Vítám vás u prvního dílu deníku za letní semestr ve druháku. :D Zatím musím říct, že mi tento semestr přijde jako ten vůbec nejlepší, taková odměna za ten mordor v zimním zkouškovém. Mám pocit, že už se konečně! začínáme dostávat k té reálné medicíně. První tři semestry jsme trávili čas jen na pitevně, u mikroskopu nebo v chemických laboratořích. Kontakt s pacienty žádný. A já už jsem začala pochybovat, jestli je tohle to, co jednou chci dělat. Říkala jsem si, že jestli práce doktora je o tom, že sedí v laboratoři, tak nevím, jestli jsem tu správně. A pak přišel letňák ve druháku a všechno se to od těch laborek začalo otáčet trochu jiným směrem, který je mi o hodně bližší!😁

V tomto semestru nám přibyly dva nové předměty: klinická propedeutika („propka“) a mikrobiologie („mikra“). A právě na té propce jsme začali chodit do nemocnice a započaly tak naše první klinické krůčky. Vlastně hned na první hodině proběhl takový trochu křest ohněm. Přišla paní doktorka, krátce jsme si popovídali o teorii a potom „Tak mám tu pro vás 4 pacienty, rozdělte se dvojic a běžte jim odebrat anamnézu.“ (pozn. anamnéza je takový vstupní rozhovor s pacientem, když je přijat do nemocnice, obsahuje informace o jeho zdravotním stavu, který poté slouží k určení diagnózy, léčby atd.) A my byli v šoku, že půjdeme za reálnými pacienty, sami odebrat anamnézu. Ale bylo to super! Teď když už mám za sebou víc anamnéz, tak vidím, jak je každý pacient jiný, potřebuje jiný přístup, jak záleží i na lidskosti a empatii. Jak se musí člověk umět zeptat tak, aby z pacienta dostal přesně ty informace, které potřebuje. Najednou se mi s tímto předmětem otevřelo tolik nových obzorů a baví mě to!

Propka je 💖

Dalším novým předmětem je mikra, kde většinu času netuším, co děláme.😂🙈 Takže to je celkem sranda, teď se tomu ještě směju a problém jménem zkouška z mikry nechávám svému budoucímu já v dalším semestru. 

Zároveň si začínám uvědomovat, jak je důležité projít i těmi preklinickými obory, protože ono to na sebe všechno navazuje a prolíná se to. Třeba taková fyziola, to je podle mě biochemie s histologií dohromady.😅 A ač mě to učení obzvlášť biochemie na zkoušku pořádně štvalo, tak teď se všechny ty informace hodí ve fyziole a já u spousty věcí začínám chápat, proč jsem se je musela učit. Teď se mi u učení fyzioly stává celkem často, že otevírám prezentace z biochemie, abych si některé věci připomenula. 

Nicméně konečně přišel semestr, kdy má člověk čas i na jiné věci než učení. Jak jsme nedávno řešili se spolužáky ve škole, člověk má v tom druháku čas na to být nemocný, dát si celý víkend bez učení, trávit čas s rodinou a s přáteli, jít do kavárny nebo do baru. A ze všeho zmíněného už jsem si teda vybrala všechno.😅🙈

Celkově to tento semestr začíná už být všechno víc praktické. Na fyziole jsme si brali krev, určovali krevní skupiny. Na zvz jsme se učili cévkovat, píchat injekce všeho druhu, zavádět nasogastrickou sondu... Už to není jen pipetování a mikroskopování, ale vím, že bez toho by to nešlo.

Tak nějak se taky začíná proměňovat mé psychické nastavení. V prváku byla medicína pomalu na prvním místě, volný čas nula nula nic, každý neúspěch jsem viděla jako šílenou tragédii a konec světa. Teď ve druháku už se můj život netočí jen kolem školy, ale věnuji se i jiným věcem a koníčkům mimo školu. Těžko říct, jestli se tím prvákem dá projít nějak jinak😅, podle mě si na to musí přijít každý sám.

 Vítám vás u dalšího článku, tentokrát u shrnutí zimního semestru ve druháku. Dozvíte se zde, jak probíhá výuka jednotlivých předmětů, co je třeba si obstarat za učebnice, do jakých naopak není potřeba investovat a jak se připravit na samotné zkoušky na konci zimního semestru. Tak jdeme na to. :D

Biochemie

Cvika trvají 3 hodiny, první polovinu cvika je tzv. seminář, kde vám vyučující bude promítat prezentaci na dané téma a u toho se vás bude ptát, hodně detailně se bude ptát, a proto je dobré se na každé cviko dobře připravit nejen ze skript, ale také z přednášek. V prváku ta biochemie byla ještě takové pomalé rozkoukávání a stačilo se na ni připravovat ze skript, ve druháku je to ale trochu jiné kafe - například protokoly už nejsou na 3 stránky, ale některé třeba i na 7, a tak je fajn je začít vyplňovat dřív, než večer před cvikem.😂 Na každém cviku se stejně jako v prváku píšou testy, za které musíte mít na konci semestru víc než 70 %, jinak píšete zápočtový test. Ale myslím si, že je reálné to nad těch 70 % zvládnout, někdy to člověku třeba nevyjde, tak se na jiné cviko pak zase naučí víc, ale jde to zvládnout! Ve druhé polovině cvika provádíte samotnou praktickou úlohu z protokolu a v tomhle je to podobné jako v prváku. Zase budete pipetovat, měřit absorbanci na spektrácích a tak. Místy to bylo i zajímavé, když jsme třeba měřili glykémii nebo stanovovali látky v moči. Cvika z biochemie mi podle mě dala velkou dávku pokory, protože vždycky, když jsem si myslela, že už vím, jak něco změřit, jak na něco odpovědět, tak jsem hned vzápětí udělala nějakou velkou chybu, která mě zase uzemnila.😂 Taky jsem se konečně přestala bát zapalovat kahan.😂 Celý gympl jsem to nesnášela a bála jsem se, že mi to sežehne vlasy, ale nutno dodat, že to bylo i těmi kahany, které jsme na gymplu měly, podle mě pamatovaly ještě moje prarodiče.😂

Přednášky z biochemie probíhají 2x týdně a řekla bych, že se i celkem vyplatí na ně chodit. Asi největší výhoda těch přednášek je, že tam říkají u každé prezentace, na co se obzvlášť zaměřit, co tak bývá v testech a co je jen pro zajímavost a nemusíte se to učit.

Zápočet z biochemie dostanete za 100% docházku, splněné testy s body nad 70 % a za splněnou praktickou zkoušku, která vás čeká na posledním cviku z biochemie. Dopředu na moodlu dostanete seznam úloh, které se po vás budou chtít. Na praktické si pak vylosujete jedno ze zadání a pustíte se do práce. Je dobré se na to doma připravit a projít si všechny protokoly, které by se tam mohly objevit. Ale pokud se na to nevykašlete, tak si myslím, že to není ve výsledku až tak hrozné. Abych nezapomněla, tak pro zápočet musíte v průběhu semestru zpracovat každý esej na téma, které si vyberete z nabízených témat. No esej, ehm, je to spíš prezentace.😅 Občas je problém, kde sehnat informace ke svému tématu, protože to nikde moc není. Nejlepším zdrojem jsou samotné přednášky od fakulty, potom je hodně věcí také v Barevném atlasu biochemie a něco se také dá dohledat v Matoušovi. Poté co vám váš vyučující na cvika schválí vaši prezentaci, tak ji budete ještě muset odprezentovat a pak už máte s esejí konečně klid.😅

Zkouška z biochemie je kapitola sama pro sebe. Objemově bych řekla, že je toho jako na zkoušku z anatomie, takže když vám někdo říká - „Jo, tak anču už máš za sebou, teď už to bude pohoda.“😃 Není tomu tak. Bohužel. Rozdíl je jen v tom, že si pomalu začnete zvykat na to, že toho je taaak moc hodně a že na to máte taaak málo času.

Z čeho se na zkoušku z biochemie připravit? Určitě prezentace z přednášek a umět je na 100 %, každý slide, i věci v závorkách, i věci pod čarou, u kterých by si člověk řekl, že na to se nezeptají, to je takový mini detail. Ale ano, oni se můžou zeptat na všechno, fakt na všechno. Za mě přednášky stačí (no, on je to nějakých 1200 slidů dohromady😂, takže málo toho fakt není), měla jsem doma i Barevný atlas z biochemie, který jsem popravdě využila jen na psaní eseje z biochemie, ale na zkoušku jsem ho vůbec nevyužila. To samé Ledvina, Harper, Matouš - měla jsem je v ruce v průběhu semestru, že jsem si je půjčila v knihovně a párkrát je prolistovala, ale oni po vás u zkoušky stejně budou chtít hlavně věci z svých prezentací. Jo a pak vám na cvikách i na přednáškách budou všichni doporučovat nějakou anglickou bichli, která stojí asi 1200 Kč, no tak na to se hned vyprdněte.😂 Za mě fakt na biochemii stačí prezentace a skripta na cvika.

Skripta z biochemie

Barevný atlas biochemie

Histologie a embryologie

Na průběžné testy jsem se učila histologii ze skript a embryologii jsem zkoušela taky ze skript, ale z těch se mi to strašně špatně četlo, přišlo mi to jako náhodné nahromadění slov sepsané do skript.😅 Tak jsem zkusila Langmana, který se mi četl podstatně lépe a vše mi začalo dávat větší smysl. Na závěrečný test z preparátů jsem vytáhla svoje prezentace, které jsem si přes rok tvořila, pak taky prezentace ke cvikům, které jsou na moodlu a nejvíc mi asi pomohla Olyvia (program na online prohlížení preparátů i z domova) - u každého preparátu jsou i popisky toho, co tam vidíte (resp. co tam máte vidět😅), takže to je moc fajn zdroj. :D

Skripta z histologie

Skripta z embryologie, která už fakulta nevydává, takže nové už je nekoupíte. Buď se dají sehnat v elektronické podobě, nebo zkuste zabrouzdat na Burze na fb.

Na samotnou zkoušku jsem se připravovala 4 týdny, ale podle mě by se to dalo zvládnout i za 3 týdny. A z čeho se učit? Na přednáškách vám budou jednoznačně doporučovat Junquierovy základy histologie, ale pokud netoužíte mít ze zkoušky A a stačí vám tím nějak prolézt, tak vám bohatě budou stačit skripta.😅 Co se týká embryologické části, tak mně se hezky učilo z Langmana, jenomže ve skriptech z embryoly vydávaných naší fakultou jsou některé věci trochu jinak a oni se u zkoušky ptají doslova na to, co je ve skriptech. Takže jsem se ve finále stejně učila ze skript, která mi teda vůbec nedávala smysl, ale člověk tím holt nějak musí projít. Kromě skript jsem na embryolu čerpala z embryologických schémat od LFP UK na jejich youtube kanálu - zde odkaz. To jsem si všechno překreslila a přišlo mi to hodně fajn, aby si to člověk dokázal lépe představit. 

Junquierovy základy histologie

Langmanova lékařská embryologie

První 2 pokusy na zkoušku z histologie jsou písemné a máte tam 90 otázek abcd s jednou správnou odpovědí a potom 2 vypisovačky, 1 z histologie a 1 z embryologie. Vypisovačky jsou zrádné v tom, že nikdy nevíte, kolik bodů vám za ně dají, radši se tam rozepište víc než míň. 3. pokus z histologie je ústní a slyšela jsem, že to je prý dost velký pain😵 a prý že je to přímá cesta do meziročníku. Co je na tom pravdy, nevím, naštěstí jsem se k němu nedostala. Proto jestli vám můžu poradit - nepodceňte tu histologii! Já bych řekla, že to není tak náročná zkouška v porovnání s biochemií, ale určitě se nevyplácí na ni jít s tím, že to jdu jen zkusit. Je velká škoda si ten první pokus vyplácat na vlastní blbosti. Jinak co se týká času na samotný test, tak ten bylo v pohodě, všichni jsme to stíhali.

Fyziologie

Přednášky - jednou za 14 dnů bude jedna, jinak 2 týdně. Já jsem na ně ze začátku semestru chodila, ke konci semestru už nebylo tolik času, tak jsem tam nechodila. Fyziologii ale ještě nemám za sebou, takže nevím, co je dobrá strategie.😆 To vám řeknu až po letním semestru. Ale hodně se na těch přednáškách kreslí, pokud jste tým papír a tužka, tak si vybavte penál spoustou barevných pastelek, pokud jste tým ipad, tak si rozšiřte paletu barev o dalších 10 barviček.😅

Pro udělení zápočtu musíte napsat 2 průběžné testy v semestru - když je máte na F, tak je nemusíte opravovat, jen je musíte mít napsané. Nechápu to, ale ok.😅 Prý se na to pak koukají u zkoušky, ale to vám potvrdím až v ls, až tu zkoušku budu mít za sebou. A z čeho se na ty testy připravovat? Já vám nevím, jestli se na to odněkud dá připravit😂, před prvním testem jsem chodila skoro na všechny přednášky a měla jsem horší známku než před druhým testem, kdy jsem skoro na žádné přednášce nebyla. Někdo se na to učil z Kittnara, někdo z vypracek na matroši, ale upřímně nevím, co je dobrá strategie.

Na fyziologii si taky v zs budete muset ve dvojici připravit prezentaci na téma, které si vyberete. Toho se taky není třeba bát. 

Lékařská psychologie

Půlka ročníku má psychologii od začátku semestru do konce října, druhá půlka od listopadu do konce semestru. 

Angličtina

Na každou hodinu jsme si měli přeložit glosář a nejlépe se ho i naučit😅, nebo aspoň vědět, o čem je řeč. Na našich hodinách se hodně kladl důraz na správnou výslovnost, záleží hodně na úrovni vaší angličtiny a podle toho se pak i bude odvíjet i to, jak moc pro vás ty hodiny budou v pohodě.

Pro zápočet bylo potřeba odevzdat seminárku - tj. překlad nějakého odborného medicínského článku nejlépe z PubMedu. Výběr článku je na vás, jak téma, tak i náročnost, což si myslím, že je fajn. Radila bych, abyste si tuto povinnost odbyli nejlépe ještě v semestru a nenechávali to až na zkouškové, protože to nebudete vědět, kam dřív skočit a ještě do toho řešit seminárku.🙈

Základní výkony ve zdravotnictví

alias zvz alias ošetřovatelství. Předmět, kde je víceméně jen praktická výuka, budete si všechno zkoušet na vlastní kůži - vázat obvazy, chystat sterilní stolky, převazovat rány, vytahovat stehy, odsávat a mnoho dalšího. Je to předmět, který budete mít jednou za 14 dní a před každou hodinou do 19:00 předešlého dne budete muset splnit test na moodlu, na který se připravíte z prezentace z moodlu. Pokud test odevzdáte i třeba v 19:01, tak už vás na to cviko nepustí, takže si to pohlídejte! Na cviko je také třeba mít přezůvky a ti z delšími vlasy je musí mít svázané. Na každé cviko se opravdu pečlivě připravujte, protože vyučující se na každém cviku hodně ptají, tak je dobrý být připravený. Na konci semestru musíte ještě splnit jeden velký test z látky, která se probrala za celý semestr, jinak nedostanete zápočet.

Mě osobně tento předmět hodně bavil, protože jsme konečně dělali něco praktického a reálného a bylo to úplně něco jiného než pipetování na biochemii nebo pitvání na anatomii. Vyučující jsou hodně přísné a donutí vás se na hodiny důsledně připravovat, ale od starších studentů jsem slyšela, že to pak v létě na praxích člověk hodně ocení, že oproti medikům z jiných lf v ČR jsme na tu letní praxi perfektně připravení, tak uvidíme.😅 

Co se mi ale hodně líbí na tom, jak je zvz vedené u nás na fakultě, je to, že nás vedou k tomu, že sestra není něco míň než lékař a že je důležité, abychom spolu navzájem spolupracovali a vážili si práce celého zdravotnického týmu.

Kurz chirurgické první pomoci

Prosím vás, pokud si tento předmět zapíšete, tak se dostavte do budovy, kde je urgent, když projdete tou velkou čekárnou pořád rovně dozadu, tak tam je na levé straně takové schodiště, tak u toho čekejte.😅 

Tak to by bylo už asi vše k tomu vyčerpávajícímu výčtu všech předmětů za zimní semestr. Doufám, že vám tyto informace aspoň trochu pomůžou. :D A taky doufám, že jsem vás až moc nevystrašila, nebojte, každá zkouška se jednou musí povést! 💪

 Druhácké zimní zkouškové bylo extrémně náročné, jela jsem doslova do posledního týdne zkouškového, a proto na psaní článků nebyl moc čas. Nicméně včera jsem se dozvěděla výsledky z poslední zkoušky, které mě velice potěšily :D, a tak můžu konečně dohánět všechny resty, které jsem za poslední dva měsíce odsunula na druhou kolej. Zkrátka a dobře, vítejte u dalšího dílu mého medického deníku. 

Na začátku prosince jsem si připadala jako kormidelnice, která neustále mění směr plavby. Bylo totiž už na čase pomalu se rozhodnout, kterým z těch dvou strašáků (histologie a biochemie) začnu zkouškové. Zápisy na zkoušky se blížily a já byla od začátku semestru rozhodnutá, že chci první začít biochemií, většina lidí z vyšších ročníků mi to tak radila. „Udělej si nejdřív tu těžší zkoušku.“ „Neumím si představit jít na biochemii jako druhou zkoušku, to už bych na ni vůbec neměla sílu.“ A tak jsem se v listopadu začala pomalu nořit do biochemie, jenomže to mělo háček. Vůbec mi to nešlo.😂 Absolutně jsem se do toho nemohla dostat, byla jsem zoufalá, že to vůbec nejde a že nějak nestíhám se ji učit dohromady se zápočty z ostatních předmětů. A tak jsem si pomalu začala pohrávat s myšlenkou, že bych úplně obrátila směr a šla jako první na histologii a biochemii dala na chvíli spát. Jenomže to bylo v momentě, kdy už jsem část biochemie naučenou měla a nechtělo se mi to úplně zahazovat, protože mi bylo jasné, že to velice rychle zapomenu a pak budu začínat zase od nuly. Ach jo, to bylo těžké rozhodování, asi tak pětkrát jsem to změnila, ale nakonec jsem se rozhodla, že začnu s histologií a biochemii zkusím v lednu a třeba to půjde lépe. Osobně moc nemám ráda odkládání věcí na později a raději chci mít to nejhorší hned z krku, ale tentokrát mi tato změna bodla. Po tom strašném učení biochemie bylo učení histologie pomalu za odměnu, když jsem to poprvé otevřela, skoro jsem u toho plakala štěstím, jak se to učí úplně jinak.😂 A sice návrat k biochemii po zkoušce z histologie byl hodně bolestivý a síly už ubývaly, ale šlo to o trochu lépe než na začátku prosince, některé věci asi občas potřebují trochu uležet.

Zkouškové tedy bylo naplánované a teď zbývalo ještě dodělat zápočty ze všech předmětů, abych k těm zkouškám vůbec mohla přijít.😅Pro zápočet z histologie bylo potřeba mít splněné průběžné testy a jako třešničku na dortu zvládnout ještě praktickou zkoušku. Nevýhoda byla, že tam bylo i pár věcí z ls (a kdo si to má jako pamatovat?😅), výhoda byla, že test neobsahoval žádné teoretické otázky a ani nic z embryologie.😁 Na zápočet z histologie jsem se učila hlavně ze svých prezentací a z Olyvie, kterou jsem objevila až před posledním testem z histologie😂a zjistila jsem, že mi to vlastně celkem vyhovuje. Takže Olyvii velice doporučuju!

Galerie fotek v ipadu večer před zápočtem z histologie.👌

A takto nás odměňoval histologický ústav za zápočet.😁

Učící zátiší večer před zápočtem z biochemie.

Pro zápočet z angličtiny bylo potřeba přeložit jeden odborný medicínský článek na téma dle vlastního výběru. Co bych k tomu řekla: Moc to neodkládejte a udělejte to, co nejdříve, ve zkouškovém se vám do toho fakt chtít nebude.😅

Pak tam byl ještě zápočet ze zvz (ošetřovatelství), pro který musíte splnit test, který je přístupný ale až v lednu. Nemusíte se toho ale vůbec bát, pokud jste na to přes rok nekašlali, tak to půjde samo.

Z fyziologie stačilo napsat 2 průběžné testy a odpřednášet prezentaci. No a potom tam ještě byla psychologie, ale tu má polovina ročníku splněnou v listopadu, druhá v prosinci, já ji měla od začátku semestru v rozvrhu, takže jsem ji už naštěstí v prosinci nemusela řešit.

Po splněných zápočtech následovaly Vánoce, které jsem si nechtěla nechat vzít školou, a tak jsem si udělala krásné 4 dny volna úplně bez učení a bylo to to nejlepší rozhodnutí. Nicméně 27. už bylo na čase pokračovat s histologií, což se mi hodně nechtělo, ale pořád jsem radši trávila Vánoce s histologií, než s biochemií.😂🙈 Biochemie, ty jo, ta si zaslouží asi nějaký samostatný článek.

Vánoční idylka s histologií

Tak jsem se pomalu dostala ke konci prosince, i když to byl hodně učící měsíc, těch pár volných dnů o Vánocích jsem si naplno užila. Přijde mi, že my medici, jak toho volna moc nemáme, tak když konečně nějaké máme, tak si ho o to víc vážíme!♥ 

Tak doufám, že jste si také užili pěkné Vánoce, zkouškové už máte za sebou a jste ready na nový semestr!😎 Lednový deníček nebudu dělat, protože každý den v lednu u mě vypadal takto: Vstala jsem, dala jsem si něco k snídani a šla jsem se učit. Pak byl oběd, to jsem si dala pauzu dokonce na 2 hodiny!😂 A pak jsem se šla učit, někdy jsem šla na kratičkou procházku nebo si doma zacvičila a pak jsem se šla zase učit. Po večeři zase učení a pak jsem šla spát. Další den byl jako přes kopírák.😅Takže tolik k lednu. Nicméně jako loni místo lednového deníčku sepíšu shrnutí zimního semestru (jak probíhají cvika, co si nakoupit za učebnice a skripta, z čeho se učit na zkoušku,...), což si myslím, že bude velice využitelné pro budoucí druháky.😀

 Je předvečer Štědrého dne, pomalu už se chýlíme ke konci prosince a já se teprve teď dostala k sepsání deníku za listopad. No nevadí, poslední měsíc byl ve škole pořádné rodeo, a tak mi toto zpoždění určitě omluvíte. :D

Listopad byl podle mě zatím tím nejúžasnějším měsícem v celém druháku (tentokrát bez ironie😅). Byl doslova narvaný všemožnými zážitky všeho druhu. Na začátku měsíce bylo ve škole ještě takové pomalejší tempo, a tak byl čas objevovat všechny výhody vysokoškolského života, kterých jsme si za uplynulý rok moc neužili. A tak jsme vyrazily s holkami do kavárny a zjistily jsme, kolik tam je studentů, že na to asi běžný vysokoškolský student má přes rok čas. Dále jsme se rozhodly dělat i něco prospěšného pro naše tělo a zavítaly jsme na hodinu step aerobiku určenou pro studenty upolu. No, připadala jsem si tam jako poskakující koza😂, ale ten pocit po tom, když z vás tečou vodopády potu, ale vám je to jedno, protože se vám právě vyplavily endorfiny a vy jste teď a tady šťastní. 😁

Na kavárenské povalečství bych si dokázala zvyknout velmi rychle.😅

Ve škole byla pro nás pro všechny postrachem esej z biochemie, kterou už jsme sice měli napsanou a opravenou, ale zbývalo ji ještě odprezentovat. Zkrátka a dobře máte před svými spolužáky a vyučujícím mluvit o něčem, čemu absolutně nerozumíte. Měla jsem z toho trošku nervy, ale nakonec to dobře dopadlo a vlastně to ani nebylo tak strašné. 😀

Na zvz jsme už museli umět obvázat jakoukoliv část na našem těle, na jakou si vzpomenete, a tak jsem poctivě trénovala na celé rodině a kamarádech, takže kdybyste chtěli něco zavázat, stačí říct.😂

Palec byl pro mě asi největší oříšek, ale nakonec to vypadá docela elegantně, co myslíte?😆

Také mě v listopadu čekala první hodina volitelňáku „Chirurgická první pomoc“, na kterou jsem se hodně těšila a byla jsem zvědavá, co tam asi tak budeme dělat, když jsme chíru ještě neviděli ani z rychlíku. No začalo to parádním blouděním po nemocnici a hodinovým čekáním, ale nakonec se pan doktor dostavil a vrhli jsme se na to.  Nejzajímavější částí tohoto předmětu ovšem bylo, když nás pan doktor vzal na chirurgickou jipku a provedl nás tam, to bylo fakt husté vidět všechny ty přístroje a personál v běžném provozu. Je to zvláštní říct, že to bylo husté, že se mi tam líbilo, ale na druhou stranu mi bylo těch lidí, co tam leželi v umělým spánku, líto. Oni tam leží, neví o sobě, dýchá za ně přístroj a my tam mezi nimi chodíme a prohlížíme si je jako v zoo. Vím, že to takhle nemůžu brát, že to je naše výuka a že člověk nemůže tolik přemýšlet nad osobními příběhy všech pacientů, ale zároveň je nemůže brát jako „žlučník“ nebo „slepák“ a zapomínat, že to jsou taky lidé. Toť mé první pocity z takového prvního většího kontaktu s nemocnicí a s pacienty. Bylo to hodně zajímavé a už se moc těším, až se tam budeme objevovat častěji a začnou nám klinické předměty.

Dalším velkým zážitkem pro mě byla moje první „Nemocnice pro medvídky“ (a pak teda i ta druhá a třetí😅). A co to vlastně je ta Nemocnice pro medvídky? Jedná se o akci pořádanou IFMSA, což je organizace sdružující mediky po celém světě. V rámci této organizace můžete jako medik dobrovolničit třeba na dnech zdraví, edukovat ve školách o sexuálním zdraví nebo jít právě na Nemocnici pro medvídky. Za svou účast na těchto akcích sbíráte body, za které pak můžete s IFMSA vyjet na nějakou zahraniční stáž. 😀 A konkrétně ta Nemocnice pro medvídky spočívá v tom, že jdete do školky hrát si s dětmi na doktory a povídat si s nimi o lidském těle a o prevenci. Tato akce si klade za cíl zbavit děti strachu z nemocnice, což mi přijde jako úžasný projekt! A proto jsem si řekla, že bych se toho také chtěla zúčastnit. Před první nemocnicí jsem si říkala, jaké to asi bude, jestli to s těmi dětmi budu umět, jestli budu vědět, co jim říkat a jestli mě budou nějak vnímat. V momentě, kdy jsme vešli do třídy a já viděla ty děti vyřádkované na lavičce se svými plyšáčky na klíně, tak první, co jsem si v hlavě řekla, bylo: „Jo, to bude dobré.😁“ A taky že bylo! Strašně mě bavilo si s dětmi povídat, vidět, jak je každé dítě jiné a na každého funguje něco jiného. Taky mě hodně bavilo to dětské vidění světa, ty dětské „starosti“ a dětský naprosto upřímný smích a někdy zase naprosto upřímný nezájem.😅 Sice jsem po hodině a půl mluvení a neustálého snažení se zaujmout ty děti, byla trochu vymluvená a unavená, ale na druhou stranu jsem byla nabitá energií a motivací. Bylo to fakt super!💗

Dále jsem si také vyzkoušela akci Světový den diabetu, kde jsme měli v obchodním centru několik stanovišť - např. s měřením glykémie, tlaku, bmi, ale také první pomoc a medvídky, kde jsem to zakotvila.😄 To byla taky moc super akce!

Malou paní doktorku jsem samozřejmě naučila u obvazu začínat zámkem. 😎 Škola paní 🍏se pozná!

 

Tak se mi tu všichni hezky opatrujte, užijte si Vánoce a zvládněte zkouškové!💪Držím vám všem moc pěsti!

 Podzim se vším všudy

Tak už je to měsíc, co chodíme do školy, šílené, jak to zase uteklo. Při listování fotkami a deníkovými zápisky za říjen zjišťuju, že bylo víceméně celý měsíc nádherné počasí a oproti prváku byl i čas na to si to počasí užít.😃 Ne fakt, když porovnám první měsíc v prváku vs. ve druháku, tak je to opravdu o něčem jiném. Budiž tedy tahle věta nadějí pro všechny prváky, kteří doslova padají na hubu, protože ten prvák je fakt masakr a kdo si tím neprošel, tak neví, to se nedá popsat, to se musí zažít. Ale nevěšte hlavu, opravdu bude lépe! (alespoň teda první měsíc ve druháku😂, kdo ví, jestli to zase rychle nesjede do starých kolejí)

Alma mater v podzimních barvách😍

Měsíc říjen a začátek druháku mi ale navzdory hezkému počasí přinesl notnou dávku demotivace a otázek, jestli to má smysl ta medicína, jestli jsem si vybrala dobře a jestli mi to za to opravdu stojí. Ne že by se mi nějak extra nedařilo nebo by se ke mně někdo choval hnusně ve škole, to ne, spíš mě jen napadaly takové existenciální otázky, které klasicky přicházejí, když má člověk čas přemýšlet nad kravinami. Což v prváku nebylo, tam jsem měla dost co dělat, abych krom učení zvládla základní lidské potřeby.😅

Oproti prváku bylo teď víc času si ten podzim užít

Nicméně teď už možná začínám přicházet na to, co způsobilo tu vlnu demotivace. Nazvala bych to přehlcením z medicíny a projevovalo se to asi takhle: když jsem si šla ve svém volném čase číst knížku, byl to většinou životopis o nějakém lékaři, když jsem poslouchala podcast - opět rozhovor s někým ze zdravotnictví, jdu na kafe s kamarády - o čem si povídáme - no o škole, jdu se dívat na seriál - jak jinak než z lékařského prostředí... A najednou přetekl pohár a má hlava si řekla stop, už toho bylo moc. Já sama dobrovolně jsem se tou medicínou zahltila tak, až se to přechýlilo do úplně opačného stavu. V jeden moment jsem se sama sebe zeptala, jaké jsou mé koníčky mimo medicínu, kterým se teď aktivně věnuju. Smutné bylo, že jsem vlastně na nic nedokázala přijít. A tak jsem si dala předsevzetí, že se vrátím k tomu, co mě třeba na gymplu strašně bavilo, ale pak už na to na medicíně nebyl čas. Musí na to být čas, musím si ho najít, jinak to bude rychlá cesta do pekel.

Jinak abych tady jen nepsala, že mám toooolik času, že nevím, co s ním, tak poslední týden už to zase byly „prvák vibes“.😂 V jeden týden test z histologie, fyziologie a z biochemie, plus protokol na sacharidy, který měl asi milion stránek a doplňujících otázek. No ale nějak jsem to zvládla!💪😅 Trochu jsem se u toho sice zapotila, moc nespala, vypila litry kafe, ale je to za mnou. 

všude samá biochemie a protokoly, které mě taaaak nebaví

kafeee🙌

No. 1 našich rozhovorů je, jak si uspořádat zkoušky v zimním zkouškovém. Dát si dřív histolu nebo biochem? Zkusit to naspeedovat na předtermín a mít hezké Vánoce, ale v předvánoční čas se z toho div nepo💩? Stále nevím, jak se rozhodnout, slyšela jsem už milion názorů, ale každý to má jinak, takže to stejně za mě nikdo nerozhodne a budu to muset udělat sama.

Tak doufám, že v listopadu to už konečně rozseknu, jak si to zimní zkouškové rozplánuju.

 Zpátky ve hře

Když zrovna neprší, tak je v Olomouci nádherně! :D

Ovšem můj první školní den bych dle mého mohla nominovat na jeden z nejhorších prvních školních dnů v celé mé školní kariéře. Ráno pršelo, do toho se mi rozjela prvním dnem rýma - perfektní start nového semestru. Do školy jsem šla ověšená jak vánoční stromeček, protože plášť, přezůvky, deštník a ještě k tomu materiály k prodeji pro prváky, které jsem si chytře vzala do papírové tašky. Samozřejmě pršelo čím dál tím víc a ucha mé papírové tašky udělala rup.😅To nám ten nový semestr hezky začal. Hned druhý den se mi povedlo pro změnu ráno zaspat.👍 

První týden semestru byl plný failů, ale od toho druhého týdne už se to začalo postupně lepšit. Rýma ustala, nezaspala jsem, a dokonce i na welcome semestr party 2 jsem se dostala.😅 Začátek semestru tedy oslaven a teď abych konečně zasedla zase k učení, protože zápočťák z histoly se nám neúprosně blíží. (již příští týden).

50 odstínů růžové je tu zas a znovu.😅

Letošní předměty bych ale oproti těm loňským zhodnotila jako rozhodně zajímavější (alespoň pro mě😅). Když se ohlédnu za minulým rokem, co mě fakt bavilo, tak to byla cvika z biofyziky, první pomoc♥ a přednášky o srdci z anatomie, protože doktor J.😂 (ale ty bavily snad každou holku😂) No moc toho nebylo, prvácké předměty mi přišly hlavně o učení se telefonních seznamů nazpaměť, ale letos už to jsou předměty víc o přemýšlení, propojování informací, na něčem už taky člověk může stavět. A taky už se nám tam letos zase o kousek víc objevuje klinika a to je taky super.😊 Nebo už taky začínáme dělat něco praktického - například na zvz (=ošetřovatelství) jsme chystali sterilní stolky, oblékali se do plášťů. A i když hned po pěti minutách naše vyučující zjistila, že naše skupinka je absolutně nepolíbená zdravotnictvím😂, tak věřím, že se to všechno naučíme a natrénujeme. A z těch slonů v porcelánu budou třeba jednou nápomocní zdravotníci.

Co ale na té své škole miluju, tak to jsou kamarádi na život a na smrt. (Díky za vás!♥) Letní zkouškové nás všechny ještě více stmelilo a letos mezi sebou už od začátku fungujeme jako pěkně sehraný tým, který je pro každou srandu.😂 Už taky tu školu tolik nežereme jako v prváku a dokážeme si najít čas i na jiné věci. 

Slavit, to by nám šlo.😁

Doufám, že jste měli lepší start nového semestru než já 😅 a pokud jste prváci, tak vám přeju hoodně sil, nervů a trpělivosti! Hlavně se nenechte odradit, časem si zvyknete.💪😅

Krátce na to jsem odjela na adapťák (který moc doporučuju :D) a zjistila jsem, že o kamarády opravdu nebude nouze a první z obav byla zažehnána.

Brzy na to začal semestr a já byla jako Alenka Adélka v říši divů. Z počátku mi bydlení na kolejích připomínalo spíš tábor nebo sporťák, na který jsme jezdili s gymplem. A jelikož jsem měla spolubydlící kamarádky z gymplu, nepřišla fáze „stýskání po doma“, naopak jsme si to společné bydlení užívaly a vždycky jsme si měly tolik, co říct. I když jsem byla 150 km od domova, na našem pokoji jsem stále měla kus domova. První týden semestru jsem chodila do školy nadšená s ještě nezbořenými ideály. Cítila jsem takovou vděčnost, že zrovna já můžu studovat to, co studuju. S dalšími týdny toto nadšení ale začalo opadat, připadala jsem si jako největší hlupák na škole, že ten prvák nikdy nemůžu udělat, a dokonce jsem začala přemýšlet nad tím, jestli jsem si nevybrala špatně školu a že jsem si měla vybrat něco jednoduššího. V tomto duchu se pak nesl u mě celý zbytek zimního semestru, kdy to pořád všechno nějak dřelo.

Pak ale nastal zlom v letním semestru, kdy si to všechno konečně nějak sedlo a já pochopila, že jsem na správné škole, že bych si absolutně nedokázala představit studovat něco jiného. Taky mi mí kamarádi ze školy za ten půl rok přirostli tak moc k srdci, že jsem je za žádnou cenu nechtěla opustit. Cítila jsem, že tady jsem mezi svými. Letní zkouškové mi ovšem dalo čočku s nepovedenou anatomií. Teď s odstupem času vidím, že to byla hlavně zkouška psychiky a přesvědčení, jestli tu medicínu chci opravdu dělat. Nakonec vše mělo dobrý konec a přes všechny kopce, hory, údolí a propasti se mi povedlo prvák zvládnout a teď tu sedím a vzpomínám na celý ten rok vlastně hezky. Bylo to intenzivní, jak ta nahoru, tak ta dolů, ale bylo to krásné a jsem ráda, že jsem tam, kde jsem.♥

Ráda bych teď vzkázala pár slov budoucím prvákům na medicíně. 

Čeká vás velmi náročný rok, kdy si dřív nebo později sáhnete na své dno, bude to tak intenzivní, že to nedokážete popsat slovy těm, kteří si tím neprošli. Jediný, kdo vás dokáže pochopit, je medik/doktor, ten jediný vám na vaše strasti odpoví „Chápu“ a vy víte, že fakt chápe. A tak se prosím nikdy nezavírejte do svých ulit a nebojte se před spolužáky projevit „slabost“ (i když podle mě v tom projevení slabosti je zároveň obrovská síla a odvaha), říct si o pomoc a někdy zase na oplátku druhé vyslechnout a pomoct. Medicína je týmový sport, a tak si najděte partu kamarádů, kde se bude navzájem z těch 💩💩 tahat!

Je normální, když si budete přidat, že jste na té škole nejhloupější student, co tam kdy byl. Až na pár geniálních jedinců si tak připadají všichni studenti - i ti, do kterých byste to nikdy neřekli. Je taky normální, že vám bude chvíli trvat, než si to tzv. sedne. Ono to nebude lehčí nikdy, jenom vy si na ten mazec postupně zvyknete a naučíte se v tom plavat. Mně to trvalo jeden semestr, než si to nějakým způsobem sedlo.

Škola a medicína není jediný smysl života. Důležitá to věta, kterou si někam nechte vytetovat! Ono je totiž strašně lehké v tom zápalu učení sklouznout do stavu, kdy se jen učíte, odmítáte kamarády, nevěnujete se svým zálibám, až se to přehoupne do stádia, kdy vlastně ani ten spánek a jídlo nejsou vašimi prioritami. A najednou chytíte kdejaký moribundus, ve škole vám to nejde, jste naštvaní, otrávení, jak je to jen možné, když nad tím učením sedíte 24/7 a stejně to nejde. Fakt je, že jako prváci na medicíně budete muset trávit nad školou o hodně víc času, než studenti jiných fakult, to tak je. Ale máte právo a přímo povinnost dělat i něco jiného než učení. Jděte se jednou za čas projít, najděte si čas na vaše kamarády z gymplu a o spánku, jídle a dalších základních potřebách netřeba diskutovat. Když budete učení prokládat jinými aktivitami, budete o mnoho výkonnější a taky spokojenější.

Co když cítím, že tato škola fakt není pro mě, nebaví mě to, mám k tomu odpor, ale všichni mě přemlouvají, ať to ještě nevzdávám? Lehké to nebude, to je jasné, ale pořád by vám ta škola měla víc dávat než brát. Buďte sami k sobě naprosto upřímní. Pokud vám ta škola víc bere, máte zničené psychické zdraví a jenom z toho brečíte, pak je možná čas zamyslet se nad změnou oboru. Vykašlete se na své okolí, kde vás ONI chtějí mít. Tohle jen a jen o vás. Rozhodně není ostuda z medicíny odejít, není to slabost, naopak je v tom obrovská síla. Neříkám, abyste odcházeli hned po prvním měsíci, po prvních slzách, které přijdou, protože to by odešli všichni. Zkuste nějak doklepat aspoň ten první semestr a potom se rozhodnout. Někdo přejde na bakalářský obor ve zdravotnictví, protože zjistí, že zdravotnictví ho baví, ale chtěl by mít třeba víc kontaktu s pacientem, že chce dřív skončit studium a dřív založit rodinu. Někdo zjistí, že se se zdravotnictvím úplně minul a jde do úplně jiného oboru. Všechno je v pořádku, hlavně ať jste šťastní a netrápíte se, to je moje poselství na závěr.