Po delší době se tu znovu ozývám, juchú! Jak si můžete všimnout podle frekvence napsaných článků, letní semestr se nám pořádně rozjel, v anatomii začalo cns, skoro ve všech předmětech se začaly psát zápočtové testy, k tomu nějaké ty zádrhely z osobního života, no zkrátka online svět šel pro mě trochu do pozadí. A teď to teda není o moc lepší😅popitevka stále přede mnou, ale říkala jsem si, že něco málo bych mohla sepsat, ať mám jednou na co vzpomínat.

Kafe - můj věrný kamarád! ♥

Když porovnám březen s dubnem, tak březen byl ještě takový rozjížděcí oproti dubnu, a tak byl čas i na nějaké to rozptýlení od školy - ehm, půlení zubařů.😂 Aspoň jednou za semestr jít někam upustit páru, bylo to skvělý! 

Velkým březnovým milníkem byl začátek cns v anatomii - největšího strašáka tohoto předmětu a vlastně celého prváku. Všichni nám říkali: „Až začnete brát cns, to teprve začne ta pravá medicína.“ No a měli pravdu, s cns kamarádka asi nebudu, je to pro mě všechno takové abstraktní. Na kost se člověk podívá a vidí tam nějaké hrbolky, to když se podívám na řez míchou, tak tam sotva vidím centrální kanál a zbytek si mám představit. No je to sranda. Taky jsem tak nějak uvízla v rozhodovací paralýze, z čeho se to cns vlastně učit: Čihák/Memorix/Neuroanatomie HK/Minimum CNS...

V březnu a v dubnu nás taky čekaly testíky z histologie, a tak započalo studium 50 odstínů růžové. 

Dovolím si použít meme od mé kamarádky alias „královny memes“ - aneb takto vypadá naše učení na testy z histolky.

V dubnu už začalo trochu přituhovat, protože přišla předpitevka (zkoušení před pitevním týdnem) a následně pitevní týden. Když jsem se učila na předpitevku, tak mě zase chytla taková menší krize a spousta pochyb o sobě samé. Mám na to? Netuším, jak se to všechno zvládnu naučit. Jsem tady správně? 

A některé hodiny jako biofyzika jsou super. :D (Pokud teda zrovna neděláte magnetickou rezonanci)

Nakonec ale předpitevka dopadla :D a jelo se dál, člověk si znovu dokázal, že něco zvládnul, že to za to stojí a že ještě nepřišel čas to vzdávat. A tak jsme vkročili do pitevního týdne, který byl o hodně zajímavější než v zimě, kde jsme pitvali jen končetiny. V létě jsme viděli otevírání hrudníku, lebky, drželi jsme v rukou srdce, bylo to hodně husté a fascinující. Další plus letní pitevny bylo to, že jsem nechodila na 7 jako v zimě, ale na půl desátou, to bylo jiné bájo, konečně jsem nevypadala jako zombie.😂

Hurá na pitevnu!

V prvních jarních měsících se začalo probouzet jaro i v Olomouci, a tak když je člověku ouvej, tak si zajde vyčistit hlavu do přírody a hned je mu lépe. ♥ Což mě přivádí k běhacímu updatu: Stále běhám a stále mě to baví :D, už se konečně začalo oteplovat a to se hned běhá ještě lépe. Co se mi taky na běhání líbí je to, že díky tomu objevuju nová zákoutí Olomouce a stále zjišťuju, jak je ta Olomouc strašně krásná. ♥

No není to nádhera? ♥

můj oblíbený „běhací“ most :D

 Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám vůbec chuť psát článek o škole vzhledem k tomu, co se teď děje na Ukrajině. Jako každého člověka mě to nenechává chladnou. Cítím ale, že se potřebuju věnovat i jiným aktivitám, abych na to pořád nemyslela, i když si kvůli tomu občas připadám možná trochu provinile. Ale myslím si, že v této době je obzvlášť důležité se navzájem nesoudit za to, jak moc si k sobě každý z nás připouští zprávy o aktuálním dění, každý ať se s tím vyrovná po svém. A proto si myslím, že je naprosto v pořádku sdílet příspěvky týkající se Ukrajiny, ale stejně tak i příspěvky týkající se našeho běžného života. A tak jsem se pustila do psaní.

Letní semestr nám začal na Valentýna, náhoda? Nemyslím si.😂 Anatomie je totiž životní láska všech prváků, že ano.😏 Ne, teď vážně.😅 S letním semestrem přišlo pár nových předmětů: první pomoc, biochemie, histologie a embryologie, etika a pro pár šťastlivců (včetně mě) i latina a pro pár už těch nejvíc vyvolených, kteří si při výběru rozvrhu v září říkali, že v letňáku budou mít málo předmětů, přibyla i radiola.😃 Opět včetně mě.👏

A první pocity z nových předmětů? Histola mě docela mile překvapila, zatím mě to i celkem baví, ale uvidíme, jak budu mluvit po prvním testu. Biochemie - spousta z nás se po zkoušce z chemie radovala, že už se na tomto ústavu nikdy neukáže a hned první týden nás ústav chemie přivítal zpět.😃😃😃To snad ani nemuselo být. Ale hodněkrát už jsme zvládli téměř nemožné, zvládneme i biochem. 💪 Latina - z první hodiny jsme odcházeli nadšení, že konečně nějaký vyučující na půdě fakulty uznal, že toho máme hodně.😅 Ale jinak to zatím vypadá na předmět v kategorii „v pohodě“, tak doufám, že v tom nebude nějaký háček. Etiku a radiolu ještě nemám za sebou, o těch až v příštím deníčku. Pozastavím se ale ještě u první pomoci, protože to bylo supeeeer.😁 Konečně přišel nějaký předmět, kde si člověk říká: „Jo, to je ono, proč jsem sem šel/šla, má to smysl.♥“ Zároveň jsem si na první pomoci říkala: „Proč se tohle neučí už na střední/na základce, vždyť to je tak důležité pro každého z nás, proč se k tomu člověk dostane až na vejšce a to ještě musí studovat nějaký zdravotnický obor.“

Ledvina²

Co se týče školy, tak bych začátek letního semestru zhodnotila jako velice přívětivý. Přijde mi, že si to u mě konečně nějak sedlo. Spoustu věcí jsem se oproti zimnímu semestru rozhodla udělat jinak. Například spánek - v zimním semestru můj spánkový deficit nabýval velice alarmujících hodnot, myslela jsem si, že nespat je normální, že to k tomu studiu patří a že když tohle tempo nezvládnu, tak na medicíně nemám co dělat. V letňáku jsem to ale otočila o 180°, na přednášky na půl osmou už nechodím a naspím každý den těch 7-8 hodin. Rozdíl je tam opravdu veliký - neusínám při každé příležitosti, lépe se mi soustředí a celkově jsem v tom životě tak nějak usměvavější.😁 Další věc, kterou jsem obrátila jsou životní hodnoty, škola není na prvním místě, důležitější je zdraví, rodina, přátelé a když ve škole nestíhám nebo se něco nepovede, tak se z toho nehroutím, ale jdu na další pokus (s těmi dalšími pokusy už to ostatně mám dobře natrénované ze zimáku😂). A ještě jednu věc jsem začala praktikovat se začátkem letňáku (ti, co mě znají, na mě teď budou asi trochu nevěřícně koukat😂) - začala jsem běhat. Já, absolutní antitalent na běh, člověk, který se zadýchal po 1 minutě „běhu“ a myslel, že vyflusne plíce. Ano, všechno je možné.😅 Našla jsem si takovou aplikaci (5K Running Trainer - moc doporučuju👌), která na vás při běhání mluví a střídáte běh s chůzí po určitých časových intervalech a každý týden se ty intervaly běhu prodlužují. A je to naprosto geniální, zvládám to i já, a dokonce mě to i baví.💪 Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale baví mě běhání.😁 

Tady se to běhá samo.😍

Zase nechci, aby to vyznělo tak, že mám teď školu úplně na salámu😂 a učím se velmi poskrovnu, tak to není. Přijdu ze školy - jdu se učit, přijedu na víkend domů - jdu se učit. Za ty tři týdny, co jsem ve škole, tak jsem vystřídala už tolik učících míst - knihovna na lf, studovna na kolejích, Zbrojnice, knihovna na přírodovědě (tam už mám svoje oblíbené místečko s výhledem na katedrálu a s úžasnými západy slunce😍).

Změna studijního prostředí už byla potřeba

Z cyklu „Parazituju v knihovnách ostatních fakult“

Oproti zimnímu semestru nechodím do školy každý den tak vystresovaná a nevyspalá. Je to docela paradox, toho učení je teď víc než v zimáku, ale řekla bych, že i přesto jsem v té škole spokojenější. A stačilo změnit zdánlivě tak málo, ale ve skutečnosti jsou to velké změny - víc spánku, změna hodnot, pravidelný pohyb.

Tak to byl začátek letního semestru z mého pohledu. Doufám, že jste taky začali další semestr s novou energií a chutí. V těchto dnech bych nám všem přála hlavně mír🙏. Držte se, zvládneme to.💪

 Tento měsíc jsem se zcela spontánně rozhodla, že místo deníčku za leden sepíšu shrnutí zimního semestru po předmětech a přidám nějaké své fígle pro budoucí prváky, jak to hlavně přežít.😅

Můj rozvrh na zs (zimní semestr) byl více než sympatický. 😃 Obsahoval jen 4 předměty, končila jsem ve čtvrtek v poledne a více méně všechna odpoledne jsem měla volné. Co víc si přát?👌😅 Ovšem co nebylo v zs, přijde v ls, kdy mě čeká škola až do pátku do čtyř.👍 Rady ohledně rozvrhu do prváku ode mě tudíž ještě nečekejte, protože po letňáku budu pravděpodobně mluvit jinak. 😅 Ale teď už k samotným předmětům, v zs jsem absolvovala anatomii, lékařskou chemii, biologii a biofyziku. (Někteří ještě latinu nebo nějaké volitelné předměty.)

Anatomie

Lékařská chemie

Skripta a příklady na chemii - vše budete mít v elektronické podobě na moodlu.

Biologie

Biofyzika

 Prosinec byl velice speciálním měsícem a troufla bych si říct, že se v něm událo hodně zlomových okamžiků. V minulém článku jsem vás napínala, tak se pojďme společně podívat, co tak moc zlomového se v prosinci událo.

Na střední škole jsem prosinec vnímala krásně, blížily se Vánoce, vánoční prázdniny, byl čas na nakupování dárků a ve škole se na posledních hodinách před Vánoci už nic moc nedělalo, zpívaly se koledy a mezi všemi panovala ta hezká předvánoční nálada. Na vysoké škole je to ovšem jinak, prosinec = zápočty. Takže pápá vánoční nálado, aneb když vaše fakulta jede až do 23. 12. 

Doteď člověk jakž takž stíhal anatomii a žádný čas navíc mu nepřebýval, ale teď bylo potřeba máknout i v ostatních předmětech: v biologii na zápočtových testech a v chemii na zápočťáku z příkladů (aspoň že v té biofyzice zůstaly jen ty protokoly). Aktuálně to tedy vypadalo následovně: zápočet z lebky, z biologie a z chemie. 

Připadalo mi to absolutně nemožné všechno stihnout, jak jen si to mám všechno naplánovat? Vždyť už doteď jsem byla na hranici s časem, odkud mám brát teď ten čas? Proč má den jen 24 hodin, jak tam mám všechno namáčknout? Nějakým způsobem jsem ale začala od toho, co nejvíc hořelo, a zbytek nechala na potom, ono to nějak dopadne. A na začátku prosince nejvíc hořel zápočet z lebky, začala jsem pozvolna a musím říct, že ta lebka se mi ani tak špatně neučila, docela mě to i bavilo po všech těch cévách a nervech z popitevky. Do toho jsem se snažila vměstnat i biologii, abych to zase nedoháněla na poslední chvíli ve středu večer.

Večerní sedánky s Čihákem nad lebkou.

Další týden se šlo na věc, docela jsem si věřila, přišlo mi, že jsem si to hezky zorganizovala a do toho přišly i nějaké radosti v osobním životě.😊 Často mi můj život přijde jako na houpačce, následující týden mě velmi rychle zchladil. Ani zápočet z lebky a ani zápočet z biologie jsem nedala. Ještě ke všemu ten zápočtový test z biologie byl už na druhý pokus a ani na ten se mi to nepovedlo. Takže to jsem hooodně oplakala a v tu chvíli si přišla jak největší blbec na té škole a expert na opravné termíny. Nic se mi v té škole nedařilo, doslova všechno jsem pokazila, jak můžu zvládnout zkoušky, když už ty zápočťáky nedávám?! Dlouho jsem brečela, ale pak jsem se nějakým způsobem oklepala, že to ještě zkusím a prozatím to vzdávat nebudu. A tak jsem zasedla k učení a dala rekordních 9 hodin. Nakopla mě myšlenka, že se nedám, že jim ještě ukážu, co dokážu, ale ten moment, kdy musí člověk vstát a oklepat se, byl sakra těžký. Dokonce jsem učení obětovala i dva díly Stardance.😢 To byla hodně velká oběť!

Jelikož se po většinu času učím z ipadu, tak mám potom hezký přehled o času stráveném nad učením.

Následující týden ve škole konečně začínal dávat první ovoce, konečně jsem zvládla zápočet z lebky💪 a i ta biologie se nějakým způsobem nakonec podařila. A teď takový fun fact, aneb mé skóre v zápočtových testech z biologie: Celkem jsme psali 3 testy, normální smrtelníci psali tedy 3 testy, kolik testů ale psala Áďa? Přesně dvojnásobek, 6 testů. 🙃 První zápočťák jsem napsala napodruhé, ten druhý se mi povedl napsat až napotřetí a ten třetí záhadně na první pokus.😂 Já už jsem si z toho pak jen dělala srandu, v prosinci jsem totiž na každé hodině biologie psala test a na první pokusy už jsem chodila spíš už jen tak ze srandy. Co ale nebylo ze srandy a co byl hodně blbý nápad a zároveň ten zlomový okamžik, který mi pomohl uvědomit určité věci?

Byla středa odpoledne a mě následující den čekaly celkem 3 zápočtové testy. 2 z biologie (jeden na ten 3. pokus a druhý na 1. pokus) a 1 z chemie z příkladů. Věděla jsem, že nestíhám a byla jsem připravená do toho dát všechno, abych měla klidné Vánoce. Věděla jsem, že před sebou mám dlouhou noc, nastaly časy, kdy jsem už neměla čas odkud brát, a tak jsem ho začala ubírat ze spánku, toho jediného, co mi ještě zbývalo. A pořád jsem fungovala, i s pěti/šesti hodinami spánku. I přesto že si normálně nepřijdu tak blbá, tak v tu chvíli mi nedocházela jednoduchá rovnice, že když něco dlouhodobě člověk zanedbává, že se to stejně jednou projeví a ozve se to jako lavina, z které se bude muset člověk delší dobu vzpamatovávat. Nevím, čím jsem myslela ten středeční večer, ale rozhodla jsem se, že skončím, až to budu opravdu umět, ne až budu unavená, ale až budu mít vše hotové. A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala a skončila s učením o půl čtvrté ráno, kdy už jsem z toho byla doslova zoufalá a střídavě brečela, že to nemůžu nikdy zvládnout, ale příklady z chemie byly spočítané a poznámky na test z biologie byly vypsané. Byla jsem připravená na 2 hodiny spánku. Tehdy jsem si sáhla na svoje fyzické dno, v noci jsem skoro nespala, jenom jsem se převalovala a klepala se strachy z toho, co přijde další den. A přišlo ráno, takhle rozbouraná fyzicky jsem snad ještě nebyla, vypadala jsem jako zombie, už jen cesta do školy byl pro mě nadlidský výkon, bylo mi tak blbě. Nicméně o půl osmé už jsem seděla v chemické laboratoři a nervózně ťukala do kalkulačky logaritmy, které mi nevycházely a všechny vzorce jsem doslova zmatlala dohromady. A jak tenhle zápočťák z chemie dopadnul? Nedala jsem ho, znovu jsem si připadala jak největší tragéd. Ale aby vše nebylo jen černé, tak následující dva zápočťáky z biologie se zázrakem povedly a já si odnesla svůj první zápis v indexu. :D Ten den jsem si ale odnesla ještě něco mnohem důležitějšího. Uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde, že takovou noc už nikdy nechci zažít, i kdybych sebevíc nestíhala. Došlo mi, že si musím stanovit hranice, kam až tu školu pustím, že nechci, aby škola byla mým středobodem vesmíru a na první příčce hodnot před mým vlastním zdravím.

V noci mě na živu a při smyslech držela Coca-Cola, ještě že na těch kolejích máme ty automaty.😅

Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, ale co teď vidím jinak, je to, že ten jeden týden byl opravdu zabijácký a nebylo v mých silách, abych zvládla všechny zápočty. Zrovna to tak blbě vyšlo, ale co se dá dělat. Teď si rozhodně nemyslím, že důvodem, proč jsem nezvládla zápočty na první pokus, nebylo to, že bych byla blbá a že bych na té škole neměla co dělat, ale ten fakt, že vždycky a obzvlášť na medicíně není vše zvládnutelné na 100 % a že mnohdy je to i o štěstí na otázky, na vyučující a neznamená to, že když to člověk zrovna nedává, že by byl hloupější než ostatní, nebo že z něj nikdy nemůže být dobrý doktor.

Večer před druhým pokusem z chemie, hlavně tu dobrou náladu nezapomenout!😁

Prosinec byl tedy hodně zlomový pro mě tím, že jsem si doslova sáhla na své fyzické dno a zjistila, jak to už v té škole nechci dělat. Rozhodla jsem se, že od teď zavedu nová pravidla, aby se mi na tom světě lépe dýchalo a ta škola mi přinášela radost a ne jen probdělé noci nad učením. A víte co, já jsem teď vlastně ráda, že se mi tolik zápočtů napoprvé nepovedlo, byla to pro mě velká a dobrá zkušenost. Nakonec se stejně všechny ty zápočty povedly a jak jsem později zjistila, na zápočty máte de facto nekonečno pokusů, což jsem předtím nevěděla, já si myslela, že jsou jen tři.🙈😅

Nakonec jsem se těch zápočtů přece jenom taky dočkala.💪😉

A od té chvíle se můj studijní život začal ubírat úplně jinou cestou, pozměnila jsem pořadí na svém hodnotovém žebříčku a zjistila, že i když mám stále stejný sen - stát se dobrou doktorkou, tak se k tomu snu můžu dostat i jinou cestou. Že je pro mě v životě nejdůležitější, abych byla zdravá a šťastná a dělala i lidi okolo sebe šťastné, že chci mít jednou spokojenou rodinu, kde bude každý vítán a že netoužím po tom, dávat všechny zápočty a zkoušky na první pokus a mít všechno perfektně naplánované a zorganizované. I přes ty karamboly mě ta škola moc baví a jsem ráda, že ji studuju, chci se jí hodně věnovat, ale nechci jí dávat přednost před spánkem a zdravím. 🙏

 Zdravím vás všechny po téměř dvouměsíční odmlce, žiju✌ a jsem připravená dohnat všechny resty. :D Začneme tedy u listopadového deníčku, protože by byla škoda, aby tento měsíc nespatřil světlo tohoto blogu.😅 Předpitevka, pitvy, popitevka, vánoční Olomouc a první neúspěchy. Let's go!

V listopadu se nám stala jakási komplikace a to ta, že náš vyučující na anatomii dostal covid a bohužel ho to dost skolilo, a tak naše skupinka na celý listopad „osiřela“. Kdyby byla normální výuka, tak by to asi nebylo tak hrozné, ale zrovna nás čekal pitevní týden a popitevka, takže dozvědět se natvrdo den předem, že následující den bude popitevka, bylo moc fajn.👌 Těžko ale tuto situaci dávat někomu za vinu, za nemoc nikdo nemůže a pokusy o nahrazení výuky od vedení byly a za těch podmínek, jaké byly, si myslím, že se to nakonec vše vyřešilo dobře.👍

Na začátku listopadu jsme tedy začali předpitevkou a asi bych pro nezasvěcené měla vysvětlit, co to vlastně je. Předpitevka je zkoušení, které předchází pitevnímu týdnu, aby vás na tu pitevnu mohli pustit a měli jistotu, že budete vědět, co pitváte a kde se co cca nachází. Nejdřív dostanete/vyberete si regio (oblast), kterou budete pitvat, a z které vás bude čekat zkoušení na té předpitevce. Je to zkoušení pouze teoretické, takže by po vás nikdo neměl chtít nic poznat na preparátu. („neměl“😃, ale u nás jaksi chtěl) Stejně tak jste u většiny vyučujících zkoušeni jen na to svoje regio, ale někteří zkouší už na předpitevce všechna regia.👌 Chce se po vás, abyste teoreticky ovládali v tom svém regiu kosti, svaly, klouby, ligamenta, nervy a cévy. U nás byla například senzitivní inervace a cévy absolutní must-have, ale záleží vyučující od vyučujícího.

I takhle můžou vypadat studijní materiály. Připomíná to spíš mapu metra😅, ale je to naprosto geniální, na Memorix já nedám dopustit.🙏

Já nemít ten ipad, tak bych asi jinak pokreslila miliony papírů, největší pomocník při učení!

A když zvládnete předpitevku, tak hurá na pitevnu!😅 Základem vaší výbavy bude pitevní sada, pokud váháte, kterou pořídit, tak já měla tuto a byla jsem s ní naprosto spokojená, úplně stačí. U nás v Olomouci se pitvá 2,5 hodiny od pondělí do pátku jeden týden v ZS a druhý týden v LS a v těchto týdnech veškerá ostatní výuka odpadá. A já si myslím, že je to geniální a jsem za tento systém moc ráda. Celý ročník byl rozdělen na čtvrtiny a na pitevnu se chodilo v časech: 7:00, 9:30, 13:00 a 16:30. Co jsem si samozřejmě vybrala já😂 od 7:00, ano, tleskám si, nejlepší nápad! Na jednu stranu, máte to hned za sebou a pak máte zbytek dne volno čas na učení. Ale to vstávání v 5:30, to nebylo dobré.😂 Takže pokud si můžete vybrat, za mě nejlepší čas od 9:30, vyspíte se a od 12 jste free. A jak jsem vnímala pitvy? Slibuju, že nebudu tolik zacházet do detailů😅. První den dobrý, to mě to i bavilo, ale od druhého dne to bylo spíš takové plácání ve vodě, každým dnem jsme dělali méně, protože jsme nevěděli, co už můžeme odpreparovat a co ještě ne. A za další, naživo to vypadá trochu jinak než na obrázku v Čihákovi. Úplně mě ty pitvy neučarovaly, v noci se mi zdálo o tom, co jsem ten den viděla a dělala a musím říct, že už se mi teda zdály v životě hezčí sny.😅 Na druhou stranu - pozitiva pitevního týdne: Utužili jsme vztahy v našem anatomickém kroužku, ramus nepodstatnus navždy v mém srdci. ♥ A zadruhé jsem ráda, že máme tu možnost vidět vše naživo ještě takhle při studiu, v některých státech jsou pitevny zakázány a já bych teda nechtěla jít k doktorovi, který uvidí můj plexus brachialis až na sále a stanu se pro něj pokusným králíkem. Takže díky a respekt všem dárcům těl, protože díky nim se naše vzdělávání posouvá na úplně jiný level.

Po pitevním týdnu následuje popitevní zkoušení. Velký strašák, který mi dlouho nedal spát, a říkala jsem si, že jestli zvládnu tohle, tak už asi všechno. Na popitevce jste zkoušeni už na všechna regia všichni bez rozdílu. Každý zkoušející ale zkouší jinak, někdo vám dá popsat úlomky kostí, někdo vám dá rychlou tahačku nad stolem (zkoušející vytáhne náhodně nerv/cévu/sval a řekni, co to je), někdo vám dá teoretický test a někdo si na vás přichystá všechno z výše zmíněného. Předpokládá se, že na popitevku se pilně připravujete již v průběhu pitevního týdne a během následujícího týdne si to hezky odškrtnete. Někteří borci šli na popitevku už ve čtvrtek nebo v pátek v pitevním týdnu.💪 To nebyl můj případ.😂 Naše osiřelá skupinka do poslední chvíle nevěděla, kdy a jak nás to čeká. Den předem jsme se to dozvěděli na 100 % - zítra nejdřív test a potom rychlá tahačka na pitevně. 3, 2, 1...stres na plné obrátky.😬 Tak nějak jsme s tou popitevkou všichni spíše počítali a předešlé týdny se učili, ale dokud nemáte přesně daný deadline, tak jste tak nějak v pohodě a ani vás nestresuje, že něco sem tam odložíte nebo se to nenaučíte na 100 %. Ale těch 24 hodin před popitevkou bylo hrozných, to jsem neměla vůbec chuť k jídlu, usnout jsem nemohla, brečela jsem a při každé pauze si připadala provinile, že se neučím. A taky mi vůbec nepřidalo porovnávání se s ostatními, ač nechcete, stejně se vás někdo zeptá, jak na tom jste a vzápětí začne mluvit, jak na tom je on a vy začnete panikařit, že to neumíte ani z poloviny jako ten daný člověk a že teda nemáte šanci to zvládnout. 

A pak nastal ten den D a jako první nás čekal test alá zápočťák, co se píše na konci LS. Rozdali nám to a já myslela, že se tam začnu smát, všechny ty hodiny a hodiny učení se zdály být k ničemu, vůbec jsem si s tím testem nevěděla rady, věděla jsem pouhé 2 otázky z 20 a ve zbytku jsem naprosto tápala. Říkala jsem si, že já na to tady prostě nemám, že to nikdy nedám a že jak skončí tento týden, tak půjdu někam do kanceláře oznámit, že končím. Jak jsme test odevzdali, tak jsme se začali snad všichni smát, co to jako bylo?! A než přišla na řadu tahačka na pitevně, tak jsme si navzájem postěžovali, jak si každý z nás připadá jako nejhloupější student na této škole a že to tempo nedáváme a pak jsme se zase smáli a uklidňovali se, že si tak asi připadáme všichni. A když už jsme byli na pitevně a každou chvílí na nás měla přijít řada, tak jsme neřešili větve femorálky, ale povídali si o Vánocích a o tom, jaké chceme komu dát vánoční dárky. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. A pak už ani nevím jak, ale nějak jsme tím všichni proběhli a sice s odřenýma ušima, ale máme to!!😁🎉 Byly to ale silné emoce, z totálního dna postupně během dne člověk došel ke smíření a nakonec až k pocitu, že asi není tak hloupý, jak si myslel. Byl to hodně intenzivní zážitek a taky velký teambuilding.😅 Musím říct, že zatím mi ta medicína hodně připomíná reality show „Kdo přežije“.😂👌

Co si nenakreslím, to neumím. Občas teda ani to není záruka.😅

V euforii ze splněné popitevky jsme to šly s holkami oslavit na náměstí na punč a konečně jsem si zaslouženě mohla vychutnat přenádhernou vánoční Olomouc a na chvíli si odpočinout. Byl to krásný večer a ty svoje myšlenky na odchod ze školy jsem rychle vzala zpět.

Konečně znám i jinou část Olomouce, než jen fakultu, koleje a nádraží.

A jak už tomu tak bývá na medicíně, po každé hezké chvíli přijde zase nějaká facka, která člověka zase srazí. Tentokrát to byl druhý zápočťák z biologie, který jsem zase nenapsala. Zase. Ale říkala jsem si, že to nevadí, že si to holt opravím a napodruhé už to určitě zvládnu. Nedovolila jsem si z toho být smutná, tenkrát jsem to viděla jako dobrý přístup, že kdybych z toho brečela, tak by to byl projev slabosti. Neřešila jsem to, prostě jsem jela dál. To jsem ovšem netušila, že v prosinci budou následovat další události a jeden zlomový okamžik, který vše změní. Ale o tom až v dalším deníčku.

Jak bych jen shrnula listopad, přežila jsem.😂 Sice to občas se mnou bylo hodně nahnuté, ale stále jsem tady.💪 Myslím, že jsem to zvládla hlavně díky skvělým kamarádům a jejich podpoře a i když to opakuju v každém příspěvku, tak to stejně nedokáže vyjádřit mou vděčnost za jejich slova a činy. ♥

A na závěr taková vtipná věc a možná jedna z mých guilty pleasures. Ač by to do mě asi nikdo na první pohled neřekl, tak docela dost ujíždím na poslouchání electro music, dance a takové té „hudbě“, která má k opravdové hudbě dost daleko, protože se tam opakuje jeden jediný rytmus, ale hlavně tam jsou basy. (Na druhou stranu ale dokážu ocenit i kvalitní vážnou hudbu nebo hraní si se slovy - viz Michal Horák nebo Pavel Čadek #cellofolk😎) Nicméně blížící se popitevka udělala své, a tak mi i electro začalo připadat málo, tak jsem se tak nějak dostala k německému, polskému a ruskému rapu.🙈😂😂 Vysvětlení: popitevka, víc už dodávat nemusím.

 Měsíc se s měsícem sešel a já tu sedím nad prvním (a doufám, že ne zároveň i posledním) shrnutím měsíce na medicíně. O úplně prvním týdnu jsem se rozepsala zde, tak to tu nechci vše opakovat. 

I když vás všichni varují: „Hej kámo, odteď už nebudeš mít na nic čas a stejně to učení nebudeš stíhat.“, tak jim nevěříte a říkáte si, že to nebude tak hrozné, že všichni jenom plaší a že po náročných přijímačkách už vás nemůže nic moc překvapit. 🙃 Jak naivní, jak bláhové si toto myslet.😂

Po pravdě, první týden ještě nebyl takový nářez, protože je člověk hezky odpočatý, stále namotivovaný přemotivovaný, nikde vás zatím nezkouší, v anatomii se berou obratle a žebra, co bych za to teď dala.😅 Druhý týden začalo přituhovat - protokoly, první zkoušení a uč se na další týden. Třetí týden pokračujeme - první pitevna, protokolyyyy, další zkoušení a testy. Následovaly svaly horní končetiny (taky jste si všimli, že ty týdny na medicíně rozlišuju podle náplně hodin anatomie😂to je tak, když absolutně ztratíte pojem o čase) a coo, jak se to mám naučit, to snad nemůžou myslet vážně. Pak byly cévy a nervy hk 🙃🙃🙃🙃, jak jsem si jenom minulý týden mohla na něco stěžovat... 

To byl velice stručný přehled prvního měsíce na medicíně, který naprosto přesně odpovídá mé aktuální úrovni slovního vyjadřování - veliká koncentrace citoslovců, věty nedávající smysl a často opakující se slova. 😅 Jdu to zkusit znovu a lépe⬇️

Nejprve začnu přehledem předmětů, které mě jako prváka na všeobecném lékařství na LF UPOL v zimním semestru čekají, protože se to trochu liší oproti ostatním lf v Česku - resp. každá lf si to dělá trochu jinak, někde máte histologii už v prváku, někde máte latinu na 2 semestry, někde jen na 1. Můj rozvrh je velice krásný (tentokrát opravdu bez ironie😂), v zimním semestru mám jen 4 předměty - anatomii, biofyziku, biologii a lékařskou chemii a končím už ve čtvrtek. Nenajdete u mě latinu, protože tu budu mít až v letňáku, což je docela sranda přepínat na anatomii komplet do latiny, když latinu ještě nemám🙃, ale člověk si zvykne. Se spolužáky jsme se shodli, že realita prváka je taková, že celý týden každou minutu svého času řešíte jen anatomii a pak v předvečer nějakého jiného cvičení se teda kouknete na tu biologii/biofyziku/chemii. Ne že by ostatní předměty byly nějaká dávačka, ale člověk musí řešit zkrátka to, co víc hoří a anatomie vždycky hoří nejvíc.😂

Ve studovně mám už podle mě vysezený důlek.😂

Anatomie

Biofyzika

Biologie

Lékařská chemie

Musím říct, že ten přechod ze střední na vysokou pro mě nebyl až takový šok v tom, že se o vás už nikdo nestará, že vše nemáte naservírováno na stříbrném podnosu, protože si myslím, že covid nás maturanty v distanční výuce naučil.

Je ale teda pravda, že když člověk přišel na gymplu nepřipravený na hodinu, tak za to maximálně dostal nějaký černý puntík, ale to bylo vše. Na vejšce, když se na něco dopředu nepodíváte, tak vás za to i vyhodí z hodiny a musíte si to nahradit s jinou skupinou. Trochu jiný přístup.😅

Dalším mým zajímavým postřehem bylo to, že jsem o sobě tvrdila, že jsem ranní ptáče a nejvíc se naučím ráno. Tak ano, to je pravda, ale když nestíháte, tak je i ranní ptáče donuceno se učit do jedné v noci a to fakt trpím.😂 Ještě že byla minulý týden v Albertu v akci studentská pečeť, to jsme se při tom učení aspoň dopovaly cukrem.

Medicína mě taky naučila pít kafe. Doteď mi to nechutnalo, postupně jsem začala na automatových capuccinech, což vlastně jenom voní po kafi.😂 Ale už navyšuju dávky, takové presso bez mléka a bez cukru, to mě fakt dokáže probudit.

Studovna u nás na lf je také téma, které si zaslouží svůj vlastní odstavec. Za ten měsíc jsem pochopila, že sehnat tam místo k sezení v čase 10:00-15:00 je téměř nemožné. Taky jsem už vypozorovala stálé osazenstvo, vím, kde sedí holka, která neustále klepe nohou, jak poznám zahraniční studenty a že sedat si ke dveřím není úplně dobrý nápad. Taky je fajn, že podle knížek poznáš ročník. Nejvíc jsou podle mě v té studovně prváci a třeťáci.😂 Anatomie a patologie✌ 

Spánek. Jak já bych ráda spala!😭 Jsem ranní ptáče, ale že bych musela každé ráno vstávat v 6 ráno, to snad ani nemuselo být.😂 Jinak jak zhruba vypadá realita mého spánku - 7, 6, 5, 6, 12, 10, 11 (po, út, st, čt, pá, so, ne). O víkendu nejdu pod 10 hodin, naopak v týdnu nejdu nad 7 hodin. No co si budeme, vůbec to není zdravé, jsem po každým týdnu totálně mrtvá a slabá a chytím hned každou rýmičku. Chtěla jsem si dát předsevzetí, že příští měsíc zkusím ten spánek trochu zprůměrovat, ale vzhledem k tomu, že mě čeká pitevní týden.🙄😢 Tak třeba ten přespříští měsíc.😂

A u tohoto stolu sedíme 2, ano 2, a stejně potřebujeme milión věcí.😂

Pak tu mám jednu hlášku, kterou jsem zaslechla před studovnou od zahraničních studentů „Where's my life?“ - asi tak nějak se cítíme všichni, dokonale vystihující řečnická otázka. Došlo mi, že jsem hodně omezila své aktivity mimo medicínu, není na to čas. Například mi chybí nějaká fyzická aktivita, i když se za ten den dost nachodím, tak si myslím, že by mi takový běh nebo posilování/protahování hodně pomohlo, jak po stránce fyzické, tak možná ještě více po té psychické. Tak už mám další předsevzetí na příští měsíc.😅

Ale to, co je naprosto nejlepší na medicíně, je to, že tu najdete kamarády na život a na smrt. Doslova.😂 Ono to studium opravdu hodně sbližuje, hlavně když si máte s kým zanadávat, jak se z vás stal zombie a nic nedáváte. 

Tak to byl můj pokus o náhled do medikova přežívání na škole. 😂 Chtěla jsem to zakončit nějak optimisticky, ale příští týden nás čeká předpitevka, potom pitevní týden a popitevka. I like it!👌 Tak nám držte pěsti, protože to bude potřeba.

Kdyby jen pondělí...

Ale jinak to stojí za to.😆 Každý den si říkám: Ještě to nevzdávej! a tím bych to dnes ukončila, ještě to nevzdávejte!💪

Ale podzim, tak ten je tu nádherný! ♥

 Sen se stal skutečností a já s velkým potěšením odjela v neděli odpoledne do Olomouce a započala tak další svou životní etapu. Všechno pro mě bylo nové - město, koleje, škola, kamarádi, připadala jsem si jako Alenka v říši divů.

Je to tu opravdu moc krásné! ♥

Jako první nás v pondělí čekal tzv. úvodní kurz, kde se nám představilo vedení fakulty, fakultní nemocnice, knihovny, studijního oddělení a studentských spolků. Bylo to krásné, motivující a taky jsme se tu dozvěděli spoustu praktických informací, nebylo to tak, že by nás hodili do vody a plav. Po tomto úvodním kurzu nás čekala první přednáška a to konkrétně z lékařské chemie. Byla jsem v celku překvapená, že si ještě něco pamatuju z gymplu. 😅 Nebo spíš takhle: Tu látku už neumím, ale pamatuju si, že jsem se to někdy učila a že to v té hlavě už bylo.

Druhý den byl ve znamení přednášek a to hned tří - anatomie, chemie a biologie. Hodně jsem byla zvědavá na anatomii, na toho strašáka všech prváků a ona to zatím byla jen úvodní přednáška, takže jsme si poslechli, z čeho se máme učit, že následující rok uteče jako voda a že nebudeme mít na nic čas. Pak přišlo pár klasických hlášek z Básníků a to bylo celé. Následovala další chemie v podobném duchu jako ta pondělní a já začala přemýšlet, jestli má vůbec cenu na tu chemii chodit, když to jsou v podstatě převyprávěná skripta. Tak uvidíme po příštím týdnu a taky si počkám na další přednášející, jak mi bude ten jejich výklad (ne)vyhovovat. Třetí a poslední přednáškou toho dne byla biologie a ten pan profesor, který nám ji přednášel, mi strašně připomínal svým stylem výkladu našeho učitele na biologii na gymplu, tak jsem na té přednášce měla pocit jako že jsem se vrátila na střední. (v dobrém slova smyslu 😅). Musím ale přiznat, že po 3 měsících prázdnin bylo docela náročné vydržet sedět celé dopoledne na těch tvrdých a nepohodlných židličkách a u toho udržet pozornost, ale tak časem se do toho režimu určitě zase dostaneme. (nebo spíš budeme muset) Po přednáškách nastal sprint na koleje a rychlovaření oběda a pak zase úprk na fakultu na cviko z biofyziky, ale stihla jsem to!💪 Na biofyz jsme v podstatě taky zatím nic nedělali, takže jsem se zase mohla v klidu vrátit na koleje.😅  

  

Po našem chybném spočítání stránek.😂

Tady už to šlo trochu lépe, když byl prvotní šok zažehnán.😅

Třetí den jsme měli ráno imatrikulaci a to byl zážitek! Bylo to dojemné a krásné a když do velké posluchárny nastoupilo vedení fakulty a začala hrát hymna, tak mi dokonce i malá slzička ukápla, jak to bylo hezké. Díky imatrikulaci jsme přišli o první půlku cvika z anatomie, ale tu druhou půlku už nám neodpustili.😅 Takže jsme v těch slavnostních šatech, na podpatkách a v oblecích hezky sešli dolů až do podzemí do anatomického království. A po prvním cviku musím říct, že jsem moc ráda, jakého máme vyučujícího, protože vypadal jako velký kliďas, všechno nám vysvětlil a byl otevřený pro dotazy. Jasně, už to začalo - všechny anatomické směry, každý hrbolek a zářez na kosti v latině. A oproti ostatním lidem, co měli cviko v jiný čas, jsme měli tu výhodu (teda doufám, že to je výhoda, abychom toho zase příště neměli víc😂), že jak nám ho zkrátila imatrikulace o polovinu, tak jsme taky stihli jen polovinu toho, co se stihlo na ostatních cvikách. A tak jsem přišla na koleje, že to nebylo tak hrozné, pak jsme se ale s kamarádkou daly do počítání stránek v Čihákovi, co musíme umět na příště a dostaly jsme se k hrozivému číslu 140😂😂, tak jsem začala bláznit, že to nejde, že to nedám, že je to pravda, že už fakt nikdy nebudu mít čas... No a potom jsem zjistila, že neumíme počítat😂jaké překvapení, sekly jsme se o 70 stránek, přičemž já pak zjistila, že vzhledem k našemu polovičnímu cviku je to ještě méně stránek, tak jsem se zase uklidnila, že to nějak půjde. Ale i přesto toho není málo, hlavně je všechno v latině a když jste na gymplu neměli latinu a na medicíně vás čeká až v letňáku🙋, tak je to docela sranda.😂 A tak jsem začala, všechno si hodně překresluju, zvýrazňuju, vizualizuju a i když to jde pomalu, tak to nějak jde. Chce to určitě čas, než se do toho učení zase dostanu a najedu na své předmaturitní tempo.

Ve čtvrtek mě čekala 2 cvika - chemie a biologie, která byla opět spíše úvodní, ale snad na všech předmětech nám řekli, že nás budou pokaždé zkoušet nebo budeme psát, takže až se to na všech frontách rozjede, tak to bude docela sranda.😂

A čtvrtý den byl zároveň mým posledním dnem, ano, mám rozvrh jen do čtvrtka.😅 A je to skvělý na ten rozjezd, že tam nejsem až do pátka, ale v letňáku se přitvrdí.😬

Mé pocity z prvního týdne: Moc se mi v Olomouci a na fakultě líbí, je to tam krásné a jsem ráda, že naše fakulta je taková menší, že se v areálu školy tolik nenaběhám a všechno je hezky u sebe. Dále jsem opravdu vděčná, že pokoj na kolejích sdílím se spolužačkami z gymplu, na které jsem zvyklá a v tom našem pokoji se cítím v bezpečí, že si tam můžu oddychnout, na druhou stranu netuším, jak se tam budeme učit, když skoro všechen čas spolu prokecáme.😂💗 Nevýhodou je, že mám školu docela z ruky od kolejí, takže jsem se tenhle týden vůbec nezastavila, protože jsem pořád pendlovala mezi školou a kolejemi a pravidelně nestíhala nebo přicházela přibíhala přesně na čas. Ale to se snad časem taky zlepší a už budu mít přehled, jak dlouho mi trvá cesta tam a tam a jak moc dopředu musím vyrazit. Dalším mým poznatkem z prvního týdne bez mamahotelu bylo to, že jsem zjistila, že bych pořád jen něco jedla a i tak mám pořád hlad.😂 Takže když jsem přijela po týdnu domů, tak jsem snědla všechno, na co jsem narazila.😆 Ale na příští týden jsem připravená a už jsem si naobjednala jídla v menze.😎 Co bych ještě chtěla zmínit, je to, že už teď vidím, jak je potřeba se u něčeho odreagovat a s kamarády se bavit i o něčem jiném, než jen o škole, protože jinak se z toho člověk zblázní.🙈

První týden za mnou, bude to náročné, ale pevně věřím, že to půjde a že to zvládneme, když budeme chtít.💪❤ A hlavně je potřeba mít okolo sebe kamarády, na které se můžete ve všem spolehnout a můžete si navzájem kdykoliv na cokoliv postěžovat.😅

Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše pocity z prvního týdne na vš a přeju vám, abyste na své škole byli spokojení. A nezapomeňte, že je úplně normální zjistit, že vám daný obor úplně nevyhovuje a že byste chtěli radši studovat něco jiného. A pokud k tomuhle rozhodnutí dospějete, tak to rozhodně není vaše selhání, ale naopak jste odvážní a je skvělý, že nad sebou přemýšlíte a nechcete se nutit být na škole, kde vás to úplně nenaplňuje. Tak vám držím pěsti, ať v sobě naleznete sílu bojovat pro své nejtajnější sny.