V posledním článku jsem se pořádně rozepsala o své cestě autoškolou a slíbila jsem vám, že se ohlásím, až budu mít po závěrečkách. Tak jsem tady a můžu vám oznámit tu nejvíc úžasnou zprávu... Dala jsem to!!!!🙈 (A vím, že to už jste zjistili z nadpisu, ale to nevadí.😂)
A jak celý tento den D probíhal? Samou nervozitou jsem ráno nemohla dospat, a tak jsem se vzbudila ještě před budíkem a stejně jsem pak ve finále nestíhala. 😂 Věděla jsem, že do sebe musím dostat nějakou snídani, jinak pak ohodím celý auto. Musím říct, že to byla opravdu velká výzva, jeden kousek bábovky jsem jedla asi 20 minut, ale za pár hodin jsem byla ráda, že jsem něco to ráno snědla a můj žaludek se potom už nevzpíral. Takže jestli chcete nějakou radu, pokud vás čeká něco stresujícího, najezte se!! Je úplně jedno, jestli to bude jogurt, malá sušenka nebo rohlík s máslem, hlavně něco, potom si za to poděkujete!
Když jsem přišla k úřadu, už tam čekaly moje kamarádky, které taky dělaly ten den závěrečky. Nejprve nás čekal test z pravidel silničního provozu, křižovatek, značek, první pomoci atd. A ten test potřebujete udělat, protože jinak vás nepustí k jízdám a musíte přijít příště. Všechny jsme z toho byly mega nervózní, i když jsme si všechny otázky projely i tak má člověk v sobě plno obav, že najednou bude mít blackout a celé to zpacká. Ale nakonec to dopadlo výborně, všechny tři jsme ty testy daly na 100 %, což nám pak určitě pomohlo i v těch jízdách, protože ten komisař vidí, kolik jste měli bodů v testech a když máte přesně 43, sice projdete, ale musíte počítat s tím, že se vás ten komisař bude pak třeba ještě na něco doptávat.
Takže testy jsme měly a teď ještě ty jízdy. Hodně mi pomohlo, že jsme tam byly spolu 3 kamarádky a když jedna z nás zrovna jezdila, zbývající dvě se mohly navzájem uklidňovat a povídat si. Konkrétně povídání mi na tu nervozitu pomáhalo nejlépe, takže po několika hodinovém rozhovoru s holkami, jsem už ani nebyla tak vystresovaná. Já jsem totiž šla na řadu až poslední a myslela jsem, že na tom úřadě vysedím snad důlek. 😂
Hodně jsem se bála, co se bude dít, když to třeba jedna z nás tří neudělá a ty zbylé dvě jo nebo obráceně. Co budu dělat, když to jediná já neudělám? V hlavě jsem se snažila použít pozitivní imaginaci a představovat si okamžik, jak se všechny tři před úřadem radujeme, že jsme to zvládly. A už vás nebudu napínat, všechny tři jsme to udělaly!!!❤ Byl to skvělý pocit, když už to má člověk za sebou a ještě k tomu to udělaly i moje kamarádky, takže ta radost se pak ztrojnásobila. ❤
Když jsem si sedla do toho auta, už jsem ani nebyla nervózní, byla jsem smířená s tím, že to odjezdím a nějak to dopadne. Snažila jsem se jezdit pomalu, abych nikde nepřekročila nejvyšší povolenou rychlost, protože to máte pořád nějakou zónu nebo odbočování, takže se vyplatí na nic nespěchat. Moje první bota přišla na kruháči, kde jsem vyjela jiným výjezdem, než chtěl komisař.😅 Naštěstí to vzal v pohodě a spíš si ze mě jen utahoval, že neumím buď počítat, nebo číst. Potom to šlo v pohodě, dokud jsem nemusela parkovat. 😂 Ach jo, podařilo se mi to asi napopáté, protože jsem si klasicky blbě najela. Nicméně ono je asi při té zkoušce jedno, jak dlouho parkujete, hlavní je výsledek, když jste prostě mezi čárami, tak jste prošli. Celou zkoušku jsem si myslela, že ten komisař mě za něco seřve a řekne mi, ať to vezmu k úřadu, že jsem to neudělala. Ale on pořád nic neříkal a najednou byl konec a už jsem parkovala u úřadu, což nebyla zase taková katastrofa a konečně jsem mohla vypnout motor a vydechnout. Ale ono bylo ticho a nikdo nic neříkal, učitel vedle mě se na mě podíval a já netušila, co teda bude, tak se mi to povedlo nebo ne?! Už mě nenapínejte! A pak přišlo ta osudná věta: Tak jste prošla...pak následovalo mnoho ale, to už mě ale nijak netrápilo a v hlavě mi znělo: To jako fakt?! Děláte si srandu, to už to mám vážně za sebou?! Wow, to je hustý!!!! Spadnul mi velký kámen ze srdce, mám to za sebou!! A pak když jsem to volala mamce, málem jsem se štěstím rozbrečela. 😅
Pokud vás v nejbližší době také čekají závěrečné zkoušky v autoškole, mám pro vás pár tipů, které mi pomohly:
- Ráno se najezte, napijte a s sebou si také vezměte nějakou sušenku a vodu.
- Začněte včas procvičovat testy, existuje mnoho aplikací na mobil, k tomu se ale hodí si procházet i testy na ministerstvu dopravy, protože u zkoušek bude mít ten test stejný formát, tak aspoň nebudete zmatení z toho, jak se to ovládá. Zde je odkaz.
- Snažte se být co nejvíce v klidu. Vím, že to je ohromně těžké, nervózní je každý, ale pokuste se aspoň trochu se uklidnit, nervy vám moc nepomohou.
- Na jízdách se toho učitele ptejte na všechno, co vás zajímá. Když něčemu nerozumíte, radši se zeptejte, i když váš dotaz bude stupidní, budete vypadat jako největší dement, ale to přežijete. Lepší vypadat jako blbec, než pak zkazit nějakou triviální věc.
- Pokud máte možnost ptejte se i lidí okolo sebe, kteří dělali řidičák ve stejné autoškole, jak to probíhalo. Předpokládám, že závěrečná zkouška je ve všech autoškolách stejná, takže se ptejte i těch, kteří byli v jiné autoškole, budete mít lepší představu o tom, co vás čeká a třeba vás to i víc uklidní.
- A nezapomeňte, že když to neuděláte napoprvé, tak to určitě uděláte napodruhé nebo napotřetí. Ono to chce při těch zkouškách mít i štěstí. A pokud se to nepovede napoprvé, mělo to tak být, určitě vám to přinese i něco dobrého.
- Věřte si, ale zase ne moc.😅 S tímhle bodem jsem hodně válčila, najít tu rovnováhu, to zdravé sebevědomí. Určitě není nejlepší nasednout do toho auta s tím, že jste nešikovní a určitě to nedáte, ale taky není dobrý tam jít s tím, že to dáte na pána a nic vás nemůže rozhodit. Je důležité najít tu rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy.
Přeju vám hodně štěstí ke všem vašim zkouškám, co vás v nejbližší době čekají. Zvládnete to!
.jpg)
0 comments