Poslední přijímačky, které jsem absolvovala, byly ty do Prahy na 1. lékařskou fakultu, kam se každoročně hlásí nejvíce uchazečů, ale také jich nejvíce naberou z celé ČR. Přihlášku jsem si tam podala, protože Praha ♥ a taky proto, že mě naprosto okouzlily historické budovy 1. lf na Albertově, krásné to místo, z kterého na člověka na každém kroku dýchá historie. Ač jsem nebyla velkým milovníkem dějepisu na gymplu, procházet se historickou Prahou je pro mě prostě kouzelné.

Letos se přijímačky na 1. lf psaly ve dvou termínech, což byl nezvyk oproti předešlým rokům. Zřejmě za to mohl covid a povinnost větších rozestupů. Nutno také podotknout, že letos nabrala fakulta i více uchazečů na průměr, což pro některé byla výhoda, že už byli přijati aspoň na jednu medicínu, ostatním se naopak snížily šance na přijetí. Patřila jsem do té druhé skupiny.😅

Docela jsem přemýšlela, jestli vůbec na ty přijímačky pojedu vzhledem k tomu, že už jsem byla rozhodnutá, že půjdu od září do Olomouce. A i přesto, že jsem slyšela, že přijímačky na 1. lf jsou hodně vyčerpávající, protože se konají od rána až do odpoledne a testy obsahují nejvíce otázek, jsem se rozhodla, že tam pojedu. To přece nebude tak strašné a aspoň si udělám výlet do Prahy a podívám se na koleje, kde se točilo Vyprávěj. 😍 A tak se jelo!

Na přijímačky jsem si s sebou vzala kamarádku, abych nejela sama a aby byla větší sranda.😅 Jelikož nejsme úplně zblízka, tak jsme si domluvily ubytování na kolejích. To bylo docela umění dovolat se na nějaké číslo ze správy kolejí, ale asi na pátý pokus se to povedlo! Jinak taková poznámka pod čarou, až si budete domlouvat spaní na kolejích na přijímačky, tak s tím začněte klidně měsíc dopředu, abyste měli jistotu, že ještě bude volno. A co se týče přímo přijímaček na 1. lf, tak doporučuju koleje Budeč, protože sejdete jenom kopec a jste na Albertově. 😁 A na nádraží to taky není nějaká dálka. A navíc je to stará budova, takže pokud chytnete tropické teploty jako my, tak se vám i tak bude spát pohádkově v pěkném chládku. 

A koleje z Vyprávěj jsme si taky odškrtly.😊

Teď důležité informace k přijímačkám: Přijímačky jsou jednokolové, píšete 3 testy po 70 otázkách, na chemii a fyziku máte hodinu a půl (tedy dohromady 3 hodiny), na biologii hodinu. Mezi všemi 3 testy jsou hodinové pauzy s tím, že před každým testem vás ještě čeká prezence. Nestačí jen ráno předložit občanku, pozvánku, čestné prohlášení, potvrzení ke covidu, ale musíte to absolvovat třikrát. Když teda máte pauzu, tak si můžete jít ven klidně na jídlo, nikdo vás v té posluchárně nedrží, ale musíte se opět včas vrátit na prezenci. Otázky v testu jsou mnohočetného výběru, takže může být správně 1 i více odpovědí, za každou kompletně správnou odpověď se vám přičte jeden bod (pokud je správně a, b, c a vy napíšete a, b, tak bod nezískáte), za špatné odpovědi se body neodečítají. Celkem tedy můžete nasbírat 210 bodů, pokud máte bonifikace, tak až 270 bodů. Při testu není povolená kalkulačka, ani tabulky, ani pití😵, vlastně nic není povoleno 😂 a fixku dostanete od nich. Co je také dobré říct, je to, že test můžete ukončit dřív a hned z místnosti odejít.

Bodové hranice:

Tak tady se mi špatně sháněly informace, bohužel vím jen bodové hranice, ale počet přijatých jsem nedokázala vypátrat.

• 2021 VL: bodová hranice byla 103 bodů
• 2021 ZL: bodová hranice byla 153 bodů

Materiály

Strategie

Abych vás uvedla do situace: Je pravé poledne, venku ve stínu 30, vy sedíte v posluchárně, kde se absolutně nehýbe vzduch, nesmíte se napít, musíte mít respirátor a ještě se po vás chce, abyste dělili dvojciferným číslem bez kalkulačky.😂😂 No řeknu vám, já tam vypotila snad litry potu, respirátor byl po té hoďce úplně durch, mozek mimo - já myslím, že i kdybyste mi v těchto podmínkách dali spočítat jednoduchý příklad na Pythagorovku, tak bych měla dost problém. 😂Jsem si říkala: Aha, tak to je asi trénink na budoucí povolání lékaře, abychom si už teď zvykali. Jako je mi jasné, že za tohle nikdo z těch lidí na dozor nemohl, oni se nám dokonce i omlouvali za to, že je tam vedro jak k padnutí, ale že s tím nemůžou nic udělat. Prostě blbá souhra náhod.😅

Ráno jsme přišli v 8:00, odpoledne jsme odcházeli mezi 15:00 a 15:30, podle mě to měli dát všem už jen za to, že jsme to všechno přetrpěli. 😂

Ani nevíte, jak jsem byla ráda, že už to mám za sebou, jednak že to byl hodně náročný den a taky proto, že to byly vlastně poslední přijímačky, takže mi konečně mohly začít opravdové prázdniny! 😍

A jak to nakonec dopadlo? Vzhledem k tomu, že jsem si dávala i jednu bonifikaci a pečlivě jsem si celé modelovky projela, tak jsem si docela věřila, že by to mohlo vyjít. A vyšlo to😁, dokonce i bez bonifikace by to vyšlo, takže z toho jsem měla radost.😊 Ale na těch výsledcích z jednotlivých testů bylo krásně vidět, jak mě ovlivnily ty podmínky prostředí. Absolutně nejmíň bodů jsem měla z fyziky a naopak s chemií, kterou jsem psala hned ráno, jsem byla velmi spokojená.

Co z toho plyne za závěr? 😅 Pro přijímačky asi jen to, že se musíte předem obrnit a připravit se na velmi náročný den, s počasím a izolací budovy bohužel nic nezmůžete.😂 Ale co jsem ještě chtěla dodat, velmi záleží na tom, jaké podmínky máte při práci, takže toho využijte aspoň při té přípravě na přijímačky, základem je, abyste se cítili pohodlně, pravidelně pili, jedli a taky si nezapomeňte větrat, ať si taky trochu okysličíte mozek. Toť moudra pro uchazeče na příští roky.😉 Přeju vám hodně sil, ale také štěstí, protože bez toho se to taky neobejde.

P.S. Hlavně se ještě neučte, ale užívejte do sytosti prázdnin, ať máte po těch zimních depresivních večerech na co vzpomínat.😅

 A je to tady - poslední díl „Z deníku maturantky“. Asi se nevyhnu trošce sentimentu, ale přijde mi to jako včera, kdy jsem psala první díl tohoto deníčku a přišlo mi naprosto nemyslitelné, že někdy opravdu přijde konec června a já budu vědět, jak to všechno dopadlo. Tak se pohodlně usaďte a ponořte se do čtení závěru jedné mé životní kapitoly.

Páni, červen byl jízda, doslova. Období leden - květen jsem byla zavřená doma nad knížkami a mým největším zážitkem měsíce byl výlet s odpadky ke kontejnerům. 😂 Sociální kontakt na nule, tak dlouho bez kamarádů jsem nikdy nebyla a už se mi po nich opravdu stýskalo, protože videohovory se to prostě nedá nahradit. Co dál mi přinesl lockdown + maturita + přijímačky - ze mě se stalo prasátko a z mého pokoje chlívek. 😂 To se prostě dostanete do takového stavu, kdy vám je jedno, jak vypadáte, a tak pořád dokola taháte jen legíny, vytahaný trička a mikiny, protože proč se oblékat do něčeho hezkého, když si na to stejně za chvíli kydnete přesnídávku nebo jdete ven pomuchlat kočku a jste celý od chlupů. A nepřála bych vám vidět můj pokoj v červnu, kdy vrcholila maturita a přijímačky, takový nepořádek jsem tady ještě neměla, hrůza, ale opět se dostanete do stádia, kdy vám to už je nějak všechno jedno.🙈

Takže teď máte představu, jak plynul můj život a najednou přišel červen a hned 2. 6. ústní maturita!! Sice jsem maturovala „jen“ ze dvou předmětů (bio + che), ale málo toho rozhodně nebylo. Zhruba týden před maturitou jsem jela 3. čtení/učení maturitních otázek, plus jsem si tam nechala rezervu na různé problémové otázky, které budu ještě potřebovat dopilovat na poslední chvíli. A fakt jsem si to skvěle rozplánovala, protože jsem to akorát všechno stihla projet. Nicméně pak se to trochu zkomplikovalo, protože den před maturitou nám kamarádka ze třídy, která ten den maturovala, oznámila, že 2 holky dostaly za čtyři. A jak jsme to s další kamarádkou, s kterou jsme další den maturovaly, pochopily? Že tam na biologii rozdávají samý 4 a my to určitě totálně projedeme, takže jsme začaly plašit a ještě si všechno ten večer opakovat, protože to prostě nedááááme, mental breakdown!😵 Až den po maturitě jsme zjistily, že to bylo jen jedno velké nedorozumění, protože tím „dostaly za čtyři“ bylo myšleno, že dostaly čtyři JEDNIČKY!😂😂Ach jo😂ale zase na druhou stranu jsme k té maturitě šly totálně nahypované, což se pak i podepsalo na tom výsledku!

Jelikož jsem maturovala až odpoledne, tak jsem měla dopoledne dostatek času, který jsem využila ještě k rychlému opakování. Ale čím víc se to blížilo, tím hůř mi to lezlo do hlavy, a tak jsem se smířila s tím, že tam vždycky bude něco, co nebudu umět, a šla jsem mýt umyvadlo.😂 Řekla jsem si, že udělám aspoň něco užitečného, a navíc budu mít nějakou jinou aktivitu než jen to učení. A pak přišla chvíle, na kterou jsem se z toho celého dne těšila snad nejvíc: že se namaluju, hezky se obléknu, vezmu si podpatky a bude mi to po těch čtyřech měsících zase slušet. 😅 Pak jsem si zabalila ještě všechny svoje otázky, které jsem ve škole už ani neotevřela, ale pro klid v duši jsem si je musela vzít.

Tohle jsem přece nemohla nechat doma, kdo by se s tím nechtěl tahat?!

A pak už jsem byla hooodně nervózní! Uklidňovala jsem se tím, že jsem tomu ten čas věnovala, udělala jsem pro to maximum a že nám to prostě musí dát, aspoň na tu čtyřku. 🙏

Když jsem přijela ke škole, tak jsem se ještě minula s dopoledními maturanty a přišlo mi strašně hezký, jak jsme v tom všichni byli spolu a navzájem jsme se podporovali a po těch 8 letech, kdy to bylo občas takové divoké mezi námi, jsme to všechno zahodili a fungovali jsme jako hodně dobře sehraný tým. 

A potom jsem už seděla v přípravné místnosti a čekala, až přijde můj čas zúčtování. V posledních minutách před jsme si tam s holkami povídaly a navzájem se podporovaly, šanony s učením jsme radši nechaly zavřené. A najednou jsem vzala za kliku a šla do té osudné maturitní místnosti. Ještě jsem tam chvíli vzadu seděla vedle naší učitelky chemie a spolu jsme si povídaly o vejškách, o Brně a o Olomouci a o tom, kde studuje její dcera a jestli je tam spokojená. A to bylo tak krásné, hned ze mě tam ten stres opadl! Potom jsem si šla už tahat otázku, věděla jsem, že prostě musím vzít tu první, která se mi bude líbit a ne tam nad tím rukou mávat a desetkrát se rozmýšlet, kterou teda vezmu. V tu chvíli jsem tak nějak vycítila, kterou otázku si mám vzít - zase ty moje pocity, že ano.😂 Vytáhla jsem si 17. - heterocykly a nukleové kyseliny, joooo, to nějak dám, jsem si říkala, na čtyřku by to mělo jít! Jak jsem tam tak seděla na potítku, tak jsem tam vypisovala všechny možný kraviny, který mě napadly, hodně jsem tam zabíhala do biologie a samozřejmě jsem tam musela vypsat všechny vzorečky heterocyklů, protože v tom jsem si fakt byla jistá. 😂 (Jakože u přijímaček v Olomouci byla jen jedna podotázka na heterocykly, což mě mrzelo, tak jsem si to užila aspoň u té maturity!) A potom přišel čas na samotné mluvení a bylo to fakt super, obě moje zkoušející učitelky z chemie byly úplný zlatíčka, nechaly mě mluvit, ke konci se jen na něco doptaly a bylo to! A ani to nebolelo.😅 Tak to byl pěkný začátek, který mě ještě víc namotivoval a pak už se šlo na biologii. A to neuhodnete, znovu jsem si vytáhla 17!😂 Asi moje nové šťastné číslo, protože 17. otázka v bio byla trávicí soustava!😍 Takže pěkně člověk, žádný zvířátka, kytičky ani ekologie. Jeeej! A bylo to opět super, zkoušející mě tentokrát více přerušoval a doptával se na různé detaily, ale i tak to bylo hodně příjemné zkoušení. 

Tak to by bylo, maturita za mnou a ještě to byl takhle krásný zážitek, lépe už to dopadnout nemohlo! To byla pro mě novinka, že jde, aby to bylo hezké a člověk na to měl hezké vzpomínky. Samozřejmě je to hodně o štěstí na otázky, o zkoušejícím, věřím, že někdy vás tam můžou hodně potopit, i když to umíte, ale prostě jste tomu člověku nesedli a teď si to na vás vybíjí. Co je ale důležité, udělat to! Aspoň na tu čtyřku, ale mít to!💪

Co bych tedy poradila budoucím maturantům.

• Začněte včas s učením! Já se natvrdo začala učit maturitní otázky v lednu (no jo, jsem trochu blázen😂, ale pak jsem se aspoň tolik nestresovala ke konci, že nestíhám.)
• Základem jsou dobře propracované materiály. Jestli se zároveň hlásíte na medicínu, tak doporučuju nějaké hodně podrobné otázky, abyste vzali učení na přijímačky spolu s maturitou. Jednak tím zaválíte u maturity 😉 a také se vám to hodně vyplatí u přijímaček.
• Když na vás padne nervozita, že nic neumíte, že to nedáte a že jste nejhloupější na světě, tak si říkejte, že takhle se cítí každý a že jste tomu věnovali maximum a že to na tu čtyřku rozhodně dáte!
• Při čekání na potítko se už nic neučte, ale povídejte si se svými spolutrpiteli, stejně byste už do té hlavy nic nedostali, a tak se aspoň odreagujete a ten stres z vás trochu spadne.
• Na potítku zachovejte klidnou mysl (já vím, že se to lehce řekne, ale hůř se to provádí😂, ale aspoň se o to pokuste) a na ten papír pište jakékoliv kraviny, co vás k tomu tématu napadnou, hlavně abyste pak mluvili a nebyli ticho!
• Při zkoušení nespěchejte s mluvením, hezky pomalu, ať to natáhnete.😂 A taky mluvte dost nahlas a aspoň se tvařte, že to umíte, protože to jak působíte na ty zkoušející, dělá taky hodně.
• Říkejte si: Zvládli to jiní, zvládnu to taky!💪

A když byla hotová maturita, tak následovala další stejně důležitá část: Partyyyy!😁🎉A tak jsme slavili a slavili, že je to za námi, dokonce jsme si střihli ještě poslední zvonění, protože corona a protože divnej rok, takže holt až po maturitě. Ale pořád jsem tak nějak v hlavě měla, že to nejdůležitější a největší vyvrcholení celého tohohle roku mě ještě čeká. Přijímačky!!! Ano, je to tak, větším milníkem pro mě popravdě byly přijímačky, než maturita. 😅 A to bych radila i vám v přípravě: Věnujte víc času přípravě k přijímačkám, než k maturitě. Jasně, na vejšku nemůžete nastoupit bez maturity, ale když věnujete svůj čas spíše přijímačkám, tak vám vyjde i ta maturita, ale když to uděláte obráceně, tak už tam taková šance na úspěch u přijímaček není.

Mezi maturitou a prvními přijímačkami byl jenom jeden týden a to jsem si předem myslela, kolik toho stihnu ještě... No houby.😂 Co nestihnete před maturitou, to už po maturitě nedoženete, takže začít se učit na přijímačky až po maturitě je hoodně blbý nápad. Zaprvé už máte jednu velkou zkoušku za sebou, takže chcete slavit a ne se ještě učit, když už všichni kolem vás jsou přijatý na vejšky a můžou jít na koupálo. Zadruhé už jste na tom s časem hodně bídně, moc ho nezbývá a té látky k učení je ještě hodně, takže představu, že všechno doženete po maturitě, hned zahoďte, budete mít sílu tak maximálně na dolaďování posledních mini detailů a krátké opakování.

Poslední opakování před přijímačkami - bez čokolády ani ránu!

A i přesto jak mooooc se mi už nechtělo sedět u toho učení po maturitě, jsem se ještě na ten jeden poslední týden hecla a pustila se do počítání příkladů z chemie, kreslení Krebsova cyklu a čoček v optice. Ale jak jsem přijela z Olomouce, tak už to opravdu nešlo, vsadila jsem to všechno na jednu kartu, která musela vyjít. Podrobný průběh přijímaček v Olomouci najdete zde. Potom následovaly přijímačky v Brně - článek zde. A nakonec jsem si střihla Prahu - článek v procesu. 

Tohle za to rozhodně stálo!

Yolomouc! ♥

Brno! ♥

A nakonec Praha! ♥

Ale to vám řeknu, ten pocit, když už to máte za sebou a víte, že jste přijatý na svou vysněnou školu, je opravdu k nezaplacení, zvlášť když víte, kolik vás to všechno stálo úsilí, jaká mordovina to kolikrát byla. A najednou to všechno začne dávat smysl, proč se stalo tamto a proč se vám nepovedlo ono, proč jste museli na něco tak dlouho čekat a proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ovšem tyto věci člověk mnohdy pochopí až s odstupem času. Nejtěžší na tom celém roce nebyly ani přijímačky, ani maturita, ale ty chvíle, kdy je člověk doma sám, sedí nad tím učením, nejde mu to do hlavy, ale přesto musí vytrvat a to nikdo nevidí. Ty chvíle, kdy vás ostatní nevidí, kdy jste sami, jsou rozhodující, jak to nakonec celé dopadne, maturita a přijímačky, to už je jen takový výstup z toho všeho, to je ten vrchol ledovce, který ostatní vidí. 

Jaká pravda!

Ale abych se tady jen nevykecávala, jak jsem si to všechno vydřela sama, tak to by byl velký omyl! Také díky své rodině, kamarádům, Bohu a pár skvělých učitelů ve škole mi tenhle skvělý zážitek byl umožněn. Děkuju! Když jsem po přijímačkách byla ve škole poděkovat učitelům, které považuji za opravdové učitele, tak to bylo až dojemné setkání. A i když jsem poslední rok na gymplu prohlašovala, jak se tam nikdy už nevrátím, jak to tam nemám ráda, tak jsem nakonec pochopila, že nemůžu všechny házet do jednoho pytle + zapůsobila selektivní paměť a teď prohlašuju, že jsem strašně moc ráda, že jsem chodila zrovna na tenhle gympl, učili mě zrovna tihle učitelé a měla jsem zrovna tyhle spolužáky. I když to ne vždy byly hezké momenty, tak i přesto to byla opravdová škola života, která mi toho hodně předala.

No a když bylo po přijímačkách, tak nás všechny čekala odměna ve formě pomaturitního plesu, který byl prostě úžasný! 😍 Možná bych i řekla, že to bylo lepší, než kdyby to bylo klasicky v zimě někde v kulturáku, protože takhle jsme to měli pod širým nebem v zámeckém parku a mělo to opravdu hodně pěknou atmosféru! ♥

Červen byl teda opravdu velká jízda. Maturita, přijímačky, oslavy a zase přijímačky, pomaturák a znovu oslavy! 🎉 Jo a abych nezapomněla, taky jsem si konečně našla čas na úklid toho mého chlívku.😂 A pak už na mě čekal Netflix, kamarádky, bazén, výletění, Harry Potter a spousta dalších věcí, na které doteď nebyl čas. Krásná a sladká odměna! A jedno vám řeknu, mělo to cenu, opravdu se to vyplatilo, i když jsem to všechno chtěla hoodněkrát vzdát. Takže jestli vás tenhle koloběh: maturita a přijímačky na medicínu také čeká, tak se nevzdávejte a jděte do toho po hlavě, i když si třeba nejste jistí, jestli to chcete jednou dělat. Ono se vám za ten rok naskytne tolik zkoušek, kdy budete mít tu možnost zjistit, jak moc je vaše motivace silná. A buď zjistíte, že to je opravdu to, co jednou chcete dělat, a nebo vás to přesvědčí o tom, že byste měli zkusit radši jinou cestu. Ať se rozhodnete tak nebo onak, nikdy to nebude špatně. To nejdůležitější je, aby vás to bavilo hluboko v srdci. Protože když budete opravdu chtít, tak to dokážete! 😉 Nemějte iluze, že vás bude vždy bavit to učení, to snad nikoho😂, ale každý si tam najde své, někoho baví organika, někoho biochemie, někoho kosti, jiného zase genetika. Důležité je, abyste to zkusili, i když vám ostatní říkají, že na to nemáte. Zkuste to, pusťte se na tuto cestu a pak už se jen nechte unášet a důvěřujte, že ať to dopadne jakkoliv, tak to bude správně. 🙏

Něco končí, jiné začíná. A tak se s vámi loučí deník maturantky, ALE od září/října se můžete těšit na „Z deníku medičky“. ♥ Yolomouc čeká a já věřím, že to budou skvělá léta mého života, na která budu nakonec jednou s láskou vzpomínat (samozřejmě jen díky selektivní paměti, která vytěsní většinu hořkých vzpomínek😅). Teď tu sedím jako naivní budoucí prvák, který si studium medicíny představuje asi jako Hurvínek válku, ale proč si brát ty iluze už teď.😅 Těším se na všechny zážitky, dobrodružství i pády, které přinesou budoucí roky, věřím, že to bude jízda!💪 Tak na viděnou u dalšího deníku tentokrát už jako medička!