Neskutečné, jak rychle to utíká, že už mám za sebou další měsíc a půl nového semestru. Živě si pamatuju, jak jsem psala články „Z deníku maturantky“ a snila o tom, že jednou budu na medicíně. No a teď už jen pár měsíců a půlka medicíny bude za mnou. No nic, musím se přestat dojímat, podle mě to dělám u každého článku, který vyjde.😅

Jarní Olomouc naprosto miluju!!

Jak již víte z předchozích článků, zimní semestr ve třeťáku pro mě nebyl procházkou růžovou zahradou skrz psychické problémy (článek zde). To jsem ale ještě netušila, co mě čeká v následujících měsících. Zkouškou z mikrobiologie jsem proplula už ani nevím jak, nakonec to byla celkem příjemná zkouška a já si tak říkala, že teď jsem v životě fakt spokojená, nic mi nechybí, mám tolik věcí, za které můžu být vděčná... No a vzápětí přišla jedna velká facka v mém osobním životě. Nechci to teď tady nějak dopodrobna rozebírat z více důvodů, každopádně doposud pro mě byl tenhle semestr jedním z nejtěžších vůbec, což bylo ovlivněné hlavně mým aktuálním psychickým rozpoložením, ale moc doufám a věřím, že zase bude dobře. ♥

Ale teď už k tomu, co se dělo ve škole.😀 Už jsem začala chápat, proč se říká, že třeťák je na medicíně jedním z nejtěžších ročníků. Letňák mi to dokazuje dnes a denně.😅 Abych vás trochu uvedla do situace. Máme 2 hlavní předměty - patologii a patologickou fyziologii (oba předměty o tom, když v těle něco nefunguje tak, jak má), ze kterých budeme dělat na konci semestru zkoušku. Rozsahem jsou obě zkoušky cca jako anatomie v prváku, takže si představte, že nemáte 1 anatomii, ale rovnou 2. Vezměte v potaz ještě to, že na každý z těch dvou předmětů budete potřebovat minimálně měsíc čistého učení a že oba ústavy jsou s vypisováním termínů přes červenec a srpen velice skromné. Suma sumárum nezbývá vám nic jiného než na jednu z těch zkoušek jít v předtermínu a na druhou na konci června (nebo existuje i varianta - jedna zkouška v červnu, druhá v září). Takže abyste vše „stíhali“ (just kidding, stíhat nebudete nikdy) musíte s učením na jednu z těch dvou velkých zkoušek začít už na začátku semestru. Do toho píšete 3 průběžné testy z patfyz, někdo píše každý týden testy na patole a každého z nás čekají skoro každý týden testy z farmakologie. Závěr: Všichni tady umřeme.

Tady jsem ještě měla energii učit se ze Zámečníka, to mě velice rychle opustilo.😂

Konec stěžovacího okénka. (když jsem si celý článek po sobě přečetla, zjistila jsem, že je celý stěžovací, pardon, dnes to ale jinak nejde😂)

Já jsem si vybrala, že bych chtěla jít jako první na zkoušku z patologie (ještě uvidíme, jak se na to bude tvářit moje wifi při zápisu termínu), takže jsem se snažila o učení patologie ten měsíc a půl. SNAŽILA je velice vystihující slovo, protože opravdovým učením bych to fakt nenazvala.😂 Hlavně mi dělají trošku čáru přes rozpočet průběžné testy z patfyz, kdy do toho vážně nestíhám dělat zároveň i patologii, takže pak nestíhám a pravidelně jednou týdně předělávám svůj učící plán, kde se počet stránek za den neúprosně navyšuje.

Tento semestr nám taky začal nový předmět - farmakologie. Kromě farmakodynamiky a farmakokinetiky bych řekla, že je to celkem zajímavý obor. Ale co mě nebaví, jsou průběžné testy, na jejichž úkor opět nestíhám učení patologie.😅Takže opět předělávám plán, počet stránek opět stoupá. No nic, aspoň už umím psát recepty, tak si předepíšu Neurol a ono to třeba nějak půjde.😅

Do toho nám přibyly ještě další 2 nové předměty - epidemiologie a imunologie, které ale naštěstí nejsou celý semestr, takže jsem se s nimi už stihla i rozloučit. Každopádně epka byla o tom naučit se výhody a nevýhody kohortových studií, studií případů a kontrol, umět spočítat incidenci, prevalenci a teda to byla taková kravina, která mě taaak moc nebavila.😂 A pak ta imunologie, což bylo taky vtipné, když ve všech předmětech otázky na imunitu vesele přeskakujete.😀

Chtěla bych to zakončit něčím optimistickým, tak vám sem aspoň přidám fotku z Nemocnice pro medvídky, což je můj oblíbený projekt od IFMSA (International Federation of Medical Student's Associations). Aspoň jednou za semestr se snažím jít na tu Nemocnici, protože ty děti mi vždycky tak zvednou náladu. :D Pokud by vás tento projekt lákal, tak určitě doporučuju zkusit.

Nemocnice pro medvídky - moje srdcovka ♥

Když bych ale tento semestr měla porovnat s prvákem, tak učení je podobně, akorát jsem už víc unavená a vyčerpaná a tolik už to do té hlavy neleze. Každopádně když si mám udělat čas na kamarády a na rodinu, tak mě nemusíte dvakrát přemlouvat.😅 Ale říkám si, že to je taky potřeba. Až se mě někdo za pár let zeptá, jaká byla vejška, tak nebudu vzpomínat na to, jak jsem se učila na nějaký test z patfyz, ale na to, jak jsem byla na půlení nebo s kamarády v čajovně.

A rozloučím se s vámi opět jarní Olomoucí.

 Ahoj, vítám vás všechny u dalšího článku, tentokrát se vrhneme na zimní semestr ve třeťáku. Dozvíte se zde, jak probíhá výuka jednotlivých předmětů, co je třeba si obstarat za knížky, do jakých naopak není potřeba investovat a jak se připravit na samotné zkoušky na konci zimního semestru. Tak jdeme na to :D

Většina semestru se nesla ve znamení mikrobiologie.

Jak řekla naše vyučující na patologii: „Zámečník je nejlepší antikoncepce.“ Myslím že když k tomu přidáme ještě Nečase, Koláře a repetitorium, šance na otěhotnění se velice blíží nule.

Mikrobiologie

Skripta na cvika z mikry (existuje ještě druhý díl, jen ho nemám na fotce)

Co se týká přednášek, samozřejmě že je lepší tam chodit, ale pokud jste typ člověka, kterému přednášky opravdu nic nedávají, tak to asi nemá cenu lámat přes koleno a učte se tak, jak to vyhovuje právě vám. Já jsem určitě nebyla na všech přednáškách, ale sem tam jsem tam zavítala. Zpětně bych opravdu doporučila přednášky od našeho pana děkana prof. Koláře, umí tu látku přednášet velice poutavě a zajímavě, často taky přidává různé kazuistiky a komunikuje se studenty, což je fajn, že jsou ty přednášky více interaktivní (ovšem má to i efekt, že si připadáte jako 💩, když nevíte odpověď na žádnou jeho otázku😂, ale z toho si nic nedělejte, to je doufám normální). A když prof. Koláře schytáte u zkoušky, tak po vás bude chtít věci právě ze svých přednášek.

Co se týká struktury zkoušky, úplně celá zkouška z mikrobiologie se skládá ze 3 částí. První částí je praktická zkouška, na kterou jdete týden před vaším zapsaným termínem na teoretickou zkoušku (pokud jste ale zapsaní na první týden v lednu, praktická vás bude čekat ještě před Vánoci), celý rozpis, kdo kdy jde na praktickou, najdete na moodlu. Při učení na praktickou jsem se rozhodla pro strategii, že se budu věnovat pár dní jen praktické a učení na teoretickou na chvíli odložím. Dala jsem si na to 3 dny, za první den jsem projela první půlku otázek, druhý den zbytek otázek a třetí den jsem to všechno ještě jednou zopakovala. Na matroši existují vypracované otázky, které jsou asi na 40 stránek, ty jsou moc fajn na takový ten základní přehled, doporučuju to ale kombinovat s dokumentem, který vytvořila jedna slečna z našeho ročníku (👏velké díky!), který je asi na 100 stránek, ale jsou tam i obrázky s přesným popisem, co se v jakém úkolu dělá. A jelikož jsem přes rok na cvikách absolutně nevěděla, která bije, tak mi tohle moc pomohlo.😅💪 Ale za ty 3 dny se to dá v pohodě zvládnout! Samotná praktická zkouška probíhá tak, že si vytáhnete jednu otázku, kde máte nějaký praktický úkol + odběr nějakého biologického materiálu a k tomu vám zkoušející vybere agar s bakterií, kterou máte poznat + určit, na jakém agaru je a jak jste na to přišli (např. jaká tam je hemolýza, jestli je třeba laktóza+ atd.). Nemusíte se toho ale vůbec bát, zkoušející na praktické jsou strašně hodní, pokud něco přesně nevíte, tak se vám snaží pomáhat. Potom co splníte praktickou, tak vás čeká teoretická zkouška, která je ústní, taháte si ze 3 okruhů po jedné otázce - obecná mikrobiologie, bakteriologie a virologie, parazitologie, mykologie.

K učení na samotnou zkoušku existuje spoustu materiálů - Votava, vypracky, které jsou dělané z Votavy, Repetitorium a Zásady ATB léčby od Koláře. Starší zkoušející zkouší podle Votavy, mladší zkoušející zkouší zase podle Repetitoria, takže si asi nevyberete.😅 Já jsem se učila následovně - první okruh mimo atb a imunitu z vypracek (v repetitoriu mi přišlo, že je toho opravdu málo z té obecky), atb jsem se učila z Repetitoria a z Kolářových přednášek, které byly v ls ve druháku. A imunita, to byla katastrofa, ve vyprackách tisíc stránek, které jsem absolutně nechápala😂, v repetitoriu toho bylo zase málo oproti vyprackám a nebyla jsem si jistá, jestli to bude stačit. Nakonec jsem oba tyto zdroje nějak zkombinovala, ale jelikož jsem si imunitu u zkoušky nevytáhla, tak se asi už nikdy nedozvím, jestli by to stačilo.😅Ale doufám, že jo! Pak tu máme druhý okruh, na to bylo absolutně úžasné Repetitorium!!😍 Plus jsem si na všechny bakterie nakoukala Sketchy micro (taková stránka v aj, kde se učíte bakterie podle obrázků například pouště nebo dětského pokoje😅, ale opravdu je to úžasné a hodně efektivní!) Třetí okruh byla taky hrůza, hlavně ti paraziti a houby.😵 Tady mi přišlo, že naopak v Repetitoriu je celý třetí okruh rozepsaný až moc dopodrobna, takže jsem se ho učila z vypracek v kombinaci s videi Sketchy micro.

Sketchy ♥

Když přijdete na teoretickou zkoušku, nejdřív vás čeká test, který se ale zas tak moc nehrotí, i kdybyste ten test nenapsali, tak vás k ústnímu zkoušení pustí. Někteří zkoušející na ten test moc nehledí, hlavně je zajímá, co jim povíte u ústní, jiní ho ale budou rozebírat a budou se vás ptát, proč jste něco zaškrtli špatně, zase hodně záleží, ke komu půjdete. Nicméně ty otázky v tom testu nebyly tak těžké a to to říkám já! Takže to znamená, že opravdu nebyly moc těžké.😂 Po tom, co napíšete test, jdete si tahat otázky, já jsem si vytáhla: Metabolismus bakterií, Borrelia a Picornaviridae. No v první moment jsem se docela vyděsila té Borrelie, jelikož jsem si ani nemohla vzpomenout, co za onemocnění jenom způsobuje. No ale sedla jsem si na potítko a začala jsem se věnovat těm dvěma zbylým otázkám a snažila se nepanikařit. Po chvíli, kdy jsem se uklidnila, tak se mi vybavilo Sketchy video na Borrelii a najednou už jsem věděla. Takže veliké díky za Sketchy!!! Po chvíli si začali chodit jednotliví zkoušející do místnosti, kde jsme všichni psali potítko a začali si nás postupně brát. (malá poznámka pod čarou - u zkoušky je opravdu ta nejvíc zlatá paní sekretářka, která se vás snaží posílat ke zkoušejícím podle vašich otázek, abyste nešli například s houbami k vy víte komu.😅) Všechna čest a sláva paní sekretářce na mikrobiologickém ústavu, zlatá žena! Já sama jsem šla k mladší zkoušející, k paní doktorce B., která byla naprosto úžasná, zkoušení bylo neskutečně příjemné, ani jsem nevěděla, že ta zkouška může být i příjemná.😀 Bylo fajn, že se mě ptala hlavně na kliniku a diagnostiku, prostě to, co pak v praxi nejvíc využijeme. Ani nevím, jak dlouho jsem tam mohla být, ale myslím, že to mohlo být tak 20 - 25 minut. Opravdu bych vám všem přála takto příjemné zkoušející, protože tohle bylo za mě moc fajn! 

No a bylo to za mnou😀koneec, už žádné učení a konečně volnoo! Po samotné zkoušce jsem opět myslela, že odpadnu únavou a ani 2 kafe to moc nespravily.😅 Ale konečně přišel čas, kdy to můžu pořádně dospat a věřte mi, že jsem to opravdu dospávala několik nocí. Krom toho jsem měla i další dny po zkoušce tiky, že se musím jít učit a strach z toho, že nestíhám.😂 Aneb rekonvalescence ze zkoušky z mikry pár dní trvá.

Tak to byla moje mikra, závěrem bych vám doporučila dát si na ni opravdu hodně času, radši víc než míň. Začněte pomalu opravdu už během semestru, poděkujete si za to pak! Dejte šanci Sketchy, je to opravdu moc fajn! A až budete opakovat, nepropadejte panice, že si nic nepamatujete, je to normální a ono se to na té zkoušce pak nějak vybaví, když na sobě budete tvrdě makat!

Patologie

Cvika trvají 3 hodiny, část cvika strávíte u mikroskopů, kde budete prohlížet různé preparáty, další část cvika bude na pitevně, pokud se teda zrovna bude pitvat. Pokud jste v pondělní ranní skupince, máte asi největší šanci být na pitevně co nejvíce. Pokud jste odpolední skupinka, asi se na pitevnu zrovna moc nepodíváte. Já měla patologii ve středu kolem poledne a na pitevně jsme byli asi tak na polovině cvik, možná ani to ne. Patologická pitva se trochu liší od té anatomické, kde jsme se setkávali s kadavery převážně starších lidí, kteří byli po smrti fixovaní třeba rok (nejsem si už přesně jistá tou dobou), kdežto na patologické pitevně jsou to lidi jakéhokoliv věku (samozřejmě i na anatomické pitvě můžou být různě staří lidé, jen to tam není tak časté), kteří zemřeli třeba před pár dny. Pak existuje ještě soudní pitva, která nás bude čekat ve vyšším ročníku, ale ve zkratce rozdíl mezi patologickou a soudní pitvou - na patologii je poslán člověk, který zemřel v nemocnici, neví se třeba, proč zemřel a účelem té pitvy je potvrzení diagnózy nebo zjištění nemoci. Oproti tomu soudní pitva je indikována u osob, kde existuje podezření na zavinění smrti nějakou další osobou nebo je tam zřejmé násilí. Zpátky ale ke cviku, na každé hodině budete psát test, náročnost testu se liší podle jednotlivých vyučujících, někteří dělají testy těžší, jiní zase lehčí. Ale myslím si, že je fajn, že tam ty testy jsou, donutí vás to aspoň trochu se na ta cvika připravit.

Přednášky z patologie jsem zkusila, ale nic mi to nedávalo. Taky jsem měla extrémní štěstí na to, že když jsem tam nešla, tak ten přednášející říkal zrovna důležité věci ke zkoušce a když jsem tam šla, tak přednášející třeba ani nedorazil.😊 Takže mi to asi nějak nebylo souzeno. Ponaučení - nechoďte na přednášky, kam jdu já, s velikou pravděpodobností ta přednáška bude stát za prd.😂

Zápočet za zimní semestr jsme dostali za docházku a za splněné průběžné testy. Na průběžné testy se vám hodí hlavně prezentace na dané cviko, já jsem taky zkusila skripta z patologie, kde bylo absolutní minimum z minima, nedostačující ke zkoušce, ale na první přehled, o co vůbec jde, to bylo fajn. A hlavně se mi líbilo, že to bylo krátké.😂 Pak samozřejmě Zámečník nebo vypracky. Ale celý semestr jsem na to opravdu čas neměla, takže Zámečníka jsem otevřela jen asi na první 2 cvika a pak už na to nebyl čas. Ale plánuju to v letňáku všechno dohnat!💪 (Respekt všem mým spolužákům, co na každé cviko z patologie tahali Zámečníka)

Patologická fyziologie

Cvika jsou většinou jen teoretická, ale záleží na samotných vyučujících, jak vám výuku ozvláštní, někteří přidávali kazuistiky, s některými se hrálo kahoot. Párkrát za semestr jsme byli i v centessimu (simulační centrum), na poslední hodině jsme šli do třídy s figurínou, která dokázala nasimulovat základní životní funkce, mohli jste si ji poslechnout, prohmatat, změřit tlak, nahmatat tep. Doslova jsme si zde hráli na doktory😅jako skupinka jsme měli pacienta vyšetřit, odebrat mu anamnézu, mohli jsme si vyžádat i výsledky z laborky a na základě toho všeho určit diagnózu, tak to mě hodně bavilo!

Přednášky z patfyz se konaly opravdu v naprosto nejmíň vhodný čas, ve čtvrtek večer, takže podle toho vypadala i účast. Já jsem tam párkrát zavítala, protože jsem to chtěla zkusit, ale hodně záleželo, kdo zrovna přednášel a co bylo za téma.

Pro udělení zápočtu musíte napsat průběžné testy dohromady na více než 66,7 %, což se zdá jako ne zas tolik procent, ale ty testy byly jak kdyby spadly z vesmíru. Moc jsme nikdo nevěděli, odkud se na ně máme učit. Prezentace na cvika, Nečas, vypracky, Maruna... Nečase jsem vzdala hned😅, a tak jsem kombinovala prezentace na cvika, vypracky a testové otázky z Maruny, které se obzvlášť vyplatilo projít, protože otázky se s nimi celkem shodovaly. No zadarmo ty testy nebyly, nebo aspoň pro mě ne. V těch testech jsme měli 8 otázek abcd multiple choice + jednu vypisovačku za 2 body. Pokud někdo nesplnil požadovaná procenta na konci semestru, musel psát zápočtový test. K tomu já vám ale víc neřeknu, protože mě se to netýkalo (naštěstí🙏).

Maruna (měli byste ho najít i na matroši)

Vnitřní lékařství 1

Sem budete chodit na internu.

Na začátku předmětu dostanete stážový list, kam budete sbírat razítka na každé hodině, ten hlavně nikde neztraťte, budete ho pak odevzdávat při zápočtu. Pro zápočet potřebujete teda jen ten stážák a mít splněnou docházku, nikdo vás na nic zkoušet nebude.😀

Klinická propedeutika

Tady jsme si zkoušeli chirurgické šití. :D

Sociální lékařství a lékařská etika

Nicméně pro zápočet stačilo mít splněnou docházku a napsat test, ehm, byl to anonymní test, takže na něm absolutně nezáleželo a zápočet vám dali tak či tak.

Základy zubního lékařství 1

Enzymologie v medicíně

 Moji milí čtenáři, ozývám se vám po hodně dlouhé době aktuálně ve vánoční náladě s myšlenkami jinde než ve škole. I přes to zkusím zabrouzdat ve své paměti, zalistovat deníkem a fotkami v telefonu a připomenout si ty uplynulé tři měsíce zimního semestru, který utekl jako lusknutím prstu.

Některé věci si v životě nenaplánujeme a stejně tak mě potkalo v zimním semestru pár událostí, které mě změnily a o kterých jsem nebyla připravená psát v reálném čase, ale protože si myslím, že někdo si možná procházel podobnými věcmi a stejně jako já jsem v té době potřebovala slyšet slova povzbuzení a pochopení, tak jsem se rozhodla, že půjdu s kůží na trh a možná to někomu z vás pomůže slyšet.

Začalo to v říjnu na jedné hodině interny v nemocnici, kdy se mi při jednom vyšetření udělalo blbě, zničehonic mi začalo hučet v uších, hlasy jsem slyšela z dálky a viděla jsem rozmazaně, což už jsem znala, musím si sednout, jinak bude zle. A tehdy se mi to podařilo včas podchytit a k zemi jsem nešla. Byla to shoda blbých náhod, malá stísněná místnost, ne úplně příjemný zdravotnický personál, první ranní hodina, to se stává. Ale v mé hlavě se zatím honily myšlenky, že to je mé selhání, že jsem to nezvládla, že to nezvládnu ani příště. Hlavou se mi taky mihla událost z léta, kdy jsme s jedním členem z rodiny jeli na chirurgii, tekla krev a mně se udělalo taky blbě. Přitom to už jsem měla po praxích na aru, kde jsem viděla všelijaké věci a nic moc to se mnou nedělalo, všechno jsem tam v pohodě zvládla. Ale jak šlo o rodinu, promítly se do toho city, tak to se mnou něco udělalo (pochopitelně), v tom druhém případě to byla blbá shoda náhod, to se stává, ale můj mozek to takhle na začátku října nebral a viděl v tom jenom své selhání.

Potom jsme pokračovali s pitvami na patologii, odkud jsem napoprvé radši odešla dřív, protože jsem se bála, že bude následovat stejný scénář jako doposud. Další interna, další gastro, strach se stupňoval, další pitevna, další nepříjemné pocity.

Začala jsem se bát všeho, necítila jsem se příjemně ve škole a v nemocnici a přišly úzkosti. Před každým novým dnem, při každé zmínce o škole. A čím víc jsem se bála, tím častěji se ty úzkosti objevovaly. Potřebovala jsem pauzu, ale jak, v půlce rozjetého semestru, to nejde. A tak jsem jela dál a rozjely se mi migrény, zpočátku třeba ob den, později už každý den. Každý den jsem se probouzela s bolestí hlavy, bylo mi blbě, musela jsem do školy, ale bála se a byla jsem na sebe naštvaná za to, že se tak cítím, že zase něco nedávám. Z toho mě ještě víc rozbolela hlava, začarovaný kruh, který se opakoval každý den nanovo. Nebyla jsem to já, neviděla jsem budoucnost, začal mě ovládat strach a úzkosti.

V momentě, kdy jsem si začala uvědomovat, že ty bolesti hlavy nejsou jen ze školy, ale bolí mě hlava konstantně, i když si chci užít něco, když chci koukat na film, být s rodinou, s přáteli, tak mi začalo docházet, že to není v pořádku, že to tak nemá být a není to standard, na který bych si měla zvyknout a naučit se s tím žít, musím si říct o pomoc. A tak jsem se s tím začala svěřovat blízkým, kterým jsem důvěřovala a to mi trochu pomohlo, dostat to ze sebe, říct nahlas to, co mě trápí. Ale stejně bolesti hlavy stále neustávaly a já už doslova nevěděla, co se sebou. „Moc se stresuješ.“ „Všechno si moc bereš.“ „Zvolni.“ Ale jak?  To nejde jen tak přepnout.

Až mě jedna kamarádka přiměla na myšlenku, jestli bych nechtěla zkusit psychologa. Já jsem obecně celkem dost tvrdohlavý člověk, který si moc nenechá od ostatních poradit a myslí si, že všechno nějak zvládne sama. Ale tady už jsem i já cítila, že na to nestačím sama, že si musím nechat pomoct od někoho, že se to samo jen tak nespraví. A tak jsem si našla kontakt na jednu psychiatričku a napsala jí. Byla jsem z toho nervózní, napsala jsem někomu cizímu o svých problémech, někomu cizímu jsem povolila nahlédnout do části svého života, ve které jsem byla hodně citlivá. 

O pár dní později mi přišla odpověď a domluvili jsme se na první schůzce, ten den se mi šlo ze školy tak nějak lehčeji. Udělala jsem nějaký krok, řekla jsem si o pomoc, možná mi i ten člověk na druhé straně pomůže, třeba to fakt jednou bude zase dobrý.

Nicméně další dny se vše zase vrátilo do stereotypu, každodenní přemlouvání sama sebe, že do té školy musím jít, že musím být silná a neutíkat před svým strachem. Všechno normální a běžné bylo tak těžké. Rozhodla jsem se ale, že budu bojovat a dávala jsem si maličké cíle na každý den. Například: Dneska půjdu cestou do školy přes nemocnici, když to zvládnu, pochválím se.  nebo Na patologii půjdu na pitevnu, postavím se na kraj, budu koukat do země radši, ale půjdu tam a když to zvládnu, pochválím se.

Dělala jsem opravdu malé krůčky a někdy jsem sebrala odvahu, někdy ne. Hlava ale bolela pořád, pořád jsem to nebyla já.

A pak jsem šla poprvé ve svém životě k psychiatričce. Na místo, kde jsme měli výuku. A já tam teď šla jako pacient a připadala jsem si zvláštně, všechno bylo stejné, ale zároveň úplně jiné.

Samotné sezení bylo ale moc příjemné, naproti mně seděl někdo, kdo mě vyslechnul, nezlehčoval moje pocity, dokázal se do mě vcítit a poskytl mi nějaký náhled na řešení. Když jsem odtamtud odcházela, cítila jsem se hezky, že jsem udělala velký krok a i když jsem na začátku všeho a bude to ještě dlouhá cesta, tak že tam je ta naděje, že to jednou bude zase dobrý.

Závěr sezení: Moc se stresuju, málo odpočívám a ty migrény jsou způsobeny psychosomaticky. Mám před sebou velký kus práce, bude to chtít čas, nezlepší se to hned, ale mám naději, že když k sobě budu víc laskavá, tak se to jednou zlepší.

A tak jsem na sobě začala pracovat, mít se víc ráda, nebýt na sebe tak přísná, dopřát si odpočinek a víc poslouchat své tělo. Zároveň jsem začala dělat další krůčky i ve škole, vystavovat se nekomfortním situacím, abych si na ně pomalu zvykala a už po měsíci to začalo nést své první ovoce. Pamatuju si na moment, kdy jsem se regulérně těšila do školy (sice na svoje kamarády😅, ale to je jedno, nebyl tam strach, byly tam pozitivní emoce spojené se školou a to jsem vnímala jako velký úspěch). Postupně začaly odcházet i bolesti hlavy a já se tak po dlouhé době mohla pořádně nadechnout a jen tak spokojeně být bez bolesti. 

Teď s odstupem času můžu říct, že momenty, které se mi zaryly do hlavy, kdy jsem pocítila pocit úlevy, tak byly, když jsem si uvědomila, že je se mnou něco v nepořádku, když jsem ten problém vyslovila poprvé nahlas, když jsem si dokázala říct o pomoc, když jsem si domluvila schůzku u psychiatričky, když jsem byla na sezení. 

Ke konci prosince se mi pro změnu objevily trochu jiné zdravotní problémy, opět spojené se stresem, tak doufám, že mi ten vánoční čas pomůže, zklidním se a všechno se to zase spraví. Vždycky mi ale při těchto událostech dojde, jak ta škola zase tak moc významná v tom životě není, že jsou důležitější věci, na které občas zapomínáme. A až když je ztratíme, tak si některé životní hodnoty trochu přeskládáme.

Taky bych vám závěrem tohoto článku chtěla popřát příjemně strávený vánoční čas plný pohody a klidu, vše nejlepší do nového roku, hlavně to zdraví! A pokud tu mám někoho, kdo si procházel/prochází podobnými problémy jako já, opravdu seberte odvahu říct si někomu o pomoc a nebýt na to sám. Myslím si, že v dnešní době už téma duševního zdraví a psychoterapie není takové tabu, ale i přesto mi přijde důležité o tom mluvit. A tak jsem šla dnes s kůží na trh, odhalila své soukromí a i kdyby tento článek měl pomoct byť jen jedinému člověku, tak to mělo smysl. ♥ 

P. S. Buďte laskaví jak k ostatním, tak k sobě samým. ♥

 Vítám vás všechny po prázdninách opět u dalšího dílu deníčku za necelé dva první týdny ve třeťáku :D, ale i za tak krátký čas se mi nashromáždilo hodně nových zážitků, o kterých vám tu dnes chci vyprávět.

Třeťák, některými mediky označovaný jako nejtěžší rok na medicíně, návrat do prváku, mezi mediky se o tomto ročníku šíří spoustu pojmenování a historek. Pár z nich uvedu pro představu: „Když uděláš prvák, tak tu medicínu dokončíš. Když uděláš třeťák, tak víš, KDY ji dokončíš.“ :) „Třeťák tě změní.“ „Hlavně si ve druháku nerozkoukejte moc seriálů, ve třeťáku nebudete mít čas je dokoukat.“ Zkrátka a dobře mě čeká velice výživný rok, což už jsem měla možnost poznat za ty první dva týdny. :D

Potřetí stěhování do Olomouce, potřetí 1. školní den na vš, potřetí welcome semestr party (kde už jsem si mimochodem přišla celkem stará😂) a potřetí stejně ztracená v tom, kam se mám dostavit na jakou hodinu. Ale i tak myslím, že už se v těch začátcích nového akademického roku lepším, oproti 1. dnu ve druháku, kdy jsem měla opravdu den blbec, to bylo letos o poznání lepší! Začínala jsem hned v 7:00 (👍supr čas na vstávání, ale ten východ slunce stál za to!) vnitřním lékařstvím na gastru, což bylo zatím takové opakování z propky ve druháku. Dále jsem pokračovala mikrobiologií, ze které budu mít tento semestr zkoušku, takže bych se sebou už pomalu měla začít něco dělat, abych dohnala ten skluz z letňáku. No a kdy jindy oslavit začátek semestru, než první týden, kdy je na to ještě relativně čas (další týdny už bude přituhovat😶).

Východ slunce ♥

Už se nám to hromadí, jojo. :) A to tam ještě nemám všechno.

První týden už došlo dokonce i na učení doma, což ze začátku hodně, ale fakt hodně dřelo a ještě stále dře.😂 Tak doufám, že brzy najedu na své tempíčko a nebudu mít pocit, že bych šla po každých 10 minutách učení spát. Ale tak tomu je každý rok, než se do toho člověk dostane, tak to chvíli trvá. 

Začátky jsou těžké každý rok.

Snažím se pomalu začlenit do svého týdenního rozvrhu i nějaký pohyb, a tak se znovu pokouším v Olomouci rozběhat, protože tohle krásné babí léto je pro běh jako dělané! I tak mě ta škola ovlivňuje i v osobním životě, například doma u večeře, protože patologové mají zvláštní schopnost přirovnávat všechno patologické k nějakému jídlu, to jsem si tak dala k večeři kozí sýr a povídám, že to je ale krásná kaseifikační nekróza. Dobrou chuť! :) (a ne, nehledejte si to na googlu, jak to vypadá)

Můj oblíbený běhací most ♥, pamatuje si ho někdo z prváku? 😅

Pak tu máme ještě ty hodiny propedeutiky, na té pediatrické jsme měli takový malý úvod do pediatrie, viděli jsme první dětskou pacientku😁 a celkově to bylo moc fajn. Na té chirurgické jsme se zase učili šít, uzlovat a to mě taky hodně bavilo, no ještě aby ne, když ruční práce jsou mým velkým koníčkem odjakživa!

Je libo něco zašít?😁

První dva týdny ve třeťáku se mi zatím líbily, už je to zase takové víc medicínské, víc kliniky, zároveň ale i víc učení, do kterého se mi teda moc nechce, ale co se dá dělat. Zvládlo to už tolik lidí před námi, tak proč ne my, zabereme a nějak to dopadne. 😅💪Doufám, že to bude mít dobrý konec!