivý. Přijde mi, že si to u mě konečně nějak sedlo. Spoustu věcí jsem se oproti zimnímu semestru rozhodla udělat jinak. Například spánek - v zimním semestru můj spánkový deficit nabýval velice alarmujících hodnot, myslela jsem si, že nespat je normální, že to k tomu studiu patří a že když tohle tempo nezvládnu, tak na medicíně nemám co dělat. V letňáku jsem to ale otočila o 180°, na přednášky na půl osmou už nechodím a naspím každý den těch 7-8 hodin. Rozdíl je tam opravdu veliký - neusínám při každé příležitosti, lépe se mi soustředí a celkově jsem v tom životě tak nějak usměvavější.😁 Další věc, kterou jsem obrátila jsou životní hodnoty, škola není na prvním místě, důležitější je zdraví, rodina, přátelé a když ve škole nestíhám nebo se něco nepovede, tak se z toho nehroutím, ale jdu na další pokus (s těmi dalšími pokusy už to ostatně mám dobře natrénované ze zimáku😂). A ještě jednu věc jsem začala praktikovat se začátkem letňáku (ti, co mě znají, na mě teď budou asi trochu nevěřícně koukat😂) - začala jsem běhat. Já, absolutní antitalent na běh, člověk, který se zadýchal po 1 minutě „běhu“ a myslel, že vyflusne plíce. Ano, všechno je možné.😅 Našla jsem si takovou aplikaci (5K Running Trainer - moc doporučuju👌), která na vás při běhání mluví a střídáte běh s chůzí po určitých časových intervalech a každý týden se ty intervaly běhu prodlužují. A je to naprosto geniální, zvládám to i já, a dokonce mě to i baví.💪 Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale baví mě běhání.😁 

Tady se to běhá samo.😍

Zase nechci, aby to vyznělo tak, že mám teď školu úplně na salámu😂 a učím se velmi poskrovnu, tak to není. Přijdu ze školy - jdu se učit, přijedu na víkend domů - jdu se učit. Za ty tři týdny, co jsem ve škole, tak jsem vystřídala už tolik učících míst - knihovna na lf, studovna na kolejích, Zbrojnice, knihovna na přírodovědě (tam už mám svoje oblíbené místečko s výhledem na katedrálu a s úžasnými západy slunce😍).

Změna studijního prostředí už byla potřeba

Z cyklu „Parazituju v knihovnách ostatních fakult“

Oproti zimnímu semestru nechodím do školy každý den tak vystresovaná a nevyspalá. Je to docela paradox, toho učení je teď víc než v zimáku, ale řekla bych, že i přesto jsem v té škole spokojenější. A stačilo změnit zdánlivě tak málo, ale ve skutečnosti jsou to velké změny - víc spánku, změna hodnot, pravidelný pohyb.

Tak to byl začátek letního semestru z mého pohledu. Doufám, že jste taky začali další semestr s novou energií a chutí. V těchto dnech bych nám všem přála hlavně mír🙏. Držte se, zvládneme to.💪