Příspěvky

Moje víra v Boha

Obrázek
K nápadu na dnešní článek mě dovedla jedna situace, která se odehrála minulý týden na školním zájezdu do Paříže. Zrovna jsme vystoupali na nejvyšší bod Paříže, k bazilice Sacré-Coeur, nádherná stavba, nemohla jsem se dočkat, až se podívám dovnitř a nasaju tu jedinečnou atmosféru tohoto posvátného místa. Ale ouha, skupinka kamarádů, se kterými jsem tam chodila, se rozhodla, že to bude další nudná bazilika jako každá jiná a že jim nestojí za to se tam podívat. Tak z toho jsem byla teda hodně smutná, samotná jsem tam jít nemohla, protože jsme měli chodit minimálně ve dvojicích, a tak se mi představa dalšího setkání s Bohem rozplynula před očima. Přitom vstup byl zadarmo, žádné fronty, proč tam prostě nechtějí jít? Tázala jsem se sama sebe v hlavě. Nakonec jsem mé kamarády přemluvila a do vytoužené baziliky jsem se podívala, ale něco mi došlo, že jako věřící tu baziliku vnímám jako chrám Boha, pocit bezpečí a místo, kde je člověk velmi blízko Boha. Na druhé straně, mé kamarády zaujme na…

Obdivuhodní - Josef Koutecký

Obrázek
Ahoj, vítám vás v září, prvním podzimním měsíci. Podzim je pro mě část roku, kdy se člověk zklidní po živém a hravém létě, najde si čas na nějakou napínavou knížku, uvaří si čas a zachumlaný pod dekou se pustí do čtení. Tak jsme si trochu navodili podzimní náladu a teď se vrhneme na dnešní článek. :D
  Vymyslela jsem (zase) novou sérii, tentokrát s názvem Obdivuhodní. Moje představa spočívá v tom, že vám v každém díle představím nějakou osobnost, která je hodna obdivu. (Taky vidíte tu krásu češtiny?)
  V dnešním prvním díle série Obdivuhodní vám představím pana prof. Josefa Kouteckého, je to pro mě člověk, který si rozhodně to první místo zaslouží. Pan Koutecký se narodil 31. srpna 1930 v Praze, v ten moment se zamiloval do tohoto města. Pokaždé, když se vracel z prázdnin plakal, ale štěstím, že se vrací do své milované Prahy. Už v dětství se u něj projevila láska ke zvířatům, jako malý rád pozoroval rájovce v akváriu svého otce, v gymnaziálním věku prováděl doma pitvy zvířat a mi…

Přečteno: srpen 2019

Obrázek
Vítám vás všechny u nové rubriky - přečteno. :) Jsem ráda, že zatím mám čas číst to, co chci a ne to, co musím. Aby taky ne, když byly prázdniny. Musím říct, že tyto prázdniny jsem měla snad co se týče četby nejplodnější, přečetla jsem 10 knížek a to je u mě velmi obdivuhodné. Jak přijde školní rok, skoro se ke čtení nedokážu dokopat a když už bych tak strašně ráda četla, není čas. Ale tento školní rok bych se čtení chtěla věnovat víc, nějaké časové rezervy stále mám, vzhledem k tomu, kolik času denně trávím na mobilu. A tento čas (cca 1-2 hod denně) bych chtěla číst! Hezká představa, ne? 😄 Uvidíme, jak mi to půjde.
  A teď už se konečně vrhneme na ty knížky!

  Před prázdninama jsem se rozhodla, že dočtu knížky, které už dlouho odkládám a nebo je mám asi půl roku rozečtené. Ten druhý příklad byla knížka Důvod dýchat (první díl z trilogie Dech), dostala jsem ji k svátku od mamky a vzala jsem si ji ještě ten podzim do autobusu na cestu do Skotska. Od této knížky jsem si slibovala hod…

Můj příběh

Obrázek
Jak to všechno začalo? Znáte to, topíte se v pláči, protože život je hnusnej, všichni vám jenom ubližují a neexistuje žádná spravedlnost. Často si kladete otázky, proč žijete, když stejně za nic nestojíte a pak zase proč vám život vůbec nepřeje... Tak přesně tohle byl můj začátek, divoká puberta, náročná škola, platonická láska, problémy doma v rodině. Každý den mi bylo do pláče, ve škole jsem se bála promluvit nahlas před celou třídou, domů se mi nikdy nechtělo a neustále mě pronásledovaly myšlenky na jednoho a toho samého kluka. Vše bylo prostě špatně a světlo na konci tunelu se prostě neobjevovalo, za každým rohem na mě čekala jen tma.
  Ten zlomový okamžik nastal jednoho večera, kdy jsem ztratila všechny naděje a ubrečená se začala smiřovat se svým pádem. Těch několik měsíců jsem se topila, ale pořád jsem se nějakým způsobem držela chvílemi nad hladinou, najednou jsem se však plně oddala a padala jsem na samé dno... A v tomhle momentě se stal zázrak. Někdo mě vytáhnul nad hladi…