Poslední přijímačky, které jsem absolvovala, byly ty do Prahy na 1. lékařskou fakultu, kam se každoročně hlásí nejvíce uchazečů, ale také jich nejvíce naberou z celé ČR. Přihlášku jsem si tam podala, protože Praha ♥ a taky proto, že mě naprosto okouzlily historické budovy 1. lf na Albertově, krásné to místo, z kterého na člověka na každém kroku dýchá historie. Ač jsem nebyla velkým milovníkem dějepisu na gymplu, procházet se historickou Prahou je pro mě prostě kouzelné.

Letos se přijímačky na 1. lf psaly ve dvou termínech, což byl nezvyk oproti předešlým rokům. Zřejmě za to mohl covid a povinnost větších rozestupů. Nutno také podotknout, že letos nabrala fakulta i více uchazečů na průměr, což pro některé byla výhoda, že už byli přijati aspoň na jednu medicínu, ostatním se naopak snížily šance na přijetí. Patřila jsem do té druhé skupiny.😅

Docela jsem přemýšlela, jestli vůbec na ty přijímačky pojedu vzhledem k tomu, že už jsem byla rozhodnutá, že půjdu od září do Olomouce. A i přesto, že jsem slyšela, že přijímačky na 1. lf jsou hodně vyčerpávající, protože se konají od rána až do odpoledne a testy obsahují nejvíce otázek, jsem se rozhodla, že tam pojedu. To přece nebude tak strašné a aspoň si udělám výlet do Prahy a podívám se na koleje, kde se točilo Vyprávěj. 😍 A tak se jelo!

Na přijímačky jsem si s sebou vzala kamarádku, abych nejela sama a aby byla větší sranda.😅 Jelikož nejsme úplně zblízka, tak jsme si domluvily ubytování na kolejích. To bylo docela umění dovolat se na nějaké číslo ze správy kolejí, ale asi na pátý pokus se to povedlo! Jinak taková poznámka pod čarou, až si budete domlouvat spaní na kolejích na přijímačky, tak s tím začněte klidně měsíc dopředu, abyste měli jistotu, že ještě bude volno. A co se týče přímo přijímaček na 1. lf, tak doporučuju koleje Budeč, protože sejdete jenom kopec a jste na Albertově. 😁 A na nádraží to taky není nějaká dálka. A navíc je to stará budova, takže pokud chytnete tropické teploty jako my, tak se vám i tak bude spát pohádkově v pěkném chládku. 

A koleje z Vyprávěj jsme si taky odškrtly.😊

Teď důležité informace k přijímačkám: Přijímačky jsou jednokolové, píšete 3 testy po 70 otázkách, na chemii a fyziku máte hodinu a půl (tedy dohromady 3 hodiny), na biologii hodinu. Mezi všemi 3 testy jsou hodinové pauzy s tím, že před každým testem vás ještě čeká prezence. Nestačí jen ráno předložit občanku, pozvánku, čestné prohlášení, potvrzení ke covidu, ale musíte to absolvovat třikrát. Když teda máte pauzu, tak si můžete jít ven klidně na jídlo, nikdo vás v té posluchárně nedrží, ale musíte se opět včas vrátit na prezenci. Otázky v testu jsou mnohočetného výběru, takže může být správně 1 i více odpovědí, za každou kompletně správnou odpověď se vám přičte jeden bod (pokud je správně a, b, c a vy napíšete a, b, tak bod nezískáte), za špatné odpovědi se body neodečítají. Celkem tedy můžete nasbírat 210 bodů, pokud máte bonifikace, tak až 270 bodů. Při testu není povolená kalkulačka, ani tabulky, ani pití😵, vlastně nic není povoleno 😂 a fixku dostanete od nich. Co je také dobré říct, je to, že test můžete ukončit dřív a hned z místnosti odejít.

Bodové hranice:

Tak tady se mi špatně sháněly informace, bohužel vím jen bodové hranice, ale počet přijatých jsem nedokázala vypátrat.

• 2021 VL: bodová hranice byla 103 bodů
• 2021 ZL: bodová hranice byla 153 bodů

Materiály

Strategie

Abych vás uvedla do situace: Je pravé poledne, venku ve stínu 30, vy sedíte v posluchárně, kde se absolutně nehýbe vzduch, nesmíte se napít, musíte mít respirátor a ještě se po vás chce, abyste dělili dvojciferným číslem bez kalkulačky.😂😂 No řeknu vám, já tam vypotila snad litry potu, respirátor byl po té hoďce úplně durch, mozek mimo - já myslím, že i kdybyste mi v těchto podmínkách dali spočítat jednoduchý příklad na Pythagorovku, tak bych měla dost problém. 😂Jsem si říkala: Aha, tak to je asi trénink na budoucí povolání lékaře, abychom si už teď zvykali. Jako je mi jasné, že za tohle nikdo z těch lidí na dozor nemohl, oni se nám dokonce i omlouvali za to, že je tam vedro jak k padnutí, ale že s tím nemůžou nic udělat. Prostě blbá souhra náhod.😅

Ráno jsme přišli v 8:00, odpoledne jsme odcházeli mezi 15:00 a 15:30, podle mě to měli dát všem už jen za to, že jsme to všechno přetrpěli. 😂

Ani nevíte, jak jsem byla ráda, že už to mám za sebou, jednak že to byl hodně náročný den a taky proto, že to byly vlastně poslední přijímačky, takže mi konečně mohly začít opravdové prázdniny! 😍

A jak to nakonec dopadlo? Vzhledem k tomu, že jsem si dávala i jednu bonifikaci a pečlivě jsem si celé modelovky projela, tak jsem si docela věřila, že by to mohlo vyjít. A vyšlo to😁, dokonce i bez bonifikace by to vyšlo, takže z toho jsem měla radost.😊 Ale na těch výsledcích z jednotlivých testů bylo krásně vidět, jak mě ovlivnily ty podmínky prostředí. Absolutně nejmíň bodů jsem měla z fyziky a naopak s chemií, kterou jsem psala hned ráno, jsem byla velmi spokojená.

Co z toho plyne za závěr? 😅 Pro přijímačky asi jen to, že se musíte předem obrnit a připravit se na velmi náročný den, s počasím a izolací budovy bohužel nic nezmůžete.😂 Ale co jsem ještě chtěla dodat, velmi záleží na tom, jaké podmínky máte při práci, takže toho využijte aspoň při té přípravě na přijímačky, základem je, abyste se cítili pohodlně, pravidelně pili, jedli a taky si nezapomeňte větrat, ať si taky trochu okysličíte mozek. Toť moudra pro uchazeče na příští roky.😉 Přeju vám hodně sil, ale také štěstí, protože bez toho se to taky neobejde.

P.S. Hlavně se ještě neučte, ale užívejte do sytosti prázdnin, ať máte po těch zimních depresivních večerech na co vzpomínat.😅

 A je to tady - poslední díl „Z deníku maturantky“. Asi se nevyhnu trošce sentimentu, ale přijde mi to jako včera, kdy jsem psala první díl tohoto deníčku a přišlo mi naprosto nemyslitelné, že někdy opravdu přijde konec června a já budu vědět, jak to všechno dopadlo. Tak se pohodlně usaďte a ponořte se do čtení závěru jedné mé životní kapitoly.

Páni, červen byl jízda, doslova. Období leden - květen jsem byla zavřená doma nad knížkami a mým největším zážitkem měsíce byl výlet s odpadky ke kontejnerům. 😂 Sociální kontakt na nule, tak dlouho bez kamarádů jsem nikdy nebyla a už se mi po nich opravdu stýskalo, protože videohovory se to prostě nedá nahradit. Co dál mi přinesl lockdown + maturita + přijímačky - ze mě se stalo prasátko a z mého pokoje chlívek. 😂 To se prostě dostanete do takového stavu, kdy vám je jedno, jak vypadáte, a tak pořád dokola taháte jen legíny, vytahaný trička a mikiny, protože proč se oblékat do něčeho hezkého, když si na to stejně za chvíli kydnete přesnídávku nebo jdete ven pomuchlat kočku a jste celý od chlupů. A nepřála bych vám vidět můj pokoj v červnu, kdy vrcholila maturita a přijímačky, takový nepořádek jsem tady ještě neměla, hrůza, ale opět se dostanete do stádia, kdy vám to už je nějak všechno jedno.🙈

Takže teď máte představu, jak plynul můj život a najednou přišel červen a hned 2. 6. ústní maturita!! Sice jsem maturovala „jen“ ze dvou předmětů (bio + che), ale málo toho rozhodně nebylo. Zhruba týden před maturitou jsem jela 3. čtení/učení maturitních otázek, plus jsem si tam nechala rezervu na různé problémové otázky, které budu ještě potřebovat dopilovat na poslední chvíli. A fakt jsem si to skvěle rozplánovala, protože jsem to akorát všechno stihla projet. Nicméně pak se to trochu zkomplikovalo, protože den před maturitou nám kamarádka ze třídy, která ten den maturovala, oznámila, že 2 holky dostaly za čtyři. A jak jsme to s další kamarádkou, s kterou jsme další den maturovaly, pochopily? Že tam na biologii rozdávají samý 4 a my to určitě totálně projedeme, takže jsme začaly plašit a ještě si všechno ten večer opakovat, protože to prostě nedááááme, mental breakdown!😵 Až den po maturitě jsme zjistily, že to bylo jen jedno velké nedorozumění, protože tím „dostaly za čtyři“ bylo myšleno, že dostaly čtyři JEDNIČKY!😂😂Ach jo😂ale zase na druhou stranu jsme k té maturitě šly totálně nahypované, což se pak i podepsalo na tom výsledku!

Jelikož jsem maturovala až odpoledne, tak jsem měla dopoledne dostatek času, který jsem využila ještě k rychlému opakování. Ale čím víc se to blížilo, tím hůř mi to lezlo do hlavy, a tak jsem se smířila s tím, že tam vždycky bude něco, co nebudu umět, a šla jsem mýt umyvadlo.😂 Řekla jsem si, že udělám aspoň něco užitečného, a navíc budu mít nějakou jinou aktivitu než jen to učení. A pak přišla chvíle, na kterou jsem se z toho celého dne těšila snad nejvíc: že se namaluju, hezky se obléknu, vezmu si podpatky a bude mi to po těch čtyřech měsících zase slušet. 😅 Pak jsem si zabalila ještě všechny svoje otázky, které jsem ve škole už ani neotevřela, ale pro klid v duši jsem si je musela vzít.

Tohle jsem přece nemohla nechat doma, kdo by se s tím nechtěl tahat?!

A pak už jsem byla hooodně nervózní! Uklidňovala jsem se tím, že jsem tomu ten čas věnovala, udělala jsem pro to maximum a že nám to prostě musí dát, aspoň na tu čtyřku. 🙏

Když jsem přijela ke škole, tak jsem se ještě minula s dopoledními maturanty a přišlo mi strašně hezký, jak jsme v tom všichni byli spolu a navzájem jsme se podporovali a po těch 8 letech, kdy to bylo občas takové divoké mezi námi, jsme to všechno zahodili a fungovali jsme jako hodně dobře sehraný tým. 

A potom jsem už seděla v přípravné místnosti a čekala, až přijde můj čas zúčtování. V posledních minutách před jsme si tam s holkami povídaly a navzájem se podporovaly, šanony s učením jsme radši nechaly zavřené. A najednou jsem vzala za kliku a šla do té osudné maturitní místnosti. Ještě jsem tam chvíli vzadu seděla vedle naší učitelky chemie a spolu jsme si povídaly o vejškách, o Brně a o Olomouci a o tom, kde studuje její dcera a jestli je tam spokojená. A to bylo tak krásné, hned ze mě tam ten stres opadl! Potom jsem si šla už tahat otázku, věděla jsem, že prostě musím vzít tu první, která se mi bude líbit a ne tam nad tím rukou mávat a desetkrát se rozmýšlet, kterou teda vezmu. V tu chvíli jsem tak nějak vycítila, kterou otázku si mám vzít - zase ty moje pocity, že ano.😂 Vytáhla jsem si 17. - heterocykly a nukleové kyseliny, joooo, to nějak dám, jsem si říkala, na čtyřku by to mělo jít! Jak jsem tam tak seděla na potítku, tak jsem tam vypisovala všechny možný kraviny, který mě napadly, hodně jsem tam zabíhala do biologie a samozřejmě jsem tam musela vypsat všechny vzorečky heterocyklů, protože v tom jsem si fakt byla jistá. 😂 (Jakože u přijímaček v Olomouci byla jen jedna podotázka na heterocykly, což mě mrzelo, tak jsem si to užila aspoň u té maturity!) A potom přišel čas na samotné mluvení a bylo to fakt super, obě moje zkoušející učitelky z chemie byly úplný zlatíčka, nechaly mě mluvit, ke konci se jen na něco doptaly a bylo to! A ani to nebolelo.😅 Tak to byl pěkný začátek, který mě ještě víc namotivoval a pak už se šlo na biologii. A to neuhodnete, znovu jsem si vytáhla 17!😂 Asi moje nové šťastné číslo, protože 17. otázka v bio byla trávicí soustava!😍 Takže pěkně člověk, žádný zvířátka, kytičky ani ekologie. Jeeej! A bylo to opět super, zkoušející mě tentokrát více přerušoval a doptával se na různé detaily, ale i tak to bylo hodně příjemné zkoušení. 

Tak to by bylo, maturita za mnou a ještě to byl takhle krásný zážitek, lépe už to dopadnout nemohlo! To byla pro mě novinka, že jde, aby to bylo hezké a člověk na to měl hezké vzpomínky. Samozřejmě je to hodně o štěstí na otázky, o zkoušejícím, věřím, že někdy vás tam můžou hodně potopit, i když to umíte, ale prostě jste tomu člověku nesedli a teď si to na vás vybíjí. Co je ale důležité, udělat to! Aspoň na tu čtyřku, ale mít to!💪

Co bych tedy poradila budoucím maturantům.

• Začněte včas s učením! Já se natvrdo začala učit maturitní otázky v lednu (no jo, jsem trochu blázen😂, ale pak jsem se aspoň tolik nestresovala ke konci, že nestíhám.)
• Základem jsou dobře propracované materiály. Jestli se zároveň hlásíte na medicínu, tak doporučuju nějaké hodně podrobné otázky, abyste vzali učení na přijímačky spolu s maturitou. Jednak tím zaválíte u maturity 😉 a také se vám to hodně vyplatí u přijímaček.
• Když na vás padne nervozita, že nic neumíte, že to nedáte a že jste nejhloupější na světě, tak si říkejte, že takhle se cítí každý a že jste tomu věnovali maximum a že to na tu čtyřku rozhodně dáte!
• Při čekání na potítko se už nic neučte, ale povídejte si se svými spolutrpiteli, stejně byste už do té hlavy nic nedostali, a tak se aspoň odreagujete a ten stres z vás trochu spadne.
• Na potítku zachovejte klidnou mysl (já vím, že se to lehce řekne, ale hůř se to provádí😂, ale aspoň se o to pokuste) a na ten papír pište jakékoliv kraviny, co vás k tomu tématu napadnou, hlavně abyste pak mluvili a nebyli ticho!
• Při zkoušení nespěchejte s mluvením, hezky pomalu, ať to natáhnete.😂 A taky mluvte dost nahlas a aspoň se tvařte, že to umíte, protože to jak působíte na ty zkoušející, dělá taky hodně.
• Říkejte si: Zvládli to jiní, zvládnu to taky!💪

A když byla hotová maturita, tak následovala další stejně důležitá část: Partyyyy!😁🎉A tak jsme slavili a slavili, že je to za námi, dokonce jsme si střihli ještě poslední zvonění, protože corona a protože divnej rok, takže holt až po maturitě. Ale pořád jsem tak nějak v hlavě měla, že to nejdůležitější a největší vyvrcholení celého tohohle roku mě ještě čeká. Přijímačky!!! Ano, je to tak, větším milníkem pro mě popravdě byly přijímačky, než maturita. 😅 A to bych radila i vám v přípravě: Věnujte víc času přípravě k přijímačkám, než k maturitě. Jasně, na vejšku nemůžete nastoupit bez maturity, ale když věnujete svůj čas spíše přijímačkám, tak vám vyjde i ta maturita, ale když to uděláte obráceně, tak už tam taková šance na úspěch u přijímaček není.

Mezi maturitou a prvními přijímačkami byl jenom jeden týden a to jsem si předem myslela, kolik toho stihnu ještě... No houby.😂 Co nestihnete před maturitou, to už po maturitě nedoženete, takže začít se učit na přijímačky až po maturitě je hoodně blbý nápad. Zaprvé už máte jednu velkou zkoušku za sebou, takže chcete slavit a ne se ještě učit, když už všichni kolem vás jsou přijatý na vejšky a můžou jít na koupálo. Zadruhé už jste na tom s časem hodně bídně, moc ho nezbývá a té látky k učení je ještě hodně, takže představu, že všechno doženete po maturitě, hned zahoďte, budete mít sílu tak maximálně na dolaďování posledních mini detailů a krátké opakování.

Poslední opakování před přijímačkami - bez čokolády ani ránu!

A i přesto jak mooooc se mi už nechtělo sedět u toho učení po maturitě, jsem se ještě na ten jeden poslední týden hecla a pustila se do počítání příkladů z chemie, kreslení Krebsova cyklu a čoček v optice. Ale jak jsem přijela z Olomouce, tak už to opravdu nešlo, vsadila jsem to všechno na jednu kartu, která musela vyjít. Podrobný průběh přijímaček v Olomouci najdete zde. Potom následovaly přijímačky v Brně - článek zde. A nakonec jsem si střihla Prahu - článek v procesu. 

Tohle za to rozhodně stálo!

Yolomouc! ♥

Brno! ♥

A nakonec Praha! ♥

Ale to vám řeknu, ten pocit, když už to máte za sebou a víte, že jste přijatý na svou vysněnou školu, je opravdu k nezaplacení, zvlášť když víte, kolik vás to všechno stálo úsilí, jaká mordovina to kolikrát byla. A najednou to všechno začne dávat smysl, proč se stalo tamto a proč se vám nepovedlo ono, proč jste museli na něco tak dlouho čekat a proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ovšem tyto věci člověk mnohdy pochopí až s odstupem času. Nejtěžší na tom celém roce nebyly ani přijímačky, ani maturita, ale ty chvíle, kdy je člověk doma sám, sedí nad tím učením, nejde mu to do hlavy, ale přesto musí vytrvat a to nikdo nevidí. Ty chvíle, kdy vás ostatní nevidí, kdy jste sami, jsou rozhodující, jak to nakonec celé dopadne, maturita a přijímačky, to už je jen takový výstup z toho všeho, to je ten vrchol ledovce, který ostatní vidí. 

Jaká pravda!

Ale abych se tady jen nevykecávala, jak jsem si to všechno vydřela sama, tak to by byl velký omyl! Také díky své rodině, kamarádům, Bohu a pár skvělých učitelů ve škole mi tenhle skvělý zážitek byl umožněn. Děkuju! Když jsem po přijímačkách byla ve škole poděkovat učitelům, které považuji za opravdové učitele, tak to bylo až dojemné setkání. A i když jsem poslední rok na gymplu prohlašovala, jak se tam nikdy už nevrátím, jak to tam nemám ráda, tak jsem nakonec pochopila, že nemůžu všechny házet do jednoho pytle + zapůsobila selektivní paměť a teď prohlašuju, že jsem strašně moc ráda, že jsem chodila zrovna na tenhle gympl, učili mě zrovna tihle učitelé a měla jsem zrovna tyhle spolužáky. I když to ne vždy byly hezké momenty, tak i přesto to byla opravdová škola života, která mi toho hodně předala.

No a když bylo po přijímačkách, tak nás všechny čekala odměna ve formě pomaturitního plesu, který byl prostě úžasný! 😍 Možná bych i řekla, že to bylo lepší, než kdyby to bylo klasicky v zimě někde v kulturáku, protože takhle jsme to měli pod širým nebem v zámeckém parku a mělo to opravdu hodně pěknou atmosféru! ♥

Červen byl teda opravdu velká jízda. Maturita, přijímačky, oslavy a zase přijímačky, pomaturák a znovu oslavy! 🎉 Jo a abych nezapomněla, taky jsem si konečně našla čas na úklid toho mého chlívku.😂 A pak už na mě čekal Netflix, kamarádky, bazén, výletění, Harry Potter a spousta dalších věcí, na které doteď nebyl čas. Krásná a sladká odměna! A jedno vám řeknu, mělo to cenu, opravdu se to vyplatilo, i když jsem to všechno chtěla hoodněkrát vzdát. Takže jestli vás tenhle koloběh: maturita a přijímačky na medicínu také čeká, tak se nevzdávejte a jděte do toho po hlavě, i když si třeba nejste jistí, jestli to chcete jednou dělat. Ono se vám za ten rok naskytne tolik zkoušek, kdy budete mít tu možnost zjistit, jak moc je vaše motivace silná. A buď zjistíte, že to je opravdu to, co jednou chcete dělat, a nebo vás to přesvědčí o tom, že byste měli zkusit radši jinou cestu. Ať se rozhodnete tak nebo onak, nikdy to nebude špatně. To nejdůležitější je, aby vás to bavilo hluboko v srdci. Protože když budete opravdu chtít, tak to dokážete! 😉 Nemějte iluze, že vás bude vždy bavit to učení, to snad nikoho😂, ale každý si tam najde své, někoho baví organika, někoho biochemie, někoho kosti, jiného zase genetika. Důležité je, abyste to zkusili, i když vám ostatní říkají, že na to nemáte. Zkuste to, pusťte se na tuto cestu a pak už se jen nechte unášet a důvěřujte, že ať to dopadne jakkoliv, tak to bude správně. 🙏

Něco končí, jiné začíná. A tak se s vámi loučí deník maturantky, ALE od září/října se můžete těšit na „Z deníku medičky“. ♥ Yolomouc čeká a já věřím, že to budou skvělá léta mého života, na která budu nakonec jednou s láskou vzpomínat (samozřejmě jen díky selektivní paměti, která vytěsní většinu hořkých vzpomínek😅). Teď tu sedím jako naivní budoucí prvák, který si studium medicíny představuje asi jako Hurvínek válku, ale proč si brát ty iluze už teď.😅 Těším se na všechny zážitky, dobrodružství i pády, které přinesou budoucí roky, věřím, že to bude jízda!💪 Tak na viděnou u dalšího deníku tentokrát už jako medička! 

 Dnes tu máme další moravskou fakultu, tentokrát vás provedu přijímačkami v Brně na MUNI MED. 😃

Začneme opět hezky od začátku. Období, kdy jsem chtěla do Brna trvalo pěkně dlooouho a pak když muni zveřejnila video ze simu, tak jsem byla namotivovaná jako nikdy.😅 A tak jsem dlouho projížděla modelovky jen do Brna, během dubna jsem se intenzivněji vrhla spíš na maturitní otázky a potom jsem se k modelovkám na muni už nedostala, abych je zopakovala důkladněji a byla si jistá většinou otázek. A věřte mi, i když jste dřeli jak kůň tak dva měsíce před přijímačkami, ale potom se na to vykašlete po maturitě, tak většina té práce přijde vniveč, proto s přípravou na přijímačky začněte včas, abyste to stihli ještě zopakovat. A tuto část příběhu už znáte z minulého článku, pomaturitní úsilí jsem vložila do Olomouce. ♥ Když jsem se vrátila z přijímaček na lf upol, tak jsem se už opravdu nedokázala učit, i když jsem ještě nevěděla výsledky, tak jsem tak nějak podvědomě věděla, že na tu úroveň, s jakou jsem jela do Olomouce, se už nedostanu, takže jestli to nevyjde tam, tak už nikam. A pak přišly výsledky ✅ a já hodila nohy nahoru a dala si prázdniny.😂 Ale do Brna jsem stále chtěla jet aspoň kvůli výletu, a tak se jelo! 

Při cestě vlakem jsem měla velký strach z toho, že se mi bude v Brně líbit víc než v Olomouci, a tak jsem se od první chvíle, co jsme vystoupily v Brně na nádraží, snažila hledat věci, které se mi nelíbí.😂😂 Což berte s nadsázkou, spíš jsme si s holkami z toho dělaly srandu. Ale bylo těžké hledat ošklivé věci, byl totiž úplně boží letní večer a když jsme dorazily ke kampusu v Bohunicích, tak to bylo wow.😍 A ta nemocnice v pozadí! Fakt jsem mrkala, jak to tam bylo všechno velké, připadala jsem si tam strašně maličká. 😅 Nejsem ten typ člověka, co by byl vyhraněný buď v souboji Praha/Brno nebo Hradec Králové/Pardubice, mně se prostě líbí všude!😂 Tož máte to v tom Brně hezké!

Užily jsme si opravdu krásný večer v Brně, učení jsem pomalu ani neotevřela. To se dostávám k dalšímu tipu k přijímačkám: Hlavně se večer předtím už nic neučte, dělejte něco úplně jiného, i když máte pocit, že nic neumíte, večer předtím už to fakt nedoženete, tak si aspoň užijte krásný večer. 😎

No ale pak přišla noc a já absolutně nemohla usnout, protože mi nedala spát jedna jediná otázka: „Co když se dostanu i do toho Brna, jak se pak rozhodnu, když se mi líbilo v obou městech.“ A to byl úplně zbytečný strach, ono se to pak vyřešilo samo.😂 A tak jsem se celou noc jen převalovala a když už to fakt bylo hrozný, tak jsem si řekla: „Jejda tak už spi, půjdeš do Olomouce a hotovo, ale už hlavně spi!“😅 A tak jsem usnula, podle mého názoru jen tak na 3 hodiny, takže ráno bylo vstávání dost krušné.

Probudily jsme se do krásného slunečného dne, vstávat se sice moc nechtělo, ale spát už taky ne, protože jsme v našem pokoji pod střechou měly už velké dusno. A tak jsme vyrazily šalinou 😎 ke kampusu na přijímačky. Bylo tam teda hodně lidí, ale fronta do budovy postupovala celkem rychle. A pak jsem vešla do toho obřího areálu fakulty, no ty chodby😂 - já bych se tam nevyznala snad ani po těch šesti letech. Každopádně na stejné neorientační typy jako já byli na fakultě připraveni a všichni byli velmi ochotní nám ukázat, kterým směrem se dát k naší posluchárně/místnosti. A to nemluvím o doktorech/doktorkách/studentech a studentkách, kteří dělali dozor v naší místnosti, ti byli opravdu suproví, snažili se s námi prohodit ještě pár slov před samotnými přijímačkami, trochu odlehčit napjatou atmosféru, házeli vtípky, palec nahoru za tento skvělý přístup! 👍 A pak jsme začali psát...

Nejprve pár informací k průběhu přijímaček: Přijímačky jsou jednokolové, píšete 3 testy po 40 otázkách, na každý máte 50 minut, mezi jednotlivými testy jsou čtvrthodinové přestávky. Suma sumárum, strávíte tam i se všemi organizačními záležitostmi necelé 4 hodiny. Můžete mít u sebe kalkulačku, pití a psací potřeby. Jaké otázky vás v testu potkají: vždy bude jen jedna správná odpověď, ovšem najdete zde u každé otázky magickou odpověď za e: žádná z uvedených odpovědí není správně. 👌 Všechny otázky jsou hodnoceny jedním bodem, maximálně můžete získat 120 bodů (když nebereme v úvahu žádné bonifikace). Co se týče braní na průměr, tak to v Brně je, takže můžete zkusit štěstí.😃 Bonifikace Brno také rozdává - a to hlavně za olympiády, ale i za jazykové certifikáty.

Bodové hranice

Materiály

Strategie

 Pomalu Rychle jsme se přehoupli do druhé půlky června, což jsem si v dubnu absolutně nemyslela, že se toho kdy dočkám. A dočkala! Maturita a přijímačky za mnou, ty nejdůležitější výsledky už vím, takže mi konečně po necelých 10 měsících učení mohly začít ty opravdové prázdniny! 😁😎 A co to znamená? No přece nálož článků na blogu! 

V dnešním článku bych vám chtěla popsat přijímačky na LF UPOL z mého pohledu, jak probíhaly, jakou strategii jsem zvolila, z čeho jsem se na ně připravovala a jak to nakonec celé dopadlo. Tak jdeme na to!

Celý příběh bych začala vyprávět od našeho svaťáku před maturitou, kdy jsem si jednoho dne zkoušela projet celou knížku s modelovkami na LF UPOL. Překvapivě mi to dopadlo docela dobře, dokonce hodně dobře a to byl moment, který mě nakopl k tomu, abych se po maturitě na to učení nevykašlala, ale ještě zabrala z posledních sil a věnovala čas příkladům, které mi nešly, optice, triviálním názvům v anorganice atd. Dalším faktorem, který mě na té cílové rovince poháněl, byla vzpomínka na den otevřených dveří, kterého jsem se na LF UPOL ještě ve třeťáku zúčastnila. Dodnes si pamatuju, jak jsem tam seděla v té velké narvané posluchárně a poslouchala proslov děkana fakulty, který mě doslova chytnul za srdíčko. Od té doby jsem sice chvílemi střídavě tíhla k Brnu a k Praze, ale nakonec se kruh uzavřel tam, kde začal. 

V době maturit absolutně nebyl čas na přípravu na přijímačky a po maturitě už se mi sakra nechtělo, ale byl to jen jeden týden, který mě dělil od přijímaček. Jeden týden, kolik to je v porovnání s tím, co už jsem zvládla. A tak jsem se hecla a v tom krásném letním počasí jsem se ještě na chvíli zavřela v pokoji a zasedla k problémovým příkladům z chemie a počítala jsem je, dokud jsem si nebyla jistá, že je zvládnu. Kreslila jsem si čočky, zrcadla, opakovala bakteriální a virová onemocnění a dělala si na papíry přehledy kapitol, které mi tolik nelezly do hlavy.

Do Olomouce jsem odjela už den předem, protože jsem dostala termín už od 7:00. Já jsem ranní ptáče a přála jsem si termín brzy ráno, ale že až takhle brzo, to jsem nečekala. 😆 Ale aspoň jsem měla důvod strávit v Olomouci víc času a vyzkoušet si i spaní na kolejích. Celkově jsem na ty přijímačky a hlavně VÝLET do Olomouce byla natěšená, konečně se někam po lockdownu podívám!! Samozřejmě mě přepadaly myšlenky typu: Co když to nevyjde? Neměla jsem se radši soustředit na Brno nebo na Prahu, třeba bude v Olomouci větší konkurence. Co když v těch přijímačkách bude zrovna to, co neumím? Takovéhle myšlenky jsem se snažila zahánět tím, že jsem si říkala, že jsem pro to udělala maximum, že to dopadne tak, jak má. Ale že i tak do toho na těch přijímačkám dám všechno a pak se děj vůle boží. A to mě uklidnilo. 😊 Jinak jsem asi desetkrát za cestu koukala do batohu, jestli opravdu mám s sebou kalkulačku a všechny potřebné papíry.😅 Jelikož jsem do Olomouce jela naprosto sama samotinká, tak jsem se ještě navíc trochu obávala toho, jak se tam zorientuju, jak se ubytuju na kolejích, jak najdu fakultu. Nakonec s orientací nebyl absolutní problém, data a google mapy mě zachránily!😄 Splavená po cestě jsem se nějakým způsobem ubytovala na kolejích, našla svůj pokoj a začala krize - hlavou se mi honily myšlenky, že ještě nejsem připravená na vejšku, že to nezvládnu a proč jsem sem vůbec jezdila, vždyť tam bude tisíc dalších lidí, kteří na tom, budou líp než já. Ale pak jsem si řekla dost, nech té trudomyslnosti a jdi se radši projít na čerstvý vzduch. A to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem v ten moment mohla udělat! Najednou jak jsem vyšla ven, jako by ze mě všechen strach spadl a já si to začala užívat. Vydala jsem se směr lf, abych tam pak ráno trefila úplně bez problémů, cestou jsem si dala zmrzlinu a celá Olomouc mě naprosto okouzlila! 😍 Prošla jsem se okolo katedrály sv. Václava, dále jsem zavítala do Smetanových sadů, kde byla taková parádní atmosféra a nakonec hřeb večera a taky kopce 😅 lékařská fakulta! ♥ Krásná a tak akorát velká. Moc se mi líbila a v ten moment jsem si začala říkat, že mi bude opravdu hodně líto, když to nevyjde, ale jestli to vyjde, tak budu skákat radostí metr do stropu.

Když jsem se vrátila z večerní procházky zpátky na koleje, dala jsem si večeři a pak začaly chrastit klíče v zámku. A tak mi rychle blesklo hlavou, aha, tak to bude asi moje spolubydlící na tom dalším pokoji, který je v buňce. Prosím, ať je milá, ať si spolu rozumíme. A pak do těch dveří vešla sympatická brunetka s úsměvem od ucha k uchu, promluvila na mě po slovensky a obě jsme hned věděly, že si rozumět budeme! 😁 Celý večer jsme pak spolu prokecaly a já měla pocit, že se snad už nějakou dobu známe, že si tak rozumíme. Potom za námi přišla ještě kamarádka té mé nové kamarádky, která byla také ze Slovenska a jak jsem záhy zjistila, tak to byla medička v prváku. Tak jsme tam už měly na pokoji pěkný babinec.😅 Povídaly jsme si o všem, co nás napadlo, probraly jsme studium v Olomouci, koleje, plány na léto, očkování, jak se dopravíme následující den k fakultě. Bylo to moc příjemné povídání a když jsem ten večer usínala, říkala jsem si, že lepší už to snad být nemůže. ♥

A bylo ráno 8. 6. 2021, den, na který jsem se tak dlouho připravovala, den, který rozhodne o mé budoucnosti. Nějak moc důležitých věcí najednou a já byla překvapivě úplně v klidu a moje nová kamarádka taktéž. 😂 My jsme absolutně nezapadaly mezi průměrné uchazeče na medicínu, my nezapadaly ani do těch nad nebo podprůměrných, my byly prostě jiné. A pak když jsme se před kolejemi setkaly s Verčou (Slovenka, medička z předešlého dne), aby nás zavedla k fakultě, tak nám vyprávěla, jak byla ráno úplně nervózní za nás.😅 A my přitom byly stále v klidu, nepochopitelné, ale skvělé, připadala jsem si, jako bych byla otupěná nějakou drogou. (Ale nebojte, já si ten stres pak vybrala při čekání na výsledky.😅)

Došly jsme k fakultě, vyřídily papírování, poohlédly jsme se po konkurenci (tam bylo tolik lidí!!! a to bylo během dne ještě kupa dalších termínů) a pak už jsme šly na to! (*stále v klidu😂) Jinak organizace byla v Olomouci skvělá, nikde jsme nečekali dlouhé fronty, šlo to rychle, k místu našich přijímaček nás všichni ochotně navigovali, palec nahoru! Jak jsem si sedla do lavice, měla jsem ještě trochu času, a tak jsem ho strávila tím, že jsem si povídala se svou spolusedící, která čirou náhodou byla moje jmenovkyně a taky si pamatuju, že měla krásný šato-overal. 

Od sedmi nám 2 paní doktorky začaly vysvětlovat, jak máme vyplňovat záznamový arch, kolik budeme mít času a kam patří napsat identifikační číslo. Pro budoucí uchazeče důležité info, jak vypadá přijímačkový test na LF UPOL: Přijímačky jsou jednokolové, píšete jeden test ze tří předmětů: fyzika, chemie, biologie. Máte na to přesně 60 minut, otázek je celkem 60, v každém předmětu je 5 otázek za 2 body (to tam budete mít napsané v zadání, které otázky jsou za kolik bodů) a zbytek za 1 bod, celkem tedy můžete získat 75 bodů. Olomouc nebere na průměr ani nedává žádné bonifikace, všichni mají rovné podmínky, což se mi hodně líbí. :D 

Bodové hranice 

• 2020 VL: 1993 uchazečů se dostavilo, vzali 343, bodová hranice byla 58 bodů (po odvolání klesla hranice na 52 bodů)
• 2020 ZL: 1131 uchazečů se dostavilo, vzali 94, bodová hranice byla 65 bodů (po odvolání klesla hranice na 62 bodů)
• 2021 VL: 1907 uchazečů se dostavilo, vzali 331, bodová hranice byla 60 bodů (po odvolání klesla hranice na 51 bodů)
• 2021 ZL: 1111 uchazečů se dostavilo, vzali 94, bodová hranice byla 67 bodů (po odvolání klesla hranice na 65 bodů)

Všichni mě strašili, že je na to v Olomouci málo času a že v chemii jsou brutální příklady a je to pravda, můžu jen potvrdit, ale opět se to dá zvládnout, když víte, jak na to! 😈 Takže čtěte dál!

Materiály

Absolutní must have pro Olomouc jsou tyto knížky:

 Původně jsem tenhle článek chtěla vydat už včera 1. 6. den před maturitou s představou, že bude mít správný nádech nervozity, což by krásně odráželo celý květen v mém podání.

Ale jelikož jsem včera byla fakt v p**eli 😂, tak píšu až dneska, kdy už mám po maturitě... A spoiler do dalšího článku: Máááááám to!!!!!💖💖 Ale o tom, jaké to bylo, až někdy příště. 😁

Jaký byl květen? Náročný, stresující, vysilující, nářez. Ale začalo to docela nevinně, od 1. května jsme měli zcela dobrovolnou výuku, takže jsem za celý květen byla jen na jedné dvouhodinovce biologie a pak už jsem na nic nešla.😂 Já to měla už v tom dubnu tak, že jsem si ty otázky potřebovala hlavně projít sama a už jsem je nechtěla slyšet posté odvykládané na hodině. Ale někomu naopak pomáhalo to slyšet od někoho jiného. Takže systém dobrovolnosti v květnu se mi velice líbil!

Bylo tedy na čase na to pořádně sednout (ne že bych se tomu doteď nevěnovala 😂) a drtit se a zase se drtit. Celý květen bych rozdělila na dvě části: před svaťákem a ve svaťáku. Před svaťákem můj program dne vypadal následovně: 2 maturitní otázky a 100 otázek z modelovek za den. Mazec, ale nebyly tam už ty online hodiny, čímž jsem získala ohromné množství času navíc. A potom přišel svaťák a to už jsem jela jenom maturitní otázky, na modelovky vůbec nezbyla energie, čas a ani vůle. V průběhu našeho svaťáku jsme ještě psali didakťáky, což pro mě bylo velké zpestření těch monotónních dní. Byl to pro mě opravdu zážitek, protože jsem se po několika měsících namalovala a vzala si na sebe něco jiného než legíny. A taky jsem šla mezi lidi, naživo jsem se s většinou lidí viděla poprvé od Vánoc. 🙈 Šílené, ale já je tak ráda viděla, já z toho měla takovou radost. A možná právě těchto několik okolností dohromady způsobilo, že jsem se z těch didakťáků vůbec nestresovala. Cítila jsem se jako bych si vzala nějakou drogu a byla totálně utlumená. 😅 Naštěstí jsem psala ájinu a ne matiku, ta byla prý tenhle rok mega těžká. 😳 Zato ájina😅to byla úplná procházka růžovým sadem! A čeština, tak ta nějak šla, řekla bych, že ta její úroveň opravdu odpovídala těm cvičným didakťákům, takže když si člověk předtím pár testů zkusil, tak to musel dát v pohodě.

Přidávám malou vsuvku pro pobavení:  nezapomenutelný El Risitas a didakťáky - matematika a čeština. To byl jeden z momentů, na který jsme se s holkami těšily - až jednou budeme na tahle videa koukat a budeme se v tom vidět.😂

Každopádně výsledky z didakťáků ještě nevíme, což je docela sranda, když už za sebou máme ústní, ale výsledky písemného stále ještě nemáme. 😃

Konečně se venku začalo dělat líp, a tak jsem se s učením mohla přesunout na čerstvý vzduch. :D

S napsanými didakťáky mi spadnul ze srdce první kámen a pak to začalo být nějak víc reálné, jako kdyby přestala působit ta droga. My maturujemeee! Najednou mi to začalo čím dál tím víc docházet. A taky přibylo stresování a plašení, že nic neumím, že budu ráda, když to dám na čtyřku. A to jsem maturovala „jen“ z chemie a z biologie. Na druhou stranu jsem si ale říkala, že jsem do toho učení fakt dala všechno, učila se i ty otázky, které se mi vůbec nelíbily a že se mi to u té maturity snad vrátí. A taky jsem to už sakra chtěla mít za sebou.

Pamatujete si, jak jsem minulý měsíc sdílela, jak jsem si nainstalovala Forest a že je to nejlepší aplikace na světě? Tak to stále platí, Forest mě v květnu zachraňoval ještě víc než v dubnu. A opravdu na něj nedám dopustit. 😅 Takže rada pro všechny, co se potřebují hecnout a naučit se na maturitu/přijímačky/zkoušky na vš, nainstalujte si Forest!!! V dubnu jsem vypěstovala 73 stromečků, za květen to bylo přesně o 200 stromků víc. Byl to masakr, jela jsem to fakt poctivě, ale vyplatilo se to - nebo aspoň u té maturity. Přijímačky mám stále před sebou, takže to ještě vůbec nevím, jak dopadne.😅 Což je další bod, který mě štve. Proč my na ty zdravotnické obory musíme dělat přijímačky jako poslední?! 😂 

Květen byl opravdu zatím nejnáročnějším měsícem z hlediska učení. Tomu, jak jsem se pokoušela o učení v září, se teď popravdě musím smát.😂 Ta Áďa, která 1. září otevřela modelovky z fyziky, udělala prvních deset úloh, zpracovala jednu A4 maturitních otázek za den a myslela si, že se div nepředřela, byla taaak strašně naivní. Ale to k tomu asi patří, na druhou stranu jsem měla tenkrát extrémní dávku motivace, z které čerpám doteď.

Jo a abych nezapomněla, už se mi ohromně stýská po ig! Ale už jen pár dní/týdnů a jsem zpět! Máte se na co těšit, bude to fakt jízda! 😎

A příště se doufám uvidíme už na ig.😁 Přeju vám všem, co máte ještě před sebou maturitu, hoodně sil a taky štěstí, protože to je tam taky dost potřeba. A pak samozřejmě hodně štěstí u přijímaček! 💪💪 To zvládneme!!

 Ahoj a vítám vás všechny tentokrát u dubnového deníčku. :D Za duben se toho v mém životě událo víc než za všechny 3 přechozí měsíce roku 2021, ale tak co si budem, ono zase není tak těžký překonat ten věčný stereotyp.😂

Konečně začalo být tepleji a já se s učením mohla začít přesouvat ven na sluníčko.🌞

Na začátku dubna jsem opět začala pociťovat beznaděj a přišlo mi to nekonečný, že se toho června snad nikdy nedočkám. Tak jsem si vzpomněla na svá předchozí léta na gymplu, kdy jsem se každý rok nemohla dočkat letních prázdnin, a tak jsem si v diáři vyráběla odpočítávací kalendáře, abych viděla, že jsem každým dnem blíž a blíž prázdnin. No a tak jsem si 5. 4. vyrobila podobný odpočítávací kalendář, tentokrát ne do prázdnin, ale do prvních přijímaček. Tenkrát mi zbývalo 64 dnů, dnes mi zbývá 38 dnů a pak že to neutíká.😂 Nevěřili byste, jak mi tohle pomohlo. I když za ten den neuděláte nic do školy nebo k přijímačkám, stejně si ten den můžete odškrtnout, ať už se děje cokoliv, na konci dne uděláte jeden další křížek a to je opravdu skvělý pocit! 

Další milník, který následoval odpočítávacímu kalendáři, byl přijímačkový test nanečisto. Na netu jsem našla jednoho dne test na MUNI pro magisterské programy z roku 2019 a řekla jsem si, že by bylo fajn zjistit, jak na tom jsem. Tak jsem se do toho jednoho krásného odpoledne pustila, bez taháků, bez učebnic, bez tabulek, jenom s kalkulačkou a svým mozkem. Bylo to velmi záživné.👌😂 Nejdřív jsem se vrhla na biologii a to byl trapas, když jsem zjistila, co všechno si nepamatuju (překvapivě mi ale biologie ze všech tří předmětů dopadla nejlíp). Potom jsem šla na chemii, kde má pozornost začala už trochu upadat, nicméně z první poloviny testu jsem měla dobrý pocit (a pak jsem toho tam stejně měla kupu blbě😆, takže nedejte na své pocity) a druhou půlku testu jsem natipovala. Pak byla fyzika, na tu jsem se i těšila, že bych tam mohla něco vědět. Jak naivní jsem byla, zaprvé jsem byla už totálně vyčerpaná a nechtělo se mi už u toho sedět a zadruhé mi ty otázky fakt nesedly. Pak nastalo vyhodnocování testu... Dosáhla jsem 50 %, takže bych se nedostala. 👎

Po tomto ne úplně zdařilém testu jsem se rozhodla, že budu muset začít víc makat, protože v březnu se mi moc nedařilo udržet si učící morálku a podle toho taky dopadl ten test. Tak jsem se rozhodla k velkému kroku - na dva měsíce (do přijímaček) si dám pauzu od ig. Zaprvé to byl jeden z mých největších zdrojů prokrastinace a zadruhé jsem už nechtěla číst příspěvky ostatních uchazečů na medicínu, kteří všechno dávají na 210 %, už jenom opakují a všechno umí i pozpátku. Rozhodla jsem se tedy pro pauzu a teď se skoro měsíčním odstupem vidím, že to byl jeden z mých nejlepších nápadů. Jedu si svoje tempo, jedno jak pomalé, nikdo mi do toho nekecá, proč tohle dělám tak a ne jinak a i když jsem se prokrastinace úplně nezbavila, protože vždycky si člověk něco najde, tak jsem to aspoň zmírnila. Zase ale musím přiznat, že se na ig těším, ale až bude po všem, až se nebudu muset učit a budu vědět, kam půjdu v říjnu na vejšku, všechno má svůj čas a věřím, že příspěvky na ig mi opravdu nikam neutečou.😃

Mimo jiné jsem taky v dubnu začala dost intenzivně kontrolovat sis, is a stag. Kdy už tam budou konečně ty informace k přijímačkám?!😬 A navíc jsem si podávala na farmacii žádost o přijetí na průměr, což jsem 16. v pátek naprosto vzdala, protože to už by přeci dávno dali vědět... A po této mé rezignaci přišel 17. v SOBOTU email od sisu, že tam mám dopis. Ok, tak to asi bude pozvánka k přijímačkám, tak to otevřu a tam se píše, že jsem splnila podmínky pro přijetí na průměr. 🙈 Takže jedna škola v suchu a v září nemusím na pracák, jupííí! 😂

A od tohoto momentu jsem začala intenzivněji makat, udělala jsem si plán až do svaťáku na druhé projíždění maturitních otázek a stále první projíždění modelovek. Také jsem si stáhla na mobil Forest (pro ty, kdo neznají, jedná se o učící aplikaci, kde za odučený čas sázíte stromečky), v minulosti jsem to už asi dvakrát zkoušela, ale nějak jsem u toho nevydržela, ale teď napotřetí se zadařilo a už taky pěstuju svůj vlastní les.😅 A opravdu mi to pomáhá, takže forest doporučuju všema deseti.

Můj lesík 🌲🌳

#studyessentials - kartičky, tabulka a fixky ✌ jako v první třídě, když jsme se učili psát písmenka

V posledním dubnovém týdnu se konečně ty vejšky rozhoupaly a začaly posílat pozvánky k přijímačkám. 😊 Zatím mi přišel email od UPOL a od 1. LF,  kde mi dokonce změnili termín přijímaček, což mi ale zrovna přijde vhod. 😀 Teď ještě čekám na email od MUNI a budu muset začít vymýšlet, jak to udělám s dopravou nebo jestli radši přespím v těch městech. Asi by bylo lepší to přespání, protože mám zatím všechny přijímačky od brzkých ranních hodin, což mně jako rannímu ptáčeti nadmíru vyhovuje, ale s dopravou je to komplikovanější. Vůbec nevím, jak se to ubytování na kolejích domlouvá. No bude to ještě sranda.😅 K tomu ještě doufám, že mi nevyjde na maturitu nebo přijímačky covid nebo karanténa. Doufám a modlím se, abych takovou smůlu neměla. 🙏

Co se ještě událo v dubnu a souvisí to s medicínou, je skvělá zpráva, že lf v Ostravě dali akreditaci na všeobecné lékařství už pro náš ročník!! 😍😍 Takže to dává šanci dalším 130 budoucím medikům! Já vím, že to nebude tak horké, protože dostali akreditaci zatím jenom na 5 let a Ostrava nepatří mezi nejoblíbenější studijní města, ale myslím si, že právě díky těmto faktům by zde mohla být větší šance na přijetí. 😀 A já pořád nevím, jestli si tam tu přihlášku mám podat nebo ne. Jak už jsem zmínila, mohla by tam být velká šance na přijetí, ale zase bych v Ostravě nikoho neměla ze začátků, žádné kamarády a je to pro mě lokalita trochu z ruky. Na druhou stranu mám teď rozečtenou trilogii Šikmý kostel (historický román o Ostravsku a Karvinsku) a ta knížka a tento kraj si mě fakt získali. Já vím, že je to padlý na hlavu, dávat si někam přihlášku jen kvůli skvěle napsané knížce.😂 Ale když mě to opravdu chytlo za srdíčko.  Tak uvidíme, přihlášky se tam můžou podávat do 15. 6., času na rozhodování dost. 

Tímto jsem se dostala na úplný konec dubna, včera se nám ve škole uzavřely známky, a tak se pomalu blížíme k cílové rovince. Mimochodem, každým dnem se mi to chce všechno vzdát víc a víc, tak kdybyste to někdo měl stejně, mám takovou radu, pusťte si do sluchátek k tomu učení nebo modelovkám nějaké electro, jde to potom líp. 💪

Já už se na ty přijímačky a maturitu normálně těším, protože je to pro mě symbol vysvobození, konce nebo možná nového začátku. Kdo ví, jak to dopadne, ale aspoň si díky těm přijímačkám udělám výlet do Prahy, Olomouce a do Brna, po půl roce doma na zadku najednou během dvou týdnů procestuju ČR křížem krážem a i to je důvod k těšení se! 😂

Poslední informace, kdybyste někdo řešil podobné trable s přespáním na přijímačky, podáním přihlášky do Ostravy, budu moc ráda, když se mi ozvete na email jdusizasvymsnem@gmail.com. A nebo kdybyste měli cokoliv jiného na srdci, tak se samozřejmě také můžete ozvat. 😀

Závěrem vám popřeju všem štěstí u maturity a u přijímaček a taky samozřejmě hodně zdraví. 

Vaše Áďa ♥

Pamatuju si, jak jsem před rokem četla příspěvky Irenky z ig @future_medicka, kde popisovala, jak si s blížícími se přijímačkami procházela skoro každý den breakdowny, a já si v tu chvíli říkala, že to přece nebude tak hrozné, že z toho budu nervózní tak týden před, ale 3 měsíce před budu naprosto v klidu... Kdybych jen věděla, jak moc jsem se tenkrát pletla, a že si o rok později budu procházet úplně tím stejným.

Na začátku března jsme se my maturanti dozvěděli (snad?) finální podobu maturit. Plán je následovný: didakťáky povinné, čj a aj (pouze státní) dobrovolná a ústní zkouška z min. 2 předmětů ve školní části povinná. Říkám si, že to nakonec dopadlo hodně dobře, nebo aspoň pro mě, protože se v podstatě od teď můžu učit už jen na biologii a chemii, což se mi krásně kryje s přípravou na přijímačky, takže 2 v 1. Samozřejmě že se ale našli i tací, kteří s tímto řešením nejsou spokojení a všude se rozvedly bohaté debaty o tom, zda maturovat či nematurovat z čj, popř. i z aj. Můj původní plán byl, že udělám kompromis, aj si vyškrtnu a čj si tam nechám, protože v době, kdy nám byla oznámena nová forma maturit, jsem už měla zpracované skoro všechny knížky a říkala jsem si, že to aspoň nepřijde vniveč. Nakonec jsem se ale rozhodla pro řešení, které (aspoň myslím) zvolila většina z nás, a to pro zrušení všeho, co jde, když tu je ta možnost. A ne, nejsme líní flákači a ano, myslím si, že se výzev nebojíme. Samozřejmě, že každý z nás naloží s tím časem, který získal navíc, jinak, ale nemyslím si, že by bylo dobré nás všechny házet do jednoho pytle. Jsem úplně alergická na řeči typu: „Tak to máš teď už vlastně prázdniny, že jo?“ nebo „No ale když nebudeš maturovat ze všeho, tak pak budeš mít třeba jednou problém najít práci.“🙃🙃🙃

Moc ráda bych sem napsala něco zajímavého a pozitivního, co se mi stalo, ale nějak není co.😅Ach jo, to je smutné. Já mám pocit, že už tři měsíce žiju v naprostém stereotypu a pomalu přestávám vnímat, co je za měsíc. (Dny a týdny jsem přestala vnímat tak v únoru, radši nechci vědět, co přijde dál.😂) A jak je člověk zavřenej tři měsíce doma, tak ani není divu, že mi z toho začíná už slušně hrabat. To, o čem jsem si myslela, že přijde nejdřív měsíc před přijímačkami, přišlo v březnu. Nebudu vám lhát a budu k vám upřímná, minimálně jednou týdně to na mě všechno dolehne a jenom brečím, prosím, ať už to všechno skončí a mám sto chutí to všechno vzdát, žít jiný život na jiné planetě v jiném světě, který by byl „normální“. Neustále si kladu otázky proč a nemůžu na ně najít odpovědi, strašně moc chci věřit tomu, že jednou to pochopím a vše mi začne dávat smysl. Nevím, co bude zítra, co bude za měsíc, co bude za půl roku a to mě ohromně ubíjí. 

Ale přece jenom na konci března vysvitlo slunce, jak na nebi, tak i částečně v mém životě. Půlka z mé rodiny se uzdravila z covidu a vrátila se z nemocnice domů, a i když už teď vidíme, že to nebude bez následků, tak je tu aspoň ta naděje. Je neskutečné, jak se nám všem za ten rok v pandemii úplně pozměnily životní hodnoty, najednou se pohybujeme v úplně jiné dimenzi a jsou před nás postaveny šíleně těžké situace. Jedno je ale jisté, jakmile se z toho koloběhu špatných událostí dostaneme, budeme o mnoho silnější a každé radosti si budeme tisíckrát víc vážit. 

Nesmíme to vzdát, čekají nás lepší časy, minimálně začne být hezčí počasí😃, tak třeba nám to jaro dá novou naději. 🙏 Myslím na vás na všechny, ať už si procházíte čímkoliv, zvládneme to!💪

Zde přikládám trochu hudby pro lepší den:💖