Tento měsíc jsem se zcela spontánně rozhodla, že místo deníčku za leden sepíšu shrnutí zimního semestru po předmětech a přidám nějaké své fígle pro budoucí prváky, jak to hlavně přežít.😅

Můj rozvrh na zs (zimní semestr) byl více než sympatický. 😃 Obsahoval jen 4 předměty, končila jsem ve čtvrtek v poledne a více méně všechna odpoledne jsem měla volné. Co víc si přát?👌😅 Ovšem co nebylo v zs, přijde v ls, kdy mě čeká škola až do pátku do čtyř.👍 Rady ohledně rozvrhu do prváku ode mě tudíž ještě nečekejte, protože po letňáku budu pravděpodobně mluvit jinak. 😅 Ale teď už k samotným předmětům, v zs jsem absolvovala anatomii, lékařskou chemii, biologii a biofyziku. (Někteří ještě latinu nebo nějaké volitelné předměty.)

Anatomie

Lékařská chemie

Skripta a příklady na chemii - vše budete mít v elektronické podobě na moodlu.

Biologie

Biofyzika

 Prosinec byl velice speciálním měsícem a troufla bych si říct, že se v něm událo hodně zlomových okamžiků. V minulém článku jsem vás napínala, tak se pojďme společně podívat, co tak moc zlomového se v prosinci událo.

Na střední škole jsem prosinec vnímala krásně, blížily se Vánoce, vánoční prázdniny, byl čas na nakupování dárků a ve škole se na posledních hodinách před Vánoci už nic moc nedělalo, zpívaly se koledy a mezi všemi panovala ta hezká předvánoční nálada. Na vysoké škole je to ovšem jinak, prosinec = zápočty. Takže pápá vánoční nálado, aneb když vaše fakulta jede až do 23. 12. 

Doteď člověk jakž takž stíhal anatomii a žádný čas navíc mu nepřebýval, ale teď bylo potřeba máknout i v ostatních předmětech: v biologii na zápočtových testech a v chemii na zápočťáku z příkladů (aspoň že v té biofyzice zůstaly jen ty protokoly). Aktuálně to tedy vypadalo následovně: zápočet z lebky, z biologie a z chemie. 

Připadalo mi to absolutně nemožné všechno stihnout, jak jen si to mám všechno naplánovat? Vždyť už doteď jsem byla na hranici s časem, odkud mám brát teď ten čas? Proč má den jen 24 hodin, jak tam mám všechno namáčknout? Nějakým způsobem jsem ale začala od toho, co nejvíc hořelo, a zbytek nechala na potom, ono to nějak dopadne. A na začátku prosince nejvíc hořel zápočet z lebky, začala jsem pozvolna a musím říct, že ta lebka se mi ani tak špatně neučila, docela mě to i bavilo po všech těch cévách a nervech z popitevky. Do toho jsem se snažila vměstnat i biologii, abych to zase nedoháněla na poslední chvíli ve středu večer.

Večerní sedánky s Čihákem nad lebkou.

Další týden se šlo na věc, docela jsem si věřila, přišlo mi, že jsem si to hezky zorganizovala a do toho přišly i nějaké radosti v osobním životě.😊 Často mi můj život přijde jako na houpačce, následující týden mě velmi rychle zchladil. Ani zápočet z lebky a ani zápočet z biologie jsem nedala. Ještě ke všemu ten zápočtový test z biologie byl už na druhý pokus a ani na ten se mi to nepovedlo. Takže to jsem hooodně oplakala a v tu chvíli si přišla jak největší blbec na té škole a expert na opravné termíny. Nic se mi v té škole nedařilo, doslova všechno jsem pokazila, jak můžu zvládnout zkoušky, když už ty zápočťáky nedávám?! Dlouho jsem brečela, ale pak jsem se nějakým způsobem oklepala, že to ještě zkusím a prozatím to vzdávat nebudu. A tak jsem zasedla k učení a dala rekordních 9 hodin. Nakopla mě myšlenka, že se nedám, že jim ještě ukážu, co dokážu, ale ten moment, kdy musí člověk vstát a oklepat se, byl sakra těžký. Dokonce jsem učení obětovala i dva díly Stardance.😢 To byla hodně velká oběť!

Jelikož se po většinu času učím z ipadu, tak mám potom hezký přehled o času stráveném nad učením.

Následující týden ve škole konečně začínal dávat první ovoce, konečně jsem zvládla zápočet z lebky💪 a i ta biologie se nějakým způsobem nakonec podařila. A teď takový fun fact, aneb mé skóre v zápočtových testech z biologie: Celkem jsme psali 3 testy, normální smrtelníci psali tedy 3 testy, kolik testů ale psala Áďa? Přesně dvojnásobek, 6 testů. 🙃 První zápočťák jsem napsala napodruhé, ten druhý se mi povedl napsat až napotřetí a ten třetí záhadně na první pokus.😂 Já už jsem si z toho pak jen dělala srandu, v prosinci jsem totiž na každé hodině biologie psala test a na první pokusy už jsem chodila spíš už jen tak ze srandy. Co ale nebylo ze srandy a co byl hodně blbý nápad a zároveň ten zlomový okamžik, který mi pomohl uvědomit určité věci?

Byla středa odpoledne a mě následující den čekaly celkem 3 zápočtové testy. 2 z biologie (jeden na ten 3. pokus a druhý na 1. pokus) a 1 z chemie z příkladů. Věděla jsem, že nestíhám a byla jsem připravená do toho dát všechno, abych měla klidné Vánoce. Věděla jsem, že před sebou mám dlouhou noc, nastaly časy, kdy jsem už neměla čas odkud brát, a tak jsem ho začala ubírat ze spánku, toho jediného, co mi ještě zbývalo. A pořád jsem fungovala, i s pěti/šesti hodinami spánku. I přesto že si normálně nepřijdu tak blbá, tak v tu chvíli mi nedocházela jednoduchá rovnice, že když něco dlouhodobě člověk zanedbává, že se to stejně jednou projeví a ozve se to jako lavina, z které se bude muset člověk delší dobu vzpamatovávat. Nevím, čím jsem myslela ten středeční večer, ale rozhodla jsem se, že skončím, až to budu opravdu umět, ne až budu unavená, ale až budu mít vše hotové. A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala a skončila s učením o půl čtvrté ráno, kdy už jsem z toho byla doslova zoufalá a střídavě brečela, že to nemůžu nikdy zvládnout, ale příklady z chemie byly spočítané a poznámky na test z biologie byly vypsané. Byla jsem připravená na 2 hodiny spánku. Tehdy jsem si sáhla na svoje fyzické dno, v noci jsem skoro nespala, jenom jsem se převalovala a klepala se strachy z toho, co přijde další den. A přišlo ráno, takhle rozbouraná fyzicky jsem snad ještě nebyla, vypadala jsem jako zombie, už jen cesta do školy byl pro mě nadlidský výkon, bylo mi tak blbě. Nicméně o půl osmé už jsem seděla v chemické laboratoři a nervózně ťukala do kalkulačky logaritmy, které mi nevycházely a všechny vzorce jsem doslova zmatlala dohromady. A jak tenhle zápočťák z chemie dopadnul? Nedala jsem ho, znovu jsem si připadala jak největší tragéd. Ale aby vše nebylo jen černé, tak následující dva zápočťáky z biologie se zázrakem povedly a já si odnesla svůj první zápis v indexu. :D Ten den jsem si ale odnesla ještě něco mnohem důležitějšího. Uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde, že takovou noc už nikdy nechci zažít, i kdybych sebevíc nestíhala. Došlo mi, že si musím stanovit hranice, kam až tu školu pustím, že nechci, aby škola byla mým středobodem vesmíru a na první příčce hodnot před mým vlastním zdravím.

V noci mě na živu a při smyslech držela Coca-Cola, ještě že na těch kolejích máme ty automaty.😅

Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, ale co teď vidím jinak, je to, že ten jeden týden byl opravdu zabijácký a nebylo v mých silách, abych zvládla všechny zápočty. Zrovna to tak blbě vyšlo, ale co se dá dělat. Teď si rozhodně nemyslím, že důvodem, proč jsem nezvládla zápočty na první pokus, nebylo to, že bych byla blbá a že bych na té škole neměla co dělat, ale ten fakt, že vždycky a obzvlášť na medicíně není vše zvládnutelné na 100 % a že mnohdy je to i o štěstí na otázky, na vyučující a neznamená to, že když to člověk zrovna nedává, že by byl hloupější než ostatní, nebo že z něj nikdy nemůže být dobrý doktor.

Večer před druhým pokusem z chemie, hlavně tu dobrou náladu nezapomenout!😁

Prosinec byl tedy hodně zlomový pro mě tím, že jsem si doslova sáhla na své fyzické dno a zjistila, jak to už v té škole nechci dělat. Rozhodla jsem se, že od teď zavedu nová pravidla, aby se mi na tom světě lépe dýchalo a ta škola mi přinášela radost a ne jen probdělé noci nad učením. A víte co, já jsem teď vlastně ráda, že se mi tolik zápočtů napoprvé nepovedlo, byla to pro mě velká a dobrá zkušenost. Nakonec se stejně všechny ty zápočty povedly a jak jsem později zjistila, na zápočty máte de facto nekonečno pokusů, což jsem předtím nevěděla, já si myslela, že jsou jen tři.🙈😅

Nakonec jsem se těch zápočtů přece jenom taky dočkala.💪😉

A od té chvíle se můj studijní život začal ubírat úplně jinou cestou, pozměnila jsem pořadí na svém hodnotovém žebříčku a zjistila, že i když mám stále stejný sen - stát se dobrou doktorkou, tak se k tomu snu můžu dostat i jinou cestou. Že je pro mě v životě nejdůležitější, abych byla zdravá a šťastná a dělala i lidi okolo sebe šťastné, že chci mít jednou spokojenou rodinu, kde bude každý vítán a že netoužím po tom, dávat všechny zápočty a zkoušky na první pokus a mít všechno perfektně naplánované a zorganizované. I přes ty karamboly mě ta škola moc baví a jsem ráda, že ji studuju, chci se jí hodně věnovat, ale nechci jí dávat přednost před spánkem a zdravím. 🙏

 Zdravím vás všechny po téměř dvouměsíční odmlce, žiju✌ a jsem připravená dohnat všechny resty. :D Začneme tedy u listopadového deníčku, protože by byla škoda, aby tento měsíc nespatřil světlo tohoto blogu.😅 Předpitevka, pitvy, popitevka, vánoční Olomouc a první neúspěchy. Let's go!

V listopadu se nám stala jakási komplikace a to ta, že náš vyučující na anatomii dostal covid a bohužel ho to dost skolilo, a tak naše skupinka na celý listopad „osiřela“. Kdyby byla normální výuka, tak by to asi nebylo tak hrozné, ale zrovna nás čekal pitevní týden a popitevka, takže dozvědět se natvrdo den předem, že následující den bude popitevka, bylo moc fajn.👌 Těžko ale tuto situaci dávat někomu za vinu, za nemoc nikdo nemůže a pokusy o nahrazení výuky od vedení byly a za těch podmínek, jaké byly, si myslím, že se to nakonec vše vyřešilo dobře.👍

Na začátku listopadu jsme tedy začali předpitevkou a asi bych pro nezasvěcené měla vysvětlit, co to vlastně je. Předpitevka je zkoušení, které předchází pitevnímu týdnu, aby vás na tu pitevnu mohli pustit a měli jistotu, že budete vědět, co pitváte a kde se co cca nachází. Nejdřív dostanete/vyberete si regio (oblast), kterou budete pitvat, a z které vás bude čekat zkoušení na té předpitevce. Je to zkoušení pouze teoretické, takže by po vás nikdo neměl chtít nic poznat na preparátu. („neměl“😃, ale u nás jaksi chtěl) Stejně tak jste u většiny vyučujících zkoušeni jen na to svoje regio, ale někteří zkouší už na předpitevce všechna regia.👌 Chce se po vás, abyste teoreticky ovládali v tom svém regiu kosti, svaly, klouby, ligamenta, nervy a cévy. U nás byla například senzitivní inervace a cévy absolutní must-have, ale záleží vyučující od vyučujícího.

I takhle můžou vypadat studijní materiály. Připomíná to spíš mapu metra😅, ale je to naprosto geniální, na Memorix já nedám dopustit.🙏

Já nemít ten ipad, tak bych asi jinak pokreslila miliony papírů, největší pomocník při učení!

A když zvládnete předpitevku, tak hurá na pitevnu!😅 Základem vaší výbavy bude pitevní sada, pokud váháte, kterou pořídit, tak já měla tuto a byla jsem s ní naprosto spokojená, úplně stačí. U nás v Olomouci se pitvá 2,5 hodiny od pondělí do pátku jeden týden v ZS a druhý týden v LS a v těchto týdnech veškerá ostatní výuka odpadá. A já si myslím, že je to geniální a jsem za tento systém moc ráda. Celý ročník byl rozdělen na čtvrtiny a na pitevnu se chodilo v časech: 7:00, 9:30, 13:00 a 16:30. Co jsem si samozřejmě vybrala já😂 od 7:00, ano, tleskám si, nejlepší nápad! Na jednu stranu, máte to hned za sebou a pak máte zbytek dne volno čas na učení. Ale to vstávání v 5:30, to nebylo dobré.😂 Takže pokud si můžete vybrat, za mě nejlepší čas od 9:30, vyspíte se a od 12 jste free. A jak jsem vnímala pitvy? Slibuju, že nebudu tolik zacházet do detailů😅. První den dobrý, to mě to i bavilo, ale od druhého dne to bylo spíš takové plácání ve vodě, každým dnem jsme dělali méně, protože jsme nevěděli, co už můžeme odpreparovat a co ještě ne. A za další, naživo to vypadá trochu jinak než na obrázku v Čihákovi. Úplně mě ty pitvy neučarovaly, v noci se mi zdálo o tom, co jsem ten den viděla a dělala a musím říct, že už se mi teda zdály v životě hezčí sny.😅 Na druhou stranu - pozitiva pitevního týdne: Utužili jsme vztahy v našem anatomickém kroužku, ramus nepodstatnus navždy v mém srdci. ♥ A zadruhé jsem ráda, že máme tu možnost vidět vše naživo ještě takhle při studiu, v některých státech jsou pitevny zakázány a já bych teda nechtěla jít k doktorovi, který uvidí můj plexus brachialis až na sále a stanu se pro něj pokusným králíkem. Takže díky a respekt všem dárcům těl, protože díky nim se naše vzdělávání posouvá na úplně jiný level.

Po pitevním týdnu následuje popitevní zkoušení. Velký strašák, který mi dlouho nedal spát, a říkala jsem si, že jestli zvládnu tohle, tak už asi všechno. Na popitevce jste zkoušeni už na všechna regia všichni bez rozdílu. Každý zkoušející ale zkouší jinak, někdo vám dá popsat úlomky kostí, někdo vám dá rychlou tahačku nad stolem (zkoušející vytáhne náhodně nerv/cévu/sval a řekni, co to je), někdo vám dá teoretický test a někdo si na vás přichystá všechno z výše zmíněného. Předpokládá se, že na popitevku se pilně připravujete již v průběhu pitevního týdne a během následujícího týdne si to hezky odškrtnete. Někteří borci šli na popitevku už ve čtvrtek nebo v pátek v pitevním týdnu.💪 To nebyl můj případ.😂 Naše osiřelá skupinka do poslední chvíle nevěděla, kdy a jak nás to čeká. Den předem jsme se to dozvěděli na 100 % - zítra nejdřív test a potom rychlá tahačka na pitevně. 3, 2, 1...stres na plné obrátky.😬 Tak nějak jsme s tou popitevkou všichni spíše počítali a předešlé týdny se učili, ale dokud nemáte přesně daný deadline, tak jste tak nějak v pohodě a ani vás nestresuje, že něco sem tam odložíte nebo se to nenaučíte na 100 %. Ale těch 24 hodin před popitevkou bylo hrozných, to jsem neměla vůbec chuť k jídlu, usnout jsem nemohla, brečela jsem a při každé pauze si připadala provinile, že se neučím. A taky mi vůbec nepřidalo porovnávání se s ostatními, ač nechcete, stejně se vás někdo zeptá, jak na tom jste a vzápětí začne mluvit, jak na tom je on a vy začnete panikařit, že to neumíte ani z poloviny jako ten daný člověk a že teda nemáte šanci to zvládnout. 

A pak nastal ten den D a jako první nás čekal test alá zápočťák, co se píše na konci LS. Rozdali nám to a já myslela, že se tam začnu smát, všechny ty hodiny a hodiny učení se zdály být k ničemu, vůbec jsem si s tím testem nevěděla rady, věděla jsem pouhé 2 otázky z 20 a ve zbytku jsem naprosto tápala. Říkala jsem si, že já na to tady prostě nemám, že to nikdy nedám a že jak skončí tento týden, tak půjdu někam do kanceláře oznámit, že končím. Jak jsme test odevzdali, tak jsme se začali snad všichni smát, co to jako bylo?! A než přišla na řadu tahačka na pitevně, tak jsme si navzájem postěžovali, jak si každý z nás připadá jako nejhloupější student na této škole a že to tempo nedáváme a pak jsme se zase smáli a uklidňovali se, že si tak asi připadáme všichni. A když už jsme byli na pitevně a každou chvílí na nás měla přijít řada, tak jsme neřešili větve femorálky, ale povídali si o Vánocích a o tom, jaké chceme komu dát vánoční dárky. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. A pak už ani nevím jak, ale nějak jsme tím všichni proběhli a sice s odřenýma ušima, ale máme to!!😁🎉 Byly to ale silné emoce, z totálního dna postupně během dne člověk došel ke smíření a nakonec až k pocitu, že asi není tak hloupý, jak si myslel. Byl to hodně intenzivní zážitek a taky velký teambuilding.😅 Musím říct, že zatím mi ta medicína hodně připomíná reality show „Kdo přežije“.😂👌

Co si nenakreslím, to neumím. Občas teda ani to není záruka.😅

V euforii ze splněné popitevky jsme to šly s holkami oslavit na náměstí na punč a konečně jsem si zaslouženě mohla vychutnat přenádhernou vánoční Olomouc a na chvíli si odpočinout. Byl to krásný večer a ty svoje myšlenky na odchod ze školy jsem rychle vzala zpět.

Konečně znám i jinou část Olomouce, než jen fakultu, koleje a nádraží.

A jak už tomu tak bývá na medicíně, po každé hezké chvíli přijde zase nějaká facka, která člověka zase srazí. Tentokrát to byl druhý zápočťák z biologie, který jsem zase nenapsala. Zase. Ale říkala jsem si, že to nevadí, že si to holt opravím a napodruhé už to určitě zvládnu. Nedovolila jsem si z toho být smutná, tenkrát jsem to viděla jako dobrý přístup, že kdybych z toho brečela, tak by to byl projev slabosti. Neřešila jsem to, prostě jsem jela dál. To jsem ovšem netušila, že v prosinci budou následovat další události a jeden zlomový okamžik, který vše změní. Ale o tom až v dalším deníčku.

Jak bych jen shrnula listopad, přežila jsem.😂 Sice to občas se mnou bylo hodně nahnuté, ale stále jsem tady.💪 Myslím, že jsem to zvládla hlavně díky skvělým kamarádům a jejich podpoře a i když to opakuju v každém příspěvku, tak to stejně nedokáže vyjádřit mou vděčnost za jejich slova a činy. ♥

A na závěr taková vtipná věc a možná jedna z mých guilty pleasures. Ač by to do mě asi nikdo na první pohled neřekl, tak docela dost ujíždím na poslouchání electro music, dance a takové té „hudbě“, která má k opravdové hudbě dost daleko, protože se tam opakuje jeden jediný rytmus, ale hlavně tam jsou basy. (Na druhou stranu ale dokážu ocenit i kvalitní vážnou hudbu nebo hraní si se slovy - viz Michal Horák nebo Pavel Čadek #cellofolk😎) Nicméně blížící se popitevka udělala své, a tak mi i electro začalo připadat málo, tak jsem se tak nějak dostala k německému, polskému a ruskému rapu.🙈😂😂 Vysvětlení: popitevka, víc už dodávat nemusím.

 Měsíc se s měsícem sešel a já tu sedím nad prvním (a doufám, že ne zároveň i posledním) shrnutím měsíce na medicíně. O úplně prvním týdnu jsem se rozepsala zde, tak to tu nechci vše opakovat. 

I když vás všichni varují: „Hej kámo, odteď už nebudeš mít na nic čas a stejně to učení nebudeš stíhat.“, tak jim nevěříte a říkáte si, že to nebude tak hrozné, že všichni jenom plaší a že po náročných přijímačkách už vás nemůže nic moc překvapit. 🙃 Jak naivní, jak bláhové si toto myslet.😂

Po pravdě, první týden ještě nebyl takový nářez, protože je člověk hezky odpočatý, stále namotivovaný přemotivovaný, nikde vás zatím nezkouší, v anatomii se berou obratle a žebra, co bych za to teď dala.😅 Druhý týden začalo přituhovat - protokoly, první zkoušení a uč se na další týden. Třetí týden pokračujeme - první pitevna, protokolyyyy, další zkoušení a testy. Následovaly svaly horní končetiny (taky jste si všimli, že ty týdny na medicíně rozlišuju podle náplně hodin anatomie😂to je tak, když absolutně ztratíte pojem o čase) a coo, jak se to mám naučit, to snad nemůžou myslet vážně. Pak byly cévy a nervy hk 🙃🙃🙃🙃, jak jsem si jenom minulý týden mohla na něco stěžovat... 

To byl velice stručný přehled prvního měsíce na medicíně, který naprosto přesně odpovídá mé aktuální úrovni slovního vyjadřování - veliká koncentrace citoslovců, věty nedávající smysl a často opakující se slova. 😅 Jdu to zkusit znovu a lépe⬇️

Nejprve začnu přehledem předmětů, které mě jako prváka na všeobecném lékařství na LF UPOL v zimním semestru čekají, protože se to trochu liší oproti ostatním lf v Česku - resp. každá lf si to dělá trochu jinak, někde máte histologii už v prváku, někde máte latinu na 2 semestry, někde jen na 1. Můj rozvrh je velice krásný (tentokrát opravdu bez ironie😂), v zimním semestru mám jen 4 předměty - anatomii, biofyziku, biologii a lékařskou chemii a končím už ve čtvrtek. Nenajdete u mě latinu, protože tu budu mít až v letňáku, což je docela sranda přepínat na anatomii komplet do latiny, když latinu ještě nemám🙃, ale člověk si zvykne. Se spolužáky jsme se shodli, že realita prváka je taková, že celý týden každou minutu svého času řešíte jen anatomii a pak v předvečer nějakého jiného cvičení se teda kouknete na tu biologii/biofyziku/chemii. Ne že by ostatní předměty byly nějaká dávačka, ale člověk musí řešit zkrátka to, co víc hoří a anatomie vždycky hoří nejvíc.😂

Ve studovně mám už podle mě vysezený důlek.😂

Anatomie

Biofyzika

Biologie

Lékařská chemie

Musím říct, že ten přechod ze střední na vysokou pro mě nebyl až takový šok v tom, že se o vás už nikdo nestará, že vše nemáte naservírováno na stříbrném podnosu, protože si myslím, že covid nás maturanty v distanční výuce naučil.

Je ale teda pravda, že když člověk přišel na gymplu nepřipravený na hodinu, tak za to maximálně dostal nějaký černý puntík, ale to bylo vše. Na vejšce, když se na něco dopředu nepodíváte, tak vás za to i vyhodí z hodiny a musíte si to nahradit s jinou skupinou. Trochu jiný přístup.😅

Dalším mým zajímavým postřehem bylo to, že jsem o sobě tvrdila, že jsem ranní ptáče a nejvíc se naučím ráno. Tak ano, to je pravda, ale když nestíháte, tak je i ranní ptáče donuceno se učit do jedné v noci a to fakt trpím.😂 Ještě že byla minulý týden v Albertu v akci studentská pečeť, to jsme se při tom učení aspoň dopovaly cukrem.

Medicína mě taky naučila pít kafe. Doteď mi to nechutnalo, postupně jsem začala na automatových capuccinech, což vlastně jenom voní po kafi.😂 Ale už navyšuju dávky, takové presso bez mléka a bez cukru, to mě fakt dokáže probudit.

Studovna u nás na lf je také téma, které si zaslouží svůj vlastní odstavec. Za ten měsíc jsem pochopila, že sehnat tam místo k sezení v čase 10:00-15:00 je téměř nemožné. Taky jsem už vypozorovala stálé osazenstvo, vím, kde sedí holka, která neustále klepe nohou, jak poznám zahraniční studenty a že sedat si ke dveřím není úplně dobrý nápad. Taky je fajn, že podle knížek poznáš ročník. Nejvíc jsou podle mě v té studovně prváci a třeťáci.😂 Anatomie a patologie✌ 

Spánek. Jak já bych ráda spala!😭 Jsem ranní ptáče, ale že bych musela každé ráno vstávat v 6 ráno, to snad ani nemuselo být.😂 Jinak jak zhruba vypadá realita mého spánku - 7, 6, 5, 6, 12, 10, 11 (po, út, st, čt, pá, so, ne). O víkendu nejdu pod 10 hodin, naopak v týdnu nejdu nad 7 hodin. No co si budeme, vůbec to není zdravé, jsem po každým týdnu totálně mrtvá a slabá a chytím hned každou rýmičku. Chtěla jsem si dát předsevzetí, že příští měsíc zkusím ten spánek trochu zprůměrovat, ale vzhledem k tomu, že mě čeká pitevní týden.🙄😢 Tak třeba ten přespříští měsíc.😂

A u tohoto stolu sedíme 2, ano 2, a stejně potřebujeme milión věcí.😂

Pak tu mám jednu hlášku, kterou jsem zaslechla před studovnou od zahraničních studentů „Where's my life?“ - asi tak nějak se cítíme všichni, dokonale vystihující řečnická otázka. Došlo mi, že jsem hodně omezila své aktivity mimo medicínu, není na to čas. Například mi chybí nějaká fyzická aktivita, i když se za ten den dost nachodím, tak si myslím, že by mi takový běh nebo posilování/protahování hodně pomohlo, jak po stránce fyzické, tak možná ještě více po té psychické. Tak už mám další předsevzetí na příští měsíc.😅

Ale to, co je naprosto nejlepší na medicíně, je to, že tu najdete kamarády na život a na smrt. Doslova.😂 Ono to studium opravdu hodně sbližuje, hlavně když si máte s kým zanadávat, jak se z vás stal zombie a nic nedáváte. 

Tak to byl můj pokus o náhled do medikova přežívání na škole. 😂 Chtěla jsem to zakončit nějak optimisticky, ale příští týden nás čeká předpitevka, potom pitevní týden a popitevka. I like it!👌 Tak nám držte pěsti, protože to bude potřeba.

Kdyby jen pondělí...

Ale jinak to stojí za to.😆 Každý den si říkám: Ještě to nevzdávej! a tím bych to dnes ukončila, ještě to nevzdávejte!💪

Ale podzim, tak ten je tu nádherný! ♥

 Sen se stal skutečností a já s velkým potěšením odjela v neděli odpoledne do Olomouce a započala tak další svou životní etapu. Všechno pro mě bylo nové - město, koleje, škola, kamarádi, připadala jsem si jako Alenka v říši divů.

Je to tu opravdu moc krásné! ♥

Jako první nás v pondělí čekal tzv. úvodní kurz, kde se nám představilo vedení fakulty, fakultní nemocnice, knihovny, studijního oddělení a studentských spolků. Bylo to krásné, motivující a taky jsme se tu dozvěděli spoustu praktických informací, nebylo to tak, že by nás hodili do vody a plav. Po tomto úvodním kurzu nás čekala první přednáška a to konkrétně z lékařské chemie. Byla jsem v celku překvapená, že si ještě něco pamatuju z gymplu. 😅 Nebo spíš takhle: Tu látku už neumím, ale pamatuju si, že jsem se to někdy učila a že to v té hlavě už bylo.

Druhý den byl ve znamení přednášek a to hned tří - anatomie, chemie a biologie. Hodně jsem byla zvědavá na anatomii, na toho strašáka všech prváků a ona to zatím byla jen úvodní přednáška, takže jsme si poslechli, z čeho se máme učit, že následující rok uteče jako voda a že nebudeme mít na nic čas. Pak přišlo pár klasických hlášek z Básníků a to bylo celé. Následovala další chemie v podobném duchu jako ta pondělní a já začala přemýšlet, jestli má vůbec cenu na tu chemii chodit, když to jsou v podstatě převyprávěná skripta. Tak uvidíme po příštím týdnu a taky si počkám na další přednášející, jak mi bude ten jejich výklad (ne)vyhovovat. Třetí a poslední přednáškou toho dne byla biologie a ten pan profesor, který nám ji přednášel, mi strašně připomínal svým stylem výkladu našeho učitele na biologii na gymplu, tak jsem na té přednášce měla pocit jako že jsem se vrátila na střední. (v dobrém slova smyslu 😅). Musím ale přiznat, že po 3 měsících prázdnin bylo docela náročné vydržet sedět celé dopoledne na těch tvrdých a nepohodlných židličkách a u toho udržet pozornost, ale tak časem se do toho režimu určitě zase dostaneme. (nebo spíš budeme muset) Po přednáškách nastal sprint na koleje a rychlovaření oběda a pak zase úprk na fakultu na cviko z biofyziky, ale stihla jsem to!💪 Na biofyz jsme v podstatě taky zatím nic nedělali, takže jsem se zase mohla v klidu vrátit na koleje.😅  

  

Po našem chybném spočítání stránek.😂

Tady už to šlo trochu lépe, když byl prvotní šok zažehnán.😅

Třetí den jsme měli ráno imatrikulaci a to byl zážitek! Bylo to dojemné a krásné a když do velké posluchárny nastoupilo vedení fakulty a začala hrát hymna, tak mi dokonce i malá slzička ukápla, jak to bylo hezké. Díky imatrikulaci jsme přišli o první půlku cvika z anatomie, ale tu druhou půlku už nám neodpustili.😅 Takže jsme v těch slavnostních šatech, na podpatkách a v oblecích hezky sešli dolů až do podzemí do anatomického království. A po prvním cviku musím říct, že jsem moc ráda, jakého máme vyučujícího, protože vypadal jako velký kliďas, všechno nám vysvětlil a byl otevřený pro dotazy. Jasně, už to začalo - všechny anatomické směry, každý hrbolek a zářez na kosti v latině. A oproti ostatním lidem, co měli cviko v jiný čas, jsme měli tu výhodu (teda doufám, že to je výhoda, abychom toho zase příště neměli víc😂), že jak nám ho zkrátila imatrikulace o polovinu, tak jsme taky stihli jen polovinu toho, co se stihlo na ostatních cvikách. A tak jsem přišla na koleje, že to nebylo tak hrozné, pak jsme se ale s kamarádkou daly do počítání stránek v Čihákovi, co musíme umět na příště a dostaly jsme se k hrozivému číslu 140😂😂, tak jsem začala bláznit, že to nejde, že to nedám, že je to pravda, že už fakt nikdy nebudu mít čas... No a potom jsem zjistila, že neumíme počítat😂jaké překvapení, sekly jsme se o 70 stránek, přičemž já pak zjistila, že vzhledem k našemu polovičnímu cviku je to ještě méně stránek, tak jsem se zase uklidnila, že to nějak půjde. Ale i přesto toho není málo, hlavně je všechno v latině a když jste na gymplu neměli latinu a na medicíně vás čeká až v letňáku🙋, tak je to docela sranda.😂 A tak jsem začala, všechno si hodně překresluju, zvýrazňuju, vizualizuju a i když to jde pomalu, tak to nějak jde. Chce to určitě čas, než se do toho učení zase dostanu a najedu na své předmaturitní tempo.

Ve čtvrtek mě čekala 2 cvika - chemie a biologie, která byla opět spíše úvodní, ale snad na všech předmětech nám řekli, že nás budou pokaždé zkoušet nebo budeme psát, takže až se to na všech frontách rozjede, tak to bude docela sranda.😂

A čtvrtý den byl zároveň mým posledním dnem, ano, mám rozvrh jen do čtvrtka.😅 A je to skvělý na ten rozjezd, že tam nejsem až do pátka, ale v letňáku se přitvrdí.😬

Mé pocity z prvního týdne: Moc se mi v Olomouci a na fakultě líbí, je to tam krásné a jsem ráda, že naše fakulta je taková menší, že se v areálu školy tolik nenaběhám a všechno je hezky u sebe. Dále jsem opravdu vděčná, že pokoj na kolejích sdílím se spolužačkami z gymplu, na které jsem zvyklá a v tom našem pokoji se cítím v bezpečí, že si tam můžu oddychnout, na druhou stranu netuším, jak se tam budeme učit, když skoro všechen čas spolu prokecáme.😂💗 Nevýhodou je, že mám školu docela z ruky od kolejí, takže jsem se tenhle týden vůbec nezastavila, protože jsem pořád pendlovala mezi školou a kolejemi a pravidelně nestíhala nebo přicházela přibíhala přesně na čas. Ale to se snad časem taky zlepší a už budu mít přehled, jak dlouho mi trvá cesta tam a tam a jak moc dopředu musím vyrazit. Dalším mým poznatkem z prvního týdne bez mamahotelu bylo to, že jsem zjistila, že bych pořád jen něco jedla a i tak mám pořád hlad.😂 Takže když jsem přijela po týdnu domů, tak jsem snědla všechno, na co jsem narazila.😆 Ale na příští týden jsem připravená a už jsem si naobjednala jídla v menze.😎 Co bych ještě chtěla zmínit, je to, že už teď vidím, jak je potřeba se u něčeho odreagovat a s kamarády se bavit i o něčem jiném, než jen o škole, protože jinak se z toho člověk zblázní.🙈

První týden za mnou, bude to náročné, ale pevně věřím, že to půjde a že to zvládneme, když budeme chtít.💪❤ A hlavně je potřeba mít okolo sebe kamarády, na které se můžete ve všem spolehnout a můžete si navzájem kdykoliv na cokoliv postěžovat.😅

Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše pocity z prvního týdne na vš a přeju vám, abyste na své škole byli spokojení. A nezapomeňte, že je úplně normální zjistit, že vám daný obor úplně nevyhovuje a že byste chtěli radši studovat něco jiného. A pokud k tomuhle rozhodnutí dospějete, tak to rozhodně není vaše selhání, ale naopak jste odvážní a je skvělý, že nad sebou přemýšlíte a nechcete se nutit být na škole, kde vás to úplně nenaplňuje. Tak vám držím pěsti, ať v sobě naleznete sílu bojovat pro své nejtajnější sny.

Poslední dobou se na instagramu vyrojilo nespočet studygramů ukazujících studijní život nejen mediků, ale i ostatních zdravotnických i nezdravotnických oborů.  (jedním z nich je i můj profil😅) Osobně tyhle profily moc ráda sleduju, protože se zde dozvím hodně praktických informací a zároveň tak trochu nahlédnu pod pokličku studia na jakékoliv škole. 

Jelikož je těch profilů opravdu spousta, rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu vytvořit stručný přehled, kde by si každý mohl dohledat profily od konkrétní školy a oboru, který ho zajímá.😃 Do tohoto přehledu zahrnu vše okolo zdravotnictví (mediky, sestřičky, záchranáře, fyzioterapeuty, doktory...) a pokusím se tento seznam udržet aktualizovaný.

Medici

    1. LF UK

    2. LF UK

    3. LF UK

    LFHK UK

    LF UPOL

    MUNI MED

    LFP UK

• @pravnicka_medicka - 2. ročník    
• @medicka_srdcemzplzne - 4. ročník

    LF OSU

Sestřičky

Záchranáři

Doktoři

    Anesteziologie

Ergoterapeuti

Zubaři

Porodní asistentky

Sanitáři

Radiologičtí asistenti

Ortoptisté

• @diary_of_future_orthoptist - MUNI MED - 2. ročník    

zdroj: Pinterest

 aneb rady k přijímačkám

Jak se dostat na medicínu a nezbláznit se z toho. Jde to vůbec? Já věřím, že ano a na to jak to (ne)zvládnout se podíváme v dnešním článku. Jelikož už mám zdárně po všech přijímačkách, tak jsem se rozhodla, že by nebylo na škodu předat pár rad budoucím uchazečům, protože příprava k přijímačkám na lékařskou fakultu je hodně specifická oproti ostatním školám. Zároveň si pamatuju, jak jsem před rokem hltala každý článek tohoto typu a nevěděla, kde, kdy a jak začít a hlavně jak se z toho nezbláznit. Každý z nás je jiný a každému vyhovuje něco jiného, proto vám doporučuju si přečíst takových článků více i od jiných lidí, abyste si na celou věc udělali komplexnější obrázek a zjistili, jaká rada je pro vás přínosná a jaká ne. A teď už jdeme na samotný článek. 😃

1. Dobře si rozmyslete, jestli do toho opravdu chcete jít

Na rovinu vám řeknu, že to bude hodně náročná cesta, nebude to lehké a budete tomu muset něco obětovat. Obzvlášť jestli se chcete hlásit na zuby, čeká vás nelehký rok. Na druhou stranu je lepší to aspoň zkusit, než si pak vyčítat, že jste do toho nešli. A ono vás za ten rok bude čekat hodně životních zkoušek, ve kterých se ukáže, jestli o to opravdu tak moc stojíte a jestli jste schopni pro to bojovat. Ale jestli vás do medicíny někdo nutí, ale vy se na to necítíte a radši byste zkusili jinou vejšku nebo ve studiu už vůbec nechcete pokračovat, tak to z vás rozhodně nedělá nikoho méněcenného a měli byste jít do toho, co chcete hlavně vy a ne třeba vaši rodiče, protože vy pak tu práci budete dělat po celý život, tak je důležité, abyste s tím byli spokojení hlavně vy sami.

2. Začněte včas

3. Kartičky

Kartičky jsou naprosto geniální! Obzvláště na chemické vzorce, latinské názvy nebo třeba na bakteriální onemocnění a jejich původce. Naučit se všech 20 aminokyselin, všechny možné karboxylové kyseliny i s triviálními názvy nebo heterocykly - na první pohled zcela nemožné. I já si říkala, že to se prostě nenaučím nikdy, ale když budete každý den přidávat 1 aminokyselinu, za 20 dnů je budete umět i kdybyste nechtěli. 😁 Naprosto geniální!

4. Ranní ptáče nebo noční sova?

Zjistěte, kdy se vám nejlépe učí. Jste spíš ranní ptáče a nedělá vám problém si ráno přivstat, ale naopak večer už jste naprosto nepoužitelní nebo si radši ráno pospíte, ale v noci vám to pálí jako nikdy? Já jsem třeba ranní ptáče a ráno nemám problém se vstáváním třeba už v šest. (No dobře, občas je to vstávání krušné, ale jakmile jsem vzhůru, tak už jsem jak ve svém živlu a jedu jako turbomyš.) Naopak večer, už třeba tak od sedmi jsem strašně pomalá ve všem a nic mi už nejde do hlavy. Takže to, co se ráno naučím za hodinu, mi večer trvá třeba tři hodiny. A proto je důležité si zjistit, jak to vyhovuje vám, abyste se zbytečně netrápili a pracovali efektivněji.

5. Buďte trpěliví

Opět velmi důležitý bod, na který se často zapomíná. Ono vám to totiž všechno hned nepůjde a to ne hned znamenalo v mém případě půl roku. Až po půl roce jsem v modelovkách a v přípravě na přijímačky a maturitu začala vidět nějaké pokroky. Do té doby jsem se v tom plácala a pořád mi to nešlo a připadala jsem si stále jako na úplném začátku. A tohle je na tom hodně těžké, vydržet a nevzdat to, právě při tomhle zjistíte, jestli o tu medicínu opravdu stojíte, protože jestli ano, tak vydržíte a jestli ne, tak se aspoň ušetříte budoucího trápení v prváku, protože to bude všechno v bledě modrém a lehčí než teď to určitě nebude.

6. Nezapomínejte na odpočinek

Cílem vašeho snažení je dostat se na medicínu, ale zároveň si udržet psychické zdraví, a proto nemůžete jet 24/7, chvíli byste to vydrželi a ten poslední měsíc před přijímačkami vám nic jiného nezbyde, ale předtím si dejte klidně volný víkend, když cítíte, že vám to všechno padá na hlavu. Sice si  budete připadat provinile, že nic neděláte a teď to nestihnete a můžete se s medicínou rozloučit... I přesto si to volno naordinujte, protože vaše tělo by vám to dalo brzy sežrat a to už pak jeden volný víkend nespraví. A když jste nemocní, tak máte jenom jedno jediné přání a to být zase zdravý, tak na to myslete.

7. Buďte v kontaktu s kamarády

A tímto bodem se řiďte obzvlášť, když jste v karanténě nebo je zákaz vycházení. Aspoň ty videohovory, opravdu vám to pomůže a nevymlouvejte se na to, že nemáte čas. Stačí využít čas, který trávíte scrollováním ig a je to. A když už si s těmi kamarády voláte, tak se bavte i o něčem jiném než o škole, abyste zase nespadli do splínu, že je váš život úplně na vy víte co.😂 Škola totiž často není úplně pozitivním tématem ke konverzaci.

8.  Dávejte si odměny

Dělejte si radosti a motivujte se odměnami. Příklad: Za jednu udělanou maturitní otázku si dám jeden díl Grey's Anatomy/Lucifera/prostě toho, co máte rádi.😀 Ovšem nepřežeňte to s těmi odměnami, abyste se celý den jenom neodměňovali a pak nezjistili, že jste vlastně nic neudělali.😅 I to se stává, mluvím z vlastních zkušeností...

9. Udělejte si odškrtávací kalendář

Věřte mi, chvílemi to bude nekonečný a vůbec vám to nebude utíkat. Tak si jednoduše udělejte odškrtávací kalendář, abyste se za každým den mohli odměnit škrtnutím. A za pár dní uvidíte, že to utíká docela rychle, den ke dni a nakonec z toho bude měsíc a zase jste blíž k cíli.

10. Co je vlastně nejtěžší?

Desátým bodem z mého seznamu není ani tak rada, ale spíš poznatek, na který jsem za ten rok přišla. Celý rok směřujete k jednomu dni, den přijímaček, kdy se rozhodne o vaší budoucnosti, řekli byste si, že tohle bude ten nejtěžší den. Ne tak úplně, tím nejtěžším nebudou ty samotné přijímačky ani den předem a ani den potom. Tím nejtěžším budou ty stovky hodin, které doma strávíte sami nad učením. Ty chvíle, kdy vám to nepůjde a budete to zkoušet znovu a znovu. To je zároveň to, co ostatní nevidí, ale právě tohle rozhodne o tom, jestli se na tu medicínu dostanete. Ten den D, den přijímaček, pro vás bude při důkladné přípravě odměnou a vysvobozením, krásným finále a cílovou rovinkou, kterou proběhnete jakoby nic.

11. Dejte si záložní obor

Dokud to nezkusíte, tak nevíte, jak na tom jste. Jestli to dáte nebo to nedáte, nikdo to neví. A proto si dejte záložní obor, kdyby to náhodou nevyšlo. Tím nedáváte najevo, že to nedáte, ale že jste připraveni na všechny varianty. A na výběr máte opravdu z velké nabídky. Záleží jen na vás, jestli chcete něco z oboru (záchranářství, porodní asistence, ošetřovatelství, fyzioterapie...) nebo něco úplně jiného (ekonomie, učitelství, cestovní ruch...). Výhodou záložního oboru ve zdravotnictví je ta, že příprava na přijímačky se vám bude krýt s přípravou na medicínu, takže 2 mouchy jednou ranou. 

12. Správný výběr maturitních předmětů

Častá otázka: Z čeho mám maturovat, když chci na medicínu? Jediná kombinace předmětů, která by zaručovala úspěch, neexistuje, ale je jich více. Bio + che, bio + fyz, fyz + che. Nejčastější je výběr biologie a chemie, proč? Protože nejvíce uchazečů právě tyhle dva předměty baví a fyzika je často strašák. Ale i když není strašákem, tak u přijímaček na medicínu se jde do větších podrobností právě v biologii a v chemii, na středoškolské úrovni to rozhodně není.😂 Pardon, ale fakt ne. Naopak fyziku stačí umět na té středoškolské úrovni, jasně, jak kde (ehm, Hradec😂). Já si zvolila kombinaci bio + che, protože fyzika pro mě nebyla až tak velkým strašákem a z těchto tří předmětů jsem si v ní byla nejvíc jistá hlavně díky našemu učiteli na gymplu, který měl naprosto skvělý styl výuky. No jo, učitel dělá opravdu hodně. Naopak chemie - to byla pro mě španělská vesnice. A bylo by pro mě pohodlnější maturovat z bio + fyz, ale já věděla, že potom už bych se k chemii vůbec nedokopala. Takže jsem zvolila tu těžší cestu, ale vyplatilo se mi to a u přijímaček jsem to opravdu ocenila. Proto je někdy lepší si vybrat tu těžší cestu.

13. Postěžujte si někomu

Anooo, ulevte si a řekněte někomu nahlas, jak vás to štve, neduste to v sobě. Zanadávejte si, pobrečte si, ale připravte se na to, že ne všichni vás budou chápat. Nejlepší je stěžovat si někomu, kdo si tím samým už prošel, nebo si tím právě prochází. Kdo nezažil, nepochopí.

14. Najděte si i jiné aktivity

Dělejte něco, co absolutně nesouvisí s medicínou nebo se školou. Sportujte, choďte na procházky, naučte se nový cizí jazyk, vařte, pečte, hrajte na hudební nástroj. Najděte si jednoduše něco, u čeho vypnete a zregenerujete se.

15. Pravidelný režim

Na tohle jsem přišla hlavně za covidu, že je strašně lehké chodit spát čím dál tím později a vstávat čím dál tím později, když máte třeba svaťák nebo práci na doma a nemusíte chodit na online hodiny. Ale najednou se vám stane, že nemůžete usnout ve dvě ráno a celé dopoledne následujícího dne s vámi nic není. Je důležitý pravidelný režim, choďte spát ve stejnou hodinu, vstávejte ve stejnou hodinu a dodržujte dostatek spánku. Je lepší jít večer spát, než se učit. Opět: zdraví na prvním místě.

16. Kdo si hraje, nezlobí

Už vám do hlavy nic neleze, i když si ten samý odstavec čtete už po dvacáté, stále si nic nepamatujete? Zapojte kreativní mysl, kreslete si, tvořte myšlenkové mapy, koukejte na videa s animacemi... Čím víc smyslů při učení zapojíte, tím vám to do té hlavy půjde lépe.

Mně například taky hodně pomohly různé přehledy.

Z těchto materiálů jsem si opakovala poslední dny před přijímačkami.

17. Najděte si studijního parťáka

Učte se s někým jiným. Připravuje se někdo z vašich kamarádů taky na medicínu nebo maturuje z těch samých předmětů jako vy? Zeptejte se ho, jestli by se nechtěl učit s vámi. Já se takhle zkoušela z maturitních otázek z biologie se svojí kamarádkou každý týden a neskutečně nám to oběma pomohlo. Jednak na to nejste sami a také vás ten druhý motivuje k tomu, abyste se na to nevyprdli, ale ještě zabrali.

To bylo mých 17 šťastných bodů, které ráda předám budoucím uchazečům. I když to bylo všechno hodně těžké, s jistotou vám můžu říct, že to stálo za to. Ten pocit, když to dokážete, je nepopsatelný a váš sen je opravdu vydřený a zasloužený. Myslete na to, až budete mlet z posledního, že když ještě chvíli vydržíte, čekají vás 3 měsíce volna, kdy vás čekají ty nejlepší prázdniny ve vašem životě.😉