Dnes tu máme další moravskou fakultu, tentokrát vás provedu přijímačkami v Brně na MUNI MED. 😃

Začneme opět hezky od začátku. Období, kdy jsem chtěla do Brna trvalo pěkně dlooouho a pak když muni zveřejnila video ze simu, tak jsem byla namotivovaná jako nikdy.😅 A tak jsem dlouho projížděla modelovky jen do Brna, během dubna jsem se intenzivněji vrhla spíš na maturitní otázky a potom jsem se k modelovkám na muni už nedostala, abych je zopakovala důkladněji a byla si jistá většinou otázek. A věřte mi, i když jste dřeli jak kůň tak dva měsíce před přijímačkami, ale potom se na to vykašlete po maturitě, tak většina té práce přijde vniveč, proto s přípravou na přijímačky začněte včas, abyste to stihli ještě zopakovat. A tuto část příběhu už znáte z minulého článku, pomaturitní úsilí jsem vložila do Olomouce. ♥ Když jsem se vrátila z přijímaček na lf upol, tak jsem se už opravdu nedokázala učit, i když jsem ještě nevěděla výsledky, tak jsem tak nějak podvědomě věděla, že na tu úroveň, s jakou jsem jela do Olomouce, se už nedostanu, takže jestli to nevyjde tam, tak už nikam. A pak přišly výsledky ✅ a já hodila nohy nahoru a dala si prázdniny.😂 Ale do Brna jsem stále chtěla jet aspoň kvůli výletu, a tak se jelo! 

Při cestě vlakem jsem měla velký strach z toho, že se mi bude v Brně líbit víc než v Olomouci, a tak jsem se od první chvíle, co jsme vystoupily v Brně na nádraží, snažila hledat věci, které se mi nelíbí.😂😂 Což berte s nadsázkou, spíš jsme si s holkami z toho dělaly srandu. Ale bylo těžké hledat ošklivé věci, byl totiž úplně boží letní večer a když jsme dorazily ke kampusu v Bohunicích, tak to bylo wow.😍 A ta nemocnice v pozadí! Fakt jsem mrkala, jak to tam bylo všechno velké, připadala jsem si tam strašně maličká. 😅 Nejsem ten typ člověka, co by byl vyhraněný buď v souboji Praha/Brno nebo Hradec Králové/Pardubice, mně se prostě líbí všude!😂 Tož máte to v tom Brně hezké!

Užily jsme si opravdu krásný večer v Brně, učení jsem pomalu ani neotevřela. To se dostávám k dalšímu tipu k přijímačkám: Hlavně se večer předtím už nic neučte, dělejte něco úplně jiného, i když máte pocit, že nic neumíte, večer předtím už to fakt nedoženete, tak si aspoň užijte krásný večer. 😎

No ale pak přišla noc a já absolutně nemohla usnout, protože mi nedala spát jedna jediná otázka: „Co když se dostanu i do toho Brna, jak se pak rozhodnu, když se mi líbilo v obou městech.“ A to byl úplně zbytečný strach, ono se to pak vyřešilo samo.😂 A tak jsem se celou noc jen převalovala a když už to fakt bylo hrozný, tak jsem si řekla: „Jejda tak už spi, půjdeš do Olomouce a hotovo, ale už hlavně spi!“😅 A tak jsem usnula, podle mého názoru jen tak na 3 hodiny, takže ráno bylo vstávání dost krušné.

Probudily jsme se do krásného slunečného dne, vstávat se sice moc nechtělo, ale spát už taky ne, protože jsme v našem pokoji pod střechou měly už velké dusno. A tak jsme vyrazily šalinou 😎 ke kampusu na přijímačky. Bylo tam teda hodně lidí, ale fronta do budovy postupovala celkem rychle. A pak jsem vešla do toho obřího areálu fakulty, no ty chodby😂 - já bych se tam nevyznala snad ani po těch šesti letech. Každopádně na stejné neorientační typy jako já byli na fakultě připraveni a všichni byli velmi ochotní nám ukázat, kterým směrem se dát k naší posluchárně/místnosti. A to nemluvím o doktorech/doktorkách/studentech a studentkách, kteří dělali dozor v naší místnosti, ti byli opravdu suproví, snažili se s námi prohodit ještě pár slov před samotnými přijímačkami, trochu odlehčit napjatou atmosféru, házeli vtípky, palec nahoru za tento skvělý přístup! 👍 A pak jsme začali psát...

Nejprve pár informací k průběhu přijímaček: Přijímačky jsou jednokolové, píšete 3 testy po 40 otázkách, na každý máte 50 minut, mezi jednotlivými testy jsou čtvrthodinové přestávky. Suma sumárum, strávíte tam i se všemi organizačními záležitostmi necelé 4 hodiny. Můžete mít u sebe kalkulačku, pití a psací potřeby. Jaké otázky vás v testu potkají: vždy bude jen jedna správná odpověď, ovšem najdete zde u každé otázky magickou odpověď za e: žádná z uvedených odpovědí není správně. 👌 Všechny otázky jsou hodnoceny jedním bodem, maximálně můžete získat 120 bodů (když nebereme v úvahu žádné bonifikace). Co se týče braní na průměr, tak to v Brně je, takže můžete zkusit štěstí.😃 Bonifikace Brno také rozdává - a to hlavně za olympiády, ale i za jazykové certifikáty.

Bodové hranice

Materiály

Strategie

 Pomalu Rychle jsme se přehoupli do druhé půlky června, což jsem si v dubnu absolutně nemyslela, že se toho kdy dočkám. A dočkala! Maturita a přijímačky za mnou, ty nejdůležitější výsledky už vím, takže mi konečně po necelých 10 měsících učení mohly začít ty opravdové prázdniny! 😁😎 A co to znamená? No přece nálož článků na blogu! 

V dnešním článku bych vám chtěla popsat přijímačky na LF UPOL z mého pohledu, jak probíhaly, jakou strategii jsem zvolila, z čeho jsem se na ně připravovala a jak to nakonec celé dopadlo. Tak jdeme na to!

Celý příběh bych začala vyprávět od našeho svaťáku před maturitou, kdy jsem si jednoho dne zkoušela projet celou knížku s modelovkami na LF UPOL. Překvapivě mi to dopadlo docela dobře, dokonce hodně dobře a to byl moment, který mě nakopl k tomu, abych se po maturitě na to učení nevykašlala, ale ještě zabrala z posledních sil a věnovala čas příkladům, které mi nešly, optice, triviálním názvům v anorganice atd. Dalším faktorem, který mě na té cílové rovince poháněl, byla vzpomínka na den otevřených dveří, kterého jsem se na LF UPOL ještě ve třeťáku zúčastnila. Dodnes si pamatuju, jak jsem tam seděla v té velké narvané posluchárně a poslouchala proslov děkana fakulty, který mě doslova chytnul za srdíčko. Od té doby jsem sice chvílemi střídavě tíhla k Brnu a k Praze, ale nakonec se kruh uzavřel tam, kde začal. 

V době maturit absolutně nebyl čas na přípravu na přijímačky a po maturitě už se mi sakra nechtělo, ale byl to jen jeden týden, který mě dělil od přijímaček. Jeden týden, kolik to je v porovnání s tím, co už jsem zvládla. A tak jsem se hecla a v tom krásném letním počasí jsem se ještě na chvíli zavřela v pokoji a zasedla k problémovým příkladům z chemie a počítala jsem je, dokud jsem si nebyla jistá, že je zvládnu. Kreslila jsem si čočky, zrcadla, opakovala bakteriální a virová onemocnění a dělala si na papíry přehledy kapitol, které mi tolik nelezly do hlavy.

Do Olomouce jsem odjela už den předem, protože jsem dostala termín už od 7:00. Já jsem ranní ptáče a přála jsem si termín brzy ráno, ale že až takhle brzo, to jsem nečekala. 😆 Ale aspoň jsem měla důvod strávit v Olomouci víc času a vyzkoušet si i spaní na kolejích. Celkově jsem na ty přijímačky a hlavně VÝLET do Olomouce byla natěšená, konečně se někam po lockdownu podívám!! Samozřejmě mě přepadaly myšlenky typu: Co když to nevyjde? Neměla jsem se radši soustředit na Brno nebo na Prahu, třeba bude v Olomouci větší konkurence. Co když v těch přijímačkách bude zrovna to, co neumím? Takovéhle myšlenky jsem se snažila zahánět tím, že jsem si říkala, že jsem pro to udělala maximum, že to dopadne tak, jak má. Ale že i tak do toho na těch přijímačkám dám všechno a pak se děj vůle boží. A to mě uklidnilo. 😊 Jinak jsem asi desetkrát za cestu koukala do batohu, jestli opravdu mám s sebou kalkulačku a všechny potřebné papíry.😅 Jelikož jsem do Olomouce jela naprosto sama samotinká, tak jsem se ještě navíc trochu obávala toho, jak se tam zorientuju, jak se ubytuju na kolejích, jak najdu fakultu. Nakonec s orientací nebyl absolutní problém, data a google mapy mě zachránily!😄 Splavená po cestě jsem se nějakým způsobem ubytovala na kolejích, našla svůj pokoj a začala krize - hlavou se mi honily myšlenky, že ještě nejsem připravená na vejšku, že to nezvládnu a proč jsem sem vůbec jezdila, vždyť tam bude tisíc dalších lidí, kteří na tom, budou líp než já. Ale pak jsem si řekla dost, nech té trudomyslnosti a jdi se radši projít na čerstvý vzduch. A to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem v ten moment mohla udělat! Najednou jak jsem vyšla ven, jako by ze mě všechen strach spadl a já si to začala užívat. Vydala jsem se směr lf, abych tam pak ráno trefila úplně bez problémů, cestou jsem si dala zmrzlinu a celá Olomouc mě naprosto okouzlila! 😍 Prošla jsem se okolo katedrály sv. Václava, dále jsem zavítala do Smetanových sadů, kde byla taková parádní atmosféra a nakonec hřeb večera a taky kopce 😅 lékařská fakulta! ♥ Krásná a tak akorát velká. Moc se mi líbila a v ten moment jsem si začala říkat, že mi bude opravdu hodně líto, když to nevyjde, ale jestli to vyjde, tak budu skákat radostí metr do stropu.

Když jsem se vrátila z večerní procházky zpátky na koleje, dala jsem si večeři a pak začaly chrastit klíče v zámku. A tak mi rychle blesklo hlavou, aha, tak to bude asi moje spolubydlící na tom dalším pokoji, který je v buňce. Prosím, ať je milá, ať si spolu rozumíme. A pak do těch dveří vešla sympatická brunetka s úsměvem od ucha k uchu, promluvila na mě po slovensky a obě jsme hned věděly, že si rozumět budeme! 😁 Celý večer jsme pak spolu prokecaly a já měla pocit, že se snad už nějakou dobu známe, že si tak rozumíme. Potom za námi přišla ještě kamarádka té mé nové kamarádky, která byla také ze Slovenska a jak jsem záhy zjistila, tak to byla medička v prváku. Tak jsme tam už měly na pokoji pěkný babinec.😅 Povídaly jsme si o všem, co nás napadlo, probraly jsme studium v Olomouci, koleje, plány na léto, očkování, jak se dopravíme následující den k fakultě. Bylo to moc příjemné povídání a když jsem ten večer usínala, říkala jsem si, že lepší už to snad být nemůže. ♥

A bylo ráno 8. 6. 2021, den, na který jsem se tak dlouho připravovala, den, který rozhodne o mé budoucnosti. Nějak moc důležitých věcí najednou a já byla překvapivě úplně v klidu a moje nová kamarádka taktéž. 😂 My jsme absolutně nezapadaly mezi průměrné uchazeče na medicínu, my nezapadaly ani do těch nad nebo podprůměrných, my byly prostě jiné. A pak když jsme se před kolejemi setkaly s Verčou (Slovenka, medička z předešlého dne), aby nás zavedla k fakultě, tak nám vyprávěla, jak byla ráno úplně nervózní za nás.😅 A my přitom byly stále v klidu, nepochopitelné, ale skvělé, připadala jsem si, jako bych byla otupěná nějakou drogou. (Ale nebojte, já si ten stres pak vybrala při čekání na výsledky.😅)

Došly jsme k fakultě, vyřídily papírování, poohlédly jsme se po konkurenci (tam bylo tolik lidí!!! a to bylo během dne ještě kupa dalších termínů) a pak už jsme šly na to! (*stále v klidu😂) Jinak organizace byla v Olomouci skvělá, nikde jsme nečekali dlouhé fronty, šlo to rychle, k místu našich přijímaček nás všichni ochotně navigovali, palec nahoru! Jak jsem si sedla do lavice, měla jsem ještě trochu času, a tak jsem ho strávila tím, že jsem si povídala se svou spolusedící, která čirou náhodou byla moje jmenovkyně a taky si pamatuju, že měla krásný šato-overal. 

Od sedmi nám 2 paní doktorky začaly vysvětlovat, jak máme vyplňovat záznamový arch, kolik budeme mít času a kam patří napsat identifikační číslo. Pro budoucí uchazeče důležité info, jak vypadá přijímačkový test na LF UPOL: Přijímačky jsou jednokolové, píšete jeden test ze tří předmětů: fyzika, chemie, biologie. Máte na to přesně 60 minut, otázek je celkem 60, v každém předmětu je 5 otázek za 2 body (to tam budete mít napsané v zadání, které otázky jsou za kolik bodů) a zbytek za 1 bod, celkem tedy můžete získat 75 bodů. Olomouc nebere na průměr ani nedává žádné bonifikace, všichni mají rovné podmínky, což se mi hodně líbí. :D 

Bodové hranice 

• 2020 VL: 1993 uchazečů se dostavilo, vzali 343, bodová hranice byla 58 bodů (po odvolání klesla hranice na 52 bodů)
• 2020 ZL: 1131 uchazečů se dostavilo, vzali 94, bodová hranice byla 65 bodů (po odvolání klesla hranice na 62 bodů)
• 2021 VL: 1907 uchazečů se dostavilo, vzali 331, bodová hranice byla 60 bodů (po odvolání klesla hranice na 51 bodů)
• 2021 ZL: 1111 uchazečů se dostavilo, vzali 94, bodová hranice byla 67 bodů (po odvolání klesla hranice na 65 bodů)

Všichni mě strašili, že je na to v Olomouci málo času a že v chemii jsou brutální příklady a je to pravda, můžu jen potvrdit, ale opět se to dá zvládnout, když víte, jak na to! 😈 Takže čtěte dál!

Materiály

Absolutní must have pro Olomouc jsou tyto knížky:

 Původně jsem tenhle článek chtěla vydat už včera 1. 6. den před maturitou s představou, že bude mít správný nádech nervozity, což by krásně odráželo celý květen v mém podání.

Ale jelikož jsem včera byla fakt v p**eli 😂, tak píšu až dneska, kdy už mám po maturitě... A spoiler do dalšího článku: Máááááám to!!!!!💖💖 Ale o tom, jaké to bylo, až někdy příště. 😁

Jaký byl květen? Náročný, stresující, vysilující, nářez. Ale začalo to docela nevinně, od 1. května jsme měli zcela dobrovolnou výuku, takže jsem za celý květen byla jen na jedné dvouhodinovce biologie a pak už jsem na nic nešla.😂 Já to měla už v tom dubnu tak, že jsem si ty otázky potřebovala hlavně projít sama a už jsem je nechtěla slyšet posté odvykládané na hodině. Ale někomu naopak pomáhalo to slyšet od někoho jiného. Takže systém dobrovolnosti v květnu se mi velice líbil!

Bylo tedy na čase na to pořádně sednout (ne že bych se tomu doteď nevěnovala 😂) a drtit se a zase se drtit. Celý květen bych rozdělila na dvě části: před svaťákem a ve svaťáku. Před svaťákem můj program dne vypadal následovně: 2 maturitní otázky a 100 otázek z modelovek za den. Mazec, ale nebyly tam už ty online hodiny, čímž jsem získala ohromné množství času navíc. A potom přišel svaťák a to už jsem jela jenom maturitní otázky, na modelovky vůbec nezbyla energie, čas a ani vůle. V průběhu našeho svaťáku jsme ještě psali didakťáky, což pro mě bylo velké zpestření těch monotónních dní. Byl to pro mě opravdu zážitek, protože jsem se po několika měsících namalovala a vzala si na sebe něco jiného než legíny. A taky jsem šla mezi lidi, naživo jsem se s většinou lidí viděla poprvé od Vánoc. 🙈 Šílené, ale já je tak ráda viděla, já z toho měla takovou radost. A možná právě těchto několik okolností dohromady způsobilo, že jsem se z těch didakťáků vůbec nestresovala. Cítila jsem se jako bych si vzala nějakou drogu a byla totálně utlumená. 😅 Naštěstí jsem psala ájinu a ne matiku, ta byla prý tenhle rok mega těžká. 😳 Zato ájina😅to byla úplná procházka růžovým sadem! A čeština, tak ta nějak šla, řekla bych, že ta její úroveň opravdu odpovídala těm cvičným didakťákům, takže když si člověk předtím pár testů zkusil, tak to musel dát v pohodě.

Přidávám malou vsuvku pro pobavení:  nezapomenutelný El Risitas a didakťáky - matematika a čeština. To byl jeden z momentů, na který jsme se s holkami těšily - až jednou budeme na tahle videa koukat a budeme se v tom vidět.😂

Každopádně výsledky z didakťáků ještě nevíme, což je docela sranda, když už za sebou máme ústní, ale výsledky písemného stále ještě nemáme. 😃

Konečně se venku začalo dělat líp, a tak jsem se s učením mohla přesunout na čerstvý vzduch. :D

S napsanými didakťáky mi spadnul ze srdce první kámen a pak to začalo být nějak víc reálné, jako kdyby přestala působit ta droga. My maturujemeee! Najednou mi to začalo čím dál tím víc docházet. A taky přibylo stresování a plašení, že nic neumím, že budu ráda, když to dám na čtyřku. A to jsem maturovala „jen“ z chemie a z biologie. Na druhou stranu jsem si ale říkala, že jsem do toho učení fakt dala všechno, učila se i ty otázky, které se mi vůbec nelíbily a že se mi to u té maturity snad vrátí. A taky jsem to už sakra chtěla mít za sebou.

Pamatujete si, jak jsem minulý měsíc sdílela, jak jsem si nainstalovala Forest a že je to nejlepší aplikace na světě? Tak to stále platí, Forest mě v květnu zachraňoval ještě víc než v dubnu. A opravdu na něj nedám dopustit. 😅 Takže rada pro všechny, co se potřebují hecnout a naučit se na maturitu/přijímačky/zkoušky na vš, nainstalujte si Forest!!! V dubnu jsem vypěstovala 73 stromečků, za květen to bylo přesně o 200 stromků víc. Byl to masakr, jela jsem to fakt poctivě, ale vyplatilo se to - nebo aspoň u té maturity. Přijímačky mám stále před sebou, takže to ještě vůbec nevím, jak dopadne.😅 Což je další bod, který mě štve. Proč my na ty zdravotnické obory musíme dělat přijímačky jako poslední?! 😂 

Květen byl opravdu zatím nejnáročnějším měsícem z hlediska učení. Tomu, jak jsem se pokoušela o učení v září, se teď popravdě musím smát.😂 Ta Áďa, která 1. září otevřela modelovky z fyziky, udělala prvních deset úloh, zpracovala jednu A4 maturitních otázek za den a myslela si, že se div nepředřela, byla taaak strašně naivní. Ale to k tomu asi patří, na druhou stranu jsem měla tenkrát extrémní dávku motivace, z které čerpám doteď.

Jo a abych nezapomněla, už se mi ohromně stýská po ig! Ale už jen pár dní/týdnů a jsem zpět! Máte se na co těšit, bude to fakt jízda! 😎

A příště se doufám uvidíme už na ig.😁 Přeju vám všem, co máte ještě před sebou maturitu, hoodně sil a taky štěstí, protože to je tam taky dost potřeba. A pak samozřejmě hodně štěstí u přijímaček! 💪💪 To zvládneme!!