Jdu si za svým snem

Ahoj, vítám vás v září, prvním podzimním měsíci. Podzim je pro mě část roku, kdy se člověk zklidní po živém a hravém létě, najde si čas na nějakou napínavou knížku, uvaří si čas a zachumlaný pod dekou se pustí do čtení. Tak jsme si trochu navodili podzimní náladu a teď se vrhneme na dnešní článek. :D
  Vymyslela jsem (zase) novou sérii, tentokrát s názvem Obdivuhodní. Moje představa spočívá v tom, že vám v každém díle představím nějakou osobnost, která je hodna obdivu. (Taky vidíte tu krásu češtiny?)
  V dnešním prvním díle série Obdivuhodní vám představím pana prof. Josefa Kouteckého, je to pro mě člověk, který si rozhodně to první místo zaslouží. Pan Koutecký se narodil 31. srpna 1930 v Praze, v ten moment se zamiloval do tohoto města. Pokaždé, když se vracel z prázdnin plakal, ale štěstím, že se vrací do své milované Prahy. Už v dětství se u něj projevila láska ke zvířatům, jako malý rád pozoroval rájovce v akváriu svého otce, v gymnaziálním věku prováděl doma pitvy zvířat a mi…

Vítám vás všechny u nové rubriky - přečteno. :) Jsem ráda, že zatím mám čas číst to, co chci a ne to, co musím. Aby taky ne, když byly prázdniny. Musím říct, že tyto prázdniny jsem měla snad co se týče četby nejplodnější, přečetla jsem 10 knížek a to je u mě velmi obdivuhodné. Jak přijde školní rok, skoro se ke čtení nedokážu dokopat a když už bych tak strašně ráda četla, není čas. Ale tento školní rok bych se čtení chtěla věnovat víc, nějaké časové rezervy stále mám, vzhledem k tomu, kolik času denně trávím na mobilu. A tento čas (cca 1-2 hod denně) bych chtěla číst! Hezká představa, ne? 😄 Uvidíme, jak mi to půjde.
  A teď už se konečně vrhneme na ty knížky!

  Před prázdninama jsem se rozhodla, že dočtu knížky, které už dlouho odkládám a nebo je mám asi půl roku rozečtené. Ten druhý příklad byla knížka Důvod dýchat (první díl z trilogie Dech), dostala jsem ji k svátku od mamky a vzala jsem si ji ještě ten podzim do autobusu na cestu do Skotska. Od této knížky jsem si slibovala hod…

Jak to všechno začalo? Znáte to, topíte se v pláči, protože život je hnusnej, všichni vám jenom ubližují a neexistuje žádná spravedlnost. Často si kladete otázky, proč žijete, když stejně za nic nestojíte a pak zase proč vám život vůbec nepřeje... Tak přesně tohle byl můj začátek, divoká puberta, náročná škola, platonická láska, problémy doma v rodině. Každý den mi bylo do pláče, ve škole jsem se bála promluvit nahlas před celou třídou, domů se mi nikdy nechtělo a neustále mě pronásledovaly myšlenky na jednoho a toho samého kluka. Vše bylo prostě špatně a světlo na konci tunelu se prostě neobjevovalo, za každým rohem na mě čekala jen tma.
  Ten zlomový okamžik nastal jednoho večera, kdy jsem ztratila všechny naděje a ubrečená se začala smiřovat se svým pádem. Těch několik měsíců jsem se topila, ale pořád jsem se nějakým způsobem držela chvílemi nad hladinou, najednou jsem se však plně oddala a padala jsem na samé dno... A v tomhle momentě se stal zázrak. Někdo mě vytáhnul nad hladi…