Ahoj, vítám vás všechny u prvního článku z dalšího semestru. :D Přemýšlela jsem, jak letos ty články pojmu, protože jsem se pomalu překulila do druhé půlky studia a tam se ta výuka oproti prvním třem rokům trochu liší. Prvák až třeťák jsme byli zvyklí mít plus mínus fixní rozvrh na celý semestr, byly to spíš teoretické předměty a zkoušky probíhaly vždy až po skončení semestru ve zkouškovém. Od čtvrťáku je ale vše jinak.😅 Výuka probíhá u většiny předmětů už v nemocnici a rozvrh je skoro každý týden jiný. Každý předmět máme v takzvaném bloku třeba týden, dva nebo čtyři týdny v kuse a na konci toho bloku je hned zkouška. Jediný předmět, který mám tento semestr pravidelně každý týden, je farmakologie, ze které budu mít klasicky zkoušku až ve zkouškovém. Tak to bylo na úvod dovysvětlení k tomu, jak to od čtvrťáku na medicíně funguje, protože tu mám i spoustu čtenářů, co jsou mladší nebo jsou mimo obor. (A jsem moc ráda, že tu mám i vás :D)

Suma sumárum, dospěla jsem k závěru, že nejlepší bude tentokrát dělat články po jednotlivých blocích než po měsících. A jelikož jsem tento semestr začínala blokem z chirurgie, tak dnes to bude převážně o tomto oboru. :D

Poprvé na sále ♥

Musím říct, že jsem už zaznamenala pár rozdílů ve čtvrťáku oproti předchozím rokům. Přijde mi, že ten přístup k nám ze strany vyučujících už je trochu jiný, čím dál tím častěji nás oslovují "kolego/kolegyně" nebo "pane doktore/paní doktorko" a už nám pomalu dávají najevo, že za pár let z nás ti doktoři opravdu budou (doufám😂), což se na jednu stranu hezky poslouchá, na druhou stranu je to děsivé, protože si absolutně neumím představit, že za 3 roky budu někoho léčit a už to nebude jen tak nanečisto.

A jak vlastně probíhala naše výuka chirurgie? Celý blok trvá 4 týdny, první den přijďte na 8 (ne na 8:30, jak je napsáno na moodlu😅, vyhnete se nepříjemným poznámkám, že nechodíte načas). Další dny se začíná v 7, což bylo asi to nejhorší na tomhle bloku, vstávání bylo krušné. Ale pozor, ve středy se chodí na 8, takže aspoň jeden den se trochu vyspíte.😅První den byl takový úvodní, dozvěděli jsme se, jak ten blok bude probíhat a pak nás provedli po klinice a dostali jsme klíčky od skříněk. Další dny už vypadaly vesměs podobně. Ráno naše první kroky směřovaly do šaten, kde jsme se převlíkli do plášťů a vzali si s sebou nějaký notýsek/papír, stážák a propisku. Pak jsme se přesunuli na oddělení (3, 8 nebo 9, každý týden jedno z nich a postupně jsme se mezi nimi ve skupinkách točili), kde jsme někdy stihli vizitu (ale to spíš ne😅, protože vizita tam byla už před 7), potom jsme se snažili odchytnout nějaké doktory, aby nám dali pacienty, které jsme vyšetřili a odebrali jim anamnézu. Potom následoval seminář ve 2 skupinkách (jedna skupinka byla ve stážovně v 6. patře a ta druhá v seminární místnosti v přízemí), kde jsme většinou s doktory probírali naše pacienty a diskutovali o jejich diagnózách. Po semináři následovala přednáška, ta se konala v seminární místnosti v přízemí a byla už pro všechny najednou. No a ve 12 už jsme byli hotoví a nedočkavě se hnali na oběd.😂 Jak už jsem zmiňovala, ve středy se začíná v 8 a ta výuka probíhá trochu jinak, točíte se opět ve skupinkách na 4 odděleních - kardiochirurgie, cévní chirurgie, IPCHO a traumatologie. A tam už záleželo na konkrétním oddělení, jak si uspořádali tu výuku, na kardiochirurgii nás vzali na jipku, ale třeba na traumačce jsme měli jen přednášku. Celkově se připravte na to, že ta výuka je tam celkem zmatená, často budete lítat po celé nemocnici a hledat se s doktorem nebo si každý bude začínat přednášku v jiný čas.😅

Každodenní semináře

Výhoda ranního vstávání - uvidíte nespočet východů slunce :D

A protože při představě chirurgie se asi většině vybaví operace, tak ano, i na operace se dostanete! Musíte se ale na ty sály tlačit sami a doporučuju se tam podívat aspoň jednou za ty 4 týdny, protože je to zas něco jiného a myslím, že i pro ty, co si sebe neumí představit v nějakém chirurgickém oboru, to bude zajímavá zkušenost.😊 Na nástěnce na chíře sice visel nějaký seznam, kam jsme se mohli zapisovat na operace, ale všichni se tam podle mě nevešli. Co ale doporučuju, je zeptat se hned ráno nějakého doktora na oddělení, co se daný den bude operovat a jestli by bylo možné se tam jít podívat. Vždycky nám vyšli vstříc. :D Já jsem se takhle byla podívat na mastektomii a pak na jedné operaci od traumačky, což byly samé vrtačky a šrouby. Záleží, kdo zrovna operuje, někdo nám vysvětloval všechno, co zrovna dělá a někdo si nás zas vůbec nevšímal. Ale i tak to byl vždycky zážitek. 😁

Než půjdete na operaci, musíte projít „filtrem“, kde se převléknete do MODRÉHO sálového oblečení a vezmete si boty, ale pozor, musí být NEPOPSANÉ. Ještě si sundejte všechny šperky (i náušnice).

Další kapitolou je ještě „odpolední služba“. Pro zápočet musíte jít jednou za celý ten blok na odpolední službu, která je od 17:00 do 20:00, zapíšete se na ni opět na nástěnce na chirurgii. Většinou jsme tam byli po dvojicích a co jsme tak sdíleli se spolužáky, tak každý měl tu službu trochu jinou, hodně záleželo na doktorech, co zrovna sloužili. Já jsem tu službu měla fakt skvělou, v pět jsme se nahlásily na chirurgické ambulanci na urgentu (na patře, kde je i radiola, akorát na druhé straně) a protože tam se zrovna nic zajímavého nedělo, tak jsme šly na sály, kde se zrovna nahromadilo tolik akutních případů, že tam podle mě operovali až do půlnoci. My jsme byly na dvou operacích a z toho na té jedné nám nabídli, jestli nechceme asistovat😍. Nejdřív jsme se bály, co se po nás bude chtít, ale když nám řekli, že jen budeme držet háky, tak jsem do toho nakonec šla.😅 A moc doporučuju! Sice se nejspíš neplánuju vydat chirurgickým směrem, ale i tak to bylo hodně husté a líbilo se mi to! Měla jsem pak úplný nával energie z toho, že jsem tam u toho mohla být a snad jsem byla aspoň trochu užitečná.😅 Takže odpolední služba se vydařila parádně!

Na odpolední službě byla nemocnice úplně bez lidí, až to bylo chvílemi trochu strašidelné.

4 týdny překvapivě utekly jako voda a před námi byla zkouška. A jak to byla pro mě první zkouška tohoto semestru, tak byl ten rozjezd trochu náročnější a nějak mi dlouho nešlo se do toho učení pořádně dostat. (Nejvíc jsem se podle mě naučila až poslední 2 dny před zkouškou, kdy už jsem byla celkem ve stresu, že zas nestíhám😅) Učila jsem se z vypracovaných otázek, které mezi námi kolovaly a začala jsem ve druhém týdnu toho bloku (velice pozvolna a pak do toho skočil test z farmy, tak ten týden jsem místo chirurgie dělala farmu), zhruba asi 2 týdny jsem tomu dala, ale pořádně intenzivně to byly až poslední 4 dny před zkouškou a stačilo to.😀

Tak to byl můj blok z chirurgie, ze kterého si budu pamatovat hlavně to ranní vstávání😂, nemocniční bufet, tisíc nachozených pater (byl to pořádný tělocvik😅) a první asistování u operace.😁

 Konečně jsem se dostala k tomu, abych sepsala přehledový článek za letní semestr ve třeťáku, jaké předměty vás čekají, jak probíhá výuka a z čeho se učit na zkoušky v letním semestru. Tak jdeme na to. :D

S tímto máte na půl roku o zábavu postaráno

Patologická fyziologie

Cvika z patfyz trvala 3 hodiny a kolikrát to pro mě bylo už fakt nekonečné. Sem tam jsme zavítali na centessimo a tam jsme si zkoušeli diagnostikovat pacienta, jak kdyby nám ho přivezli na urgent, což bylo zajímavé. Ale jinak mě ta cvika z patfyz zas tak moc nebavila, podle mě hodně záleží na vyučujícím, jak moc interaktivní výuku se rozhodne dělat.😅 (Přednášky z patfyz - v ls jsem upřímně nebyla ani na jedné 🙈, to se musí člověk sám rozhodnout, do čeho chce investovat čas a jaký styl učení mu nejvíc vyhovuje)

V průběhu semestru jsme psali myslím 3 průběžné testy, to už znáte ze zimáku, jak skvělé ty testy jsou. :D Multiple choice, vypisovačky, učiněná nádhera! Řekla bych, že ty testy zrovna moc nevypovídají o tom, jak se člověk v daném tématu orientuje, kolikrát se vás ptají na takové kraviny, že to snad ani není možné. No ale musí tím člověk nějak projít, mít dohromady ze všech testů nad 66,7 %, aby dostal zápočet a mohl jít ke zkoušce. Pokud byste neměli nad 66,7 %, musíte pak psát zápočtový test z celého semestru. Takže pokud to jde, je fajn se snažit už přes rok a ty bodíky nějak nasbírat. Doporučila bych určitě projet Marunu před každým testem, ty otázky se z něj sem tam opakovaly, občas byly trochu pozměněné, ale vyplatí se ho opravdu projet.

Maruna

Pokud tedy splníte všechny podmínky zápočtu, což je docházka a splněné testy, můžete být připuštěni ke zkoušce. Samotná zkouška z patfyz se skládá opět z testu 👌(všechna témata za celý rok) + ústní část, kde si taháte 2 otázky. Test je úplně stejný jako ten, co se psal přes rok, akorát v něm jsou úplně všechna témata a hodně záleží, jakou variantu vám zrovna počítač vyplivne, to mnohdy člověk neovlivní. Každopádně bych k tomu testu doporučila projet celého Marunu, já jsem ho projela myslím tak 4x před zkouškou. Malá rada - nechte si na Marunu dostatek času😅není toho málo a čím dřív začnete, tím lépe. Na ústní část zkoušky jsem se učila z vypracek, mně hodně vyhovovaly, sice tam občas byly chyby, ale jinak se mi z toho učilo hodně dobře. Je to sice hodně stránek, ale většina těch otázek není tak dlouhých, takže to jde rychle od ruky. Další zdroj, z kterého se samozřejmě můžete učit, je Nečas, ale toho jsem popravdě otevřela za celý rok asi tak jednou.😅Ty vypracky mi opravdu vyhovovaly víc. Na některá témata bych podobně jako u zkoušky z fyziologie doporučila videa od Ninjanerda nebo od Osmosis. Kdybych na tu zkoušku měla víc času, tak bych se podívala určitě na víc videí, ale sem tam jako doplňkový zdroj mi to určitě pomohlo!

Vypracky z patfyz

U mě osobně samotná zkouška proběhla parádně. V testu jsem sice občas měla takové ptákoviny, že jsem nechápala, na co se mě vůbec ptají, ale potom co jsem si to několikrát přečetla, popřemýšlela nad tím, tak jsem to nakonec nějak dala dohromady. Doporučuju u toho testu opravdu nezmatkovat, v klidu si každou otázku přečtěte, pozor na zápory a zkuste se nad tím logicky zamyslet, taky se mi osvědčila taktika „méně je někdy více“, radši zaškrtněte jen odpovědi, kterými si jste opravdu jistí, než abyste zbytečně riskovali a potom vám za to strhli nějaké body. Po tom, co jsem napsala test, jsem přešla k ústní části a ta byla opravdu příjemná! Jasné, musí se na to člověk naučit, taky to nemůže podcenit, ale u té zkoušky jde hlavně o to, jestli tomu rozumíte, dokážete si ty informace propojit a pokud tam tohle je, tak se nemáte čeho bát! Všichni zkoušející jsou na tomto ústavu příjemní, nechtějí vás potopit a ptají se na věci k tématu.

Patologie

Patologie, no jak ta mě tento semestr potrápila.😅 Nakonec se mi ji ale povedlo zdolat, takže vám sem sepíšu moje tipy a triky, jak na ni.

Já jsem na oba dva semestry měla na cvika z patologie tu nejúžasnější vyučující, takže mi ta cvika přišla zajímavá, oproti patfyz mi to tam utíkalo rychle, občas jsme zašli i na pitevnu, což taky bylo zajímavé. Ovšem když jsem tu patologii otevřela doma a šla se ji učit, tak to bylo velké špatné a absolutně mě to nebavilo a učilo se mi to snad hůř než anatomie. Byla jsem z toho celkem zoufalá, jak udělám tu zkoušku, když jsem viděla, že se v tom fakt plácám. No neudělala jsem ji😅  musela jsem opakovat, ale tento příběh už znáte z deníčku. 

Co se týká cvičení, opět hodně záleží na tom, kdo vás bude učit. S některými vyučujícími se píšou testy, s některými ne. Někteří budou ty hodiny dělat víc interaktivní, jiní ne. Co ale doporučuju, pokud na to budete mít aspoň trochu kapacitu, zkuste si aspoň trochu načíst něco málo k tomu, co se zrovna bude dělat na daném cviku, potom si za to u přípravy na zkoušku poděkujete. Přednášky - na pár přednáškách jsem byla!😂 a moc mě to teda nebavilo, ale zas je fajn si poslechnout, jak to chce slyšet pan profesor u zkoušky, pokud byste k němu náhodou pak šli, protože celkem chce vědět věci z přednášek, jak to říkal on.

Zámečník

Samotná zkouška se pak skládá ze 3 částí - test, mikroskopy a ústní část. Test bych řekla, že není tak strašný jako u patfyz třeba, ale taky ho nepodceňte, protože když nedáte test, ke zbytku zkoušky vás nepustí. (je ale fajn, že když nedáte test, nemaže se vám žádný pokus, takže příště půjdete opět na 1. pokus) Další částí jsou mikroskopy, dostanete 2 sklíčka - jeden nádor, jeden nenádor - neřeknou vám, co je co. Máte tam dost času si to prohlédnout a potom vás nějaký doktor vyzkouší, většina zkoušení ale probíhala v pohodě, hlavně záleželo na tom, jak o tom umíte mluvit teoreticky a když jste ten preparát hned nepoznali, tak to neznamenalo, že byste od té zkoušky hned letěli. Opět hlavně zachovejte klidnou hlavu a neříkejte hned diagnózu, co to je, ale začněte spíš od toho, že tam jsou třeba nějaké zánětlivé buňky nebo tam jsou nějaké atypické buňky, tudíž to nejspíš bude nádor. A potom postupně přidávejte, ale hlavně mluvte!! K tomu jak se připravit na tuhle část zkoušky - před učebnou s mikroskopy je vyvěšený papír, kde jsou napsané hodiny, kdy si tam můžete chodit sami půjčovat preparáty a prohlížet si je. (půjčuje se to za isic u laborantek hned vedle učebny) Já jsem byla na sklíčkách 2x a prohlédla jsem si všechny preparáty 1x, dohromady mi to zabralo asi 4 hodiny. Myslím si, že je asi fajn se tam jít na ty preparáty alespoň jednou podívat, ale zas tak moc bych to nehrotila a spíš se opravdu zaměřila na tu teorii. Jelikož se našemu ročníku seznam preparátů měnil a pravděpodobně tak zůstane i další roky, tak jsem na to vytvořila taková „skripta“, kam jsem dala obrázky z Olyvie, z prezentací ze cvik + teorii z vypracek. Pokud byste o to měli zájem, tak mi napište na email (jdusizasvymsnem@gmail.com) nebo na ig a já vám je pošlu. :D

Co se týká ústní části - taháte si 3 otázky - 1 z obecné patologie, 1 ze speciální patologie a 1 z onkologie. No a poté hodně záleží, kdo vás bude zkoušet, jakou bude mít náladu, jestli toho zkoušejícího nenaštval třeba někdo před vámi... no vždyť to znáte, je to opět hodně i o štěstí. No a když se to nepovede napoprvé, tak se to povede napodruhé nebo napotřetí. V té patologii je toho opravdu hodně a přijde mi nemožné, aby člověk uměl všechny otázky dokonale na 100 %. Takže po tom, co do toho učení dal člověk to svoje maximum, musí už jenom věřit, že to nějakým způsobem dopadne. A z čeho se učit? Já jsem se na první pokus učila z vypracek, které jsou dělané ze Zámečníka, ale moc mi nevyhovovaly, vůbec jsem tomu nerozuměla a v tomto případě se mi špatně učilo z náhodných odrážek a bodů, které mi nedávaly žádný smysl. Podruhé jsem tedy vzala jako hlavní zdroj Zámečníka a jo, je to obrovské množství, ale musím říct, že tahle učebnice je opravdu hezky napsaná, pro studenty, co se nikdy předtím nesetkali s patologií, opravdu geniální zdroj. Jsou tam někde i obrázky, různá schémata, Zámečníka doporučuju všemi deseti. I přesto mi ale některé otázky přišly lépe zpracované vy vyprackách (hlavně v obecce), takže vám sem dám seznam, kterou otázku jsem se učila odkud. Naopak třeba onkologie je podle mě ve vyprackách divně napsaná a vůbec jsem ji z toho nechápala, až pak ze Zámečníka mi začaly docházet nějaké souvislosti. 

„z vypracek“ - vypracky, „Z“ - Zámečník a tam, kde není žádná poznámka, tak to jsem se taky učila ze Zámečníka

Otázky PBL se týkají jen těch, co mají nějaký volitelňák spojený s patologií a pak mají u zkoušky čtvrtou otázku navíc. Já jsem do této skupiny nepatřila, proto vám s tím moc neporadím.

Farmakologie

Už si nejsem jistá, jaká byla hranice bodů z testů, abyste dostali zápočet, ale myslím, že to bylo celkem 70 % ze všech testů, což se nějakým způsobem dalo splnit. Na konci semestru ovšem ještě následovalo ústní zkoušení, kde jste si vytáhli jednu asi z 30 otázek a záleželo na vašem zkoušejícím, jak moc dopodrobna to po vás bude vyžadovat. Já jsem na farmačce měla super vyučující, přes rok nás sice celkem pérovala, ale na konci semestru nám vyšla parádně vstříc s termíny na ústní zkoušení a ta domluva tam byla super, na začátku května už jsem měla farmakologii hotovou a mohla jsem se plně věnovat už jen patologii.

A z čeho se učit na průběžné testy a na závěrečné zkoušení? Mrkněte určitě na matroš, spousta skvělých materiálů! Potom na moodlu budete mít také skripta z naší fakulty (to vám ale včas na cviku všechno řeknou) a z těch jsme se učili asi první polovinu semestru.

Přednášky z farmakologie jsou celkem fajn, pan profesor má sice takový osobitý styl výkladu (poznáte sami😅), ale aspoň u toho neusínáte jako na spoustě dalších přednášek a něco si z toho možná i odnesete. Takže za mě určitě super tam chodit. :D

Vnitřní lékařství

Epidemiologická metodologie; EBM

Lékařská imunologie

Komunikace s pacientem v praxi

Základy zubního lékařství 2

Relaxace a imaginace v psychiatrii

 Vítám vás u posledního deníčkového zápisu ze třeťáku (ještě že tak, už jsem se bála, že ten třeťák snad nikdy neskončí🙈). Posledně jsem se s vámi rozloučila zkouškou z patfyz, před kterou jsem teda už jela z posledních sil a už jsem si tak moc přála konec. Říkala jsem si, kde asi tak seberu ještě sílu na další měsíc u patologie, ale světe div se, zkouška z patfyz mi dodala opravdu velkou dávku motivace, která se mě držela minimálně další dva týdny, pak už to šlo zas z kopce.😅

Červenec se Zámečníkem přede mnou

Rozhodla jsem se, že tentokrát tu přípravu na zkoušku z patologie zkusím trochu jinak. Ze začátku jsem měla ambice, že budu dostatečně spát, no z toho jsem opět rychle sklouzla a zachraňovala mě jedině káva. Nicméně co se mi povedlo udržet po celý červenec, bylo běhání, a to mě vždy tak moc vytáhlo ze špatné nálady a z pocitů, že to nemá cenu. Jelikož v červenci už bylo pořádné vedro přes den, tak jsem vždy chodila běhat až k večeru a užívala si u toho překrásné západy slunce. Občas jsem si sice říkala, že ta hodinka, co mi zabere běh, by se dala využít na učení dalších otázek, ale velice rychle jsem tyto myšlenky zahodila, protože jsem viděla, že hodinka venku na čerstvém vzduchu udělá divy a pak se mi učilo aspoň o trochu lépe. Navíc jsem v tom běhu mohla ventilovat i veškeré své naštvání na patologii😂 a potom se mi běhalo ještě lépe! Win-win

Zoufalý pohled na kávu

Západ slunce u běhání ♥

Co mě taky hodně drželo nad vodou byl Forest, i když udržet se u toho učení bylo s každým dnem těžší a těžší a před každou otázkou probíhalo přemlouvání, že to ještě zkusím vydržet. Teď to možná vyznívá, jak kdyby to učení bylo nějaké týrání.😅 Teď s odstupem času už to zase vidím všechno jinak, že je to moje dobrovolné rozhodnutí, co studuju, nikdo mě do toho nenutí a co by za to spousta lidí na světě dala, kdyby mohla být v mojí situaci a jejich největším problémem by bylo učení se o prázdninách. Ale v tu danou chvíli, kdy se člověk učí od rána do večera několikátý měsíc v řadě, už prostě přestává vidět i svět okolo sebe a přijde mu, že jediné, na čem záleží, je udělat všechny zkoušky. Zkrátka je to pak takový začarovaný kruh a myslím, že každý medik chápe, co tím chci říct. Zkouškové na medicíně je zkrátka vždycky boj a asi nikdo z nás tím neproplouvá vždy pozitivně naladěný s nekonečnou dávkou motivace, se 100% výkonností a bez jakýchkoliv překážek a pádů. Častokrát jsem od okolí v červenci slýchávala, že medicína je hlavně o tom si to vysedět doma na zadku. No něco na tom je😅, divím se, že jsem neměla dekubity od toho dlouhého sezení.😂

Forest

Větrák byl v těch vedrech opravdu potřeba

Co mi taky hodně pomáhalo ve zkouškovém, bylo uvědomění, že na to člověk není sám. Měla jsem okolo sebe celkem dost lidí, co se taky ještě učili na zkoušky a nikdo vás lépe nepochopí než člověk, co je na tom úplně stejně jak vy. :D

Většina dnů v červenci probíhala úplně stejně: ráno vstát - pokud možno na první budík (což bylo s každým dalším dnem nadlidské umění💀), od snídaně se odvalit co nejdřív k učení, nechodit na mobil (taky nadlidské umění a občas už se mi to vymykalo kontrole😅), po dopoledním učení rychlý oběd, odpolední káva a zase zasednout k učení, neroztéct se v tom vedru, večer si jít zaběhat nebo jít aspoň na procházku, pak večeře a večerní blok učení, kdy jsem pravidelně zjišťovala, jak jsem opět ve skluzu. Dlouhodobě jsem si udržovala hladinku 2 nebo 3 dnů skluzu.😂 Já už bych bez toho skluzu asi nemohla fungovat a je úplně jedno, jak si to rozplánuju, ale stejně vždy nestíhám a potřebuju, abych byla pod tlakem, jinak nepojedu jak turbomyš.😅

Kočičí parťák mi zůstal věrný i u patologie

Na polovinu července jsem si naplánovala malé rozptýlení, víkend bez učení, vyrazím na fesťák! Říkala jsem si, že jednu akci si prostě dopřeju, protože jinak by mi z toho učení už asi fakt hráblo. A tak jsem vyrazila na svůj první fesťák v životě, užívala jsem si sluníčka, skvělé hudby, kamarádů a spousty výborného jídla. Na chvíli jsem neřešila patologii, vypla mozek a psychicky si odpočinula jako už dlouho ne.

Víkend plný jídla, sluníčka a skvělé hudby ♥

Ewa♥ tak jsem ji taky mohla vidět a byl to skvělý zážitek!

Po tomto krásném víkendu mě čekalo finále, poslední 2 týdny do zkoušky. Motivace se sice už blížila nule, brečících chvilek přibývalo a pocit, že je toho pořád tolik, co ještě neumím, byl snad čím dál tím větší. Já i kdybych na tu patologii měla rok, 3 roky, tak to nebudu umět všechno. To jsou tak velké zkoušky, že je prakticky nemožné umět všechno dokonale, ale člověk se s tím nějak musí smířit a doufat, že něco v té hlavě přece jen je a že si na tom potítku aspoň něco vybaví.

Čím dál tím častěji přicházely taky myšlenky, jestli mi to za to stojí, jestli jsem si neměla vybrat jinou školu, že bych teď měla tolik volného času a o tolik stresů by mi ubylo. Ale říkala jsem si, že už mi nezbývá zas tak moc času do té zkoušky a byla by škoda to všechno zahodit takový kousíček od konce. (Ano, byla by to škoda se na to všechno vykašlat týden před zkouškou, když už jsem zvládla 3 roky😅) A tak jsem se poslední dny učila už spíš jen tak ze setrvačnosti a doufala jsem, že už to konečně vyjde  a taky se dočkám těch zasloužených prázdnin.

Tady už jsem byla v Olomouci a zbýval mi poslední den do zkoušky.

Večer před zkouškou jsem ještě doprojížděla poslední otázky a měla jsem pokušení u toho sedět i v noci, ale začalo mě škrábat v krku, tak jsem to zavřela a šla radši spát s tím, že už to všechno odevzdávám a ať to dopadne tak, jak má, a poprvé v životě jsem se před zkouškou vyspala hezky.😅 Asi už jsem byla tak moc vyčerpaná, že tělo nemělo energii strávit noc bděním a přemýšlením nad dalším dnem a zvolilo radši tvrdý spánek.

Vzhledem k tomu, že jsem šla teď na druhý pokus, nemusela jsem už opakovat test a sklíčka a tudíž jsem si ráno mohla i o trochu déle pospat (ehm, do 7😂místo do 6). To, že už jsem nemusela věnovat energii testu a sklíčkám, byla celkem velká úleva, nejen v přípravě na zkoušku, ale i ten samotný den, soustředila jsem se už jen na ústní.

Ráno cestou do školy jsem opět měla pocit, že někde hodím šavli.😂 Ale dobrý, zvládla jsem do školy dojít bez úhony. Naštěstí nás na opravném pokusu vzali na potítko mezi prvními, takže jsem se nikde nemusela dlouho stresovat. Modlila jsem se, ať si vytáhnu něco pěkného, protože už jsem se to tak moc nechtěla učit všechno znovu. A dopadlo to úplně nádherně, vytáhla jsem si pneumokoniózy, nenádorová onemocnění mužského a ženského reprodukčního systému a z onkologie jsem si vytáhla první otázku - nádory pravé a nepravé. Na potítku jsem opět samu sebe vystresovala, jak je mým zvykem, když jsem si na něco nemohla vzpomenout a bála jsem se, že to nebude stačit a že to třeba zas nezvládnu. Tak jsem se zas začala uklidňovat, že toho tam mám napsaného hodně a teď už je to stejně rozhodnuto a musím už jen věřit. Nakonec jsem si na potítku ještě na něco rozvzpomněla a už se šlo na zkoušení. Měla jsem štěstí na hodného zkoušejícího a to zkoušení probíhalo diametrálně jinak než na prvním pokusu. Dotazy od zkoušejícího mi taky sedly, na závěr zkoušení se mě ještě zeptal na otázku z oboru, který bych jednou chtěla dělat, což bylo taky příjemné se pobavit o něčem, co člověka opravdu zajímá. :D No a pak už jsem dostávala index s povzbuzujícími slovy a myslela jsem, že se štěstím rozbrečím. Konečně volno! Opravdové prázdniny, ne jen víkend na regeneraci a po víkendu další měsíc učení přede mnou, opravdové volno, teď už nemusím nic, vůbec nic! Nakonec se z prvotně nenáviděné patologie vyklubala pro mě zatím ta nejpříjemnější zkouška na celé medicíně. A v tu chvíli jsem byla tak ráda, že jsem to nevzdala a bojovala až do konce, protože to stálo za to! Celý ten den byl nádherný, s kamarády jsme zašli na poké, pak se procházeli po Olomouci a najednou se mi šlo tak nějak lehčeji.

Vděčnost ♥

A další dny po zkoušce jsem zjistila, jak mi najednou začaly dělat radost úplné maličkosti. Mohla jsem se pořádně vyspat bez budíku. Mohla jsem klidně celý den ležet na zahradě a pozorovat mraky nebo jít na dlooouhou procházku a nevyčítat si, že kvůli tomu nestihnu další 3 otázky. Mohla jsem se taky koukat na olympiádu! Nebo jsem si mohla číst, co jsem chtěla. Taky jsem si konečně doma pořádně uklidila a i z toho jsem měla velkou radost. Jednoduše řečeno, najednou mi dělalo radost všechno.😅 A tam mi to došlo, že přesně tohle jsem si před půl rokem přála, abych jen nepřežívala ze dne na den, ale opravdu žila a radovala se z maličkostí a byla vděčná za to, co mám. A ono to přišlo. Stálo to spoustu dřiny, spoustu odříkání a přemlouvání se, ale suma sumárum, opravdu to stálo za to.

V přírodě jsem pak trávila hoodně času. Relax na duši.

Pekla jsem.

Teď si to spolu užíváme o to víc! ♥

Třeťák byl pro mě horská dráha od začátku až do konce, jak ve škole, tak i v osobním životě. A i když jsem si spoustu měsíců v řadě myslela, že se z toho nikdy nevyhrabu a nikdy zase nebudu šťastná, tak přece jen jsem se dočkala. Stala jsem se silnější a až zas někdy přijde nějaká překážka, tak už si s ní třeba zase dokážu lépe poradit. :D

Stojí to za to! Jsem ráda tam, kde teď jsem.

Závěrem bych chtěla říct, že ať už si procházíte čímkoliv, tak to nikdy nevzdávejte. Ono to někdy bude sice trvat možná déle, než bychom si představovali, ale jednoho dne opravdu každá bouřka pomine a zase bude lépe.❤

 Po náročných 2 semestrech ve třeťáku jsem už byla ze všeho tak neskutečně unavená, že jsem si absolutně nedokázala představit, jak zvládnu učení na jedny z nejtěžších zkoušek na medicíně - patfyz a patologii.💀 Možná lepší, že jsem tehdy nevěděla, jinak bych se na to všechno možná hned vykašlala a řekla bych si, že mi to za to nestojí. A že jsem to v průběhu uplynulých 2 měsíců chtěla tolikrát udělat.

Tady bylo všechno ještě přede mnou

Na začátku června jsem byla v situaci, kdy jsem neměla hotovou ani patologii, ani patfyz, celkem naprd, ale věděla jsem, že když se jen budu litovat, že tím se nic nevyřeší a že si tedy musím udělat plán a pořádně se do toho učení zase vrhnout. Měla jsem před sebou dvě možnosti, buď si zapíšu patologii za pár dnů, abych z toho nevypadla a zkusím to hned znovu, nebo patologii na měsíc odložím a budu se soustředit na patfyz. Skoro bez váhání jsem se rozhodla pro druhou variantu, protože patologii jsem v tu chvíli nechtěla už ani vidět.😆 Takže jsem se přeorientovala na patfyz a ze začátku se mi to učilo lépe než patologie, protože to tak nějak začalo všechno do sebe zapadat a některé věci se tam daly i logicky odvodit a nebyl tam žádný mikroskopický popis!!! 

Snažila jsem si to učení udělat hezký, jak jen to šlo - na stůl jsem si dávala kytičky ze zahrádky a pořídila jsem si taky novou sadu zvýrazňovačů a to byl jeden z nejlepších nákupů tohoto roku. Nejen na patfyz jsem je využila, v červenci i na patologii a jak jsem to měla všechno barevné, hned to šlo lépe. :D Do toho káva v oblíbeném hrnečku, někdy je to i o těch maličkostech.

Tak do půlky června jsem celkem bojovala se sebevědomím, vůbec jsem si nevěřila. Neustále mi můj mozek předkládal, že když jsem nezvládla jednu zkoušku, nezvládnu ani tu druhou. A taky jsem už ze všeho byla tak strašně unavená a děsila mě představa, že když to teď nezvládnu, tak budu muset jít na konci srpna a to fakt nevím, kde na to všechno seberu energii. Už jsem tak nějak v sobě zhasínala všechny plamínky naděje, že ten třeťák kdy dokončím. Ale pak! jsem na youtube objevila jednu audioknihu - „Mnich, který prodal své ferrari“ a ta mi úplně v tu chvíli převrátila způsob myšlení. (Doporučuju tu knížku kudy chodím, fakt si ji přečtěte/poslechněte, stojí to za to!) (odkaz na audioknihu) Odprostila jsem se od toho, co si o mně ostatní myslí a začala jsem svou mysl opečovávat jak jen to šlo. Učila jsem se převzít nad svými myšlenkami kontrolu a soustředit se na to hezké. Což nebylo vždycky nejjednodušší, když je venku letní počasí, většina vašich kamarádů už má prázdniny a je někde na dovolené a já stále seděla od rána do noci u učení, nechodila na žádné akce a mým highlightem dne bylo vaření rychlého oběda nebo večerní běh. Byl konec června a já jsem neměla hotovou ani jednu zkoušku z letního semestru. Chvílemi mě to pěkně štvalo, že pořád jen všechny akce s přáteli a s rodinou odmítám, kruhy pod očima mám až na zem a výsledek z toho zatím nikde. Ale dějí se i horší věci, než že vás čeká učení o prázdninách, což mi taky docházelo, protože se mi to tak nějak opět rozpadalo ve všech rovinách života. Řeknu to slušně - po💩 se mi zase všechno. Ale i tak jsem se v tom snažila hledat něco hezkého - když jsi na dně, můžeš už jenom stoupat nebo že diamanty přece taky vznikají pod tlakem.😂

Někdy už jsem z toho učení fakt nemohla.

Učení ve vedru zachraňoval větrák, nanuky a ledová káva.😄

Málem bych taky zapomněla na jeden tip, co mě při učení nejen na patfyz, ale i na patologii hodně zachraňoval. Nainstalovala jsem si do tabletu aplikaci Forest, připlatila jsem si stovku za verzi, kde si můžu přidat i ostatní lidi a společně se tak s nimi učit. A musím říct, že toto byla opět výborná investice, protože mě to u toho učení opravdu udrželo. Pokud neznáte Forest, je to aplikace, která vám má pomoct v soustředění se na učení/práci, nastavíte si tam časovač (třeba 20 nebo 45 minut - v podstatě jakýkoliv čas) a za tu dobu pěstujete stromečky, zní to jako kravina, ale je to skvělé. A mně to opravdu hodně pomohlo, hlavně v tom, že jsem tam měla přidané i další lidi a viděla jsem, že se sama opravdu neučím. Jo a taky jsem zjistila, že jsem celkem soutěživá, proto když jsem viděla, že se v mém žebříčku přátel učí někdo 9 hodin denně, nesměla jsem zůstat pozadu a ostatní mě hnali dopředu.😅

Forest mě opravdu zachraňoval.

Tady je můj patfyzácký les. Aplikaci jsem nepoužívala hned od začátku učení, takže tam všechen čas ani není.

Bylo to náročné období, kdy jsem to chtěla všechno tolikrát vzdát, ale říkala jsem si, že co jiného bych dělala - zahodila všechny knížky, utápěla se ve zklamání sama ze sebe a na konci srpna si vyčítala, že jsem ještě chvíli nevydržela, kde jen jsem mohla být, kdybych to tehdy nevzdala. A tak jsem samu sebe každé ráno přemlouvala, že zvládnu další den u učení a že to prostě odmítám vzdát! Další měsíc u učení utekl zase jako voda a byl tu večer před zkouškou, kdy jsem tak nějak v sobě cítila klid, že ať už to další den dopadne jakkoliv, zvládnu to ustát. Před spaním jsem si pustila ještě jedno kázání a to mě tak uklidnilo a už jsem jen věřila, že to zvládnu. Poslední týden před patfyz už jsem si pokaždé pouštěla před spaním uklidňující slova nějakého kázání, protože jsem tak moc potřebovala nějakou naději. Zpětně musím říct, že jsem opravdu ráda, že se to všechno stalo tak, jak se to stalo, neskutečně mě to posunulo dopředu a udělalo zase lepším a silnějším člověkem.

A takhle jsem si lebedila s kočkou na zahradě. Venku mi to učení sice zas tak moc nejde, ale čerstvý vzduch a sluníčko mi aspoň pomáhali na psychiku. :D

Testy z Maruny, to bylo taky jedno velké zlo.😂 Občas tam byly takové nesmyslné otázky.

Samotná zkouška z patfyz byla opravdu vymodlená (mám pocit, že to říkám snad u každé zkoušky😂). Do školy mě šli na tu zkoušku doprovodit kamarádi ze školy a to mi opravdu pomohlo mít tam takovouhle podporu.♥ To se mi na medicíně opravdu líbí, že si tam najdete úžasné kamarády, kteří při vás stojí, ať se děje cokoliv. Chodíme se doprovázet na zkoušky, píšeme si na papírek datumy zkoušek svých kamarádů a večer předtím si přejeme hodně štěstí, pak visíme očima na telefonu a čekáme, až přijde výsledek a společně slavíme/brečíme podle toho, jak to dopadne. Zpátky ale ke zkoušce z patfyz, nejdřív jsem musela projít testem, abych se dostala k ústní. Ten den jsme tam byly na termínu jenom 3 a ještě ke všemu jsme se všechny znaly, takže jsem byla ráda i za to, jakou komorní atmosféru jsme tam ten den měli.😅 Testem jsem nějak prošla, i když jsem u pár otázek tipovala a občas jsem ani nechápala, na co se mě vůbec ptají. Kdo zná naše testy z patfyz, asi ví, jak na random ty různé varianty jsou. Po testu jsem se přesunula k ústní a šla jsem si tahat otázky, vytáhla jsem si Poruchy vodní a osmotické rovnováhy a druhá otázka byla CHOPN, astma bronchiale a cystická fibróza. V životě se mi nestalo, že bych si vytáhla otázku, kterou jsem večer před zkouškou četla a toto zkouškové se mi to stalo jak na patfyz, tak později i na patologii.😅 Nějak jsem si sepsala přípravu na potítku a pořád jsem se strašně bála, protože jsem měla trošku ptsd z patoly, kde jsem si až do samého konce zkoušky myslela, že to dopadne a pak šup F. Ale tady jsem se bála úplně zbytečně, oproti patole to zkoušení tady probíhalo úplně jinak. Ze začátku mě nechali mluvit a potom se mě doptávali, ale byly to samé logické dotazy, co se daly vymyslet, dalo se to všechno hezky propojit, takže to byl opravdu příjemný rozhovor o patfyz. A najednou byl konec, dostala jsem index, kde konečně byla nějaká známka!!😂 A ještě ke všemu jsem k tomu indexu dostala čokoládový bonbón!😂

Kokino ze zkoušky „Enjoy“ ♥

Pořádná odměna za zkoušku!😍 Před zkouškami mám vždy stažený žaludek a celkově mám s jídlem někdy problémy o zkouškovém, ale když je po a všechen stres opadne, hned se vrátí chuť k jídlu.😊

A pak přišla neskutečná úleva - zvládla jsem to, už je to za mnou a už mi zbývá jenom 1 zkouška (sice stejně velká😂), ale NĚCO už mám hotové. Měla jsem z toho obří radost, která mě pak neskutečně nakopla k dalšímu měsíci učení se patologie. Byla jsem tak vděčná za všechny, kdo mě dokopali k tomu, abych to nevzdávala a každý den mi opakovali, že to zvládneme. Vyplatilo se to nevzdat a bojovat až do konce!

A tady už zářím radostí, tady už bylo po zkoušce a zase bylo dobře (na chvíli😂), než jsem zase otevřela patolku.

Po měsíci jsem si dala volný víkend, kdy jsem se snažila aspoň něco málo dospat (stejně jsem to nedospala😂mám pocit, že až teď to všechno dospávám.) No a tím jsme se dostali až na konec června, což ještě stále nebyl konec mého třeťáku. Červenec a zkoušku z patologie si nechám zase do dalšího článku. :D

Jsou chvíle v životě, kdy ta slova dostanou úplně jiný rozměr.

Screenshot z mého mobilu ráno před zkouškou. Ten citát nemohl být lepší!

 Tak jsem zase zpět! Od posledního příspěvku na blogu uplynuly 4 měsíce, ani se mi tomu nechce věřit. Jelikož ty 4 měsíce byly pořádná horská dráha, rozhodla jsem se, že to rozdělím na 2 články, protože článků není nikdy dost. 😅A taky už mám teď konečně hromadu času na dohánění všech restů, takže se máte na co těšit!

Měsíc duben jsme odstartovali testem z patfyz, u kterého si pamatuju, že se mi celkem nepovedl a já se tak bála, že mě na konci semestru bude ještě čekat navíc zápočtový test. Spoiler alert: nečekal, vešla jsem se do potřebných bodů, holt nic není tak horké, jak se uvaří. :D

Učeníčko učení

Výbava jídla na celý den ve studovně. Přece tam neumřeme hlady.

Už v minulém článku jsem říkala, že pořadí mých zkoušek bude záležet hlavně na mé wifi u zápisu. Zápisy na zkoušky tento rok byl teda pořádný masakr, takže doporučuju budoucím třeťákům - domluvte si radši víc lidí na ten zápis. (ale ani to teda není záruka) Už nevím, který zápis byl dřív, každopádně mně to dopadlo tak, že jsem měla jít 30. 5. na patologii (což se povedlo, tak jsem to chtěla), ale co se nepovedlo byl zápis na patfyz, tam na mě zbyl termín 14. 6.😆, což není úplně ideální mít 14 dní na zkoušku, která by vyžadovala tak 3 až 4 týdny. Takže jsem se už tak nějak dopředu začala smiřovat s tím, že ta patfyz asi nedopadne nebo budu muset doufat v nějaký zázrak, ale už jsem neměla sílu to dál řešit, stejně jsem na tom neměla co víc řešit, zbytek termínů už byl přeplněný. ALE! Jednoho dne se stal zázrak (opravdu😂) a ústav patfyz připsal další termíny a tam už se mi povedlo přepsat. Dokonce pak teda vypsali 1. termíny na červenec, což ze začátku říkali, že nebudou dělat a ve finále nám vyšli vstříc nejvíc, jak to šlo.😃 Takže pokud by se vám náhodou v první vlně zápis nepovedl podle vašich představ, že byste mezi zkouškami měli týden nebo dva, tak neházejte hned flintu do žita, ono se to vždycky nějak vyřeší. Buď se někdo odepíše a nebo připíšou termíny. Opravdu nemá cenu si s tím dělat vrásky😅, je to zbytečné!

Zápis na zkoušku & antistresový míček (vydržel mi na 3 zápisy, pak už ten tlak taky nevydržel a prasknul😂nedivím se mu)

Pokus o chvilku relaxu

Být znovu ve třeťáku, tak bych se taky úplně vykašlala na řeči spolužáků, co už oni všechno projeli, kolikrát co viděli a že když nebudeš to a to umět, tak tě vyhodí a skončíš v meziročníku. 💀 To jsem si myslela, že jsem se od prváku naučila neporovnávat se s ostatními a tyto jejich řeči pouštět hned z hlavy, no nenaučila a dost mě to žralo zevnitř, že jsem si nepřipadala dostatečně dobrá a hodná toho ty zkoušky zvládnout. Teď už vím, jaká hloupost byla si toto myslet. „Závodit“ s ostatními, kdo bude mít dřív zkoušky hotové nebo poměřovat svoje znalosti podle známek je ta největší hloupost. Však co na tom, na kolikátý pokus se ta zkouška povede, co na tom, jaké známky máš v indexu. Důležité je, že jednou se do toho čtvrťáku dostaneš a je jedno jak, i kdyby to měla být cesta přes meziročník, tak je to úplně jedno, hlavně že se tím nějak prokoušeš.💪 Přišlo mi, že některé věci se až zbytečně hrotily a že nejlepší cestou z toho všeho bylo se v tom učení zaměřit jen a jen na sebe. Tím myslím na svůj učící plán a styl učení, ne to, že budu sobec a nebudu pomáhat kamarádům, když to budou potřebovat.😅Což jsem poznala hlavně v těch dalších měsících, kdo se vydal na jakou cestu - kdo při mně stál, i když to bylo náročné a kdo ode mě dal ruce pryč, když se mu to zrovna nehodilo do krámu.

Abych nezapomněla, taky se hrál hokej, to byla moje velká psychohygiena, jinak bych se asi dávno zbláznila.😅

 Neskutečné, jak rychle to utíká, že už mám za sebou další měsíc a půl nového semestru. Živě si pamatuju, jak jsem psala články „Z deníku maturantky“ a snila o tom, že jednou budu na medicíně. No a teď už jen pár měsíců a půlka medicíny bude za mnou. No nic, musím se přestat dojímat, podle mě to dělám u každého článku, který vyjde.😅

Jarní Olomouc naprosto miluju!!

Jak již víte z předchozích článků, zimní semestr ve třeťáku pro mě nebyl procházkou růžovou zahradou skrz psychické problémy (článek zde). To jsem ale ještě netušila, co mě čeká v následujících měsících. Zkouškou z mikrobiologie jsem proplula už ani nevím jak, nakonec to byla celkem příjemná zkouška a já si tak říkala, že teď jsem v životě fakt spokojená, nic mi nechybí, mám tolik věcí, za které můžu být vděčná... No a vzápětí přišla jedna velká facka v mém osobním životě. Nechci to teď tady nějak dopodrobna rozebírat z více důvodů, každopádně doposud pro mě byl tenhle semestr jedním z nejtěžších vůbec, což bylo ovlivněné hlavně mým aktuálním psychickým rozpoložením, ale moc doufám a věřím, že zase bude dobře. ♥

Ale teď už k tomu, co se dělo ve škole.😀 Už jsem začala chápat, proč se říká, že třeťák je na medicíně jedním z nejtěžších ročníků. Letňák mi to dokazuje dnes a denně.😅 Abych vás trochu uvedla do situace. Máme 2 hlavní předměty - patologii a patologickou fyziologii (oba předměty o tom, když v těle něco nefunguje tak, jak má), ze kterých budeme dělat na konci semestru zkoušku. Rozsahem jsou obě zkoušky cca jako anatomie v prváku, takže si představte, že nemáte 1 anatomii, ale rovnou 2. Vezměte v potaz ještě to, že na každý z těch dvou předmětů budete potřebovat minimálně měsíc čistého učení a že oba ústavy jsou s vypisováním termínů přes červenec a srpen velice skromné. Suma sumárum nezbývá vám nic jiného než na jednu z těch zkoušek jít v předtermínu a na druhou na konci června (nebo existuje i varianta - jedna zkouška v červnu, druhá v září). Takže abyste vše „stíhali“ (just kidding, stíhat nebudete nikdy) musíte s učením na jednu z těch dvou velkých zkoušek začít už na začátku semestru. Do toho píšete 3 průběžné testy z patfyz, někdo píše každý týden testy na patole a každého z nás čekají skoro každý týden testy z farmakologie. Závěr: Všichni tady umřeme.

Tady jsem ještě měla energii učit se ze Zámečníka, to mě velice rychle opustilo.😂

Konec stěžovacího okénka. (když jsem si celý článek po sobě přečetla, zjistila jsem, že je celý stěžovací, pardon, dnes to ale jinak nejde😂)

Já jsem si vybrala, že bych chtěla jít jako první na zkoušku z patologie (ještě uvidíme, jak se na to bude tvářit moje wifi při zápisu termínu), takže jsem se snažila o učení patologie ten měsíc a půl. SNAŽILA je velice vystihující slovo, protože opravdovým učením bych to fakt nenazvala.😂 Hlavně mi dělají trošku čáru přes rozpočet průběžné testy z patfyz, kdy do toho vážně nestíhám dělat zároveň i patologii, takže pak nestíhám a pravidelně jednou týdně předělávám svůj učící plán, kde se počet stránek za den neúprosně navyšuje.

Tento semestr nám taky začal nový předmět - farmakologie. Kromě farmakodynamiky a farmakokinetiky bych řekla, že je to celkem zajímavý obor. Ale co mě nebaví, jsou průběžné testy, na jejichž úkor opět nestíhám učení patologie.😅Takže opět předělávám plán, počet stránek opět stoupá. No nic, aspoň už umím psát recepty, tak si předepíšu Neurol a ono to třeba nějak půjde.😅

Do toho nám přibyly ještě další 2 nové předměty - epidemiologie a imunologie, které ale naštěstí nejsou celý semestr, takže jsem se s nimi už stihla i rozloučit. Každopádně epka byla o tom naučit se výhody a nevýhody kohortových studií, studií případů a kontrol, umět spočítat incidenci, prevalenci a teda to byla taková kravina, která mě taaak moc nebavila.😂 A pak ta imunologie, což bylo taky vtipné, když ve všech předmětech otázky na imunitu vesele přeskakujete.😀

Chtěla bych to zakončit něčím optimistickým, tak vám sem aspoň přidám fotku z Nemocnice pro medvídky, což je můj oblíbený projekt od IFMSA (International Federation of Medical Student's Associations). Aspoň jednou za semestr se snažím jít na tu Nemocnici, protože ty děti mi vždycky tak zvednou náladu. :D Pokud by vás tento projekt lákal, tak určitě doporučuju zkusit.

Nemocnice pro medvídky - moje srdcovka ♥

Když bych ale tento semestr měla porovnat s prvákem, tak učení je podobně, akorát jsem už víc unavená a vyčerpaná a tolik už to do té hlavy neleze. Každopádně když si mám udělat čas na kamarády a na rodinu, tak mě nemusíte dvakrát přemlouvat.😅 Ale říkám si, že to je taky potřeba. Až se mě někdo za pár let zeptá, jaká byla vejška, tak nebudu vzpomínat na to, jak jsem se učila na nějaký test z patfyz, ale na to, jak jsem byla na půlení nebo s kamarády v čajovně.

A rozloučím se s vámi opět jarní Olomoucí.