Vítám vás u prvního dílu deníku za letní semestr ve druháku. :D Zatím musím říct, že mi tento semestr přijde jako ten vůbec nejlepší, taková odměna za ten mordor v zimním zkouškovém. Mám pocit, že už se konečně! začínáme dostávat k té reálné medicíně. První tři semestry jsme trávili čas jen na pitevně, u mikroskopu nebo v chemických laboratořích. Kontakt s pacienty žádný. A já už jsem začala pochybovat, jestli je tohle to, co jednou chci dělat. Říkala jsem si, že jestli práce doktora je o tom, že sedí v laboratoři, tak nevím, jestli jsem tu správně. A pak přišel letňák ve druháku a všechno se to od těch laborek začalo otáčet trochu jiným směrem, který je mi o hodně bližší!😁

V tomto semestru nám přibyly dva nové předměty: klinická propedeutika („propka“) a mikrobiologie („mikra“). A právě na té propce jsme začali chodit do nemocnice a započaly tak naše první klinické krůčky. Vlastně hned na první hodině proběhl takový trochu křest ohněm. Přišla paní doktorka, krátce jsme si popovídali o teorii a potom „Tak mám tu pro vás 4 pacienty, rozdělte se dvojic a běžte jim odebrat anamnézu.“ (pozn. anamnéza je takový vstupní rozhovor s pacientem, když je přijat do nemocnice, obsahuje informace o jeho zdravotním stavu, který poté slouží k určení diagnózy, léčby atd.) A my byli v šoku, že půjdeme za reálnými pacienty, sami odebrat anamnézu. Ale bylo to super! Teď když už mám za sebou víc anamnéz, tak vidím, jak je každý pacient jiný, potřebuje jiný přístup, jak záleží i na lidskosti a empatii. Jak se musí člověk umět zeptat tak, aby z pacienta dostal přesně ty informace, které potřebuje. Najednou se mi s tímto předmětem otevřelo tolik nových obzorů a baví mě to!

Propka je 💖

Dalším novým předmětem je mikra, kde většinu času netuším, co děláme.😂🙈 Takže to je celkem sranda, teď se tomu ještě směju a problém jménem zkouška z mikry nechávám svému budoucímu já v dalším semestru. 

Zároveň si začínám uvědomovat, jak je důležité projít i těmi preklinickými obory, protože ono to na sebe všechno navazuje a prolíná se to. Třeba taková fyziola, to je podle mě biochemie s histologií dohromady.😅 A ač mě to učení obzvlášť biochemie na zkoušku pořádně štvalo, tak teď se všechny ty informace hodí ve fyziole a já u spousty věcí začínám chápat, proč jsem se je musela učit. Teď se mi u učení fyzioly stává celkem často, že otevírám prezentace z biochemie, abych si některé věci připomenula. 

Nicméně konečně přišel semestr, kdy má člověk čas i na jiné věci než učení. Jak jsme nedávno řešili se spolužáky ve škole, člověk má v tom druháku čas na to být nemocný, dát si celý víkend bez učení, trávit čas s rodinou a s přáteli, jít do kavárny nebo do baru. A ze všeho zmíněného už jsem si teda vybrala všechno.😅🙈

Celkově to tento semestr začíná už být všechno víc praktické. Na fyziole jsme si brali krev, určovali krevní skupiny. Na zvz jsme se učili cévkovat, píchat injekce všeho druhu, zavádět nasogastrickou sondu... Už to není jen pipetování a mikroskopování, ale vím, že bez toho by to nešlo.

Tak nějak se taky začíná proměňovat mé psychické nastavení. V prváku byla medicína pomalu na prvním místě, volný čas nula nula nic, každý neúspěch jsem viděla jako šílenou tragédii a konec světa. Teď ve druháku už se můj život netočí jen kolem školy, ale věnuji se i jiným věcem a koníčkům mimo školu. Těžko říct, jestli se tím prvákem dá projít nějak jinak😅, podle mě si na to musí přijít každý sám.