Po náročných 2 semestrech ve třeťáku jsem už byla ze všeho tak neskutečně unavená, že jsem si absolutně nedokázala představit, jak zvládnu učení na jedny z nejtěžších zkoušek na medicíně - patfyz a patologii.💀 Možná lepší, že jsem tehdy nevěděla, jinak bych se na to všechno možná hned vykašlala a řekla bych si, že mi to za to nestojí. A že jsem to v průběhu uplynulých 2 měsíců chtěla tolikrát udělat.

Tady bylo všechno ještě přede mnou

Na začátku června jsem byla v situaci, kdy jsem neměla hotovou ani patologii, ani patfyz, celkem naprd, ale věděla jsem, že když se jen budu litovat, že tím se nic nevyřeší a že si tedy musím udělat plán a pořádně se do toho učení zase vrhnout. Měla jsem před sebou dvě možnosti, buď si zapíšu patologii za pár dnů, abych z toho nevypadla a zkusím to hned znovu, nebo patologii na měsíc odložím a budu se soustředit na patfyz. Skoro bez váhání jsem se rozhodla pro druhou variantu, protože patologii jsem v tu chvíli nechtěla už ani vidět.😆 Takže jsem se přeorientovala na patfyz a ze začátku se mi to učilo lépe než patologie, protože to tak nějak začalo všechno do sebe zapadat a některé věci se tam daly i logicky odvodit a nebyl tam žádný mikroskopický popis!!! 

Snažila jsem si to učení udělat hezký, jak jen to šlo - na stůl jsem si dávala kytičky ze zahrádky a pořídila jsem si taky novou sadu zvýrazňovačů a to byl jeden z nejlepších nákupů tohoto roku. Nejen na patfyz jsem je využila, v červenci i na patologii a jak jsem to měla všechno barevné, hned to šlo lépe. :D Do toho káva v oblíbeném hrnečku, někdy je to i o těch maličkostech.

Tak do půlky června jsem celkem bojovala se sebevědomím, vůbec jsem si nevěřila. Neustále mi můj mozek předkládal, že když jsem nezvládla jednu zkoušku, nezvládnu ani tu druhou. A taky jsem už ze všeho byla tak strašně unavená a děsila mě představa, že když to teď nezvládnu, tak budu muset jít na konci srpna a to fakt nevím, kde na to všechno seberu energii. Už jsem tak nějak v sobě zhasínala všechny plamínky naděje, že ten třeťák kdy dokončím. Ale pak! jsem na youtube objevila jednu audioknihu - „Mnich, který prodal své ferrari“ a ta mi úplně v tu chvíli převrátila způsob myšlení. (Doporučuju tu knížku kudy chodím, fakt si ji přečtěte/poslechněte, stojí to za to!) (odkaz na audioknihu) Odprostila jsem se od toho, co si o mně ostatní myslí a začala jsem svou mysl opečovávat jak jen to šlo. Učila jsem se převzít nad svými myšlenkami kontrolu a soustředit se na to hezké. Což nebylo vždycky nejjednodušší, když je venku letní počasí, většina vašich kamarádů už má prázdniny a je někde na dovolené a já stále seděla od rána do noci u učení, nechodila na žádné akce a mým highlightem dne bylo vaření rychlého oběda nebo večerní běh. Byl konec června a já jsem neměla hotovou ani jednu zkoušku z letního semestru. Chvílemi mě to pěkně štvalo, že pořád jen všechny akce s přáteli a s rodinou odmítám, kruhy pod očima mám až na zem a výsledek z toho zatím nikde. Ale dějí se i horší věci, než že vás čeká učení o prázdninách, což mi taky docházelo, protože se mi to tak nějak opět rozpadalo ve všech rovinách života. Řeknu to slušně - po💩 se mi zase všechno. Ale i tak jsem se v tom snažila hledat něco hezkého - když jsi na dně, můžeš už jenom stoupat nebo že diamanty přece taky vznikají pod tlakem.😂

Někdy už jsem z toho učení fakt nemohla.

Učení ve vedru zachraňoval větrák, nanuky a ledová káva.😄

Málem bych taky zapomněla na jeden tip, co mě při učení nejen na patfyz, ale i na patologii hodně zachraňoval. Nainstalovala jsem si do tabletu aplikaci Forest, připlatila jsem si stovku za verzi, kde si můžu přidat i ostatní lidi a společně se tak s nimi učit. A musím říct, že toto byla opět výborná investice, protože mě to u toho učení opravdu udrželo. Pokud neznáte Forest, je to aplikace, která vám má pomoct v soustředění se na učení/práci, nastavíte si tam časovač (třeba 20 nebo 45 minut - v podstatě jakýkoliv čas) a za tu dobu pěstujete stromečky, zní to jako kravina, ale je to skvělé. A mně to opravdu hodně pomohlo, hlavně v tom, že jsem tam měla přidané i další lidi a viděla jsem, že se sama opravdu neučím. Jo a taky jsem zjistila, že jsem celkem soutěživá, proto když jsem viděla, že se v mém žebříčku přátel učí někdo 9 hodin denně, nesměla jsem zůstat pozadu a ostatní mě hnali dopředu.😅

Forest mě opravdu zachraňoval.

Tady je můj patfyzácký les. Aplikaci jsem nepoužívala hned od začátku učení, takže tam všechen čas ani není.

Bylo to náročné období, kdy jsem to chtěla všechno tolikrát vzdát, ale říkala jsem si, že co jiného bych dělala - zahodila všechny knížky, utápěla se ve zklamání sama ze sebe a na konci srpna si vyčítala, že jsem ještě chvíli nevydržela, kde jen jsem mohla být, kdybych to tehdy nevzdala. A tak jsem samu sebe každé ráno přemlouvala, že zvládnu další den u učení a že to prostě odmítám vzdát! Další měsíc u učení utekl zase jako voda a byl tu večer před zkouškou, kdy jsem tak nějak v sobě cítila klid, že ať už to další den dopadne jakkoliv, zvládnu to ustát. Před spaním jsem si pustila ještě jedno kázání a to mě tak uklidnilo a už jsem jen věřila, že to zvládnu. Poslední týden před patfyz už jsem si pokaždé pouštěla před spaním uklidňující slova nějakého kázání, protože jsem tak moc potřebovala nějakou naději. Zpětně musím říct, že jsem opravdu ráda, že se to všechno stalo tak, jak se to stalo, neskutečně mě to posunulo dopředu a udělalo zase lepším a silnějším člověkem.

A takhle jsem si lebedila s kočkou na zahradě. Venku mi to učení sice zas tak moc nejde, ale čerstvý vzduch a sluníčko mi aspoň pomáhali na psychiku. :D

Testy z Maruny, to bylo taky jedno velké zlo.😂 Občas tam byly takové nesmyslné otázky.

Samotná zkouška z patfyz byla opravdu vymodlená (mám pocit, že to říkám snad u každé zkoušky😂). Do školy mě šli na tu zkoušku doprovodit kamarádi ze školy a to mi opravdu pomohlo mít tam takovouhle podporu.♥ To se mi na medicíně opravdu líbí, že si tam najdete úžasné kamarády, kteří při vás stojí, ať se děje cokoliv. Chodíme se doprovázet na zkoušky, píšeme si na papírek datumy zkoušek svých kamarádů a večer předtím si přejeme hodně štěstí, pak visíme očima na telefonu a čekáme, až přijde výsledek a společně slavíme/brečíme podle toho, jak to dopadne. Zpátky ale ke zkoušce z patfyz, nejdřív jsem musela projít testem, abych se dostala k ústní. Ten den jsme tam byly na termínu jenom 3 a ještě ke všemu jsme se všechny znaly, takže jsem byla ráda i za to, jakou komorní atmosféru jsme tam ten den měli.😅 Testem jsem nějak prošla, i když jsem u pár otázek tipovala a občas jsem ani nechápala, na co se mě vůbec ptají. Kdo zná naše testy z patfyz, asi ví, jak na random ty různé varianty jsou. Po testu jsem se přesunula k ústní a šla jsem si tahat otázky, vytáhla jsem si Poruchy vodní a osmotické rovnováhy a druhá otázka byla CHOPN, astma bronchiale a cystická fibróza. V životě se mi nestalo, že bych si vytáhla otázku, kterou jsem večer před zkouškou četla a toto zkouškové se mi to stalo jak na patfyz, tak později i na patologii.😅 Nějak jsem si sepsala přípravu na potítku a pořád jsem se strašně bála, protože jsem měla trošku ptsd z patoly, kde jsem si až do samého konce zkoušky myslela, že to dopadne a pak šup F. Ale tady jsem se bála úplně zbytečně, oproti patole to zkoušení tady probíhalo úplně jinak. Ze začátku mě nechali mluvit a potom se mě doptávali, ale byly to samé logické dotazy, co se daly vymyslet, dalo se to všechno hezky propojit, takže to byl opravdu příjemný rozhovor o patfyz. A najednou byl konec, dostala jsem index, kde konečně byla nějaká známka!!😂 A ještě ke všemu jsem k tomu indexu dostala čokoládový bonbón!😂

Kokino ze zkoušky „Enjoy“ ♥

Pořádná odměna za zkoušku!😍 Před zkouškami mám vždy stažený žaludek a celkově mám s jídlem někdy problémy o zkouškovém, ale když je po a všechen stres opadne, hned se vrátí chuť k jídlu.😊

A pak přišla neskutečná úleva - zvládla jsem to, už je to za mnou a už mi zbývá jenom 1 zkouška (sice stejně velká😂), ale NĚCO už mám hotové. Měla jsem z toho obří radost, která mě pak neskutečně nakopla k dalšímu měsíci učení se patologie. Byla jsem tak vděčná za všechny, kdo mě dokopali k tomu, abych to nevzdávala a každý den mi opakovali, že to zvládneme. Vyplatilo se to nevzdat a bojovat až do konce!

A tady už zářím radostí, tady už bylo po zkoušce a zase bylo dobře (na chvíli😂), než jsem zase otevřela patolku.

Po měsíci jsem si dala volný víkend, kdy jsem se snažila aspoň něco málo dospat (stejně jsem to nedospala😂mám pocit, že až teď to všechno dospávám.) No a tím jsme se dostali až na konec června, což ještě stále nebyl konec mého třeťáku. Červenec a zkoušku z patologie si nechám zase do dalšího článku. :D

Jsou chvíle v životě, kdy ta slova dostanou úplně jiný rozměr.

Screenshot z mého mobilu ráno před zkouškou. Ten citát nemohl být lepší!