Z deníku medičky #prosinec

By Áďa - ledna 23, 2022

 Prosinec byl velice speciálním měsícem a troufla bych si říct, že se v něm událo hodně zlomových okamžiků. V minulém článku jsem vás napínala, tak se pojďme společně podívat, co tak moc zlomového se v prosinci událo.

Na střední škole jsem prosinec vnímala krásně, blížily se Vánoce, vánoční prázdniny, byl čas na nakupování dárků a ve škole se na posledních hodinách před Vánoci už nic moc nedělalo, zpívaly se koledy a mezi všemi panovala ta hezká předvánoční nálada. Na vysoké škole je to ovšem jinak, prosinec = zápočty. Takže pápá vánoční nálado, aneb když vaše fakulta jede až do 23. 12. 

Doteď člověk jakž takž stíhal anatomii a žádný čas navíc mu nepřebýval, ale teď bylo potřeba máknout i v ostatních předmětech: v biologii na zápočtových testech a v chemii na zápočťáku z příkladů (aspoň že v té biofyzice zůstaly jen ty protokoly). Aktuálně to tedy vypadalo následovně: zápočet z lebky, z biologie a z chemie. 

Připadalo mi to absolutně nemožné všechno stihnout, jak jen si to mám všechno naplánovat? Vždyť už doteď jsem byla na hranici s časem, odkud mám brát teď ten čas? Proč má den jen 24 hodin, jak tam mám všechno namáčknout? Nějakým způsobem jsem ale začala od toho, co nejvíc hořelo, a zbytek nechala na potom, ono to nějak dopadne. A na začátku prosince nejvíc hořel zápočet z lebky, začala jsem pozvolna a musím říct, že ta lebka se mi ani tak špatně neučila, docela mě to i bavilo po všech těch cévách a nervech z popitevky. Do toho jsem se snažila vměstnat i biologii, abych to zase nedoháněla na poslední chvíli ve středu večer.

Večerní sedánky s Čihákem nad lebkou.

Další týden se šlo na věc, docela jsem si věřila, přišlo mi, že jsem si to hezky zorganizovala a do toho přišly i nějaké radosti v osobním životě.😊 Často mi můj život přijde jako na houpačce, následující týden mě velmi rychle zchladil. Ani zápočet z lebky a ani zápočet z biologie jsem nedala. Ještě ke všemu ten zápočtový test z biologie byl už na druhý pokus a ani na ten se mi to nepovedlo. Takže to jsem hooodně oplakala a v tu chvíli si přišla jak největší blbec na té škole a expert na opravné termíny. Nic se mi v té škole nedařilo, doslova všechno jsem pokazila, jak můžu zvládnout zkoušky, když už ty zápočťáky nedávám?! Dlouho jsem brečela, ale pak jsem se nějakým způsobem oklepala, že to ještě zkusím a prozatím to vzdávat nebudu. A tak jsem zasedla k učení a dala rekordních 9 hodin. Nakopla mě myšlenka, že se nedám, že jim ještě ukážu, co dokážu, ale ten moment, kdy musí člověk vstát a oklepat se, byl sakra těžký. Dokonce jsem učení obětovala i dva díly Stardance.😢 To byla hodně velká oběť!

Jelikož se po většinu času učím z ipadu, tak mám potom hezký přehled o času stráveném nad učením.

Následující týden ve škole konečně začínal dávat první ovoce, konečně jsem zvládla zápočet z lebky💪 a i ta biologie se nějakým způsobem nakonec podařila. A teď takový fun fact, aneb mé skóre v zápočtových testech z biologie: Celkem jsme psali 3 testy, normální smrtelníci psali tedy 3 testy, kolik testů ale psala Áďa? Přesně dvojnásobek, 6 testů. 🙃 První zápočťák jsem napsala napodruhé, ten druhý se mi povedl napsat až napotřetí a ten třetí záhadně na první pokus.😂 Já už jsem si z toho pak jen dělala srandu, v prosinci jsem totiž na každé hodině biologie psala test a na první pokusy už jsem chodila spíš už jen tak ze srandy. Co ale nebylo ze srandy a co byl hodně blbý nápad a zároveň ten zlomový okamžik, který mi pomohl uvědomit určité věci?

Byla středa odpoledne a mě následující den čekaly celkem 3 zápočtové testy. 2 z biologie (jeden na ten 3. pokus a druhý na 1. pokus) a 1 z chemie z příkladů. Věděla jsem, že nestíhám a byla jsem připravená do toho dát všechno, abych měla klidné Vánoce. Věděla jsem, že před sebou mám dlouhou noc, nastaly časy, kdy jsem už neměla čas odkud brát, a tak jsem ho začala ubírat ze spánku, toho jediného, co mi ještě zbývalo. A pořád jsem fungovala, i s pěti/šesti hodinami spánku. I přesto že si normálně nepřijdu tak blbá, tak v tu chvíli mi nedocházela jednoduchá rovnice, že když něco dlouhodobě člověk zanedbává, že se to stejně jednou projeví a ozve se to jako lavina, z které se bude muset člověk delší dobu vzpamatovávat. Nevím, čím jsem myslela ten středeční večer, ale rozhodla jsem se, že skončím, až to budu opravdu umět, ne až budu unavená, ale až budu mít vše hotové. A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala a skončila s učením o půl čtvrté ráno, kdy už jsem z toho byla doslova zoufalá a střídavě brečela, že to nemůžu nikdy zvládnout, ale příklady z chemie byly spočítané a poznámky na test z biologie byly vypsané. Byla jsem připravená na 2 hodiny spánku. Tehdy jsem si sáhla na svoje fyzické dno, v noci jsem skoro nespala, jenom jsem se převalovala a klepala se strachy z toho, co přijde další den. A přišlo ráno, takhle rozbouraná fyzicky jsem snad ještě nebyla, vypadala jsem jako zombie, už jen cesta do školy byl pro mě nadlidský výkon, bylo mi tak blbě. Nicméně o půl osmé už jsem seděla v chemické laboratoři a nervózně ťukala do kalkulačky logaritmy, které mi nevycházely a všechny vzorce jsem doslova zmatlala dohromady. A jak tenhle zápočťák z chemie dopadnul? Nedala jsem ho, znovu jsem si připadala jak největší tragéd. Ale aby vše nebylo jen černé, tak následující dva zápočťáky z biologie se zázrakem povedly a já si odnesla svůj první zápis v indexu. :D Ten den jsem si ale odnesla ještě něco mnohem důležitějšího. Uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde, že takovou noc už nikdy nechci zažít, i kdybych sebevíc nestíhala. Došlo mi, že si musím stanovit hranice, kam až tu školu pustím, že nechci, aby škola byla mým středobodem vesmíru a na první příčce hodnot před mým vlastním zdravím.

V noci mě na živu a při smyslech držela Coca-Cola, ještě že na těch kolejích máme ty automaty.😅

Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, ale co teď vidím jinak, je to, že ten jeden týden byl opravdu zabijácký a nebylo v mých silách, abych zvládla všechny zápočty. Zrovna to tak blbě vyšlo, ale co se dá dělat. Teď si rozhodně nemyslím, že důvodem, proč jsem nezvládla zápočty na první pokus, nebylo to, že bych byla blbá a že bych na té škole neměla co dělat, ale ten fakt, že vždycky a obzvlášť na medicíně není vše zvládnutelné na 100 % a že mnohdy je to i o štěstí na otázky, na vyučující a neznamená to, že když to člověk zrovna nedává, že by byl hloupější než ostatní, nebo že z něj nikdy nemůže být dobrý doktor.

Večer před druhým pokusem z chemie, hlavně tu dobrou náladu nezapomenout!😁

Prosinec byl tedy hodně zlomový pro mě tím, že jsem si doslova sáhla na své fyzické dno a zjistila, jak to už v té škole nechci dělat. Rozhodla jsem se, že od teď zavedu nová pravidla, aby se mi na tom světě lépe dýchalo a ta škola mi přinášela radost a ne jen probdělé noci nad učením. A víte co, já jsem teď vlastně ráda, že se mi tolik zápočtů napoprvé nepovedlo, byla to pro mě velká a dobrá zkušenost. Nakonec se stejně všechny ty zápočty povedly a jak jsem později zjistila, na zápočty máte de facto nekonečno pokusů, což jsem předtím nevěděla, já si myslela, že jsou jen tři.🙈😅

Nakonec jsem se těch zápočtů přece jenom taky dočkala.💪😉

A od té chvíle se můj studijní život začal ubírat úplně jinou cestou, pozměnila jsem pořadí na svém hodnotovém žebříčku a zjistila, že i když mám stále stejný sen - stát se dobrou doktorkou, tak se k tomu snu můžu dostat i jinou cestou. Že je pro mě v životě nejdůležitější, abych byla zdravá a šťastná a dělala i lidi okolo sebe šťastné, že chci mít jednou spokojenou rodinu, kde bude každý vítán a že netoužím po tom, dávat všechny zápočty a zkoušky na první pokus a mít všechno perfektně naplánované a zorganizované. I přes ty karamboly mě ta škola moc baví a jsem ráda, že ji studuju, chci se jí hodně věnovat, ale nechci jí dávat přednost před spánkem a zdravím. 🙏

  • Share:

You Might Also Like

2 comments

  1. Zkoušky (resp. zápočty) jsi zvládla, je jedno, na kolikátý pokus, jakou z nich máš známku/procenta, ale ZVLÁDLA jsi je! Gratuluju, slečno medičko<3 (za rok, doufám, kolegyně c: )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju😊, máš pravdu, důležité je, že to tam je.✅
      P.S. Taky doufám, že za rok už kolegyně, hodně štěstí přeju!🍀

      Vymazat