Jak to všechno začalo? Znáte to, topíte se v pláči, protože život je hnusnej, všichni vám jenom ubližují a neexistuje žádná spravedlnost. Často si kladete otázky, proč žijete, když stejně za nic nestojíte a pak zase proč vám život vůbec nepřeje... Tak přesně tohle byl můj začátek, divoká puberta, náročná škola, platonická láska, problémy doma v rodině. Každý den mi bylo do pláče, ve škole jsem se bála promluvit nahlas před celou třídou, domů se mi nikdy nechtělo a neustále mě pronásledovaly myšlenky na jednoho a toho samého kluka. Vše bylo prostě špatně a světlo na konci tunelu se prostě neobjevovalo, za každým rohem na mě čekala jen tma.

Ten zlomový okamžik nastal jednoho večera, kdy jsem ztratila všechny naděje a ubrečená se začala smiřovat se svým pádem. Těch několik měsíců jsem se topila, ale pořád jsem se nějakým způsobem držela chvílemi nad hladinou, najednou jsem se však plně oddala a padala jsem na samé dno... A v tomhle momentě se stal zázrak. Někdo mě vytáhnul nad hladinu a dovolil mi znovu se nadechnout. A s prvním nádechem mi vnuknul do hlavy myšlenku: Co takhle medicína? To bylo pro mě takové záchranné lano, kterého jsem se chytla a do teď jsem se ho nepustila.

Tato zkušenost mě utvrdila v tom, že Bůh tu s námi je a nenechá nás se utopit, topit ano, ale ne utopit. Je jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Já si tedy myslím, že ten chtíč stát se dobrým lékařem, mi daroval sám Bůh a vidím to přímo jako mou povinnost to splnit a věřím, že mi v tom Bůh pomůže.

Jsem plná nadšení z lidského těla a lékařství, celé mě to fascinuje. Při větách obsahujících slova typu: medicína, nemocnice, lékařka, atd. se mi rozsvítí oči a cítím, že tohle je to pravé, že tohle je mé poslání.

Tohle je můj příběh. Jsem připravená se rvát, padat a zase vstávat, tvrdě makat a snažit se si můj sen splnit.